Hlavní obsah

Nápor na duši. V nouzovém stavu třikrát přibylo lidí s depresemi a úzkostí

Foto: Unsplash

Nejhůře se pandemie odrazila na duševním zdraví mladých lidí.

Reklama

6. 8. 2020 8:47

V době koronavirové nákazy v Česku přibylo lidí s nejméně středně těžkými depresemi a úzkostí. Na počátku epidemie měla příznaky pětina dospělých, tedy zhruba třikrát víc než před nouzovým stavem s nařízenými omezeními.

Článek

Nejvíc situace dopadala na ženy, mladé lidi a osoby, kterým se propadl příjem. Ukázala to studie čtveřice výzkumnic a výzkumníků Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR.

„Duševní zdraví respondentů se po úvodním skokovém zhoršení při nástupu pandemie postupně zlepšovalo, výskyt příznaků alespoň středně těžké deprese či úzkosti je ale v půlce června 2020 stále téměř dvojnásobný v porovnání se stavem před pandemií,“ uvedl autorský tým.

Podle vědeckých zjištění trpělo v roce 2016 střední depresí a úzkostí v Česku kolem sedmi až osmi procent lidí. Podle studie to před pandemií bylo asi šest procent dospělých.

Studie vychází z projektu Život během pandemie. V něm se od poloviny března do poloviny června experti každé dva týdny ptali 3 100 lidí na jejich situaci a chování. Zjištění o duševním zdraví zahrnují výsledky 1 964 lidí, kteří opakovaně odpovídali na šest otázek z diagnostického dotazníku pro depresi a úzkosti. Hodnotili spánek, nervozitu, chuť k jídlu, únavu, zájem o dění a podrážděnost. Po zavedení nouzového stavu, v němž bylo Česko od 12. března do 17. května, se podíl lidí s příznaky středně těžké deprese či úzkosti zvedl ze šesti na 20 procent. Postupně pak klesal. Před polovinou června se dostal na deset procent.

Anketa

Odrazila se pandemie negativně na vaší duševní pohodě?
Ano
77,1 %
Ne
22,9 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 157 čtenářů.

Autorský tým poukazuje na to, že se lidem přes noc změnil život, omezila se možnost setkávání a mnozí zůstali v osamění. Objevil se strach o blízké i vlastní zdraví, hrozil výpadek příjmů i ztráta zaměstnání. V mnoha domácnostech bylo nutné skloubit práci s výukou dětí. Zneklidňující byla nejistota kolem vývoje situace.

„Tyto a další faktory působí na různé skupiny i jednotlivce s různou intenzitou a u mnoha z nich mohou ohrožovat jejich duševní zdraví,“ uvedli autoři. Podotkli, že duševní zdraví ovlivňuje i zdraví fyzické, vliv má na fungování člověka v práci, rodině i společnosti.

Před pandemií mělo minimálně středně těžké deprese kolem pěti procent mužů a sedm procent žen. Na přelomu března a dubna to bylo 26 procent žen a 13 procent mužů. Do poloviny června podíly klesly. Příznaky ale mělo stále 12 procent žen a osm procent mužů.

Závěry studie potvrzují, že dopad na duševní pohodu měla pandemie horší u žen. Už před začátkem epidemie trpělo depresí více mužů než žen, pandemie ale rozdíl zásadně zvýšila. „Již v době před pandemií vidíme u žen mírně vyšší výskyt alespoň středně těžké deprese či úzkosti. Rozdíl 7 % u žen oproti 5 % u mužů však není statisticky významný. V průběhu pandemie však pozorujeme mnohem dramatičtější propad duševního zdraví u žen. Ve druhé vlně šetření, sběr mezi 30. 3. – 1. 4., podíl žen vykazujících příznaky minimálně středně těžké deprese či úzkosti stoupl na 26 %, což představuje téměř čtyřnásobný nárůst. U mužů došlo k nárůstu pouze na 13 %,“ konstatují výzkumníci.

Příznaky depresí a úzkosti se projevovaly u 37 procent matek s potomky do 18 let a u 14 procent otců. Za velkým rozdílem by podle expertů mohlo být nerovnoměrné rozdělení péče v rodinách. Na ošetřovném zůstaly doma se školáky hlavně ženy.

Středně těžké deprese a úzkosti mělo podle zjištění i 21 procent bezdětných žen a 12 procent mužů bez potomků. Rozdíl odborníci vysvětlují většími dopady krize na ženy. Častěji pracují v odvětvích, která zasáhla omezení, a to ve službách, obchodu, pohostinství či v cestovním ruchu. Ženy také méně často uváděly, že mohou svou práci dělat na dálku z domova.

„Jedním z důvodů genderových rozdílů ve zhoršení duševního zdraví může být přítomnost dětí v rodině. V případě mužů nehraje přítomnost nezletilých dětí v domácnosti roli, zatímco v případně žen hraje roli výraznou. Ve druhé vlně, 30. 3. – 1. 4., vykazuje příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti 12 % mužů bez dětí oproti 14 % mužů s dětmi do 18 let, a tento rozdíl není statisticky významný. U žen zvyšuje přítomnost nezletilých dětí příznaky přinejmenším středně těžké deprese či úzkosti o 16 procentních bodů: 37 % žen s dětmi oproti 21 % žen bez dětí,“ dodali badatelé.

Příznaky minimálně středně těžkých depresí popsalo také 36 procent mladých od 18 do 24 let a 13 procent lidí nad 65 let. Ostatní věkové skupiny na tom byly hůř než senioři, ale lépe než mladí. Těm se také stav zlepšoval nejpomaleji. „U mladých respondentů vidíme mnohem pomalejší zlepšování duševního zdraví. I v poslední vlně v polovině června tato skupina vykazuje příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti 25 %,“ vypočítali autoři studie.

Možné vysvětlení je, že starší generace nečelí některým obvyklým výzvám mladší generace, jako jsou obavy o ztrátu zaměstnání a důsledky výpadku příjmů či jak skloubit péči o děti a obživu. Mladší ročníky navíc zažívají zásadnější změnu životního stylu, zejména ve společenském životě, když ze dne na den ztratili možnost setkávat se s ostatními lidmi.

Autoři upozornili na to, že výsledky jsou reprezentativní jen pro seniorky a seniory s přístupem k internetu. Průzkum se totiž dělal online.

Peníze v důležité roli

Studie ukázala, že důležitou roli v dopadu na duševní pohodu či zdraví měly a stále mají peníze: „Výpadky příjmu se ukazují jako silný prediktor zhoršení duševního zdraví. Téměř třetina respondentů z domácností, jejichž příjmy se propadly o více než 50 % příjmů před krizí, zaznamenala ve druhé vlně na přelomu března a dubna příznaky přinejmenším středně těžké deprese či úzkosti. V domácnostech, které nezaznamenaly žádný výpadek příjmů, vidíme příznaky duševních potíží v této době u 10 % respondentů. Rozdíly v příznacích napříč skupinami různě zasaženými výpadkem příjmů se v čase mírně snižovaly, ale zůstávají výrazné i v červnu 2020. I v poslední vlně sběru vidíme příznaky stále u 14 % respondentů ze skupiny s nejvyšším propadem příjmů. Domácnosti bez výpadku příjmů či s výpadkem příjmů na nejvýše 70 % výše příjmů před pandemií vykazují ve stejné době příznaky duševních potíží u 7 % respondentů, tedy na úrovni před pandemií. Podobné zhoršení duševního zdraví vidíme i u respondentů, kteří zaznamenali jakoukoliv změnu ve své pracovní pozici, ne nutně jen propad financí.“

Podle autorů výsledky analýzy ukazují, že by psychologická podpora a služby měly být co nejvíc dostupné. Nutné je také poskytovat lidem srozumitelné informace o tom, jak mají o své duševní zdraví pečovat. Poučení o odbourávání stresu by mělo směřovat i na mladé. „Přestože jsou mladí nejméně ohroženou skupinou, co se týče přímých zdravotních rizik, dopady krize na jejich duševní zdraví jsou – možná překvapivě – nejsilnější. Data nám neumožňují identifikovat konkrétní příčiny. Roli může hrát omezení společenských kontaktů, nejistota týkající se financí a zaměstnání či úvahy o dlouhodobých dopadech krize na společnost a svět. Nicméně u mladých lidí je výskyt příznaků minimálně středně těžké deprese či úzkosti minimálně dvojnásobný než u ostatních věkových kategorií. Na tuto věkovou skupinu by tedy bylo užitečné zacílit poskytování informací – například jak pracovat se stresem, kde hledat pomoc – například na středních a vysokých školách,“ doporučuje studie.

Je také potřeba snižovat obavy z dalšího vývoje pandemie. Koncem června si 85 procent dotázaných myslelo, že nejpozději v zimě přijde další vlna nákazy. Že se nezvládne bez plošných opatření, mínily tři pětiny lidí. „Existující výzkum poukazuje na to, že duševní zdraví může zhoršovat nejenom prožitek, ale i očekávání budoucích ekonomických, zdravotních či sociálních problémů. Vzhledem k tomu, že i po odeznění vrcholu první vlny pandemie vidíme dvojnásobný výskyt deprese a úzkostí oproti období před pandemií, je důležité snižovat nejistotu obyvatel ohledně budoucích opatření při různých scénářích dalšího vývoje pandemie. Vysoký podíl respondentů z našeho šetření – 85 % – se totiž koncem června domníval, že nejpozději v zimě 2020/2021 přijde druhá vlna pandemie,“ uvádějí výzkumníci. „Současně se většina respondentů domnívá, že stát druhou vlnu pandemie bez opětovného zavedení plošných restrikcí (58,5 %) nezvládne. Proto je žádoucí, aby stát preventivně s předstihem zajistil dostatečné vybavení a personální kapacity pro efektivní průběh trasování, potažmo chytré karantény a efektivního masivního testování. Informace o připravenosti země musí být zároveň transparentně a srozumitelně komunikovány veřejnosti. Snížení nejistoty ohledně připravenosti a budoucí reakce státu na možný nepříznivý vývoj pandemie může mít pozitivní dopady nejen na ekonomiku, například v podobě menších opatrnostních úspor, které přispívají k ekonomickému útlumu, ale také na duševní zdraví obyvatel. A to bez ohledu na to, zda druhá vlna skutečně přijde, či nikoliv.“

Na co se výzkumníci ptali

1. Měl/a jsem potíže s usínáním, přerušovaným spánkem nebo s přílišným spaním.

2. Cítil/a jsem nervozitu, úzkost nebo pocit, že jsem na hraně.

3. Neměl/a jsem chuť k jídlu, nebo se naopak přejídal/a.

4. Měl/a jsem pocit únavy nebo málo energie.

5. Měl/a jsem malý zájem nebo potěšení z věcí, které dělám.

6. Snadno jsem se rozzlobil/a a byl/a jsem podrážděný/á.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované