Hlavní obsah

Můžete předstírat mrtvého, ale jsou i jiné varianty. Jak se chovat při útoku teroristy?

15. 1. 2017

Rozhovor s Andorem Šándorem, bezpečnostním expertem, o tom, jak je Česko připraveno na teroristický útok, ale i na běžné hrozby.

Rozhovor Seznam Zprávy s bývalým šéfem Vojenského zpravodajství Andorem Šándorem.

Článek

Když přijde do Poslanecké sněmovny mluvit o bezpečnosti, nemá žádné posluchače. Zákonodárce podle bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Andora Šándora bezpečnostní problematika nechává chladnými. Přitom diskutovat by bylo o čem.

Šándor kritizuje, že školy, úřady ani nemocnice nejsou vyškoleny na to, jak v případě nebezpečí postupovat. Řešením by podle něj bylo zanesení civilní obrany do školních osnov a povinná školení na pracovištích.

Jak jsme po technické stránce připraveni na případný teroristický útok?

Obávám se, že český systém, který se dnes nazývá Integrovaný záchranný systém, není pro některý typ hrozeb na potřebné úrovni. Možná někdy i pokud jde o techniku. Co se týče teroristického útoku třeba v Praze, je tu nějakých 198 hasičů, kteří jsou permanentně ve službě, zdravotnická záchranná služba a Policie ČR - a nemyslím si, že by si neporadili.

Problém je - a já jsem to zažil, když jsem dělal bezpečnostní studii pražského metra - že pražský občan je občan, který neposlechne nic. Tomu je všechno úplně jedno. Tomu můžete říkat: „Nevstupujte do přepravního prostoru” a on prostě jde, protože má svobodu. Co by někoho poslouchal. Takže lidé jsou nevědomí, neposlouchají, jsou relativně hodně neukáznění a zcela nepochybně by si nevěděli ani rady, jak se u toho teroristického útoku zachovat.

Taková situace má samozřejmě několik vrstev. Jde o to, jak blízko k tomu útoku jste, jak útok vlastně probíhá… Jedna věc je, napadne-li nějakou skupinu lidí pomatenec, který chce střílet. V takovém případě máte asi jedinou možnost se mu bránit, protože můžete zemřít aspoň čestně a zachránit život někomu jinému. Když bude někde střílet na volném prostranství, tak je asi úplně ideální, když vezmete nohy na ramena, pokud to jde. Také můžete předstírat mrtvého, i když to vám také vždycky nemusí pomoct, protože někteří tito fanatici střílí ještě do těch, co leží, aby se ujistili, že jsou mrtví. Skutečný návod tedy neexistuje, ale problém je, že mnoho lidí ani neví, jak se v které situaci zachovat, protože jim to zkrátka nikdo neřekne. A problém se netýká jenom terorismu. Škála hrozeb je veliká.

Podívejte se, co se dělo, když prezident Zeman oznámil, že v Česku se pohybuje muž napojený na islámský terorismus:

(Rozhovor s Andorem Šándorem pokračuje pod videem)

Studio Seznam Zprávy: Prezident prozradil informaci i muži z Magrebu

Proto mluvme obecně. Podle vás je hlavní problém České republiky skutečnost, že tu absolutně chybí edukace obyvatelstva. Na školách, na úřadech, v nemocnicích… Zavedl byste civilní obranu na školách?

Ano. To, že se stanete obětí teroristického útoku, je mnohem méně pravděpodobnější, než že se stanete účastníkem, svědkem, nedej bůh obětí dopravní nehody…

To je váš oblíbený příklad...

Ano, já vím. Možná najdu nějaký jiný. Budu se snažit. My jsme zrušili civilní obranu a její výkonnou část jsme částečně nahradili hasičským záchranným sborem. Ten samozřejmě početně neodpovídá tomu, co bylo za minulého systému. Ale nejhorší skutečně je, že jsme úplně rezignovali na edukativní část. My dětem ve školách neříkáme nic, pracovníkům neříkáme nic, učitelům neříkáme nic. Funguje tu systém, že někde je nahlášená bomba a jedinou reakcí je evakuace. Ale to může být přesně to nejhorší řešení. Příkladů, že pod hrozbou bomby se někde evakuovali lidi z místa v tu chvíli bezpečnějšího přesně do rány střelcům, kteří na to čekali, by bylo.

Byl byste pro povinná školení na úřadech?

Stoprocentně.

Pojďme mluvit konkrétně o školách.

Školy, to je klasická ukázka. V době Irské republikánské armády vždycky IRA nějakým kódovaným způsobem dala najevo britské policii, že dojde k výbuchu, a Britové měli čas ten prostor vyklidit. A buď tu bombu stačili odstranit, nebo to bouchlo. Ale Islámský stát toto vůbec nedělá. A běžný učitel nebo ředitel neví, že Islámský stát nebude dopředu volat.

Takže evakuace školy by nakonec byla vlastně ta největší chyba.

Mohla by to být v tu chvíli ta největší chyba, protože žáci by byli evakuováni přesně před ty střelce. A takové příklady, ze kterých bychom měli čerpat zkušenosti, jak nejefektivněji chránit lidi, už se v Americe staly. Ale někdo to těm učitelům musí říct. Někdo je musí vzdělávat, někdo to s nimi musí trénovat.

Tedy byste do školních osnov zanesl povinný předmět civilní obrana.

Stoprocentně. Ale je to potřeba dělat jinak než za minulého režimu. Tedy pochodové cvičení, fajn, ulili jsme se ze školy…

Pytlíky na nohy, gumičky na nohy.

A ještě si někde za křovím zakouříme a půjdeme domů. Musí to být udělané takovou formou, aby to lidi neobtěžovalo, aby to nebylo přes čáru a bylo to fajn. Už taková věc, jako je pomoci sám sobě, tedy první záchrana. 40 % ruských vojáků na frontě přežilo jenom proto, že si byli schopni dát sami první pomoc, nebo jim ji byl schopen poskytnout někdo jiný. To jsou obrovská čísla. A my tohleto podceňujeme. Lidé to neumí. A navíc se to musí trénovat, protože když někomu jednou obvážete loket a deset let na to nesáhnete, nemůžete si myslet, že mu pak narovnáte zlomenou páteř. To je prostě naprostý nesmysl.

A kdy se to začne trénovat? Mluvila jsem o tom se starostkou Prahy 2, s poslankyní za ODS Janou Černochovou, a ta říká, že je to pořád stejné. Nic se neděje, nastane problém typu povodně, a teprve potom se budují potřebná opatření. A nyní v době, kdy se zvyšují bezpečnostní rizika, se také nic neděje. A až se něco stane, pak teprve se začnou dostatečná bezpečnostní opatření zavádět. Souhlasíte s ní?

Myslím, že to úplně pravda není. Přece jenom nelze Sobotkově vládě vytknout, že se nesnaží dělat nějaká opatření. Problém ale vidím v tom, že my si v otázce opatření bereme za vzor Izrael. Na jednu stranu říkáme, že Praha je šesté nejbezpečnější hlavní město a Česká republika je desátá nejbezpečnější země na světě. A bereme si vzor z Izraele, tedy ze země, která od svého vzniku je pořád ve válce! Ze země, jejíž občané prochází základní vojenskou službou. Ze země, která je zvyklá se bránit. A ze země, která má tisíce teroristických útoků. To je prostě nepoměr.

Teď máte na mysli to, že ministr vnitra Milan Chovanec chce do ústavy zavést změny týkající se držení zbraní a práva bránit svou vlast? Znovu připomenu Janu Černochovou, která uvedla jako příklad Martina Konvičku, když na velbloudu vjel na Staroměstské náměstí. Kdyby v tu chvíli platila Chovancova ústavní změna, podle Černochové by tam mohlo být třeba pět nadšenců se zbraněmi, kteří by s posvěcením české ústavy začali střílet. Při vyšetřování by se zjistilo, že lidí pořádající akci vlastně neměli zbraně, ale „fejky", střelci jednali na základě ústavy… A co s tím?

Jihočeská univerzita by přišla určitě o nadějného entomologa a česká politická scéna by přišla o malého šílence. Nejsem právník, ale nemyslím si, že do ústavy potřebujeme vtěsnat takovýto dodatek, kterým se staneme Amerikou 18. století. Podle mě už dneska máme v zákoně právo na sebeobranu a použití zbraně ve stavu nouze. Při širším elastickém výkladu si myslím, že se to dá aplikovat.

Navíc policie tu akci povolila a věděla, že ty zbraně jsou ve skutečnosti „fejky"… Ale je pravda, že kdyby tam bylo nějakých pět nadšenců, tak ti by tam vystříleli všechno včetně velbloudů. A bylo by vystaráno. Jedna věc je, že máte zbrojní průkaz a že si stoupnete na střelnici a střílíte do terče. Ale pokud dojde k nějakému teroristickému útoku, kdy je značně nepřehledno...

Po kom střílet...

Obzvlášť v nějaké místnosti, na diskotéce, v pološeru… Obávám se, aby z toho, co navrhuje ministr Chovanec, nebyla Arizona ostrých mužů, kdy toho užitku bude mnohem méně než zkázy. Stát by v každém případě neměl rezignovat na svoji roli ochrany obyvatel.

A tímto návrhem podle vás rezignuje?

Nerezignuje, ale neměl by nutit lidi, aby se ozbrojovali. Víte, jiné by to bylo ve Švýcarsku, kde všichni mají zbraň doma a tradičně historicky jsou takto zvyklí. Nebo v Izraeli. Něco jiného je ale Česko, kde v mnohém ještě u starší generace rezonuje to známé: modrá knížka do knihovny každého intelektuála. My jsme někde úplně jinde. Představa, že si dáme za pás kolty a zabráníme páchání trestné činnosti islámského terorismu… To není cesta vpřed.

A co je cesta vpřed?

Cesta vpřed je samozřejmě posílit bezpečnostní složky o lidi, kteří jsou skutečně znalí.

Islamistické problematiky?

Přesně tak. Ale zároveň si musíme uvědomit, že žijeme v liberálně demokratické společnosti, ve které při zachování základních lidských práv nelze každému občanovi garantovat, že se mu nic nestane. Byla tu s námi obecná kriminalita a bude tu s námi. Tak jako terorismus, organizovaný zločin a podobně. To jsou prvky, které ze společnosti nevymýtíte.

Ale lze zlepšit tu edukaci a tím zmírnit důsledky případného útoku. Než jsme začali dělat tento rozhovor, říkal jste mi, že v pražském metru je pro lidi v případě útoku 450 tisíc míst. Kde jsou ta místa, kde jsou ty únikové možnosti? Proč se to neví?

To já nevím, proč se to neví.

Je to chyba?

Ano. A problém je ten, že dopravní podnik je akciovka hlavního města Prahy. Ochranné systémy metra a systémy na ochranu lidí jsou věcí, ve které zase ingeruje stát, jenž to nějakým způsobem udržuje při životě, ale tady pořád chybí to rozhodnutí. Dobře, máme 450 tisíc míst, ale za jak dlouho jsme schopni to uvést do stavu, kdy tam ti lidé mohou žít? Jak dlouho tam ti lidé budou žít?

Takže místa by byla, ale neví se o nich.

Někdo o nich samozřejmě ví, ale ti, kteří by tam měli v případě nebezpečí jít, netuší, kam by měli jít. Tady jsme si po roce 1989 zvykli, že máme mír, někteří nadšenci mluvili o konci historie, ale Margaret Thatcherová to řekla velmi přesně. Svět se vůbec nestal bezpečnějším, to jenom my jsme přestali být opatrní. To je realita. A že svět je mnohem méně předvídatelný, je prostě fakt. A bude mnohem méně předvídatelný. Bipolarita skončila, monopol USA skončil a hráčů, kteří do toho vstupují, je mnohem víc. Bushovské období, které Obama příliš nevyšperkoval, tu generuje řadu rozbitých států na Blízkém a středním východě, které budou generovat migraci, islámský terorismus a všechny ty negativní jevy, které jsou s tím spojeny.

S tou neopatrností jste mi nahrál na poslední otázku. Opět zmíním poslankyni ODS Janu Černochovou. Řekla mi, ať se podíváme na samotný Parlament. Podle ní ze všech čtyř stran může do Poslanecké sněmovny vjet opancéřované auto plné výbušniny, nikdo ničemu nezabrání. A Černochová k tomu dodává: „Jsem tady druhé funkční období, nezažila jsem tady cvičení, jak uniknout z budovy, nic.“ Jak hodnotíte poslance a jejich klid?

Víte, já poměrně dost chodím na různé konference do Poslanecké sněmovny, často tam mluvím - a přítomnost poslanců, že by přišli a poslechli si to? Ne, že bych já musel být ten pravý. Je tu spousta lidí, kteří tomu rozumí, ale přítomnost poslanců je na takových akcích téměř nulová. Oni tam téměř nechodí. Nezajímá je to. Bezpečnost je nezajímá. Kromě pár lidí, pana poslance Chalupy a několika dalších. A to nejsou jenom věci kolem terorismu, to jsou také otázky, jestli Rusko je, nebo není nepřítel, Čína a podobné věci. Ale ani na takové akce poslanci zásadně nechodí, protože je to nezajímá. A pak jsou překvapeni.

Proč myslíte, že je to nezajímá?

Já do jejich hlav nevidím a někdy mi to ani nevadí.

Doporučujeme

Další zprávy

Reklama