Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nemovitostní trh táhnou hlavně malometrážní byty, které kupující pořizují nejčastěji jako investici – zejména v Praze a v Brně, informovaly tento týden Seznam Zprávy. Kromě toho se rozmáhá trend ještě menších bytů, tedy jednotek o výměře kolem 16 metrů čtverečních.
Přečtěte si původní článek:
Odborníci z realitní branže to vysvětlují mimo jiné tím, že dlouhodobě přibývá jednočlenných a dvoučlenných domácností. A že lidé žijí déle sami, zejména v době, kdy začínají svou pracovní kariéru.
Podle majitele developerské firmy Trigema Marcela Sourala je zmenšování nevyhnutelné i kvůli tomu, že ceny bytů stále rostou, a to rychleji než příjmy obyvatel. „Potom nemáte na výběr. Nemůžete jít cestou zlevňování metru čtverečního, ale cestou zlevňování absolutní hodnoty bytu, na kterou klient vidí a kterou si může dovolit.“
Jak poptávku po šestnáctimetrových mikrobytech vidí čtenáři? Redakce vybrala do Fóra čtenářů některé příspěvky z bohaté čtenářské diskuse.
Vladimíra Bondarenková: Na studiích jsem chvíli bydlela na koleji v prostoru 9 metrů čtverečních, už to bylo náročné. Mít 16 metrů čtverečních a říkat tomu byt je nesprávné.
Jan Vojáček: Byty o 16 metrech bych si asi dovedl představit pro jednoho člověka + křeček v akváriu. Ale spíš, být vládou, bych se legislativně zaměřil na rekreační objekty tak, aby se zmírnily legislativní požadavky pro užívání těchto nemovitostí pro celoroční užívání, a ne jenom rekreační.
Jana Stehlíková: Mám 1+1 27m2 a lodžii, to mi stačí, ale 16m2, to už je na trvalé žití málo.
Václav Šmíd: Takový rozměr má moje koupelna a WC. Ten rozměr je tak akorát na noclehárnu, ale ne na život. Ale když už noclehárna, potom by možná bylo lepší to zásuvkové bydlení, co jsem kdysi viděl v článku z Japonska. Zásuvka 0,8 × 0,8 a hluboká cca 2 m, vlastně takový noclehbox.
Kryštof Novák: Pro někoho, kdo dělá často z domu mimo Prahu a kdo musí do kanceláře jen jednou za čas na pár dní, je to ideální. Sám znám několik lidí, kteří chodí fyzicky do práce jen na dva dny v týdnu a mají v Praze/Brně spoustu známých, tak si tam drží byt, i když mají barák někde jinde. Když tam pak jdou na nějakou oslavu nebo za kulturou, tak si můžou dát skleničku a nemusí spěchat na vlak. Taky bych toto v Praze bral a je mi líto, že jsem si tam něco takového, jako třeba aspoň sklepní byt, nekoupil, když ceny byly nízké.
Radek Dolel: Za mě je to přijatelné řešení a východisko ze začarovaného kruhu pro ty, kdo chtějí vlastnické bydlení a dlouhodobě žijí sami. Cenově se pak lze určitě dostat někam ke 4 milionům za takovou jednotku, dle lokality, což při 80% hypotéce při aktuálních podmínkách představuje cca 22 tisíc měsíčně na 30 let. Nabídka, která se neodmítá.
Jiří Máca: V 43 % obydlených bytů v Praze žije pouze jeden člověk. Nejde jen o osamělé staré lidi. Skokově přibývá mladých lidí, kteří nechtějí žít s rodiči, ani se nechtějí na nikoho vázat. Zároveň přibývá rozvodů a rozchodů lidí žijících ve společné domácnosti. Ze společného bydlení jeden odchází. Ten opravdu nepotřebuje větší byt. Důležité je, aby tyto byty byly cenově přijatelné. A aby šlo především o nájemní byty.
Jan Tichavský: Kdo tohle kupuje? K čemu je taková investice? Sám tam asi investor bydlet nebude, takže spíš na nějaký pronájem, ale kdo tam bude platit 15-20 tisíc měsíčně, aby se ta investice v rozumném čase vrátila? Přijde mi to jako nafouknutá bublina. Bytů se staví stále víc, i ty mikrobyty jsou superdrahé a bydlení je stále méně dostupné. A celkový počet obyvatel za posledních 30 let se nijak dramaticky nezměnil, tak co se tady děje?
Luděk Lutz: To jsou byty pro ty, kteří je chtějí dál pronajímat například turistům, nebo pro takové, kdo chtějí zůstat sami, bez rodiny. Čili bez přínosu pro ty, kdo chtějí založit rodinu a „normálně“ žít. Takže, mladé rodiny přijdou opět zkrátka.
Jan Grmela: Od revoluce se zhruba zdvojnásobil počet bytů, které obývá jedna osoba. Z 800k na 1,6M. Bydlení nebylo nikdy levné. A už vůbec ne v poptávaných lokalitách. Bydlel jsem na koleji, na ubytovně, v nájmu, šetřil jsem a investoval a až pak si koupil vlastní byt pro rodinu. Spoustě mladých lidí malý byt vyhovuje. Mají soukromí, ale netráví v bytě moc času.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Pavel Barvínek: Smrskflace, za 16metrový krcálek dnes by si člověk ještě před deseti lety v Praze v pohodě pořídil 3+1 na sídlišti, čekám, kdy za dalších 10 let budeme prodávat za milióny kotce jako v Hongkongu.
Marek Janečka: Před časem, když jsem kupoval první byt, což byl malometrážní 2+1 (43 m2) určený pro jednoho, max. dva dospělé, tak jsem měl možnost vidět v reálu i tyhle pidi kutlochy do cca 20 m2. V tom musí být ponorka už po pár dnech… Dnes má jenom můj obývák 25 m2 a byt 5+1 (92 m2) a je to tak akorát.
Petr Zachrdla: Může prosím někdo politikům vysvětlit, že problém je stavební zákon, který od roku 2015 zavedl kvóty na zastavitelné území a nulová regulace Airbnb (i když to mám rád, tak prostě myšlenka couchsurfingu byla poněkud zneužita)? V okamžiku, kdy lidé nebudou nuceni kupovat drahé byty a pozemky od spekulantů, tak se zvětší skupina zájemců o vlastní bydlení ve vlastní nemovitosti svépomocí a zmizí část poptávky, což povede částečně ke stagnaci růstu cen nemovitostí a částečně ke snížení cen nemovitostí. A jako bonus se zvýší porodnost, protože průměrná rodina nebude potřebovat platit 27 tisíc měsíčně po dobu 35 let, aby si koupila v Brně 3+1 v paneláku. 😉
Mark Stepan: Když „normální“ 1+1 v novostavbě stojí osm milionů, pak není divu, že táhnou menší byty. I když cena bude stejně přemrštěná.
Lenka Nehillová: Přišel čas (při úvahách o pořízení nového bydlení) se v první řadě naučit spát ve stoje.
