Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u rozhovoru s investorem do soukromých škol Martinem Romanem.
Jan-Matěj Rak: Dobrý učitel vybuduje ve třídě takové prostředí, že se nikdo nebojí přiznat, že něčemu nerozumí. A zároveň zná svoje žáky natolik, že ví, kdy se zeptat premianta a kdy někoho, kdo je v dané věci pozadu. Učení na výběrové střední škole, navíc soukromé a drahé, je navíc docela jiná disciplína než učení třeba na základce. V mnoha věcech má pan Roman pravdu a v té Anglii, kde ho to naučili, rozhodně nejsou pitomci. Ale osobní učitelskou zkušenost nahradit nelze.
Hynek Prchal: Český systém školství nefunguje tak, aby někoho něco naučil. Ale aby se člověk nabifloval 50 stran textu, kterému vlastně nerozumí, a dostal za to známku. Většina učitelů si totiž naivně myslí, že vzdělání je čistě o znalostech, což není pravda. To platilo možná 30 let zpátky, protože obsahově se děti neučily tolik věcí. Dnes byste našli spoustu středních škol, kde děti musí zpracovat množství informací, jež by v minulém století vystačilo vysokoškolákovi do konce života. A člověk si musí primárně umět poradit nebo si informaci odvodit. Zároveň si ji má, jak pan Roman zmínil, pravidelně opakovat. Ne že mi jednou učitelka řekla, co je kyselina, integrál nebo teorie relativity. Ale že mi to řekli jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát atd.
Jiří Fajkus: Největší přínos školy je právě biflování a učení nových znalostí a vědomostí nazpaměť a časté čtení beletrie. Proč? Protože to je v podstatě jediný a skutečně efektivní způsob, jak trénovat mozek a při čtení fantazii a představivost (která je důležitá k porozumění textu a k vyvozování logických závěrů). A takto trénovaný mozek (i když pak 90 % nabiflovaných vědomostí zapomeneme a nikdy nepoužijeme, a jsou tedy pro nás zbytečné) pak může mladý člověk daleko efektivněji využívat v oboru svého zájmu, který si vybral, a dosáhnout tak daleko většího úspěchu. Mozek je jako sval, když ho nebudeme trénovat, tak zeslábne a zakrní.
Korytar Jindřich: Učím na střední škole fyziku. Pro zajímavost, učil jsem na vysoké a základní a dnes na střední škole. To, co tady říká pan Roman, bohužel neodpovídá dnešní realitě. Ve třídě máme 30 žáků. Mám vůbec problém udržet řád a pozornost. Rád bych dělal badatelskou výuku, ale v tomto počtu nemám šanci. Pravidelně se vzdělávám, protože v tom vidím smysl svého života. Dodnes nemáme ani kvalitní moderní učebnici.
Jarmila Moravcová: Učila jsem matematiku přes 30 let, posledních 23 let na víceletém gymnáziu. Měla jsem tedy štěstí na podnětné prostředí ve třídách. Většinou jsem se ani nemusela ptát, jestli někdo něčemu nerozumí. Děti i starší studenti se sami spontánně zapojovali do výkladu a ptali se na případné nejasnosti. V dobře fungujícím kolektivu je to normální. Pravda, bylo zde určité procento „matematicky“ slabších žáků nebo introvertů, ti případně celkem ochotně přišli na doučování. Myslím, že zrovna současní studenti se zeptat nestydí. Navíc v nižších třídách jsem při půlených hodinách a častém chození dětí k tabuli viděla hned, kdo něco nepochopil. Když jsme probírali „nadstandardní“ (dobrovolné) učivo – třeba příklady z matematické olympiády, tak jsem se vždy ptala, kdo příkladu porozuměl tak, že by ho sám spočítal, kdo rozuměl určité části, kdo chce něco z toho zopakovat apod.
Miroslav Šilhavý: Vědomosti dnes nejsou překážkou. Vědomosti má každý na tři tapnutí v mobilu v kapse. Daleko důležitější je umět patřičnou informaci dohledat, porovnat z různých zdrojů a vyhodnotit. Tuto změnu jsme totálně zaspali, proto naše kdysi srovnatelné školství je dnes beznadějně zastaralé. Taktéž máme problém s tím, že ředitelé škol nejsou motivováni poskytovat co nejlepší vzdělání – plat budou brát vždy stejný. I kdyby chtěli, tak nemají možnost se zbavit horších učitelů a zaplatit dobré. Ten systém je totálně zaseklý a vzdoruje jakýmkoliv změnám. Dobré školy vznikají jen náhodou, když se sejde dobrý ředitel a správný sbor. Bohužel, starší generace, jak učitelů, tak mezi rodiči a prarodiči, si nedokáže představit školu, že by mohla být o jiném vzdělávání než jako soutěž v zapamatování informací. I to brání reformám.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Matěj Strasmajer: Nevím, jak u vás, ale pro mě byla negativní reakce učitele nebo špatná známka silná demotivace a zároveň ve mně bublala nenávist k autoritám a systému, kterou už mám asi na celý život. Od konce VŠ jsem živnostník, protože bych prostě být zaměstnanec z mnoha osobnostně psychologických a už i filozofických důvodů nezvládl. Ze školy jsem byl tak znechucený, že jsem až do nějakých 24 let měl silnou nechuť k učení se a vzdělávání. Teprve ve chvíli, kdy mě do toho nikdo nenutil, tak jsem se sám začal vzdělávat, číst literaturu faktu, vyhledávat si návody a teorie na YouTube atd. Dnes se hrozně rád učím, ale trvalo to docela dlouho, než jsem k tomu zase našel vztah. Jinak výrazně se to zlepšilo ve chvíli, kdy jsem z autoritativního, konzervativního gymplu přestoupil na liberální, kde bylo hodně volnosti, flexibility a přizpůsobení. Tolik se zde nehrálo na známky a hierarchii. V takovém prostředí jsem prosperoval mnohem více.
V reálném světě spolužáci, co byli často konfrontováni s nějakou negativní nebo kárnou vazbou, tak v nich akorát bublala frustrace, stres a v mnoha psychologických ohledech je to silně negativně ovlivnilo. Přitom se bavím o vysoce inteligentních lidech, kteří by to v ideálně zařízeném vzdělání klidně dotáhli na vysoce znalostní profese. Z mého úhlu pohledu existují lidé, co prosperují ve volném, liberálním prostředí, a lidé, co prosperují se známkami, řádem, hierarchií atd. V ČR si bohužel pořád myslíme, že jediné správné prostředí je to tvrdé.
