Hlavní obsah

Politicky korektní Válka světů přibrala ženu a gaye. Aby byl mír a někdo se neurazil

Miloš Čermák
Novinář, spolupracovník Seznam Zpráv
Foto: Profimedia.cz, Profimedia.cz

Eleanor Tomlinsonová a Rafe Spall v nové adaptaci Války světů.

Reklama

Přichází doba bdělosti. Po krátké válce světů už bude navěky jen fajnově, píše Miloš Čermák v dalším dílu svého Deníku.

Článek

Televize BBC v neděli večer odvysílala první díl nové adaptace slavné Války světů. Odehrává se koncem devatenáctého století, kdy H. G. Wells knížku napsal a vydal. Ale i tak jde o adaptaci svým způsobem velmi netradiční. V díle přibyla oproti originálu hlavní ženská postava. A také homosexuál.

Jak známo, Válka světů popisuje dramatické události po přistání nepřátelských Marťanů. Wells knihu zamýšlel jako satiru na koloniální eskapády britského impéria, nakonec však do literatury vstoupila jako jedno z klasických děl sci-fi.

Měla i širší dopad: uvádí se, že byla důležitou inspirací Roberta Goddarda, amerického zakladatele raketové techniky, a údajně inspirovala i vynálezce laseru. Do dějin médií zase vstoupila rozhlasová adaptace z roku 1938, kterou udělala americká CBS. Část posluchačů ji považovala za zpravodajství o skutečném přistání Marťanů. Vyvolala velkou paniku.

Do nové televizní adaptace pronikla jako postava autor předlohy, v knize schovaný za bezejmenného vypravěče. Jmenuje se George, což bylo Wellsovo „prostřední” jméno, a žije stejně jako on v městečku Woking jižně od Londýna se svou druhou ženou Amy. A právě ta se nově stala hlavní postavou a hraje ji sedmadvacetiletá herečka Eleanor Tomlinsonová.

Recituje také úvodní dramatický monolog, který v předešlých adaptacích vždy četli muži, byť ne vždy nutně bílí: například Orson Welles (ve zmíněné slavné rozhlasové adaptaci), Richard Burton či Morgan Freeman. „Bylo na čase, aby úvodní slova zazněla od ženy,” citovala britská média herečku.

Proč to bylo „na čase”, ovšem není jasné. Stejně jako není jasné, proč je astronom Ogilvy, který jako první spatří výbuchy na Marsu značící, že se jeho obyvatelé vydali na cestu k Zemi, v nové adaptaci homosexuálem.

Nebo proč není spisovatel Wells ve filmu takovým sukničkářem, kterým byl ve skutečnosti. I když vlastně to tvůrci vysvětlili: „Kdyby měl nemanželské pletky zrovna v momentě, kdy přistávají Marťané, asi by ztratil sympatie diváků,” řekl novinářům scenárista Peter Harness.

Nic proti tomu, pokud autoři adaptací dělají v originálních předlohách změny. Třeba i radikální. Je to riskantní cesta, jak získat pozornost a třeba i probudit zájem o dílo, které by nás jinak už nebavilo sledovat. A je to ospravedlnitelné, když hlavní motivy tvůrců jsou umělecké.

Existuje podezření, že to v případě nové adaptace Války světů neplatí. Homosexualita sympatického astronoma příběh invaze mimozemšťanů nijak neozvláštňuje (pokud se tedy nedozvíme ve třetím dílu, že byli homofobní, a to byla tedy ona „nákaza”, která nakonec přivodila jejich prohru).

A mnoho důvodů není ani pro novou ženskou hrdinku. Možná je „na čase”, aby se žena stala americkou prezidentkou, případně aby stanula v čele OSN či dělala cokoli jiného, co dosud dělali výhradně muži. Ale proč by mělo být „na čase”, aby se žena nově objevila v díle napsaném před více než sto lety?

Je to snaha vyhovět politické korektnosti, či jak se dnes spíše říká tzv. „wokeness”, tedy bdělosti, což v češtině příznačně nemá moc pozitivní zvuk. A je to snaha o nemožný stav světa, ve kterém bude všem vyhověno a nikdo nebude uražen. Třeba tím, že je v nějakém filmu málo ženských postav.

Otevírá se tu šance pro řemeslné umělce mého typu. A tak se už dopředu hlásím na přepis Babičky Boženy Němcové. Nápady mám, bude se jmenovat Dědeček a moudrá žena se na Starém bělidle bude identifikovat jako muž. Na příkladu Viktorky ukážu, jak může „ekožal“ zničit mladé ženě život.

Nebo Kafkova proměna, tam už geniální spisovatel to podstatné z dnešní kultury zakódoval. Jen transformace, kterou prodělá Řehoř Samsa na odporný hmyz, je příliš rychlá. Co takhle aby předcházelo mnohatýdenní období, kdy hrdina projde proměnou všech dnešních 39 genderů? Či už jich je ještě víc?

Laciné, hloupé žerty, já vím.

Ale idea wokeness, měnící nejen díla vznikající a budoucí, ale už ta minulá, v sobě má orwellovskou důslednost. Čteme, že z nové inscenace West Side Story na americké Broadwayi zmizí píseň „I Feel Pretty”. Důvody jsou opět podobné: dát starému muzikálu „relevanci a dynamiku pro 21. století”, prohlásil belgický režisér. Zamilovaná melodická rýmovačka do tohoto konceptu asi nezapadala.

Jak řekl před nedávnem na vystoupení v Praze komik Ricky Gervais, v Anglii jsou už komediální kluby zaměřené právě na „woke” publikum. Vystupující musí dopředu podepsat, že nikoho v publiku neurazí, zejména ženy a příslušníky menšin. A když se někdo uražen cítí, dostane zpět vstupné.

Jedinými, koho lze možná trošičku urazit, jsou bílí dospělí muži. Ale nemylme se, jejich hájení nebude trvat věčně. Protože „woke revoluce” není vzpourou proti bílým dospělým mužům, byť tak možná začala. Je to všeobjímající snaha udělat z našeho příšerného světa… co vlastně?

Ach ano, udělat ze světa hezké a fajnové místečko. Také se už těšíte?

Reklama

Související témata:

Doporučované