Hlavní obsah

Ohroženi karanténou i koronavirem. Komu může izolace ublížit

Foto: Profimedia.cz

Problémy dnes mají hlavně lidé s depresemi, astmatem nebo rodiče handicapovaných dětí. Ilustrační snímek

20. 3. 11:27

Ačkoliv se Česko nejtvrdšími způsoby snaží omezit rozšíření koronaviru, existují skupiny, kterým může karanténa ublížit víc než sama nemoc. Je proto důležité vyhodnocovat ji individuálně, a k ostatním přistupovat tolerantně.

Článek

Téměř úplná izolace a povinné nošení roušek na ulici - vláda v opatřeních proti epidemii koronaviru dál přitvrzuje. Ačkoliv ta pomáhají snižovat rychlost nákazy nemoci, přísný režim má i svoji stinnou stránku. Pro celou řadu lidí se zdravotními problémy je totiž jeho dodržování na hraně nemožného.

„Bavíme se třeba o lidech, již jsou mladí, somaticky v dobré kondici, samotnou nákazu by zvládli fyzicky zřejmě dobře, ale mají psychické potíže, které mohou současná opatření prohlubovat,“ říká klinický psycholog a psychoterapeut Adam Suchý.

Jde ale i o astmatiky, o rodiče dětí s poruchou autistického spektra anebo další pacienty. Lidé z ohrožených skupin totiž vedle koronaviru ohrožuje i karanténa - čerstvý vzduch a pohyb je pro ně životně důležitý, roušku ale zvládnou nosit jen výjimečně.

Je proto důležité nerezignovat ani na používání selského rozumu. „Sundání roušky automaticky neznamená nakažení všech v okruhu kilometru ani revoltu vůči přijatým opatřením,“ apeluje Suchý i na toleranci ostatních.

Astma a dýchací potíže

Astmatici a lidé s respiračními syndromy patří mezi hlavní rizikové skupiny nemoci nového druhu koronaviru. I ten totiž napadá dýchací cesty.

Procházky v parcích, byť téměř bez lidí, ale tito postižení i přes jejich zdravotní přínos už dnes důkladně zvažují. Bojí se útoků, kterým kvůli nové povinnosti nošení roušek čelí někteří lidé v ulicích.

„Pro lidi, kteří již mají nějaké respirační onemocnění, může být velmi obtížné dýchat přes odpor roušky a mohou potřebovat pauzu, aby se volně nadechli čerstvého vzduchu,“ vysvětluje psycholog.

I proto by každý měl vyhodnotit, kam se vydá. A pokud to jde, nařízení upřednostnit. „Moje dcera sice má respirátor, ale ven ji nebereme. I v lékárně nám doporučili, abychom byli raději doma,“ popisuje jeden z rodičů na sociálních sítích.

Doporučení psychologů pro lékaře i veřejnost

V souvislosti s rozšířením koronaviru na českém území vydali psychologové seznam doporučení pro lékaře i širokou veřejnost.

Autory jsou olomoucký klinický psycholog PhDr. Adam Suchý a přednosta Ústavu psychoterapie a psychosomatiky v Brně, doc. PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D.

Doporučení naleznete na hlavní straně webu Asociace klinických psychologů ČR.

Děti se zvláštními potřebami

Problémy při zavádění nových opatření mají ale všechny děti bez rozdílu. Mnoho rodičů hlavně nejmladších dětí se totiž potýká s tím, že je k nošení roušky nepřesvědčí.

„Dnes jsem svoje dvouleté dítě vzala ven do lesa. Po cestě na ulici na mě zaútočila žena, kvůli tomu, že moje dítě nemělo roušku. Nedalo se jí vysvětlit, že každou pokrývku z obličeje rovnou strhne,“ sdílela jednu ze stovek stejných zkušeností žena na Facebooku.

Jenže ještě větší problém mají rodiče dětí s poruchami chování, pozornosti anebo autistického spektra. Ačkoliv ty mnohdy potřebují dodržovat přísný režim, po týdnu karantény v panelákovém bytě a s druhým sourozencem může situace připomínat spíše apokalypsu.

