Hlavní obsah

Nevěřit vakcínám je luxus. Rusko ale nedůvěrou „překonalo“ i bohatší země

Foto: Profimedia.cz

Očkování v Rusku je pomalejší než v ostatních podobně vyspělých zemích.

Reklama

28. 7. 5:13

V bohatých zemích si lidé mohou dovolit nedůvěru v očkování. Podle analýzy jsou lidé v zemích s nízkými a středními příjmy ochotnější k očkování proti covidu-19 než lidé v USA nebo Česku. Rusko je se svými 30 % mimo trend.

Článek

Souvisí výše příjmů a ochota nechat se očkovat. Přinejmenším na úrovni států lze najít celkem silnou – negativní – korelaci.

Analýza zveřejněná 16. července v časopise Nature Medicine dospěla díky rozhovorům se zhruba 45 tisíci lidmi k zajímavému závěru. V deseti zemích s nízkými a středními příjmy v Asii, Africe a Jižní Americe je ochotno se nechat očkovat vakcínou proti covidu-19 zhruba 80 procent lidí.

V USA je to zhruba 65 %. V Česku je ochota podobná jako ve Spojených státech, také zhruba dvoutřetinová. Z trendu se vymyká do analýzy zahrnuté Rusko, které patří do skupiny zemí s „vyššími středními příjmy“. Podle stejného průzkumu by se nechalo očkovat pouze 30 % Rusů.

„Pochopení faktorů ovlivňujících přijetí očkování proti covidu-19 má celosvětový význam, protože zaostávání v očkování v kterékoli zemi může vést ke vzniku a šíření nových variant, jež mohou překonat imunitu získanou očkováním a předchozím onemocněním,“ stojí ve studii.

Je lepší dávat vakcíny lidem, kteří je sami chtějí.
Ahmed Mubarak, spoluautor studie

Podle autorů výsledky naznačují, že zajištění rovného přístupu k vakcínám proti covidu-19 na celém světě je nejen morálním imperativem, ale také jde o účinný způsob, jak šíření viru zpomalit, a pandemii tedy zvládnout s menšími ztrátami na životech. „Kromě obav o spravedlnost je sdílení vakcín také nejefektivnější postup,“ řekl pro časopis Nature Ahmed Mubarak, ekonom z Yaleovy univerzity v New Havenu a spoluautor studie. „Je lepší dávat vakcíny lidem, kteří je sami chtějí,“ dodal.

Důvěryhodné zdroje

Aby Mubarak a jeho spoluautoři získali potřebné údaje, provedli v období od června 2020 do ledna 2021 průzkum mezi lidmi v 11 zemích. V devíti zemích, které se označují jako nízko- či středně příjmové a ještě ve zmíněném Rusku a Spojených státech, které do této skupiny nespadají. (České údaje pocházejí z jiných průzkumů.)

Tým se respondentů ptal, zda se nechají očkovat, jakmile budou v jejich zemi dostupné očkovací látky proti covidu, a na důvody jejich rozhodnutí. Téměř polovina dotazovaných v chudších zemích označila za nejdůvěryhodnější zdroj informací ohledně vakcíny zdravotnické pracovníky. Právě postoj a názor zdravotníků prý hlavní měrou rozhodne, zda se respondenti nechají očkovat, či nikoliv.

Neváhají kvůli nějakým konspiračním teoriím.
Ahmed Mubarak, spoluautor studie

Analýza zároveň zjistila, že hlavními důvody, proč by lidé odmítli vakcínu proti covidu-19, jsou obavy z vedlejších účinků vakcíny a její účinnosti. „Neváhají kvůli nějakým konspiračním teoriím,“ řekl pro Nature Mubarak.

Výsledky mají nepochybně svá omezení, už proto, že jde o jakýsi „rychlý přelet“ nad několika státy. I chudší země – a jednotlivé komunity či skupiny v nich – se v ochotě k očkování jedna od druhé značně liší, upozornila pro Nature Heidi Larsonová, antropoložka z London School of Hygiene and Tropical Medicine.

Ta zkoumala postoj veřejnosti k vakcínám v 15 afrických zemích v rámci tzv. Vaccine Confidence Project.

Zájem o očkování v Česku převyšuje nabídku

V Česku je ochota k očkování podobná jako v jiných vyspělých zemích. Data se průzkum od průzkumu samozřejmě liší. Například podle studie Život během pandemie, která sbírá data dlouhodobě, by se koncem června 2021 nechaly – dodejme, že zdarma – očkovat dvě třetiny dospělých (69 %) či již alespoň jednu dávku dostaly. Celková ochota k očkování tak aktuálně překračuje zájem z konce září 2020 (56 %), avšak v některých skupinách je ve srovnání s tou dobu nižší.

