Hlavní obsah

Pecka, říká český expert na fotbalové talenty o tom, co našel v Káhiře

Foto: alahlyegypt.com

Michal Prokeš, nový technický ředitel káhirského klubu Al-Ahly.

Reklama

15. 8. 2020 19:30

V Česku se zasloužil o vznik a rozvoj regionálních fotbalových akademií. Teď Michal Prokeš nastoupil novou misi, stal se technickým ředitelem egyptského velkoklubu Al-Ahly. Má na starosti rozvoj všech mládežnických týmů.

Článek

V posledních letech je to docela výjimečná věc, když někde v zahraničí projeví zájem o zástupce české trenérské školy nebo metodiky. O to je angažmá Michala Prokeše ve velkém káhirském klubu cennější.

„Je to největší klub na africkém kontinentu, má obrovskou tradici, posbíral spoustu trofejí. A má vybudovanou výtečnou infrastrukturu, o které se českým klubům může jenom zdát. Al-Ahly je nejslavnější fotbalová značka v Africe a arabském světě. A já tady mám na starosti kompletní sportovní strategii a přípravu všech týmů až po výběr do 21 let,“ říká Prokeš, který v Káhiře podepsal dvouletou smlouvu.

Do klubu přišel ve stejném týdnu, kdy se otevřel i nový stadion pro 28 000 lidí.

„O klub je obrovský zájem, na sociálních sítích sledují jeho účty miliony lidí,“ zdůrazňuje Prokeš. V samotné Káhiře i s aglomeracemi žije kolem 20 milionů obyvatel. Své příznivce má ale podle něj klub po celém kontinentu a v arabském světě. „Fanoušci projevují obrovský zájem o to, co se v klubu děje, jejich láska k Al-Ahly je výjimečná. Řekli mi, že když klub udělá nábory nebo camp pro veřejnost, přijde až 30 000 lidí.“

V Česku pracoval Michal Prokeš v pražské Dukle, pak ho Miroslav Pelta přivedl k práci pro Fotbalovou asociaci. Prokeš byl členem výkonného výboru FAČR, posléze na něm zastřešoval mládežnický úsek a vznik sítě regionálních akademií. Po roztržce s vedením FAČR, již doprovázely ekonomické nesrovnalosti, se Prokeš angažoval mimo jiné ve florbalovém klubu Tatran Střešovice.

Prohlédněte si galerii fotografií z prvních dní Prokešova pobytu v Káhiře:

+1

Prokešovo angažmá v Egyptě se narodilo díky spolupráci s agentem Ferasem Alím, který žije trvale v Praze.

„Před časem jsme jeho prostřednictvím navázali hezkou spolupráci s jedním klubem z Bejrútu, který pak v libanonské lize vedl Libor Pala, což bylo skvělé. Myslím, že každé úspěšné angažmá českého trenéra v zahraničí otevírá pracovní příležitosti dalším,“ zdůrazňuje nový technický ředitel Al-Ahly.

„Agent Feras Alí má v arabském světě skvělé kontakty a zhruba před dvěma týdny mi předložil nabídku Al-Ahly. Vedl jsem pak jednání s Amirem Tawfikem, který má v klubu na starosti všechny kontrakty, a také s klubovou legendou Chalídem Bebem,“ upřesňuje detaily vzniku nového partnerství Prokeš.

Kvůli koronaviru se jednání vedla bez možnosti osobního kontaktu, nakonec každopádně vedla ke vzájemné dohodě na spolupráci.

Nad otázkou, proč si Egypťané vybrali právě jeho, se Michal Prokeš na chvíli zamyslí: „Možná proto, že jsem za 18 let práce ve vrcholovém fotbale navštívil spoustu klubů a pozorně sledoval, jak to dělají v zahraničí. Nikdy jsem netvrdil, že jen my to děláme správně. Neustále jsem sledoval, jak se trendy rozvoje mládeže vyvíjejí, měl jsem k tomu díky pomoci přátel z fotbalového prostředí řadu příležitostí.“

Prokeš zmiňuje třeba stáže ve Villarrealu, brazilském Fluminense nebo v klubu ASEC Abidjan v Pobřeží slonoviny.

„Tam jsem se dostal díky Petru Bartoníčkovi. Do akademie Ajaxu jsem nahlédl diky Václavu Černému, jehož syn tam hrával, do Juventusu díky Pavlovi Nedvědovi a Jirkovi Müllerovi. Do zákulisí Chelsea mě vtáhli Petr Čech s Viktorem Kolářem, díky Sport Investu jsem mohl zjišťovat, jak talenty vychovávají v Salcburku. Jindra Rajchl mi domluvil stáž v Realu Madrid a Jozef Antošík mi umožnil nahlédnout do zákulisí žilinského klubu,“ popisuje své zkušenosti.

