Hlavní obsah

Obří baterie v Česku dostanou šanci. Chystá se změna zákona

Foto: Profimedia.cz

Úložiště o kapacitě 1,75 megawattu spustila předloni u své teplárny v Mydlovarech na Českobudějovicku společnost E.ON.

Reklama

30. 8. 19:30
aktualizováno • 31. 8. 10:28

Obří baterie, takzvaná energetická úložiště, zřejmě konečně získají uplatnění i v české energetice. Zatím jejich komerčnímu využití brání domácí legislativa.

Článek

Čtvrtý největší domácí podnikatel ve fotovoltaice Solar Global nainstaloval před třemi lety ke své solární elektrárně v Prakšicích na Moravě velkou megawattovou baterii. Šlo tehdy o spuštění prvního energetického úložiště u nás. Šéfové Solar Globalu doufali, že jim pomůže zvedat příjmy z elektrárny. Byly to marné naděje, baterie za 20 milionů korun stojí v Prakšicích bez užitku.

Zákon v Česku totiž zatím neumožňuje poskytovat z baterek u solárních parků služby na stabilizaci distribuční soustavy. „Zatím baterii nemůžeme používat pro podpůrné služby tak, jak je to běžné třeba v Německu. Musíme počkat na změnu legislativy,“ říká majitel společnosti Vítězslav Skopal. Ze situace je zklamaný. „Nečekal jsem, že to bude trvat tak dlouho,“ přiznává.

Skopalovi i dalším zájemcům o ukládání energie ale konečně stouply šance na změnu. V září mají poslanci projednat novelu energetického zákona. Ta sice řeší především ochranu spotřebitelů před „šmejdy“, zřejmě ale přinese i první zákonná pravidla pro baterie. „Pro akumulaci energie u nás to bude znamenat zlom,“ říká Pavel Hrzina z Fakulty elektrotechniky pražské ČVUT.

To potvrzuje i výkonný ředitel asociace AkuBat Jan Fousek: „Dlouhodobě jsme o změnu legislativy pro energetická úložiště usilovali, konečně vidíme šanci na prosazení bateriových technologií i u nás,“ říká.

Podle Hrziny je dnes největší překážkou pro rozvoj akumulace v Česku právě legislativní nejistota. „U nás se zatím vede hádka i o to, co úložiště vlastně jsou. Jestli zdroj, nebo spotřebič energie,“ říká Hrzina. „Když legislativa technologii nějak ukotví, otevře jí možnost k uplatnění v praxi,“ dodává.

Pohyb na ministerstvu

Bateriovou legislativu přináší pozměňovací návrh k energetickému zákonu, který se Sněmovně chystá předložit lidovec Marian Jurečka. Pokud projde, umožní získávat energetickým úložištím licence k podnikání v energetice.

Baterie u nás zatím nelze samostatně připojovat do sítě, fungují jen jako součást odběrného místa. Tím pádem nemohou poskytovat služby, z nichž by jejich provozovatel měl příjem.

Hroutí se i další překážka: pro baterie chce od příštího roku zpřístupnit lukrativní trh s takzvanými podpůrnými službami státní společnost ČEPS. Ta platí elektrárnám či teplárnám za to, že jí pomáhají eliminovat výkyvy v napětí, a stabilizovat tak rozvodnou síť. Chystaný nový kodex ČEPS poprvé počítá s tím, že by stát mohl začít nakupovat podpůrné služby také od provozovatelů baterií, které nejsou součástí parních elektráren nebo tepláren.

Během prázdnin začala vznikat další verze pozměňovacího návrhu týkajícího se baterií také na Ministerstvu průmyslu. Je to radikální obrat – resort zatím vůbec nepočítal s tím, že baterie na trh pustí. „Počítali jsme, že řešení akumulace bude až v komplexním návrhu nového energetického zákona,“ říká náměstek René Neděla. To by ale znamenalo uvolnění podmínek pro baterie až za několik let. Tlak na ministerstvo roste, a tak resort couvá a snaží se prosadit i vlastní pohled na problém.

„Návrh poslance Jurečky řeší jen akumulaci v elektřině, přitom je možná i akumulace do plynu nebo tepla, je to složitější problematika,“ říká Neděla. „Ale pokud poslanci podmínky pro baterie chtějí, nebudeme se bránit,“ dodal.

Ministerstvo jen chce podle Neděly doplnit chystanou normu o další témata, která původní Jurečkův návrh opomíjí. Například o povinnosti provozovatelů úložišť a případné sankce. Každopádně se zdá, že legislativní nepřízeň vůči baterkám se zmírní. A Česko se v přístupu k akumulaci začne blížit ostatním evropským zemím.

Lukrativní podpůrné služby

Pro „baterkáře“ je ale zásadní šance na poskytování podpůrných služeb pro přenosovou soustavu. „V podpůrných službách v Česku ročně proteče mezi pěti až šesti miliardami korun,“ říká náměstek Neděla. Majitelé obřích baterií by z balíku rádi část ukousli.

Podpůrné služby jsou v Evropě hlavním motorem rychle se rozvíjejícího akumulačního odvětví. V sousedním Německu například stoupla instalovaná kapacita bateriových úložišť, která se podílejí na stabilizaci sítě, za posledních pět let z 18 megawatt na letos předpokládaných 517 megawatt. Cena podpůrných služeb v Německu za tu dobu klesla pětinásobně.

To má příznivý dopad na peněženky spotřebitelů, protože náklady na podpůrné služby se promítají do plateb za elektřinu. Zapojení baterií tak pomáhá zmírňovat růst ceny elektřiny, způsobený přechodem z fosilní energetiky na čistší, ale dražší výrobu.

K čemu baterie?

Pokud zákon umožní licencovat a samostatně připojovat k soustavě tzv. „stand alone“ úložiště, mohli by z toho těžit i obchodníci s elektřinou. Baterie by mohli nabíjet ze sítě v době, kdy je elektřiny přebytek, je levná nebo dokonce v záporných cenách. Tedy v momentech, kdy hodně svítí slunce nebo fouká, takže produkce solárů či větrníků je na maximu. Naakumulovanou energii by pak posílali na trh v obdobích nedostatku, tedy za vyšší ceny.

Pavel Hrzina z ČVUT ale upozorňuje, že baterie mají i řadu dalších uplatnění. Zlepšují ekonomiku solárních instalací a zlevňují tak provoz objektů s vlastní zelenou elektrárnou – od rodinného domku přes veřejné či administrativní budovy po firmy.

Baterie zároveň představují ochranu proti blackoutu. V továrnách slouží jednak jako záložní zdroj, jednak pro stabilizaci příkonu. Například v automobilkách může několikaminutové zakolísání v síti znamenat zastavení výrobních linek i na několik hodin a až milionové škody. Průmyslové firmy navíc mohou pomocí baterií ušetřit na platbách, které distributorům odvádějí za krátkodobá zvýšení odběru elektřiny, k nimž dochází třeba na začátku směn. „Proto si baterii pořídila pro svou lakovnu mladoboleslavská Škoda Auto,“ říká Hrzina.

Další využití baterií se nabízí pro komunitní energetiku. „Pořídit si baterii, která by ideálně měla mít kapacitu několika desítek kilowatthodin, pro rodinný domek, je pro jednu domácnost drahé. Ale společné úložiště pro komunitu už by se vyplácelo,“ dodává Pavel Hrzina.

Největší baterie

V Česku se dnes uplatňují jen menší či středně velké bateriové systémy o kapacitě jednotek či nižších desítek kilowatt. Baterie s řádově megawattovou kapacitou, jakou má Solar Global v Prakšicích, jsou výjimečné. A jako stabilizátory sítí fungují zatím jen ve spojení s turbogenerátorem parní či tepelné elektrárny.

Takové úložiště o kapacitě 1,75 megawattu za 24 miliony korun spustila předloni v Mydlovarech na Českobudějovicku společnost E.ON u své teplárny. Následovala loni energetická skupina C-Energy, která má teplárnu v Plané nad Lužnicí. Postavila u ní čtyřmegawattovou baterii s kapacitou 2,5 megawatthodiny – což by stačilo na pokrytí celoroční spotřeby elektřiny pro průměrnou českou domácnost. Další čtyřmegawattové úložiště s kapacitou 2,8 MWh nastartoval koncem loňského roku u elektrárny v Tušimicích ČEZ.

Ve světě jsou ale čím dál častější skutečně obří úložiště, fungující jako záloha pro průmysl či velké aglomerace. Rekord zatím drží obří powerbanka o kapacitě 150 MW/ 193 MWh u australského města Hornsdale, kterou postavila americká Tesla Elona Muska spolu s francouzskou energetikou Neoen. Na Havaji a v Kalifornii už Musk slibuje stavbu násobně větších energetických zásobníků. Několik velkých bateriových projektů se chystá i v Evropě.

Tlačí Evropská unie i investoři

Prudce se rozvíjející technologie měla v Česku zatím zavřené dveře. Mezi byznysmeny, kteří se o akumulaci zajímají, panuje názor, že zpřístupnění trhu s podpůrnými službami pro samostatná neboli „stand alone“ zařízení či pro baterie u solárních parků dosud úspěšně bránila teplárenská lobby. Velkým uhelným elektrárnám a teplárnám totiž zhoršují ekonomiku rostoucí platby za emise a prodej lukrativních podpůrných služeb jim pomáhá tento handicap vyrovnávat, proto se jej snaží držet pro sebe.

Situace se ale stává pomalu neúnosnou: na větší tržní využití akumulace energie tlačí Evropská unie, která v něm vidí jednu z cest k „ozelenění“ energetiky.

Za baterie začíná lobbovat také ČEZ a další vlivní investoři, kteří by se rádi pustili do budování větších solárních instalací například na brownfieldech. Český stát na ně nedává veřejnou podporu a za současných cen elektřiny se tyto projekty nevyplatí. Připojení baterie a doplnění tržeb o příjmy z podpůrných služeb ale může výnosnost solárních projektů zlepšovat.

Přesně z toho důvodu třeba Solar Global chystá ke spuštění dvoumegawattovou baterii u solární elektrárny v německém Schönwaldu, kde je podle Vítězslava Skopala pro spojení solárních i akumulačních technologií jak vstřícná legislativa, tak prostor. V Česku Solar Globalu nezbývá než čekat na změnu zákona.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené