Vylepšil prestiže, oblékl olympioniky. Jan Černý výstavu, kde si můžete sáhnout

Narodil se na začátku devadesátých let v jihomoravském Hodoníně, ve městě se třiadvaceti tisíci obyvateli. Není to zrovna mekka designu, pro Jana Černého byl ale klíčový vliv nejbližších lidí.

„Doma jsme to měli moc pěkné, navíc jsme chodívali na návštěvy k paní, která bydlela ve funkcionalistickém bytě. Obědvalo se v jídelně, na dezert se šlo do vedlejšího pokoje. To bylo moje první setkání s krásou,“ usmívá se.

Práce s látkami, materiály a střihy byla pro Černého až volbou číslo dvě. Původně chtěl studovat architekturu, jenže záhy zjistil, že na dlouhotrvající projekty nemá dost trpělivosti. Absolutní ponor do práce je pro něj přitom zásadní. To odráží i název výstavy - Flow State. K vidění je v Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie, a to v těsném sousedství retrospektivy módní designérky Liběny Rochové.

Po studiích designu oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně absolvoval Jan Černý stáž v centrále Louis Vuitton v Paříži. Redesignoval boty značky Prestige, které měl na sobě i během otevření výstavy, a pracoval také jako kreativní ředitel oděvní firmy KARA.

V roce 2023 přetvořil svou značku Jan ve značku Jan Société, pod níž dosud představil třináct kolekcí. Širší veřejnost ho pak zná coby autora mezinárodně oceněného oblečení pro českou olympijskou výpravu v Paříži a médii proběhly i fotografie skleněných „pivních“ šatů pro Annu Geislerovou, které navrhl při příležitosti karlovarského filmového festivalu.

Ve stálé sbírce módního designu má Moravská galerie několik ukázek starší tvorby Jana Černého, na které ilustruje jeho experimenty s materiály, vzory i styly. Je v ní i vzorek jeho asi nejslavnější kolekce - té nástupové pro český olympijský tým v Paříži 2024. 

Tehdy se Černý inspiroval nejen barvami české trikolóry, ale také vizualitou Rorschachova testu, který odkazoval na Černého oblíbeného umělce Vladimíra Boudníka. Ten se narodil v roce 1924, kdy v Paříži proběhla olympiáda naposledy, a s abstraktním vzorem aktivně pracoval ve svých grafikách. Pláště připomínající kimono pak byly podle Černého fúzí českého baloňáku a francouzského trenčkotu.

Všechny nově vystavené modely - pánská tvídová saka, košile, pláště, mikiny, džíny anebo kšiltovky v tlumených odstínech hnědé, blankytně modré nebo šedé - však vznikly přímo pro výstavu. Černý do nich oblékl figuríny, které na lávkách spojujících křídla budovy postávají a posedávají tak, jako kdyby šlo o partu kámošů. Prostě société, společnost.

„Při přípravě výstavy jsem pracoval s opakováním jednotlivých druhů oblečení tak, aby na dvou lávkách světlíku muzea vznikly anonymní skupiny osob, které sledují, co se kolem děje. Mým cílem bylo smazat hranice mezi vystaveným oděvem a návštěvníkem. Chci, aby lidi kolem figurín procházeli, dotýkali se jich, museli se mezi nimi protáhnout, jako když člověk spěchá na přelidněné stanici metra,“ přibližuje svůj přístup Černý.

Pocit situace kdesi uprostřed pouličního shonu ještě zesilují zvukové stopy. Jednotlivé figuríny totiž „mluví“, návštěvníky informují třeba o tom, že by si rády četly, ale že teď nestíhají, anebo se ptají, co teď budeme všichni společně dělat.

Instalace Černého výstavy jde ve stopách módních přehlídek, které tento autor připravuje jako společenskou událost s originální dramaturgií. Například loni v předvečer dušiček uspořádal s využitím fundusu barrandovských ateliérů přehlídku v kulisách středověkého městečka. Kolekci postavenou na bomberech, svetrech, pláštích a hedvábných a bavlněných blazerech doplnil o historické náhrdelníky či koruny. Přehlídka mimo jiné vysílala vzkaz, že doba „oversize“ střihů je pomalu pryč.

Jestliže figuríny s modely Jana Černého uvidí návštěvníci Moravské galerie v momentě, kdy zvednou hlavu směrem ke stropu, úvod výstavy obstarává spektakulární kyvadlo na šestnáctimetrovém závěsu. Pohybuje se těsně nad podlahou a zdobí ho šedesát kilogramů krystalů značky Preciosa. Třásně zpracované technikou takzvaného prýmkování (sešívání a zdobení pramínků vláken) pak váží přes čtyři kilogramy.

Podle kurátorky výstavy Michaely Kádnerové kyvadlo a jeho pravidelný pohyb připomíná pro Černého důležitý moment pohlcení tvorbou. Symbolizuje zároveň čas coby nepřítele módy. Prozatím se ale zdá, že měsíce a roky hrají spíš ve prospěch Jana Černého.

Jím navržené oděvy jsou střihově jednoduché, nadčasové, finančně dostupné a „demokratické“ - nosit je mohou jak muži, kterým jsou primárně určeny, tak ženy. Ostatně kurátorka Kádnerová na sobě měla v čase rozhovoru triko s krátkým rukávem právě z dílny Jana Černého.

Součástí zahájení výstavy Flow State v Moravské galerii bylo vyhlášení finalistů cen Czech Grand Design za rok 2025. Výstava Jana Černého coby celkového vítěze ročníku 2024 střídala přehlídku prací předchozího grand designéra Jana Plecháče.