Škola videohrou. Tipy na hry pro starší děti, které baví a přitom poučí

Dnešní rodiče už jsou zvyklí, že i nehmotná věc jako online videohra se může pro dítě stát dárkem vzbuzujícím nadšení. Co ale kdyby zároveň i poučila?

Svět videoher je dnes naprosto přeplněný stále se zvětšující nabídkou. Od stříleček přes hluboké strategie až po obyčejné oddechovky. Řada z nich, jako populární střílečky typu série Battlefield, Counter-Strike, nebo Marvel Rivals, sice teenagerům nabízí dobrou zábavu s kamarády. Ale nic moc navíc. A není to ani jejich cíl.

Existují však i široce oblíbené hry, které jsou úplně jiné. Paradoxně se přitom některé z nich staly miláčky zvídavých myslí, přestože jejich vývojáři s velkou popularitou vůbec nepočítali. Ať náhodou či neotřelým nápadem stvořili něco, co baví a poučí zároveň.

Hráče obvykle zaujmou svým hlubokým příběhem. Podle psycholožky Susan Rivers z Americké asociace psychologů přitom mohou právě podobné hluboké příběhy pomoci dětem a mladistvým v rozvoji osobnosti. Zejména to platí v období puberty, kdy se osobnost nejvíce formuje.

Seznam Zprávy prozkoumaly nabídku a přicházejí s tipy na tituly, které ve srovnání s těmi běžnými mají i něco navíc.

Tato melancholická vesmírná odysea snad původně ani neměla být hrou. Její původní autor chtěl pouze vytvořit funkční počítačový model sluneční soustavy jako součást své magisterské práce.

Z jeho původního nápadu však vznikl titul s dnes již kultovním statusem jako hra, kterou si můžete zahrát jen jednou. Outer Wilds je totiž jedna velká hádanka, a jakmile ji rozluštíte, už nemůžete důmyslné mechaniky solárního systému zapomenout a příště v nich znovu tápat.

Délka hraní se liší od hráče k hráči. Pro lidi, kteří se alespoň trochu vyznají v orbitální a kvantové mechanice, může být cesta touto zmenšenou solární soustavou výrazně snazší. Ostatní dostanou příběhem naplněné lekce, v nichž je každá planeta systému trochu jinak poučí ve fyzice.

Jako čerstvý meziplanetární archeolog se hráč vydává hledat pozůstatky dávno ztracené civilizace. Jak rychle, nebo pomalu bude tajemství objevovat, je čistě na něm. On sám není v Outer Wilds středobodem hry. Sluneční soustava a veškeré procesy na jejích planetách probíhají i bez jeho přičinění. A tamní Slunce si tak užívá posledních 22 minut svého života.

O tom, že „naučné“ hry mnohdy nebývají naučnými záměrně, ví své i tvůrce a zakladatel kultovní české hry Factorio, Michal Kovařík. Právě on se svými spolupracovníky je velmi spjatý s edukačním typem her. „Je to zkrátka tím, že jsme byli první, kdo se nebál na tomhle na první pohled nezábavném konceptu postavit hru, která překvapivě fungovala,“ tvrdí Kovařík.

Factorio nenabízí hluboký příběh ani ponaučení na první pohled. Celou podstatou je tvorba továrny. Přitom čím větší a efektivnější továrna, tím lépe. Factorio ale nikoho nedrží za ruku. Nabídne jen pár základních manuálů a zbytek se musí každý naučit sám.

Michal Kovařík má tu zkušenost, že pokud je hra primárně vytvořena jako vzdělávací, děti to poznají a hru potom odmítnou. Proto by měla být hlavním cílem videoher vždy zábava. „My jsme hru nevyvíjeli s myšlenkou nějaké cílové skupiny, prostě jsme to dělali tak, aby to bavilo nás. A doufali jsme, že náš vkus není až tak jedinečný,“ říká vývojář.

Podle Kovaříka je dnes Factorio populární převážně u programátorů a u technicky orientovaných lidí. Při hraní se totiž uživatel neustále ptá na otázku: „Jak bych to mohl zefektivnit?“ A tato jednoduchá otázka je důvodem, kvůli němuž se od Factoria mnoho hráčů nemůže odtrhnout.

Přestože má tenhle simulátor vesmírného programu roztomilých mimozemšťanů své roky mládí dávno za sebou, je i dnes Kerbal Space Program stále populární u lidí, kteří touží po věrně simulované orbitální fyzice. Dostal sice i novější, druhý díl. Ale ten byl a stále je v tak špatném technickém stavu, že se herní komunita kolektivně rozhodla předstírat, že neexistuje. A vrací se stále k prvnímu dílu.

Obsah Kerbal Space Program lze odhadnout už podle názvu. V rámci mimozemské vesmírné mise hráč sestavuje vesmírné nosiče, jejichž funkčnost je plně závislá na jeho schopnostech. Pokud se však něco nepovede a raketa exploduje ještě na startovací ploše, nevadí – Kerbalů, tedy oněch mimozemšťanů, je vždycky dost.

Titul s názvem Baldur’s Gate 3 je velkolepá fantasy výprava ve stylu kultovní stolní hry Dungeons & Dragons nebo její české verze Dračí doupě. Hráče obuje do bot skupiny hrdinů, z nichž každý se snaží následovat svůj cíl a příběh.

Uživatel má naprostou volnost si vybrat, jakým směrem skupinu svede. Povede ji k záchraně světa, anebo v zájmu touhy po moci obětuje všechno živé? Kromě možnosti volby se přitom hra nebojí ukázat cenu takových rozhodnutí.

Jako je tradicí ve stolní předloze hry, míra úspěchu rozhodnutí hráče je diktována hodem kostkou. Třeba když chce hráč zaútočit na nepřítele, je šance, že se mu to nepovede, protože na kostce hodí 1. Nebo se snaží otevřít zamčenou skříň, ale hodí 1 a zlomí klíč v zámku. Naopak jindy, když na virtuální dvacetistěnné kostce hodí nejvyšší hodnotu 20, může přemluvit některé z hlavních padouchů hry, že nemá cenu bojovat a padouch se vzdá. Je to tedy náhoda, která dokáže proměnit třeba hon na divočáka v boj o přežití.

Komplexní příběh Baldur’s Gate 3 tak může být ideálním pro starší děti, které už mají představu o tom, že svět není černobílý. Náhodnost hodu kostek pak může pomoci dětem ukázat, že věci občas nemusí mít úplně pod kontrolou.

Legendární strategická série Civilization snad ani nepotřebuje úvod. Jako nejznámější z žánru 4X (Explore – objevuj, Expand – rozvíjej, Exploit – využívej a Exterminate – podmaňuj si) vychází každý z dílů ze stejného základu: hráč si má vybrat jednu historickou civilizaci a provést ji celou lidskou historií – od doby kamenné až po vesmírný věk. Jako představitel své civilizace však musí pozorně plnit požadavky svých občanů, bránit svou říši před ostatními a s některými tvořit dlouhodobá spojenectví.

Tomu, komu nebude Civilization připadat dostatečně komplexní, lze doporučit také Endless Space II. Jakožto hry ze stejného žánru jsou si obě podobné svými mechanikami. Co však Endless Space II nabízí navíc, je ještě komplexnější strategický systém. Hráč kromě externích hrozeb musí čelit neustále se měnící politické situaci, již ovlivňuje i velké množství mimozemských civilizací v jeho rychle rostoucím galaktickém impériu.

Mimo válku a politiku lze také využívat mechaniky, jako jsou galaktický obchod nebo kyberútoky k dosažení svých imperiálních cílů. Těm, kterým válka není po chuti, hra nabízí komplexní mírumilovné možnosti. Hráč může přesvědčit celé solární systémy k tomu, že zrovna v jeho impériu se žije lépe.