Zájem je relativně nízký mezi mladšími dospělými bez maturity a členy chudších domácností. Menší zájem o očkování mají lidé, kteří se méně chrání před nákazou nebo jejím přenosem. Naopak vyšší ochotu projevují lidé, u nichž byla někdy v minulosti testem potvrzena nákaza koronavirem či znají někoho, kdo covid-19 prodělal.

Data také mají jisté zpoždění za skutečností. V době, kdy autoři průzkumu sbírali údaje, dostal skutečně vakcínu proti covidu-19 ve většině zkoumaných zemí jen zlomek jejích obyvatel. Postoj k vakcíně se od doby průzkumu pravděpodobně změnil, připomíná Larsonová. Například zprávy o vedlejších účincích vakcíny společnosti AstraZeneca měly v Nigérii, kde prováděla průzkum, okamžitý dopad na vnímání vakcíny.

Podle autorů přesto studie představuje přesvědčivý doklad toho, že kdyby měly chudší země v tuto chvíli přístup k vakcínám, efekt by byl značný. Lidé jsou ochotni se nechat očkovat, očkovací kampaně navíc už v těchto zemích probíhají pravidelně a obecně řečeno s dobrými výsledky. Autoři se proto domnívají, že závěrů z průzkumu by mělo být využito k „vytvoření morálního apelu na země, které hromadí vakcíny, aby je zpřístupnily zemím, které je potřebují, a to nejen ve prospěch (obdarovaných) zemí, ale ku prospěchu celého světa“.

Na vakcíny budou chudší státy čekat dlouho

Dávky do chudých zemí ovšem ve velkém zamíří spíše později než dříve. Více než 80 % dávek dosud obdrželi lidé v zemích s vysokými a středními příjmy. V nízkopříjmových zemích, tedy zemích s příjmem zhruba pod tisíc dolarů na hlavu ročně, dostalo alespoň jednu dávku vakcíny pouze zhruba 1,1 % obyvatel, uvádí statistický web Our World in Data na základě sebraných údajů o očkování.

Minulý měsíc se vedoucí představitelé skupiny bohatých zemí G7 na summitu v britském Cornwallu zavázali, že do konce roku 2022 poskytnou zemím s nízkými a středními příjmy další dávky. Ústřední byl slib amerického prezidenta Joea Bidena věnovat 500 milionů dávek vakcíny Pfizer/BioNTech. Jedná se o doplněk k již dříve přislíbeným 87,5 milionům. Velká Británie přislíbila 100 milionů a Francie, Německo a Japonsko pak slíbily dodat po přibližně 30 milionech.

Dalším velkým dárcem je Čína, u které chybí aktuální údaje. Ovšem podle statistiky, které 2. července zveřejnili odborníci z Duke Global Health Innovation Center v americkém Durhamu, darovala Čína nejméně 59 zemím přibližně 30 milionů dávek vakcíny.

Zní to možná nadějně, ale ve skutečnosti jde do značné míry o propagandu. Tyto dodatečné závazky totiž plně „vynahradí“ omezení exportu.

Evropská unie i Spojené státy zakazují vývoz některých vakcín a jejich složek. EU trvá na tom, aby společnosti splnily své závazky dodat vakcíny do EU předtím, než je vyvezou jinam.

Nepostupují tak jen ty nejbohatší země. Indie, kde se vyrábí přibližně 60 procent všech světových vakcín, v únoru letošního roku nařídila svým výrobcům, aby přestali vyvážet vakcíny proti covidu-19. Týká se to i exportu pro iniciativu COVAX, která vznikla s cílem dodávat vakcíny do zemí s nízkou úrovní zdravotní péče.

Vše nasvědčuje tedy tomu, že dodávky vakcín do rozvojových zemí budou otázkou spíše příštích let než roku 2021, a počty nakažených z celosvětového hlediska tedy budou v průběhu roku 2021 klesat jen pomalu, pokud vůbec. S tím samozřejmě budou souviset i omezení cestování, riziko vzniku nových variant (ty vznikají rychleji při vyšších počtech nakažených) a rizika jejich přenosu zpět do proočkovaných zemí.

Jeden v březnu zveřejněný odhad uvádí, že celý svět (či přesněji ti, kdo budou chtít v zemích, kde nebude očkování povinné) by mohl být proti covidu naočkován v průběhu roku 2023. A když se jedné autorky časopis Nature v červenci zeptal, zda sliby západních zemí o dodávkách vakcín její odhad změnily, odpověděla, že pro změnu žádný důvod nevidí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované