Šuplík: Tisíc lidí na náměstí. Téměř, necelých, plných, pouhých?

Zaokrouhlování přirozených čísel se probírá v 5. třídě. Ale v hodinách matematiky. Kdežto výuka jazykového zaokrouhlování, což je o poznání náročnější látka, se zanedbává, až ignoruje. Na pole osvěty proto musí vstoupit náš Šuplík. Kdo, když ne my?

Jazykové zaokrouhlování spočívá v tom, jakým přídavným jménem, příslovcem - a někdo to dokáže i citoslovcem - dopovíte příslušnou cifru. Co je „více než“ a „přes“ a co „méně než“, „bezmála“, „téměř“ a „necelých“. Anebo, a to už je opravdu vybroušená pomůcka, kdy číslo zaokrouhlit slůvkem „takřka“.

Na tom všem záleží. Je vyloučeno si s tím zahrávat.

Musíte zaokrouhlovat správně a patřičně podle toho, co zrovna počítáte - od kilogramů hrušek přes volební výsledky až po miliardy státního dluhu. A také podle toho, co zaokrouhlením chcete vyjádřit - od zklamání nad tím, že číslo je menší, než byste si přáli, až po zadostiučinění, že číslo dosáhlo „téměř“ vysněné kulaté sumy či magické hranice. Ty přitom všechno ještě komplikují: rozdíl mezi 2997 a 2999 je sice úplně stejný jako mezi 2999 a 3001, ale najednou jsme se z „necelých“ a „skoro“ přesunuli bezmála - chybělo jen málo! - do vyšší dimenze jsoucna. Pouhým slovem.

Když se řekne, že na hokejový zápas přišly „bezmála“ a „téměř“ tři tisícovky návštěvníků, neomylně v tom slyšíme optimismus a uspokojení. Kdežto „necelé“ tři tisícovky jsou nic moc, lehké zklamání. Totéž platí pro účast na jiných veřejných akcích, například na demonstracích. „Takřka“ nebo „až“ 10 tisíc lidí implikuje, že národ povstal. „Necelých“ 10 tisíc? Slabota, bylo líp.

Skutečnost je přitom v obou případech stejná.

Dejme teď slovo odborníkům z archivu časopisu Naše řeč: Pomocné slůvko přináší do základního významu slovního spojení, kterým potřebujeme vyjádřit počet, jistý významový příznak: přestože vždy označujeme zdánlivě stejný počet, vyjadřujeme zároveň také „něco navíc“. Uživatelé češtiny nepociťují tento významový příznak vždy stejně, v jistých kontextech jim může připadat více či méně vhodný a šťastný.

To je důležitá poznámka: Jestli slovo „bezmála“ zní v nějakém kontextu jako úspěch, nebo jako zklamání, záleží na subjektivním porozumění každého z nás. Co je dost a co je málo?

Doporučujeme zaokrouhlování pomocí předložky „na“. Je to spolehlivé, a přitom nenápadné avízo, že nějaké číslo znamená „hodně“.

Nesejde koneckonců na tom, jestli se zrovna nacházíme pod, nebo nad kulatou hranicí. Ale když slyšíte, že se někde sešly „na tři desítky otužilců“, cítíte, že je to docela solidní účast. Tři desítky samy o sobě neříkají nic, takovou zprávu si přeberte, jak umíte. „Asi“, „zhruba“ tři desítky otužilců? Totéž, pořád nevíme, na čem jsme. Ale „na“ tři desítky otužilců už zní jako informace s přidanou hodnotou, v tomto případě kladnou. Tahle finesa se používá odjakživa, ve starých filmových týdenících slýcháme, že veletrhu se zúčastnily „na tři stovky vystavovatelů z padesáti zemí“, což má být důvod k uznalému zamručení. A podobně.

Naopak dost humpoláckým nástrojem je přídavné jméno „plných“. Jím se tlačí na pilu až příliš. „Na demonstraci přišlo plných 10 tisíc lidí“ - to se tedy zaokrouhlovač/ka odkopal/a hned. Stejné výhrady pochopitelně platí i pro „pouhých“, „sotva“ nebo „ani ne“. Vaše preference jsou nápadné, čísla nevěrohodná. Slezte z toho lustru, Donalde.

Základ je ujasnit si, co počítáme a zaokrouhlujeme. A podle toho vyhodnotit, jak bude znít výsledek. Dobře si rozmyslete, jestli hodinky s vodotryskem stojí necelých sto tisíc, anebo takřka sto tisíc. Byl rekord překonán o téměř, necelé, plné nebo pouhé dvě vteřiny? Zabavila policie zlato v hodnotě necelých, nebo bezmála pěti milionů? Až pěti milionů? Propadl se rozpočet do schodku skoro, takřka anebo méně než xyz miliard?

„Méně než“ a nejspíš ani „necelých“ se každopádně nehodí pro jazykové zaokrouhlování škod na životech a majetku. „Záplavy si vyžádaly méně než stovku obětí“, to je cynismus. „Průměrný plat stoupl téměř o plných deset korun“, to je trapas. Rozumíme si.