Hlavní obsah

„Odhodili jsme cukrovinky.“ Ruské letouny prozradila rádiová komunikace

Foto: Profimedia.cz

Ruský stíhací bombardér Suchoj Su-34 nad Sýrií (archivní snímek).

Reklama

20. 9. 6:30

Zatímco některá novinářská práce se počítá na minuty nebo maximálně hodiny, tihle specialisté čas počítají spíš na dny, měsíce, ne-li roky. Tým deníku The New York Times je světovou špičkou v užívání digitální forenzní analýzy.

Článek

Od našeho zvláštního zpravodaje ve Spojených státech.

Pilot ruského stroje nad Sýrií: „Letoun 948 základně…“

Kontrolor: „Pište si koordináty. 35 36 00.69 a 36 36 28.06.“

Příslušné koordináty ve válce zdevastované Sýrii nepatří vojenskému cíli, nýbrž provizorní podzemní nemocnici Abad Al-Haját. Ruský pilot právě nad ní odhazuje svou smrtonosnou nálož a trefuje se přesně. Cynicky svému nákladu říká „cukrovinky“.

Hodiny poté se prostřednictvím zpravodajských médií dozvídáme o dalším krvavém útoku na zdravotnické zařízení v Sýrii. Snímky vyvolávají zděšení, jako tolikrát předtím a tolikrát potom. Podezření padá rychle na ruské nebo syrské vládní letouny. Tyhle strany vleklého konfliktu ale vinu kategoricky popírají.

Dopátrat se pravdy je těsně po tragédii nemožné. 99 procent médií dlouhodobý pokus předem vzdává. Nemají trpělivost, kapacity personální ani finanční, nemají kontakty ani potřebnou technologii. Je tu ale jedna jedna výjimka. Jeden z největších a nejlepších světových deníků The New York Times a jeho tým Visual Investigations sdružující přední specialisty v oboru digitální forenzní analýzy.

„Žijeme ve světě, kde se pravda čím dál tím víc zpochybňuje. To je dlouhodobé snažení NYT, prostě se snažit dopátrat pravdy, ale možná také vysvětlit některé komplexní události. Na začátku naší práce není nějaký obsahový cíl. Chceme prostě jen rozehnat mlhu chaosu po nějaké zpravodajské události anebo se snažíme potvrdit nebo vyvrátit oficiální narativ, například právě po leteckém útoku,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Malachy Browne, pro jehož pracovní zařazení asi v češtině nemáme ekvivalent. Vyšetřovatel, autor, novinář. 3 ceny Emmy, George Polk Award a jedna Pulitzerova cena z roku 2020 pro něj a pro jeho kolegy hovoří za vše. Tím spíš, že Visual Investigations existují teprve 4 roky.

„Vezměme si třeba poslední útok dronem v Afghánistánu. To je přesně událost pro nás. Máte podezření, že něco nesedí. Pokusíme se provést vyšetřování, najít důkazy a transparentně, to je klíčové slovo, ukázat veřejnosti nejen to, co jsme zjistili, ale také jak jsme to zjistili,“ definuje svou práci Malachy, který svou kariéru začínal v Irsku coby počítačový programátor.

A před pár desítkami hodin skutečně Pentagon potvrdil zjištění: Při útoku amerického dronu nezemřel plánovač Islámského státu, nýbrž humanitární pracovník a další nevinní civilisté. V tomto případě trvalo digitální forenzní vyšetřování relativně krátce, protože podle Brownea jeho tým věděl, že se svědky mluvili i další američtí novináři, a i vzhledem k situaci v Afghánistánu tu byl značný tlak dobrat se pravdě co možná nejrychleji. A to se povedlo, což podle Malachyho Brownea není vždycky pravidlem, protože vyšetřování občas vyšumí do ztracena.

To nakonec nebyl případ vyšetřování sériových útoků na zdravotnická zařízení v Sýrii, které se ale také vleklo dlouhé měsíce. Týmu kolem Malachyho Brownea se nakonec podařilo získat klíčovou stopu - přístup k rádiové komunikaci mezi ruskými letovými kontrolory a piloty bojových strojů Ruské federace.

Kdo je Malachy Browne

Člen týmu Visual Investigations (Vizuální vyšetřování) deníku New York Times. Vedl například forenzní digitální vyšetřování ruských leteckých útoků na zdravotnická zařízení v Sýrii. Pomáhal odhalit pozadí vraždy saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího nebo nejnověji zpracovával téma útoku Trumpových příznivců na washingtonský Kapitol v lednu 2021. Se svými kolegy získal Pulitzerovu cenu (2020) nebo 3 ceny Emmy. Než v roce 2016 přišel do New York Times, pracoval jako reportér a editor pro Storyful a Reported.ly. Začínal v Irsku coby počítačový programátor.

„Jako v případě jiných vyšetřování jsme nashromáždili velké množství fotek a videí ze sociálních sítí. Vypátrali jsme jejich autory a získali originály záběrů. Ty obsahují metadata, a protože záznamy z kokpitu letadel obsahovaly časový kód, podařilo se nám tyhle důkazy synchronizovat. Rusové navíc používali koordináty míst, na která pak útočili, takže potom už stačilo to, co jsme věděli o dění na zemi, spojit s tím, co se dělo ve vzduchu,“ popisuje Malachy Browne závěry pátrání, které následně putovaly do světa pod prozaickým názvem Russia Tapes, Ruské záznamy či pásky.

Rozhodly tedy údaje od civilních pozorovatelů přímo v Sýrii, kteří sledují starty a přistání vojenských letadel, a samozřejmě radioamatéři. Tři tlumočníci placení NYT potom hledali v desítkách hodin záznamů ruské slovíčko „srabotal“, slangový výraz pilotů pro „pumy odhozeny“.

Specialisté kolem Malachyho Brownea procházejí satelitní snímky (některé si extra objednávají), porovnávají je se statusy na sociálních sítích. Zajímají je i další vodítka. „Analyzujeme výbuchy. Víme přesně, jaké zbraně používají Rusové a Syřané a víme také, jak zvukově znějí jednotlivé rakety a bomby. Pokud to jde, zkoumáme krátery po bombách, škody napáchané na budovách,“ nechává nahlédnout do kuchyně digitálních Sherlocků Malachy Browne.

Ten přiznává, že Visual Investigations jsou velmi často v kontaktu s právníky, a to hlavně kvůli způsobu, jakým tým získává některé materiály. „My se vlastně vymezujeme vůči vidění světa ve stylu: ‚On říká něco, ale ona říká něco jiného.‘ Chceme najít důkazy, pak další důkazy a další důkazy, které vyskládané vedle sebe často vypoví pravdu,“ říká mi otec tří dětí, pro kterého je právě utrpení těch nejmenších v ozbrojených konfliktech dostatečnou pracovní motivací.

Pátrání digitálních forenzních investigativců je stejně náročné jako nákladné. Na velkých případech může pracovat až několik desítek lidí. Podle Malachyho Brownea se zatím nestalo, že by producent týmu, který obhospodařuje jeho roční rozpočet, musel práce na některé z kauz zastavit.

Jakmile deník The New York Times usoudí, že v tom kterém případu má jeho digitální forenzní tým takříkajíc „nabito“, rozprostře jeho práci a zjištění do mnoha žurnalistických formátů. Základním produktem je video na webu NYT a na YouTube. Samozřejmostí je článek v papírovém vydání, další verze na webu, příspěvky na sociálních sítích s klíčovými videozáznamy a fotografiemi, následuje blog, newsletter, případně podcast.

Malachy Browne zdůrazňuje, že tým Visual Investigations nejede podle stejné šablony. Zatímco v případu Breonny Taylorové, kterou v jejím bytě zastřelili zasahující policisté, neexistoval žádný relevantní kamerový záznam, v případě útoku na washingtonský Kapitol z 6. ledna 2021 tomu bylo právě naopak. „Měli jsme obrovské množství videí, která kolovala na sociálních sítích. Rychle jsme vytvořili jejich videoarchiv. Věděli jsme totiž, že lidé začnou videa mazat,“ popisuje investigativec.

Rekonstrukce nechvalně proslulých násilností příznivců Donalda Trumpa v sídle Kongresu byla dalším velkým úlovkem speciálně vytvořeného týmu The New York Times. Malachy Browne vypráví, že vlastně vůbec poprvé spolu se svými kolegy rozjel práci o zpravodajské události, která se odehrávala v přímém přenosu. Jiné kauzy, do nichž browneovci začnou „šťourat“, jsou zpravidla desítky hodin staré.

Seznam profesí, které Visual Investigations oslovují kvůli jednorázové spolupráci, je impozantní. Ve zmiňovaném případu Breonny Taylorové to třeba byli architekti, kteří pomáhali s 3D modelem místa činu, do něhož potom tým Malachyho Brownea zasadil odhadované trajektorie vystřelených policejních kulek.

Ptám se závěrem Malachyho Brownea, jestli teď Ruská federace, častý terč vyšetřování jeho týmu, i na základě Russia Tapes třeba pozmění své chování a do budoucna Malachyho týmu práci zkomplikuje. „I když Rusové vědí, že jsme je odhalili, že si přeložíme jejich rádiovou komunikaci, nic nezmění. Jsou to Rusové, je jim to jedno,“ krčí rameny Malachy Browne.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované