Doživotí pro Babiše. Budoucí premiér si zahrává s krutým trestem

Pokud chcete vědět, jak to bude zanedlouho vypadat v Poslanecké sněmovně, až se bude jednat o imunitě Andreje Babiše a Tomia Okamury, nemusíte čekat až na tento den a mnohahodinové drama, protože vám to řeknu rovnou.

Sněmovna oba lídry nové většiny nevydá, což víme od 4. října, 14:00. Zajímavější bude sledovat, s jakými argumenty to politici vznikající koalice udělají, respektive neudělají.

Musí to pro spoustu z nich být těžké. Zvlášť pro ty, kteří do hnutí vstupovali ještě plni ideálů a neomluvitelné naivity, že jejich posláním je mimo jiné zlepšit politickou kulturu v zemi, kde byli mocní léta beztrestní, až se na to Andrej Babiš, který s těmito mocnými – samozřejmě s největším znechucením – chodil na tenis a svatby, nemohl dál dívat.

Možná si vzpomenou, jak s rozechvěním a nadějí, že se tu rodí něco nového a lepšího, studovali „Morální kodex reprezentanta politického hnutí ANO“ z roku 2014, v němž ještě tehdy stálo: „Reprezentant, proti němuž je zahájeno trestní stíhání, neprodleně rezignuje na volený mandát, na svou funkci v Hnutí a na členství v Hnutí.“

Mimochodem ve stále platném znění kodexu se také dočteme: „V případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě, Reprezentant nebude využívat poslaneckou/senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání.“ Možná by stálo za to do příštího týdne tuto pasáž nějak malinko upravit, třeba jen dodat tradiční univerzální formuli „pokud se bude Předsedovi chtít“.

Ale možná sám Andrej Babiš opravdu Sněmovnu o své vydání požádá. Učiní tak po dvouhodinovém projevu, v němž prohlásí, že to bylo stíhání na objednávku polistopadového kartelu, že je ten případ skoro dvacet let starý, že ho soud už dvakrát osvobodil a že už před šesti lety chtěl stíhání zastavit žalobce Šaroch, jenže jeho rozhodnutí zvrátil nejvyšší státní zástupce Zeman, kterého do funkce prosadil v roce 2010 ministr spravedlnosti Pospíšil, který podal trestní oznámení i na Tomia Okamuru, takže se nám to všechno skládá…

Pak si ale na konci projevu Babiš s rozmáchlým gestem roztrhne košili a dramaticky zvolá „přesto všechno vás žádám, vydejte mě!“, načež se ze své lavice vztyčí předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá s páskou přes oči a váhami a mečem v ruce a vykřikne „ne, předsedo, raději být neposlušní než nespravedliví“ a bude po všem.

Andrej Babiš a jeho apologeti ale mají vlastně pravdu, když říkají, že se Čapí hnízdo táhne už neúnosně dlouho. Policie začala tenhle příběh z přelomu let 2007–2008 řešit přesně před deseti lety, před osmi byl Babiš Sněmovnou vydán poprvé a pak ještě dvakrát…

Ne že by to byla v poměrech české justice nějak extrémní doba, navíc soud začal poprvé až před třemi lety, ale pokud má Babiš opravdu zájem, aby se konečně dočkal spravedlnosti, ta šance je tu právě teď. Vrchní soud poslal případ s celkem jasnou instrukcí „odsoudit“ zpátky na „město“, takže skoro nic nebrání tomu, aby se předseda a veřejnost už brzy dozvěděli definitivní verdikt. Ti, kteří budou hlasovat proti Babišovu vydání, to znemožní a případ se potáhne ještě mnohem delší dobu, než by bylo nutné. Nebude to pak vládním poslancům vlastně líto?

Ti, kteří budou hlasovat proti Babišovu vydání, budou ale asi argumentovat i tím, že přece údajný dotační podvod spadá do období, kdy bývalý a asi i budoucí premiér ještě nebyl v politice, takže to takříkajíc nemůže mít vliv na výkon funkce.

Ano, je pravda, že v době, kdy se farma Čapí hnízdo oddělila z holdingu Agrofert, protože by tak neměla nárok na padesátimilionovou dotaci z evropských peněz, Babiš ovlivňoval politiku jen nepřímo, především přes své kontakty v sociální demokracii a ODS. Takže to sedí, jen by tu samozřejmě mohla zůstat jistá pochybnost, že snad úspěšný podnikatel vstoupil do politiky proto, aby tak „pokryl“ svoje potenciální problémy z doby, kdy stoupal po žebříčku nejbohatších Čechů, na kterém se chce udržet co nejdéle a nejvýše.

Možná bychom si mohli říct něco o smyslu poslanecké imunity. Ta vznikala kdysi dávno před stovkami let jako ochrana zástupců lidu před panovníkem. Byla to ochrana parlamentu proti zvůli výkonné moci – nikoliv ochrana panovníka a záruka jeho beztrestnosti.

V některých zemích, které se nazývají „vyspělé“, platí v nich rovnost před zákonem a jejich občané důvěřují svým institucím, se imunita politiků často smrskla na ochranu projevů na parlamentní půdě – pokud byste to už zapomněli, přesně to navrhovalo ANO ve svých začátcích. A pouze v zemi, jako je Česko, se imunita ještě dnes může stát zásadní položkou při koaličním vyjednávání o nové vládě.

Andrej Babiš má vlastně smůlu jen v jednom a možná bychom ho na to měli upozornit. V době, kdy se rozhodl dobýt českou politiku, došlo k jedné zásadní změně naší skvělé Ústavy. Do roku 2013 znamenalo „nevydání“ generální pardon jednou provždy. Poslanec či senátor, který si tuhle beztrestnost díky svým kolegům zařídil (a nebylo jich tak málo), měl pokoj už napořád. (Což byla historická anomálie a Česko tím bylo v Evropě téměř osamocené.) Teď už ale 12 let platí nové pravidlo a imunita ho chrání jen do konce volebního období.

Takže i když teď nebudou Babiš s Okamurou vydáni, vydrží jim radost jen na pouhé čtyři roky. Pak přijde rok 2029. Andreji Babišovi bude 75 let. Třeba by si už v tu chvíli chtěl po tak naplněném a náročném životě oddechnout a užívat si svého bohatství. Jenže to nepůjde. Znovu bude muset kandidovat, objíždět Moravskoslezský kraj a předstírat, že ho ti lidé zajímají. Možná ty volby ani nevyhraje a ocitne se v menšině. A jednou z prvních věcí, které pak bude příští Sněmovna řešit, bude další hlasování o jeho imunitě. Bude vydán a do několik měsíců bude stát před soudem.

Nebo to dokáže ještě jednou. A pak ho totéž čeká v 79 letech. Andrej Babiš, který do politiky nikdy nechtěl, ale musel, se možná právě teď zavazuje k doživotnímu pobytu v politice. Člověka skoro až napadne, jestli to kvůli usmoleným 50 milionům není přece jen nepřiměřeně krutý trest.

Pro něj i pro nás všechny.