Adam Suchý připomíná, že vyjít ven automaticky neznamená onemocnět koronavirem. „Myslím, že někteří se dovtípí hned z chování a projevů dotyčného (rozjívené dítě, duševně nemocný atd.), některým je možné to vysvětlit, a bohužel vždy budou existovat lidé, kterým to nevysvětlíte, ani kdybyste se postavili na hlavu.“

Jak situaci vyřešit? U starších dětí s poruchami chování nebo i u některých dospělých může pomoct změna ve vysvětlování - je těžké vysvětlovat, že karanténa a roušky jsou aktem solidarity k druhým. Mnohem lépe přijmou vysvětlení, že jde hlavně o ně samotné.

„Těm mladším a malým to můžeme jednoduše prezentovat jako hru. Jdeme si hrát na lupiče, musíme si zakrýt obličej, aby nás nikdo nepoznal. Anebo soutěž, kdo bude mít zajímavější, strašidelnější nebo krásnější roušku. Fantazii se meze nekladou, vzpomeňte si na film Život je krásný… (a i když je italský, nebojte se ho),“ říká psycholog.

U dětí s poruchami autistického spektra není podle něj důvod jejich v režim v základních parametrech měnit - bezpečné domácí prostředí i rituály totiž zůstávají. Důležité ale je i to, nepřenést na ně stres.

„I tady hraje velkou roli psychika i v tom samotném vnímání situace: mnozí lidé v klidu stráví týden dovolené doma a na zahradě a nepřijde jim to nijak divné, do ničeho se jim nechce. Když je to ale nařízené, začínáme panikařit, že bychom měli přijmout nějaká zvláštní opatření. Skutečnost, že to není naše vlastní volba, generuje stres,“ uzavírá.

Deprese, úzkosti a paranoia

A poslední ohroženou skupinou jsou lidé, které může karanténa na životě paradoxně ohrozit víc než koronavirus, který by díky dobré kondici prodělali bez problémů. Jsou to ti s psychiatrickým onemocněním, zejména s úzkostnými poruchami, depresí anebo i psychotickými stavy, například paranoií.

Při čtení zpráv a zákazu vycházení se totiž projevy jejich nemoci mohou začít prohlubovat. Panické záchvaty a úzkost mohou vést až k somatizaci příznaků nemoci, pacientům s paranoií budou dělat největší potíže kontroly a restrikce pohybu a služeb.

„Zachovejme zdravý rozum, respektujme nařízení, ale dovolme si vyhodnocovat situaci i podle osobních a individuálních okolností. Pokud člověk patří z nějakého důvodu k ohroženým skupinám, začal bych tím distančním bezpečným způsobem,“ připomíná Adam Suchý i speciální linky pomoci, na kterých psychologové lidem radí vzdáleně.

„Nemusí to ale stačit a může být třeba odborníka (psychologa, psychiatra) navštívit osobně. Míru rizika si bohužel musí vyhodnotit buďto člověk sám, nebo ideálně třeba za pomoci dalších členů rodiny nebo linky pomoci.“

Nárůst počtu hlavně mladých lidí s psychickými potížemi kvůli restrikcím zaznamenávají i specializovaná střediska.

Suchý připomíná - je třeba si uvědomit, že na ulici jít můžeme. „V autě není rouška třeba, protože jsme tam sami, nikoho nenakazíme a filtrace vozu možná funguje lépe než to, co máme na obličeji. Stejně tak v lese, kde si naopak užijme zdravý vzduch. Úplně omezit pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu nám rozhodně na psychice nepřidá, a není to ani nutné.“

To však nakonec nejvíce platí i pro zdravím ohrožené seniory. Obzvlášť, pokud budou karanténní opatření trvat delší dobu.

„Izolace a omezení aktivit je ochrání před nákazou, ale pokud budou omezení dlouhá, jejich psychická kondice se může zhoršovat (prohlubování beznaděje, ztráta smyslu atd.). Propojení mezi psychickou pohodou a imunitním systémem je přitom dobře známé,“ uzavírá psycholog.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené