Hlavní obsah

Místo aby Svoboda svolal kluby, hrajeme si na vykuky a prospěcháře

Luděk Mádl
šéfreportér

Koronavirová pauza s sebou přinesla i čas přemýšlet. Třeba o tom, jak funguje Ligová fotbalová asociace pod vedením Dušana Svobody.

Reklama

6. 4. 11:00

Situaci v českém ligovém fotbale, který hledá cestu z koronavirové krize, rozebírá ve svém tradičním pondělním glosáři Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Třicet let již český fotbal hlásá, že kráčí k profesionalismu. Ano, spoustu lidí léta živí, některé líp, některé hůř, v tom ohledu tu definici naplňuje. Jistěže se objemy protáčených peněz logicky nikdy ani nepřiblíží třeba Bundeslize, s tím se nelze než smířit.

Tristním zjištěním i po těch 30 letech je však zpráva o stavu zdejší kultury jednání, chování či stavu řídících procesů. V tom ohledu má český fotbal v kostce i jejím průřezu pořád blíž k Balkánu než k Top 5 ligám.

To, co mu chybí ze všeho nejvíc, je pak schopnost vést interní i veřejnou debatu. Věcnou a konstruktivní, chtělo by se ještě dodat. Ale tady se prostě ani základní debata nepřipouští.

Má to tradici. Reprezentanti si o kritikovi zazpívají ohromně veselou písničku, že nemá… Víte co. Ten z trenérů nebo z bývalých či současných hráčů, který si veřejně dovolí říct cokoli, co se nelíbí v některém z tria nejsilnějších klubů, dobře ví, že na příslušné adrese v nejbližších 10 letech nebude smět ani sáhnout na kliku. A tak se všichni pomlouvají pěkně bokem a mimo záznam. A takhle my si tady prostě žijeme.

Nastanou momenty, kdy to vadí obzvlášť. Jako třeba teď. Fotbal se zastavil kvůli koronavirové krizi, měl by hledat cesty z ní. Když to zjednodušíme, tak šéf ligy Dušan Svoboda hlásá cestu dohrát kompletní program za každou cenu, oproti tomu Jan Nezmar ze Slavie navrhuje zbavit se nadstavby. A příbramský boss Jaroslav Starka by ligu ukončil hned a rozšířil ji o několik celků z nižší soutěže.

Fajn. Čas plyne. A člověk by řekl, že by si to snad kluby měly mezi sebou vyříkat a přijmout nějaký společný akční program. Ve variantách, podle časové možnosti ligu odstartovat, tak jako to vidíme v Anglii či Německu. Ale i v Belgii už soutěž k velké nevoli UEFA odpískali.

A to my ne. Tedy ne ve smyslu, že jsme nic neodpískali. Ale že se ještě kluby na společném zasedání, dnes samozřejmě formou videokonference, ještě nebyly schopny ani sejít. Proč? Protože ji Dušan Svoboda, šéf Ligové fotbalové asociace, prostě dosud nesvolal. Což bych si dovolil označit za donebevolající nehoráznost a kardinální chybu.

Místo toho, aby kluby hledaly nějaký průnik svých zájmů a společné stanovisko, které by pak veřejnosti důstojně odprezentovaly, jsme svědky leckdy trapných mediálních přestřelek, v nichž jsou alternativní vize budoucnosti označované za absurdní, jejich nositelé pak v lepším případě za „inovátory“, v horším pak rovnou za prospěcháře a vykuky.

Leckdo může prohlásit, že se toho všeho jako novinář také aktivně účastním a prostředí spoluvytvářím. A do jisté míry bude mít nejspíš i pravdu. Ale z toho, jak ze způsobu, jakým se nyní houfují různé skupinky pod praporci znepřátelených stran, je mi spíš smutno, někdy až profesně stydno.

Jak vidno, v Anglii věc řeší na poněkud jiné úrovni:

Všichni jsou nyní pod tlakem, české kluby nevyjímaje. A tak není divu, že každý hledí na to, jak si ochránit své vlastní zájmy. Jistě, lze to nazvat i prospěchářstvím. Stejně jako spořivosti říkat lakota a rozhazovačnosti štědrost. Jde jen o účelovou hru se slovy, podstatný je obsah.

Je jasné, že kupříkladu taková Slavia, jež v první řadě chce mít mužstvo v top formě na kvalifikaci Ligy mistrů, pohlíží na věc jinak než v aktuální tabulce devátá Sparta, které by hypoteticky po sportovně-technické stránce asi nejvíc vyhovovalo ligu buď ukončit, nebo ještě dostat co nejvíc zápasů k dispozici na to, aby se probojovala výrazně výš.

A těžko se divit klubům, které jsou v tabulce dole, že by vůbec nebyly proti možnosti, v níž by nikdo nesestupoval. I proto, že všichni tuší, že kdo se od příští sezony dole, tedy ve II. lize, ocitne, ten možná ekonomicky jen tak zase neprocitne…

Je jasné, že každý hájí vlastní zájem. Včetně sponzorů, jako je Fortuna, která by samozřejmě pro svůj byznys potřebovala rozehrání jakýchkoli soutěží už skoro z existenčních důvodů. A co si budeme povídat, na návratu ligových zápasů na scénu jsou více či méně profesně zainteresovaní i sportovní novináři, obzvlášť pak vysílající televizní stanice O2 TV. A v neposlední řadě samozřejmě i deník Sport, který je na sportovním dění a současném „nedění“ logicky také přímo závislý.

Nad všemi těmito partikulárními zájmy by měl stát zájem společný. Ten se, pravda, bude hledat obtížně, ale hledat by se měl. Na oficiálním jednání klubů. Jenže to by ho někdo musel (mít odvahu) svolat…

Léta, opravdu dlouhá léta, bojoval nebožtík František Hrdlička, šéf fotbalového klubu z Teplic, o samostatnost ligy na fotbalové asociaci. Zesnul o dva roky dříve, než Ligová fotbalová asociace I. a II. ligu řídit opravdu začala. A docela by mě zajímalo, co by na současný (i ten předkoronavirový) stav říkal. Dovolím si tipovat, že blahem by se asi nejspíš úplně nerozplýval.

Když se teď nehraje, mají v klubech alespoň čas a příležitost přemýšlet o tom, jak jsou vlastně s asociací, kterou spolu tvoří, spokojeny.

Sliby Dušana Svobody, jak se po převzetí svých televizních a marketingových práv z područí STES, obchodní firmy FAČR, ocitne liga div ne v ráji, se jaksi nenaplňují.

Hodnota televizních práv stále patří mezi nejtrapnější na kontinentu. Ano, i proto že se dlouhá léta předtím nesoutěžila, až na krátkou éru fotbalového předsedy Ivana Haška bývala tradičně přiklepnuta společnosti Pragosport. A její šéf Jaroslav Vacek vždycky jednou za čtyři roky přihodil něco v řádech jednotek milionů, tak nějak, aby se neřeklo. Zatímco v jiných zemích se cena soutěžila, a tím pádem stoupala vzhůru daleko strměji než v Česku.

Takže velikostně srovnatelné země typu Belgie či Portugalska mají dnes řádově přinejmenším desetinásobně vyšší příjem z televizních práv než liga česká. I proto, že ani v nových podmínkách, tedy pod LFA, se cena opět nesoutěžila. Naopak. Dušan Svoboda se před dvěma lety mohl přetrhnout, což u něj opravdu není zvykem, aby se ligová práva dostala opět do rukou Pragosportu.

Dnes můžeme jenom spekulovat, zda tehdy slávistický boss Jaroslav Tvrdík nechtěl neakceptovanou nabídkou TV Barrandov jen pozdržet a pozastavit celý proces prodeje ligových práv až do roku 2024. Ve hře totiž tehdy byla varianta, že čínská CEFC po Slavii ovládne i televizi Nova. Věc se ale vyvinula tak, že CEFC šla ke dnu. A Novu dnes diriguje stejný vlastník jako O2 TV, tedy finanční skupina PPF. Takže v tomhle směru žádný velký boj a gradaci ceny vysílacích práv na českou ligu asi do budoucna očekávat nelze.

Jistě, situace na specifickém českém trhu také hraje svou výraznou roli. Ale dlouhodobě se nabízí otázka, jestli Dušan Svoboda, šéf Ligové fotbalové asociace, skutečně vždycky kope poctivě a neohroženě za zájmy všech.

Tím narážím na další specifikum zdejší fotbalové (ne)kultury. A sice na fakt, že když někdo nastoupí do funkce, ze které řídí nějaký „ústřední“ fotbalový orgán, není jaksi automatickým zvykem, aby kvůli tomu opouštěl své předchozí klubové angažmá.

Jako třeba někdejší předseda FAČR Miroslav Pelta, který neviděl důvod nefungovat paralelně jako šéf ligového Jablonce. A když mu to dokonce jako střet zájmů vytkla tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová, prohlásil, že klub prodá. Což nikdy neučinil ani o tom reálně s nikým nejednal. Inu, slibem nezarmoutíš.

Dušan Svoboda je už léta kontinuálně viceprezidentem Sparty. A dost těžko tedy někomu může vyprávět, že v LFA zájmy Sparty nehájí. I kdyby to třeba nakrásně byla pravda.

Už jen tímto samotným faktem se samozřejmě veškerá diskuse pokřivuje a poměry balkanizují.

Dalším faktorem, nad kterým se teď kluby mohou zamýšlet, je částka 239 milionů korun, kterou je v současnosti LFA schopna za prodej televizních a marketingových práv mezi kluby I. a II. ligy rozdělit. Pro mistra to činí 26 milionů, pro průměrný ligový klub zhruba 10 milionů korun ročně.

Ano, kluby se svými rozpočty pohybují v obrovském rozptylu od 50 milionů na sezonu, jako Příbram či České Budějovice, až někam k hranici 1,5 miliardy, kam odskočila Slavia - přehled rozpočtů najdete zde.

Pro velké kluby je nějakých 10 milionů od LFA jak kapka v moři, pro ty menší desetina rozpočtu. Ale když si zváží, že nedohráním ligy by mohly přijít třeba o 3 miliony - a naproti tomu si postaví například náklady s uspořádáním ligových zápasů - určitě nebude jejich touha a potřeba dohrát ligu v kompletním programu tak extrémní a neoddiskutovatelná, jako je třeba v případě klubů anglické Premier League.

Obecně platí, že menší ligy typu belgické nebo nizozemské jsou z podobných důvodů ve svých úvahách mnohem blíž k předčasnému ukončení než ty gigantické. Někdo spočetl, že Top 5 lig by na svém nedohrání tratilo v součtu zhruba 4 miliardy eur. No, a to je opravdu hodně.

V zádech mají ti nejsilnější i podporu UEFA. Ta si nyní hraje tak trochu na papežský stolec, který ve středověku ve svém boji s kacíři a dalšími neposlušnými nešetřil občasným uvalováním interdiktu, tedy zákazu bohoslužeb a dalších kněžských úkonů jako svateb či pohřbů na příslušném území.

UEFA teď místo toho vyhrožuje národním ligám, že kdo skončí předčasně, ten riskuje, že se jeho zástupci nedostanou do příštího ročníku evropských pohárů. Pokud se tedy nějaké uskuteční.

To všechno se odehrává v časech totální nejistoty, kdy nikdo neví, jak se koronavirus bude dál šířit, kdy a jak se omezí opatření v jednotlivých státech, notabene jak bude možné po Evropě cestovat.

Všude jsou si vědomi skutečnosti, že jak se soutěže, patrně bez diváků, kdekoli rozehrají, tam bude nade všemi viset obrovské riziko, že jakýkoli pozitivní nález u některého z hráčů, příbuzných, funkcionářů, rozhodčích a vůbec kohokoli přítomného povede ke karanténě jednoho či více týmů. A celá ta honba za dohráním sezony může stejně velmi pravděpodobně přijít vniveč.

V jiných zemích o tom na úrovní ligových asociací debatují, připravují scénáře, nabízejí klubům právní servis, jak ideálně řešit situaci finančních škrtů spojených s hráči a podobně.

V Česku se omezujeme na to, že se klubům přeposílá obsah dopisů z UEFA. A na přestřelky v novinách. Když se ptáte na výhled a termíny, dozvíte se, že „teď někdy“ by měl jednat Ligový výbor LFA. „Někdy na duben“ že prý bylo tak jako tak naplánováno ligové grémium za účasti všech klubů, takže se „asi někdy v dubnu“ opravdu uskuteční. A vrcholem všeho je, že nové volby vedení LFA proběhnou „asi někdy letos“.

Problém je samozřejmě v tom, že platí „Jakej pán, takovej krám“. A teď nejde jen o Dušana Svobodu. Co si kluby vytvořily, to mají. Po straně umí všichni nadávat, jen to břinká, ale aby z toho všeho zmatku vystoupil Svobodův případný protikandidát, někdo s autoritou, jasnou vizí a programem, který by vyvedl český profesionální fotbal z koronavirových běsů někam k budoucí prosperitě, to ne. Ani snad nad tím nikdo neuvažuje. A nějaké dva tři tweety pár dní před samotnou volbou, to aby měli lidé pocit, že se něco udělalo, to pak opravdu nevytrhnou.

Bohužel, český fotbal má přesně takové vedení, jaké si zaslouží. Jak na FAČR, tak v Ligové fotbalové asociaci. Teď v časech koronavirové krize ho to nejspíš zabolí o to víc.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené