V Neratově mají dveře otevřené pořád a krádeží se nebojí

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dnes do opraveného kostela dorazí i tisíce poutníků ročně. S pomocí dalších lidí proměnil farář Neratov v nevšední komunitní místo. Je to farář z bagru. Josef Suchár je jeden z nejlaskavějších lidí, co znám. Pro mě je pokaždé svátek blížit se k neratovskému kostelu, protože se všechno zpomalí a v mojí duši se usídlí zvláštní radost.

Spolu s komunitou jste místo oživil možná více, než jste si kdy dokázal představit. Jste s dílem spokojený, nebo pokračujete dál?

Člověk, který chce něčemu vrátit život, nebude nikdy spokojený. Život je o tom, aby se žil, aby se proměňoval, aby se tvořily nové věci. Ty staré samozřejmě někde zůstanou pro ty, kdo je chtějí mít jako vzpomínku. Pokud se ale staráte o živý organismus, nemůžete být nikdy spokojená.

Osobně jezdím do Neratova kvůli jeho zvláštnímu geniu loci, který je plný laskavosti a naděje. Víte, proč se sem vrací ostatní?

Hodně lidí to má podobně. Jsem přesvědčen, že to je velký dar tohoto místa. A je spojený také se slovem smíření. Protože smíření je proces, během kterého člověk musí neustále hledat a zkoušet. Musí být trpělivý, aby dozrál čas, kdy do sebe všechny věci zapadnou. Teprve pak může dojít k prožití něčeho, co mu může proměnit život a co je spojené s takovým pohlazením.

Zároveň pak bude jeho život prozářen duchovním světlem, které umí rozpustit chmury nebo šedi života. Díky tomu může začít vnímat barvy, které tu jsou pořád, ale jen je třeba nevidíte. Stejně jako je nevidíte v odstínech druhých lidí. Takový ten boží pokoj, jak my říkáme, v sobě nese povzbuzení. Můžeš mít rád a zkoušet to pořád znovu, i když se to stokrát nepovedlo.

Myslím, že tohle je jedna z těch krásných věcí, které se dějí právě tady, v Neratově. A lidi, kteří tu projdou, i naším kostelem, se zastaví a načerpají právě tuhle životodárnou energii a uvědomí si, že můžou otevřít oči a znovu věřit, protože některé ty symboly se tady snažíme žít.

Co máte konkrétně na mysli?

Víte, jsou to maličkosti, ale je k nim potřeba odvahy. Třeba otevřené dveře. Náš kostel je má otevřené pořád, ve dne, v noci. Nezamykáme. Je to i symbol toho, abychom se přestali bát jako jeden druhého a navzájem si otevřeli. Všichni nejsou násilníci, všichni nejsou zloději a darebáci, hodných lidí je spousta, je zapotřebí, abychom dokázali mít důvěru.

Máme tady i zahradnictví a v něm samoobsluhu. Když si něco vyberete a zrovna tam není někdo z obsluhy, můžete dát peníze do kasičky. A naše Vendula, která je velkou zahradnicí, často čelí otázkám lidí, jestli nemáme strach, že nám tam někdo něco ukradne. A ona se na ně vždycky tak podívá a řekne: „No a vy kradete?“ Oni říkají: „Já ne. Proč jako?“ A ona na to: „No tak o co jde?“

Když lidem dáte důvěru v tom, že jim nabídnete prostor, tak to funguje. Ano, vždycky se někde může najít s prominutím blbec, který to prolomí a něco ukradne. Potom bychom měli mít sílu takovou ojedinělost zase dát do pořádku a nechat důvěru většině lidí, kteří si ji zaslouží.

Když vezmu tři věty neratovského poselství, tak vím, že jste schopný i toho blbce, co vám ukradne v zahradnictví kasičku, vzít a říct: „Hele, udělal jsi to blbě, ale pojď, my ti pomůžeme, abys to udělal příště líp.“ Chápu neratovské poselství dobře?

Byl bych rád, kdyby se nám to dařilo. To, že někdo kytku nebo zeleninu vezme a nezaplatí, je něco jiného, než když začne dělat jiné, opravdu zlé věci. Tam musí z mého pohledu přijít spravedlnost. Musíme chránit naše lidi, musíme se zlu dokázat postavit.

Se zlem je to těžké – někdy si ho do svého nitra nastěhujete sama nějakými blbostmi, ono se tam zahnízdí a roste. Některé zlo je dáno prostředím nebo stavem věcí nebo i hrůzami, do kterých se člověk dostal ne vlastní vinou, jako je třeba válka a podobně. Jsou to věci, které mnoho lidí dokážou hodně zdeformovat.

Máme ustupovat zlu?

Ne. Zlu by se ustupovat nemělo. Ale hodně rozhoduje, jestli vám ten člověk za to stojí. Protože taky můžu říct: „Já tě nechci, neexistuješ pro mě. Udělám tady zeď, zabedním se a nechci s tebou mluvit. Je konec.“

No jo, ale když budeme pořád budovat hradby a opevňovat se, může se stát, že skončíme sami. Můžete ale také hledat cesty, jak to udělat, abychom si spolu o problému mohli povídat. Nerezignovat na vztahy a na přátelství, když se děje něco, co se nám nelíbí. Teprve tehdy, až přestanu mít strach, že mi můžeš ublížit, tak se s tebou můžu bavit i o věcech, které každý vidíme jinak.

Protože mě to zajímá, protože si tě vážím, protože bych chtěl vědět, proč to nevidíme stejně. Myslím si, že to je hodně obohacující. Teprve tehdy, když v tobě nebudu vidět nepřítele, který mě chce zničit, dojdeme k tomu, co nás spojuje.

Důležitá je ale jedna věc: Potřebuju uvěřit, že mi dotyčný nelže, protože lež je strašlivé zlo. Jsem přesvědčený o tom, že je to ten největší hřích.

Lež útočí na přímou podstatu toho, čemu říkáme Bůh. Jestliže vím, že je něco, co není pravda, a já to schválně použiju proto, abych někoho poškodil, je to lež. A to je zlo. Rozbíjí naše komunikační propojení, najednou si začínáme všechno ověřovat…

Já to ve veřejném prostoru dělám.

Ano, ale máte to tak i mezi přáteli? Síť důvěry je důležitá, potřebuji fundamenty, o které se mohu opřít. Bohužel už jsme se dostali do šíleného světa, kde se v zásadě stalo normálním, že skoro nic neplatí. Zpochybňují se autority, a to bez ohledu na to, zda jde o instituce nebo lidi. O co se tedy člověk potom může opřít?

Vás to normálně trápí.

Cítím skoro bolest. Mě to hrozně trápí právě proto, že to rozbíjí vazbu vztahů. Lidi se uzavírají do samoty, často mají strach. A ten je vede k tomu, že vytvářejí bariéry a uzavírají se do bublin.

Pokud jste před třiceti lety měla názor, který byl úplně mimo, tak jste ve vesnici byla za exota. Jasně vám řekli, „jsi blbej“ a vy jste věděli, že to blbé je. Zatímco teď, když si otevřete sociální sítě, zjistíte, že lidí s podobným názorem je najednou v celém světě třeba padesát nebo sto…

A nejste sám.

Ale hlavně – je to vaše pravda už! Právě proto, abychom společně mohli některé věci dokázat, mohli se radovat a mohli hledat cesty k tomu, objevovat krásu našeho světa i krásu života, tak si myslím, že je důležité začít s důvěrou a s bláznovstvím toho, že uvěříte, že to má smysl zkoušet.

A Josefe, co vlastně znamená ta zkratka ŠFN za vaším jménem ?

Šílený farář neratovský.

Proč je farář z bagru pro komunitu přijatelnější ? Když se umíte dobře modlit, nahodí vám pánbůh pojistky? Více v rozhovoru Lucie Výborné v podcastu Na Výbornou.