Hlavní obsah

Video: Ruský dezertér popsal hrůzy z Buči. Je připraven svědčit před soudem

Svět bez obalu: Nikita Čibrin sloužil jako voják 64. motostřelecké brigády. Jednotka se podílela na masakru civilistů v Buči.Video: RFE/RL

 

Reklama

24. 1. 22:12

Bývalý voják ruské jednotky, která okupovala ukrajinské město Buča u Kyjeva a která je podezřelá ze spáchání válečných zločinů, poskytl ze španělského exilu rozhovor Rádiu Svobodná Evropa.

Článek

Sedmadvacetiletý Nikita Čibrin tvrdí, že jako voják 64. motostřelecké brigády strávil více než čtyři měsíce na Ukrajině, ale že za celou dobu ani jednou nevystřelil. Nyní je ochoten vypovídat u mezinárodního soudu o tom, co na Ukrajině zažil a slyšel. Z jednotky dezertoval v červnu. S útěkem z Ruska mu pomohla nevládní organizace pro ochranu lidských práv Gulagu.net.

Hned 24. února, kdy ruská vojska vpadla na Ukrajinu, řekl svým nadřízeným, že je proti válce.

„Brzy ráno 24. února mi řekli, že jdu do války. Okamžitě jsem odmítl. Řekl jsem velitelům, že nikam nepojedu. Začali mi ale vyhrožovat. Říkali: ‚Co to s tebou sakra je? Chceš jít do vězení?‘ Stáli kolem mě se zbraněmi. Co jsem mohl dělat?“ říká v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa ruský dezertér a dodává, že se se svou jednotkou dostal do vesnice Lypivka, ležící asi 45 kilometrů od Kyjeva.

„Co jste tam dělal?“ ptá se reportér.

„V Lypivce jsem se snažil vyhnout bojům jak to jen šlo. Předstíral jsem, že jsem se něčím otrávil a začal jsem se třást. Potom mi moji velitelé dali nějakou podřadnou práci. V podstatě ze mě udělali obslužný personál. Většina ostatních našich vojáků byla ale v Andrijivce,“ tvrdí Čibrin.

Mohlo by vás zajímat

Bývalý velitel jedné z jednotek ruských žoldnéřů Vagnerovy skupiny Andrej Medveděv uprchl do Norska, kde požádal o politický azyl. V rozhovoru pro lidskoprávní skupinu Gulagu.net teď popsal, jak jeho útěk probíhal.

Andrijivka se stala místem, kde došlo k zabití 17 ukrajinských civilistů a dalším válečným zločinům ruských vojáků.

„Řekněte mi, prosím, byl jste v Andrijivce?“ dotazuje se reportér RFE/RL Taras Levčenko.

„V Andrijivce jsem byl pouze tehdy, když mě tam vzal velitel, abych ho nějak kryl,“ reaguje bývalý ruský voják.

„Jen jsme tam stáli a čekali. Viděl jsem, jak někteří ruští vojáci odtamtud odcházejí. Později jsem zjistil, že to byli ti, kteří znásilnili matku s dcerou. Byli čtyři. Udělali to, když byli opilí. Za trest je za to jen vyhodili z armády, nic víc. Nebyli souzeni,“ tvrdí ruský dezertér.

Reportér se Čibrina v rozhovoru doptává, proč sloužil v Lypivce, když se jeho jednotka přesunula do Buči.

„Podle informací ukrajinského generálního štábu se pak vaše brigáda v polovině března přesunula do Buči,“ pokračuje novinář. „Říkal jste, že jste byl na Ukrajině do června 2022. Jak je možné, že jste sloužil v Lypivce, když vaše jednotka byla v Buči?“

„Mohu mluvit jen za sebe a já byl v Lypivce. O Buči jsem se dozvěděl až 29. března, když jsme odjížděli do Běloruska. Měl jsem tam totiž přístup k internetu. Začal jsem se ptát ostatních: ‚Co jste to tam sakra udělali? Opravdu jste ty lidi zmasakrovali?‘ Někteří říkali, že to měli na svědomí výsadkáři ze Pskova, protože na začátku speciální vojenské operace po nás chtěli naše stužky,“ odpovídá dezertér.

Monitorování válečných zločinů

Ostřelování škol, školek, obytných domů a dalších civilních objektů. Mučení zajatců, seznamy „nepřátel státu“ a jejich cílená likvidace. Petr Pojman z organizace Team 4 Ukraine byl jedním z prvních lidí, kteří měli možnost po osvobození ukrajinského Izjumu mluvit se svědky a dokumentovat válečné zločiny ruské armády.

Podle svědectví ruští vojáci zabili v Buči stovky civilistů. Jejich těla byla nalezena na ulicích města. Někteří z nich měli svázané ruce.

Čibrin tvrdí, že ale za celou dobu ani jednou nevystřelil a často kvůli tomu čelil výhrůžkám ostatních. „Když jsme jeli vlakem z Ukrajiny do Běloruska, tak jsem se snažil utéct. Ale pak mi můj velitel sebral telefon. Začali mi vyhrožovat, že jsem zrádce, že jsem nula. A že mě zmlátí.“

Redakce Rádia Svobodná Evropa upozornila, že nemá možnost Čibrinova tvrzení ověřit. Jako důkaz chce nechat přeložit dokumenty svědčící o tom, že sloužil v 64. brigádě na Ukrajině.

Jeho jednotka se následně na Ukrajinu vrátila a zůstala zde až do června. Po návratu domů se pak ruskému vojákovi podařilo uprchnout do Španělska.

„Už jsem vypovídal na španělské policii, která se zabývá válečnými zločiny a genocidou. Všichni Rusové jsou vinni. Doufám, že Rusko zaplatí reparace za obnovu Ukrajiny. Když vidím svůj ruský pas, cítím hanbu,“ říká Nikita Čibrin a tvrdí, že je připraven vypovídat o všech zvěrstvech ruských vojáků, kterých se na Ukrajině dopustili a o kterých on má informace.

Nedávno pak bývalý velitel jedné jednotky ruských žoldnéřů z Vagnerovy skupiny Andrej Medveděv dezertoval z bojiště a utekl do Norska, kde požádal o politický azyl. Loni v srpnu Pavel Filaťjev, který sloužil u výsadkářů, požádal o politický azyl ve Francii. Obává se, že ve vlasti by jej přísně potrestali za to, že na sociální síti zveřejnil 140 stran textu, ve kterém rekapituloval své válečné zážitky a popsal problémy ohrožující fungování ruské armády.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované