Hlavní obsah

Slovník čtvrté cenové skupiny bude ozdobou seznamu UNESCO

Jan Lipold
šéfkomentátor

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Anna Milerová, Seznam Zprávy

Zkratka UNESCO znamená „Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu“. Podporuje mezinárodní spolupráci a výměnu informací v oblasti vzdělávání, vědy, kultury a komunikací.

Reklama

Milí čtenáři, Šuplík je tentokrát ve znamení vymetání. Nedělní mudrosloví jsem rozdělil do přihrádek, asi jako když se pokoušíte roztřídit rozsypané šroubky, neořezané tužky, prostě to, co kdo zrovna v šuplíku má. Enjoy it!

Článek

1. Smyslem jazykového koutku je v první řadě nebýt sám. Myšleno nebýt sám v tom, co člověka mrzí, štve, baví, těší. Může to být oboustranná záležitost – moje (proto to dělám) i vaše (berte to jako nabídku se v tom tu a tam najít, nesouhlasit, nebo ignorovat). Moc děkuju za vaše ohlasy a omlouvám se těm, kterým jsem (zatím) neodpověděl, ačkoli se odpovědět dalo a mělo.

2. Když se v něčem jako amatérský jazykozpytec nimrám a něco kritizuju, jsou mým oborem až na výjimky čeští rodilí mluvčí. To je důležitá poznámka, protože bych nerad, aby to mohlo působit, že se tady vytahuju na někoho, kdo si tu složitou řeč osvojil později, ne jako svou mateřštinu.

3. V top 10 mezi nešvary se drží „srdcová záležitost“. Vzhledem k tomu, že se tohle vadné spojení spíš uchycuje, než z řeči mizí, stojí za to uvést věc na pravou míru. Vyjadřovací kvality českého jazyka jsou moje srdeční záležitost (viz výše). A proto se přimlouvám (po dobrém i po zlém) za rozlišování mezi srdcovou a srdeční sedmou, srdečním a srdcovým tepem, natož mezi srdečným, srdečním a srdcovým pozdravem. Až se zas moderátor/ka v televizním studiu reportéra na místě zeptá „Jaká panuje na setkání atmosféra?“, jednoho dne tímhle tempem uslyšíme: „Srdeční!“ To nechceš.

4. Nápad zařadit českou pivní kulturu na seznam nehmotného dědictví UNESCO je zhůvěřilý tím spíš, že v něm nejde jen o umění vaření piva a jeho vynikající tradici, ale opravdu i o „pivní kulturu“ jako takovou. V tom případě je nezbytné, aby součástí přihlášky (kéž bychom si ji rozmysleli dřív, než se zesměšníme) byla nejen věta „Jdeme na jedno“, ale také „hospodské kecy“, „slovník IV. cenové skupiny“, „pivní mozol“, „pivní strejci“, „pivní dech“ a jiné nezanedbatelné přínosy do kulturní pokladnice lidstva. S přihlédnutím k tomu, že každá přihláška na seznam UNESCO je hlavně palivo pro jeden velký marketing. (Disclaimer: Autor textu je v pivní kultuře dlouhodobě aktivní jako platící host i jako publicista, viz například zde.)

5. Tajemství rodu českých zkratek jsme už řešili v jednom z minulých Šuplíků, ale billboard TOP 09 nám vrátil úder: Prý „Nulové DPH na knihy a učebnice“, píše se na něm. Střední rod, to DPH, tu není česky špatně, ačkoli je to ta daň. Jak uvádí Ústav pro jazyk český, „rod domácích iniciálových zkratek se zpravidla řídí základovým podstatným jménem nezkráceného názvu“, nicméně „v praxi řazení iniciálových zkratek k rodu kolísá. Zvláště v případech, kdy jejich původ není všeobecně znám, se často přirozeně řadí k rodu střednímu.“

Já bych ale řekl, že lepší čeština, a politický billboard by si ji zasloužil, je „ta nulová“ DPH než „to nulové“ DPH. Já nejsem zas tak cimprlich: ale vzhledem k tomu, že se ten billboard ještě chlubí, že „Vzdělání je naše priorita“, čekal bych tu po jazykové stránce víc. Když knihy a učebnice, tak i nulová DPH! To je za mě nóbl.

6. Ze slova „reforma“, nebo dokonce „reformy“ nám už zvoní v uších. Tohle se podceňuje: všudypřítomnost a nekonečnost reforem je i zdrojem nejistoty, znejistění. Ustavičné řečnění o reformách (důchodová, daňová, školská, migrační atd.) vytlačilo představu, že může – a musí! – existovat i nějaká forma. Něco jako „stav průběžně aktualizované stálosti“. Jako by byly jen re-formy, a ne žádné formy před nimi a po nich. Jazyk nás připravuje, že to takhle bude napořád, že se bude do soudného dne reformně klusat po atletickém oválu. Kromě reformy se musí mluvit i o formě, jinak padneme vysílením. Tahle cesta není cíl.

7. Některé výroky přímo volají po tom, doplnit na začátek něco ve smyslu „Soudružky a soudruzi, musíme si uvědomit, že…“. Dokonce jako by to tam chybělo! Příklad: „Společnost k manželství pro všechny ještě nedozrála.“ (Pravil ministr spravedlnosti Pavel Blažek.) Tak si to teď zkuste potichu říct celé.

8. Rád pozoruji předponu „po-“ ve slovech jako posnídat, poopravit, pozapomenout nebo pobesedovat. Její zdrženlivostní funkce je fascinující. Prezident s premiérem podle oficiálních zpráv nikdy nejedli, ale jedině „poobědvali“ a „povečeřeli“ – jinak by to vypadalo, že místo aby řešili státní záležitosti způsobně žvýkajíce plátek z lososa, tak se akorát přišli za naše prachy nadlábnout. Pozastavit ve skutečnosti znamená totéž co zastavit (v trafice časopis nekoupíte bez ohledu na to, jestli bylo jeho vydávání před týdnem zastaveno, nebo pozastaveno) – ale ta zadní vrátka „po-“ dávají přece jen naději, že přistání bude měkčí.

9. V rámci divácky oblíbeného cyklu bič na 99 floskulí, které změnily svět, dnes uvádíme spojení „pod režijní taktovkou“ a „hlavní roli si s chutí zahrál/a“. Čistá krása je „úsměvná komedie“. Mimochodem, nevšimli jste si, jestli se na stolech nehromadí servítky, když si je pořád někdo nebere?

10. Úplně vlevo dole je šuplík pro slova, která jsou významem, ale i zvukomalbou sletovaná s muži, chcete-li pro genderově vysoce inkompatibilní substantiva. Například bafuňář. A co když tu práci dělají ženy?

Reklama

Doporučované