Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u rozhovoru s generálním ředitelem Úřadu práce Danielem Krištofem. Ten se v reakci na čtenáře snaží svoje rozhodnutí a nastavení cílů pro podřízené vysvětlit a obhájit.
Pavel Kuřil: Není nad to dostat odměnu za práci, kterou mám v popisu pracovní funkce. To se pak nemůžeme divit, že je tento stát v takové ekonomické kondici a že se musí dělat konsolidační balíček, aby bylo na odměny. Ale nedalo mi to, byl jsem za šéfem, že jsem dnes udělal svou práci, zda by to mohl zohlednit na konci měsíce formou prémie. No, tak jsme se oba zasmáli, jak to ten ÚP zase vymyslel. Tohle je už nad rámec města Kocourkova.
Jana Zvánovcová: A to jako, když je zaměstnanec povinen vyřídit žádost, tak pokud ji vyřídí, dostane odměnu? A pokud ne, bude vyhozen? Snad je to jeho náplň práce, tak proč nějaké odměny? Tak takhle to funguje ve státní správě? Mnoho otazníků.
Roman Navratil: Rychlá a kvalitní práce úřadů je všude ve světě běžný standard. Akorát v Česku úřady nefungují.
Josef Koudelný: To by měla být samozřejmost, že úředník bez odkladu udělá svoji práci. V Řecku brali odměny za včasný příchod do práce. Už víme, kam nás vláda chce dostat.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
František Martínek: Takže za to, co má dělat a bere za to plat, dostane ještě peníze navíc? Jo lepší jak socialismus. Kdo by to nechtěl? Osobně pozoruji to, že práce přibývá a odměny nejsou žádné, jen narážka na to, že když se ti to nelíbí, můžeš jít. Navíc zrychlení práce bez odměny je začátkem nekvality, a tudíž i menší schopnosti konkurence, ale panstvo je spokojeno. Tak toto nám chtěli tímto říci?
Pavel Hrabovský: Nemělo by to být naopak, když svoji práci neudělá a nesplní včas, měla by být okamžitě potrestaná snížením platu za nevykonanou práci a za opakovaní vyhozená?
Daniel Krištof vysvětluje, proč odměňovat úředníky za rychlost
První okruh dotazů či připomínek se týkal odměňování a výkonu zaměstnanců Úřadu práce ČR, že si „úředník nezaslouží odměny, má přece plat“.
Jsme největší pomáhající organizací v Česku, kde pracuje celá řada velmi schopných lidí. Zaměstnanci Úřadu práce ČR jsou odborníci v pomáhající profesi. Musí postupovat podle zákona, a navíc se od nich očekává, že s našimi klienty budou jednat vstřícně s vysokou mírou empatie. Jejich práce není jednoduchá, nese svá rizika a je správné je za dobrou práci odměnit.
Na Úřadu práce ČR potřebujeme kvalitní lidi a ty je třeba motivovat. V rámci probíhající transformace proto nastavujeme klíčové ukazatele výkonnosti jako součást motivačního programu, abychom dokázali spravedlivě ohodnotit kvalitu práce našich zaměstnanců. Tak jak je to běžné i u ostatních zaměstnavatelů na trhu.
Málo se mluví o tom, že právě zaměstnanci Úřadu práce ČR zvládli odpracovat tři velké krize (covid, energetická krize, válka na Ukrajině), na které bohužel nebyl Úřad práce ČR systémově připraven. Naprostou většinu práce v těchto krizových obdobích odvedli zaměstnanci úřadu včas a kvalitně. A za to jim patří velký dík. S obrovským nasazením pomáhali potřebným, pracovali přesčas a během víkendů. A ano, v některých případech i přesto docházelo ke zpoždění ve vyplácení i dalším problémům, někteří v rámci náporu práce vyhořeli. Proto nyní celý systém nastavujeme tak, aby byl na případnou další krizi a nápor připraven. I proto digitalizujeme a i proto chystáme spolupráci s Českou poštou, abychom zvýšili kapacitu Úřadu práce. Přitom je třeba si uvědomit, že jsme stále teprve na začátku transformace Úřadu práce.
Je ale zcela na místě mluvit o odměňování, tedy o nenárokových složkách platu, které si zaměstnanci zaslouží za práci nad rámec povinností a za práci odváděnou v nadstandardní kvalitě.
Druhý okruh kladl otázku: „Jak já k tomu přijdu, že na úředníky a samotné dávky musím přispívat?“
V první řadě je třeba připomenout, že solidarita a pomoc v tíživé situaci patří mezi základní projevy lidskosti. Je to ale i velmi racionální rozhodnutí, které běžně děláme v jiných oblastech, a to dokonce dobrovolně. Běžným příkladem je pojištění, třeba havarijní nebo pojištění domácnosti. Nikdo neprotestuje, že musí platit za nešiky, kteří neumí řídit nebo vyplaví byt sousedům. Do potíží se může zkrátka dostat každý z nás. Je proto důležité budovat a udržovat záchrannou síť, která v případě potřeby zachytí a pomůže odrazit se ode dna.
Je to pragmatické rozhodnutí i z hlediska kvality života celé naší společnosti. Nedávný mezinárodní výzkum (OSF Preprints | The Intergenerational Persistence of Poverty in High-Income Countries) ukázal, že systém sociálních dávek významně snižuje mezigenerační přenos chudoby. Ve státech, které jejich prostřednictvím výrazněji pomáhají sociálně slabším rodinám, dochází k několikanásobně nižšímu přenosu chudoby mezi generacemi. Právě cílená sociální podpora pomáhá rodinám vychovat děti, aby uspěly a mohly uplatnit svůj talent.
Nechci zároveň nijak stigmatizovat příjemce dávek. Jsou to často lidé, kteří řeší opravdu složité životní situace, do kterých se mohli dostat i zcela bez svého zavinění, a potřebují rychlou a efektivní pomoc. Platí, že včasné řešení problému chudoby je pro společnost levnější než řešení následků v podobě rozvratu sociálního smíru, růstu předlužení a s tím související šedé ekonomiky, či zvýšené kriminality. Dá se říct, že si občan od státu kupuje poskytování specifické služby, resp. pomoci a úkolem Úřadu práce je, aby tato pomoc z jeho strany byla poskytována kvalitně, rychle a efektivně.
