Hlavní obsah

Perestrojka versus startup. Je čeština po třiceti letech svobody smysluplná?

Markéta Gregorová
Korektorka a překladatelka

Účelem orwellovské novořeči nebylo sdělovat, ale naopak zastírat smysl sdělení. Bojujeme s ní dodnes.

Reklama

20. 11. 2019 14:00

Na rozdíl od normalizačního jazyka má současná čeština privilegium demokracie. Přirozený jazyk nevyrábějí jazykové ústavy, ale sami uživatelé, píše v komentáři pro Seznam Zprávy korektorka a překladatelka Markéta Gregorová.

Článek

Listopadová revoluce nás otevřela vnějším vlivům nejen politicky, ekonomicky či společensky, ale také z hlediska češtiny. Předchozí normalizace znatelně zasáhla všechny oblasti života, včetně jazyka, který byl v té době ve srovnání se současným bouřlivým vývojem relativně stabilní. Vyvíjet se samozřejmě úplně nepřestal nikdy, nicméně vstup nových myšlenek, a tedy i nových vyjadřovacích prostředků, byl do roku 1989 výrazně omezený.

Normalizační jazyk ve veřejných projevech do značné míry popíral svou primární, komunikační funkci. Cílem promluvy nebylo ani tak zprostředkovat obsahem naplněné sdělení, jako spíš splnit si stranickou povinnost a neptat se, jaký a zda vůbec to má smysl.

V zájmu informační cenzury se etablovala orwellovská novořeč, která neměla za účel sdělovat, ale naopak zastírat smysl sdělení. Tehdejší jazyk byl tedy totalitním režimem regulovaný „soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení“ – což je jeden příklad za všechny z arzenálu socialistických floskulí, týkající se ekonomiky 80. let.

Třicet let po revoluci si už nemůžeme stěžovat na nedostatek informací. Těch máme přemíru. Na co si však obligátně stěžujeme v oblasti jazyka, jsou anglicismy, ať už skutečné nebo domnělé.

Za obrovský nárůst cizích slov v porevoluční češtině může právě informační exploze spjatá s extrémně rychlým rozvojem vědy, techniky a obecně společnosti. Přejímání cizích slov je logické řešení spontánně vzniklé potřeby mluvit o něčem, pro co nemáme český výraz. A český výraz pro zbrusu nový koncept, jev nebo vynález nemáme, pokud jsme s touto novinkou sami nepřišli a nepojmenovali si ji.

Abychom neměli špatný pocit, že si jen půjčujeme a nic nedáváme, připomeňme původní česká slova, která zakořenila v jiných jazycích. Není to jen celosvětově rozšířené slovo robot – které mimochodem Karlu Čapkovi poradil jeho bratr Josef – ale i husitské vojenské vynálezy houfnice a pistole. Poněkud pochybným příspěvkem z doby nedávno minulé je porevoluční tunelování (hospodářská kriminalita, nikoliv hornictví), které proniklo do ekonomického žargonu i v anglicky psané tematické literatuře.

Zatímco normalizační čeština soudružsky přejímala rusismy typu úderník, kolchoz či perestrojka (a nesoudružsky třeba samizdat), současný jazyk se hemží influencery, startupy nebo synergiemi.

Dominantní vliv angličtiny je sice nesporný, ale sluší se podotknout, že ne všechny novodobé výpůjčky jsou nutně anglicismy. Byť se jako anglicismy tváří, cizí slova jako proces, produkt či distribuce pocházejí původně z latiny, někdejšího jazyka nositelů vzdělání. Dnes se vzdělání, věda a informace přenášejí prostřednictvím angličtiny, aktuální linguy francy.

Všechny výpůjčky nemůžeme paušálně hodnotit jako žádoucí či nežádoucí – nejsme v normalizaci, tudíž si můžeme dovolit trochu individualizace. Pokud je jazyk v první řadě dorozumívacím prostředkem (což je), pak s ohledem na hladkou komunikaci pojďme cestou nejmenšího odporu a přijměme takové výpůjčky, pro které nemáme v češtině vhodný ekvivalent.

Asi bychom nechtěli místo internet říkat „celosvětově propojená počítačová síť“; stejně tak doslovný překlad „mezisíť“ působí jako násilí páchané na jazyce a připomíná barokní protigermanizační návrhy typu čistonosoplena (kapesník) či zelenochrupka (salát).

Věřte či ne, některé výpůjčky dokonce obohacují češtinu tím, že nám umožňují přesnější vyjádření. Kupříkladu když se řekne oznámení, můžeme si pod tím představit dosti široké rozpětí významů, od obálky s červeným pruhem přes hlášení místního rozhlasu až po lístek na nástěnce. Když se ale řekne notifikace, je bez dalšího jasné, že nám pípnul telefon nebo počítač (protože máme nový lajk nebo mejl). Získáváme tak komunikační výhodu oproti angličtině, která nám daná slova půjčila, ovšem sama stejně precizní významové rozlišení postrádá.

Jinde jsou pochybnosti o smysluplnosti výpůjčky namístě. Obzvlášť plodné sémantické pole je v tomto směru slovní zásoba vztahující se k trhu práce a personalistice (neboli HR). Prodavač je mrtev, ať žije sales assistant. Obchodní ředitel se odstěhoval do Humpolce, nahradil ho sales manager. Ředitel už není v kurzu, dnes má každý startup svého CEO. Pokud si stále ještě organizujete čas, nikde se tím raději nechlubte – jste nejspíš out, protože in je teď time management.

Zmiňme zde zásadní rozdíl mezi (vše)obecným a úzce odborným jazykem. Ve svém profesním žargonu mají čeští řemeslníci odjakživa germanismus inbus, což je elegantní zkratka Innensechskantschraube Bauer und Schaurte (vnitřně šestihranný šroub Bauer a Schaurte). Odborníci vědí a nám laikům, kteří sotva poznáme šroubovák od klíče, to může být lhostejné.

Vysoká frekvence výpůjček v žargonu je běžná a funkční, komunikační zádrhel však nastává, když se profesionál snaží apelovat žargonem na širokou veřejnost. V tom případě jsme zpět u mnohdy politicky motivované novořeči, kdy se mluvčí nadužíváním obskurních výrazů snaží skrýt, že nemá co, nebo nechce nic říct.

Na rozdíl od normalizačního jazyka má současná čeština privilegium demokracie. Máme svobodu slova a jazyk nám není násilně vnucovaný vládnoucími strukturami shora. Navzdory populárnímu, leč mylnému, názoru nevyrábějí přirozený jazyk uměle jazykové ústavy, aby ho následně jako hotový produkt předaly uživatelům. Demokratický proces utváření jazyka funguje právě naopak – zda se slovo, fráze nebo vazba ujme, rozhodují sami uživatelé tím, nakolik daný jazykový jev aktivně užívají. Kodifikace ve slovníku či pravidlech pravopisu je až poslední krok.

Pokud si při příležitosti listopadového výročí vzpomeneme na první novoroční prezidentský projev Václava Havla, vybaví se nám opakovaně zdůrazňované myšlenky smysluplnosti počínání a zodpovědnosti jedince. Tyto principy můžeme úspěšně aplikovat i na vlastní zacházení s mateřským jazykem.

Za smysluplnost, čili funkčnost češtiny coby dorozumívacího prostředku jakožto i nositele estetické hodnoty a národní identity zodpovídáme my sami jako primární uživatelé jazyka. Mluvčí jiných jazyků ani jiné zvnějšku působící vlivy naši zodpovědnost nést nemohou.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované