Hlavní obsah

Počasí se mění. V Česku stoupají teploty dvakrát rychleji oproti průměru

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Ilustrační foto.

Reklama

28. 9. 19:00

Letošní léto opět ukázalo, že se mění klima a jaké dopady – i nečekané – to má na životy lidí. Informací je dost, viník se však často hledá jinde.

Článek

Letošní srpen patřil k nejteplejším v historii. Nebo také nejchladnějším – pro několik příštích let. Data mluví jasně. Sedm nejteplejších letních sezon v historii měření bylo v posledních sedmi letech. Na Sicílii dokonce 11. srpna zaznamenali 48,8 °Celsia. Pokud ji potvrdí Světová meteorologická stanice, jde o nejvyšší teplotu, která kdy byla v Evropě naměřena.

Vývoj v čase ukazuje například grafika skotského meteorologa Scotta Duncana, vycházející z dat NASA. Anomálií je zde odchylka od průměru teplot v období 1951–1980, jež NASA používá pro dlouhodobé srovnání.

Pozitivnější obrázek nenabídne ani krátkodobější pohled evropské služby Copernicus. Teplotní průměr za tři letní měsíce byl téměř o jeden stupeň Celsia vyšší, než je průměr za roky 1991 až 2020.

Česko a dva stupně

A jak upozorňuje například server Fakta o klimatu, od roku 1961 se v České republice zvýšila průměrná roční teplota o 2,1 °C. Nárůst teploty je tady zhruba dvojnásobný oproti nárůstu světové průměrné anomálie. Zde je však třeba mít na paměti, že například oceán se otepluje pomaleji než pevnina a rozdíly jsou i mezi severní a jižní polokoulí.

„Světová průměrná teplotní anomálie však průměruje pevninu, oceán, severní i jižní polokouli a tedy světový trend oteplování je přibližně poloviční než oteplení v pevninských částech severní polokoule,“ vysvětluje server.

Některé evropské země se letos potýkaly s devastujícími požáry a i když se to na první pohled kvůli výkyvům teplot nemuselo zdát, i pro Českou republiku šlo o nadprůměrně teplý rok. S průměrnou teplotou 21,1 °Celsia patří létu roku 2021 13. až 16. místo za posledních 247 let. Letošní červen byl dokonce teplejší jen předloni a v roce 1811.

Grafy moc naděje nenabízí

Příznivě nevypadají ani statistiky vývoje odchylek od teplotního průměru na pevnině…

…nebo hladiny moří.

Že dlouhodobě rostou skleníkové plyny, pak dnes překvapí jen málokoho.

Změna klimatu se dostala dokonce do oděvního průmyslu. Návštěvníci Londýnského týdnu módy mohli vidět šaty, které barevně vycházely právě z dat o oteplování.

Strašení není cesta

Je tedy důvod tato fakta neustále opakovat? „Myslím si, že zpráv a informací o klimatické změně je dost, nepotřebujeme další,“ říká psycholog a koordinátor projektu Czech psychology network for global changes Adam Suchý.

Co je CPNG

Projekt vznikl za účelem sdružení a připojení českých psychologických organizací ke Globální psychologické alianci (GPA), kterou zaštiťuje Americká psychologická asociace (APA) a sdružuje více než 60 psychologických organizací z celého světa.

Jedním z jeho cílů je pomoc při řešení globálních problémů z psychologického hlediska.

„Ti, kteří vnímají reálnost hrozby, se jimi jen utvrzují ve svém názoru a konání. A ti, kteří klimatickou změnu popírají, odmítají nebo v ní vidí další konspiraci vlád, jsou s každou další zprávou jen více v opozici, ještě více naštvaní a také se utvrzují ve svém názoru,“ upozorňuje Suchý na zvětšování propasti mezi oběma tábory.

Když navíc lidé mají pocit, že je někdo den za dnem straší, ale reálně se jejich život nemění, přestanou se bát. Podobné zprávy pak začnou ignorovat nebo zlehčovat, vysvětluje psycholog. Paralelu tohoto vidí například u přetrvávající epidemie koronaviru.

Nezachraňujeme zelenou trávu a modré nebe. Zachraňujeme sebe.
psycholog a koordinátor projektu CPNG Adam Suchý

Dalším důvodem, proč lidé fakta zpochybňují, je obrana před informacemi, které by je mohly pocitově ohrožovat. Podle Suchého je proto potřeba začít podávat fakta jiným způsobem.

Především odstranit dělící čáry: člověk versus příroda, planeta nebo klima. „Místo argumentace je třeba zvyšovat uvědomění, že nejde o nějakou přírodu, záchranu vzácné žáby nebo o odpadky na trávě. Jde o nás. Jde o naše děti a o to, aby naše děti chtěly mít své vlastní děti, protože mnohé už mluví o tom, že to nemá smysl.“

Psycholog připomíná, že je třeba přestat vnímat lidi, kteří na podobné problémy upozorňují, jako „pošahané aktivisty“. „Jsou to mimo jiné také vědci, psychologové, sociologové, právníci, politici a podobně,“ vypočítává Suchý. „A věřit vědeckým zjištěním by bylo dobré, protože to nejsou názory, kterých má každý v zásobě nespočet, ale výzkumy podložená fakta.“

Velké firmy se chovají jako násilník

Jedním z častých narativů je pak argumentace, že člověkem způsobená změna klimatu sice probíhá, ale jednotlivec ji neovlivní. A mnohá čísla tomu dávají za pravdu. Neplánovaný celosvětový experiment způsobený pandemií změnil životy téměř všech. Navzdory výrazně snížené mobilitě, drasticky omezenému turismu i omezení nákupů klesly emise oxidu uhličitého o pouhých 7 procent.

Původcem 73,2 % emisí skleníkových plynů je energetický sektor – konkrétně jde o 36 miliard tun CO2 ročně. Statisticky tak vychází, že pokud by průměrný Američan zasvětil celý život vymazání své vlastní uhlíkové stopy, vykompenzoval by přibližně 1,12 vteřiny emisí z energetiky.

„Kanadský lékař Gabor Maté využívá pro vysvětlení současného lidského chování ke svému prostředí principy traumatu,“ připomíná Suchý. „Lidé, kteří traumatizují své okolí (rodinu), se od svého jednání odpojují.“ Jinak by jim psychika nedovolila to dělat.

„I velké firmy přesvědčí samy sebe a své okolí, že to dělají pro naše dobro, protože zvyšují zaměstnanost, udržují ekonomický růst, přispívají k pokroku a tak dále,“ vysvětluje odborník. „Podobně jako násilník sám sebe přesvědčí, že své dítě netýrá, ale vychovává.“

Snažit se má smysl

To však neznamená, že snaha o snížení uhlíkové stopy na úrovni jedince nemá smysl. Lokální kroky mají pozitivní efekt na danou oblast. Čistší vzduch, zelené okolí a méně hluku jsou jen vybrané argumenty. Svou uhlíkovou stopu si můžete spočítat například na stránce uhlikovastopa.cz.

A pokud by se 31,6 milionu lidí rozhodlo pro život s minimální uhlíkovou stopou, vykompenzovalo by to rok průmyslového znečištění.

Aktivní boj proti změnám klimatu má i pozitivní vliv na psychiku. „Jakmile do něčeho vložím smysl svého života – protože smysl se nehledá, ale vkládá – a jsem v tom aktivní, nepropadám tolik beznaději, protože něco dělám,“ vysvětluje Suchý.

Čím více mám pocit, že svůj život mohu ovlivňovat a mám ho ve svých rukou, tím se cítím lépe.
psycholog a koordinátor projektu CPNG Adam Suchý

Změna klimatu má na mentální zdraví negativní vliv. Kromě tradičního vlivu počasí na psychiku se na chování a náladě podepisují právě informace o změně klimatu. „U některých lidí spouští i poměrně silnou úzkost nebo depresivní symptomy jako třeba beznaděj, ztrátu radosti, ztrátu smyslu a podobně,“ upozorňuje Suchý. „Neveselý výhled do budoucnosti mění lidská rozhodnutí, třeba právě o tom, jestli mít děti.“

Příspěvkem k ekologičtějšímu životu je podle odborníka i dopřát si mediální dietu – nepřesytit se informacemi. Být na čerstvém vzduchu, hýbat se, být s blízkými. „Vlastně ty úplně základní věci, které nám ale připadají banální a není na ně čas.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované