Kvůli vysvědčení děti na Linku bezpečí nevolají. Trápí je něco jiného

Tajit známky do poslední chvíle a doufat, že to ještě těsně před uzavíráním klasifikace zvládnu nějak vybrat. Strategie, která v době moderních technologií neplatí. Vysvědčení už nebývá překvapení. Prostřednictvím online žákovských knížek rodiče po celý školní rok podrobně sledují, jak si dítě vede, a tak mohou případně včas zatáhnout za pomyslnou záchranou brzdu.

Tato proměna se také odrazila na krizových linkách, kam mohou děti a dospívající volat, pokud potřebují pomoc. Vysvědčení a strach přijít s ním domů už posledních zhruba deset až patnáct let nepatří v tomto období mezi hlavní důvody, kvůli kterým se na krizové linky obrací.

„V červnu mezi nejčastější témata, kvůli kterým se obracely na krizovou linku, patřily sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, úzkostné stavy, vztahy s kamarády, rodinná komunikace, šikana ve škole, poruchy příjmu potravy a rozchody mezi partnery,“ vyjmenovává Kateřina Lišková, vedoucí krizových služeb Linky bezpečí.

Dodává, že to všechno samozřejmě může souviset se školou - sebepoškozování někdy bývá reakcí na chování agresora, kterému se dítě nedokáže postavit. „Agresi vlastně přetočí vůči sobě samotnému,“ vysvětluje Lišková.

Kvůli sebevražedným myšlenkám každý den na Linku bezpečí zavolá průměrně šestnáct dětí. Šestnáct dětí denně, které myslí na to, že si chtějí ublížit.

Linka bezpečí poskytuje krizovou intervenci. Pracovníci s dítětem mluví o tom, co prožívá, co potřebuje, a zda existuje něco, co by jeho stav mohlo zlepšit. V případě, kdy takové zdroje nevidí, hledají je společně. U tématu sebevražd je hlavním úkolem odklonit dotyčného od sebevražedného chování.

Pokud je dítě třeba obětí šikany a z toho vyplývají sebevražedné myšlenky, na lince se mohou snažit najít cestu, jak šikanu řešit. „Nemáme kouzelný proutek, abychom ho šikany zbavili, ale můžeme mu pomoct, aby se v tu chvíli nezabil, a to pomocí nějaké motivace a naděje, že šikana se dá řešit, a nasměrováním na zdroje, přes které to lze udělat,“ vysvětluje mechanismy Lišková.

V případě započatého sebevražedného pokusu, kdy dítě už například spolykalo prášky, se pracovníci na lince spojí s toxikologicko informačním střediskem, aby zkonzultovali, jak vážné to může být. Zda třeba stačí, aby se dítě vyzvracelo. Pokud je riziko, že by mohlo dojít k ohrožení života, mohou zprostředkovat pomoc záchranné služby.

Dalším tématem, se kterým se na Linku bezpečí děti často obrací, jsou úzkosti. Mimo vlivů vnějšího prostředí je ale mohou v dětech budovat nevědomky i jejich rodiče. „Je to takové to umetání cestiček. Následkem toho pak pro děti bývá náročné vypořádat se s třeba naprosto marginální situací, protože nevědí, jak ji zvládat,“ vysvětluje Lišková.

Příčin úzkostných stavů je mnohem více. Kateřina Lišková připomíná poměrně častý důvod, který vede k psychické nepohodě dětí, a to jsou náročné vztahy v rodině, zejména pak rozvody a rozchody. V důsledku nich se děti ocitají v patchworkových rodinách, kde mohou někdy cítit ztrátu bazálního pocitu bezpečí. Není to jednoduchá situace, protože ani nefunkční rodina k psychické pohodě obecně také nepřispívá. „Odloučení rodičů ale může pro děti znamenat znepřehlednění toho, jak fungují vztahy mezi nejbližšími,“ doplňuje Lišková

Podle ní však nelze generalizovat a velkou roli v tom hrají opět rodiče a otevřenost, se kterou se svými potomky hovoří a vysvětlují jim nastalou situaci. Pak se sníží riziko, že se z toho stane traumatizující záležitost, která má vliv na sebepojetí dítěte a fungování rodiny.

Škola a známky sice nejsou nejčastějším tématem hovorů na krizových linkách, ale i tak se v nich objevují. Mnohdy děti trápí i to, že dostanou dvojku, protože samy by chtěly mít jedničku. „To může být způsobeno jak tlakem v rodině, tak se pod něj dostane dítě samo. Pomoct mohou i rodiče tím, že nebudou na známky klást takový důraz a na výsledky budou pohlížet v kontextu,“ radí Lišková.

Co to znamená? „Dívat se na příklad na to, co jsme jako rodina zažili za události. Co mohlo ovlivnit prospěch mého dítěte. Pokud se odehrálo něco náročného, je logické, že se to promítne do známek. Zároveň je známka velice subjektivní hodnocení. Jedno dítě se může na trojku opravdu nadřít a v tu chvíli to má úplně jinou hodnotu než dítě, které bývá jindy jedničkář a teď se jen nedostatečně připravilo,“ vysvětluje Kateřina Lišková. Doporučuje tak nezaměňovat známku za hodnotu dítěte.

Zároveň podle ní nemá smysl přes prázdniny dohánět to, co během školního roku uteklo. Toto období by mělo sloužit jako čas odpočinku. Pro děti je škola to, co pro dospělého práce. A pokud má ve škole nějaké problémy s učením, je dobré nechat potomka trochu odpočinout a načerpat síly.

„Projděte si spolu uzavřený školní rok, co se podařilo a třeba i nepodařilo, vezměte si z toho poučení. Přes prázdniny je třeba nechat děti zažít si nové zážitky, zrelaxovat se, ať se klidně chvíli nudí,“ říká Lišková. S přípravou na nový školní rok radí začít až ke konci prázdnin, a to pozvolna, nenechávat to na poslední dva dny.

O prázdninách se podle Liškové témata lehce obmění. „Ubydou školní potíže. O to více se ale objevují problémy týkající se vztahů mezi vrstevníky, jako jsou konce kamarádství nebo třeba nejistoty, kdy dítě má jet poprvé na tábor, případně strach, pokud jsem na něm v minulosti zažila něco nepříjemného,“ vyjmenovává Lišková.

Prázdniny také mohou být zkouškou v rodině, která najednou tráví společně více času než během zbytku roku. „Všichni se těšíme na dovolenou, ale ta může ve výsledku být prubířským kamenem. „Stejně tak může být komplikovaná třeba pro děti s poruchami příjmu potravy nebo se sklony k sebepoškozování,“ říká Lišková.

Na jednu stranu to tak může být pro rodiče prostor, kde si mohou problémů všimnout, ale pro dítě to může představovat úzkostnou situaci. „Ráda bych vzkázala všem rodičům, že pokud se objeví něco, čeho si nevšimli, aby dobře zvážili, jak na to zareagují, a nebrali to jako rodičovské selhání. To platí třeba u poruch příjmu potravy a sebepoškozování - děti to často dělají tak, aby to před okolím tajily. A pokud si s tím nevědí rady, mohou se obrátit na Rodičovskou linku,“ radí Lišková.