A to není zdaleka vše, s Viktorem Kolářem Prokeš například studoval práci s mládeží i v Jižní Koreji. Zdůrazňuje také, že jej velmi ovlivnili i Dušan Fitzel s Pavlem Vrbou, dvojice českých odborníků, která spolupracovala u reprezentace či v Machačkale.

„Nemůžu zapomenout ani na velkou pomoc Jana Říčky, skauta, který kdysi objevil Petra Čecha, ten mě do světa velkého fotbalu uvedl,“ dodává odborník na rozvoj fotbalové mládeže.

„Možná to někomu přijde přehnané, že všem lidem děkuji takhle jmenovitě, ale vzájemná spolupráce konkrétních lidí je ohromně důležitá a bohužel to v českém fotbale stále není zcela přirozená a standardní věc, tak jako v mnoha jiných fotbalových komunitách, o to víc je potřeba těm lidem poděkovat. A zejména pak Mirkovi Peltovi, který mi dal v životě opravdu velkou důvěru a podporu,“ připomíná Prokeš.

To, co chce v Al-Ahly měnit, Michal Prokeš příliš konkrétně upřesnit nechce: „Neřekl bych měnit, ale rozvíjet. Budeme vycházet z toho, že pro fotbal tu všichni pracují rádi a je to pro ně čest. Budeme sjednocovat postupy, principy, terminologii a komunikaci. Pracujeme s principem, který jsme nazvali pro Egypt příhodně: Pyramida.“

A co to znamená? „Čím vyšší věková kategorie, tím méně hráčů a větší prostor pro detail a efektivnější výchovu hráčů pro A-tým,“ vysvětluje Prokeš. „Taková je vize vedení klubu, ale podrobněji už bych to nerozebíral, to už je interní know-how.“

Al-Ahly se představuje

V arabštině to znamená „národní“, v arabském světě jde o častý název klubu, Al-Ahly se jmenují i kluby ze Saúdské Arábie, Emirátů a dalších zemí.

Káhirský klub Al-Ahly získal 41 egyptských titulů, celkem 19 pohárů v afrických soutěžích a drží mimo jiné též bronzovou medaili z MS klubů v roce 2006.

Na historickém seznamu trenérů klubu najdeme slavná jména jako Nándor Hidegkuti, Don Revie nebo Martin Jol.

V současnosti vede ligový tým Al-Ahly švýcarský expert René Weiler (ex-Norimberk, Anderlecht).

Prokeš se v Káhiře dorozumívá anglicky. A arabsky. To už tedy prostřednictvím překladatele Ibrahima Mansúra. „Ten tady spolupracoval i s Mirkem Soukupem, který trénoval egyptskou mládežnickou reprezentaci. Ibrahim umí česky líp než já,“ říká Prokeš v nadsázce.

U vytržení je český expert z úrovně zázemí klubu: „Každá mládežnická kategorie má minimálně dva trenéry, k tomu trenéra brankářů, fyzioterapeuta, kondičního trenéra, vedoucího mužstva, maséra a zhruba ještě další dva pomocníky.“

V mládežnickém areálu je pak jedno zápasové hřiště a čtyři další tréninková, v plných rozměrech a s travnatým povrchem. „Navíc je tu obrovská zavlažovaná plocha s umělou trávou poslední generace, kde se dá velikost hřiště upravovat. Odhadem se na ni vejde tak pět hřišť.“

A to není zdaleka všechno. „Je tu regenerace na teplé i studené procedury, sauna, u ní tedy nechápu proč, protože stačí vyjít ven na slunce,“ směje se Prokeš. „Dále lékařské zázemí, vyšetřovna, lékárna, posilovna, dva plavecké a tři odpočinkové bazény, odpočívárna, jídelna, sál na úpolové sporty. No a k tomu ještě asi 10 tenisových kurtů, po 6 hřištích na házenou, basketbal a volejbal, možná i víc. Stále se staví a inovuje, teď zrovna se chystá stavba squashových kurtů. Prostě pecka.“

Teď je Michal Prokeš v Káhiře sám, výhledově by samozřejmě chtěl mít u sebe rodinu.

„Ale nejdříve je třeba se aklimatizovat. Teď chci svou plnou koncentraci věnovat klubu. Časem bych si rád přivedl i spolupracovníka z dřívějšího týmu, co jsem míval na FAČR, ale to zatím není úplně aktuální,“ podotýká.

„Určitě také navážeme externí spolupráci s lidmi, kteří jsou v ČR ve svém oboru jedineční směrem k pohybové přípravě sportovců. Formou videokonferencí, seminářů a posléze uvidíme,“ říká Prokeš. „Možnosti klubu jsou téměř neomezené, je to opravdu gigant. Ale vše musí mít smysl a logiku, pak je možné všechno.“

Foto: Archiv Michala Prokeše

Michal Prokeš zkusí prolnout své středoevropské trenérské know-how s nadšením Egypťanů pro hru jménem fotbal.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované