Hlavní obsah

Přiznání z vedení daňových úřadů: „Prohráváme soudy. A není jich málo“

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

O čem Finanční správa běžně nemluví, to nečekaně přiznal ředitel Odvolacího finančního ředitelství Tomáš Rozehnal.

Reklama

Způsob výběru daní se v posledních sedmi letech proměnil: zesílil tlak na výši vybraných peněz a berní úředníci začali dělat chyby. Jejich obětí se stávají stovky firem a v důsledku i státní kasa, z níž se vyplácí náhrada škod.

Článek

Reportéři Seznam Zpráv v průběhu posledního roku zmapovali několik konkrétních případů, kdy berní úředníci šlápli vedle. Vydali zajišťovací příkazy na majetek a účty firem, u kterých se domnívali, že budou podvádět na dani z přidané hodnoty. Reportáže ze série Ve stínu daňového pekla rozproudily politickou i odbornou debatu, která se přenesla i do Sněmovny a Senátu.

Investigativní dokument Roky daňového pekla, který vám nabízíme v přiloženém videu, mapuje jak konkrétní pochybení Finanční správy, tak dopady na konkrétní daňové poplatníky, odborné názory právníků, soudců i zástupců Finanční správy.

Investigativní dokument Roky daňového pekla si pusťte zde:

Dokumentární film Seznam Zpráv Roky daňového pekla vznikl na základě roční reportérské práce.Video: Režie: Braňo Pažitka, Seznam Zprávy

„Finanční správa vede třináct set soudních sporů ročně. V části z nich neuspěje, v části uspěje,“ říká v dokumentu ředitel Odvolacího finančního ředitelství v Brně Tomáš Rozehnal. „Každý prohraný soudní spor je nepříjemná záležitost. Že by tady člověk běhal nadšením, to určitě ne, a prohraných jich není málo.“

Jeho svědectví redakce pořídila prostřednictvím skryté kamery. Tento způsob natáčení jsme použili proto, že veřejně a na jméno se i přes opakované urgence nikdo z odpovědných lidí ve Finanční správě nechtěl vyjadřovat. Přitom jde o veřejné prostředky, ze kterých se pak náhrady za prohrané spory platí.

40 procent prohraných sporů

Odpovídat na konkrétní dotazy odmítla i ředitelka Generálního finančního ředitelství Tatjana Richterová. Ta byla na podzim pozvána na veřejnou debatu do Senátu svolanou právě pod vlivem reportáží Seznam Zpráv. Na ní Richterová postupy svých lidí hájila: „Svět není černobílý, svět je pestrý. A taková je i Finanční správa.“

I chyby, jichž se dopouští, se snažila prezentovat především jako dobrou zprávu: „Bez povšimnutí nemohu nechat tvrzení, že Finanční správa prohrává většinu soudních sporů, což má zřejmě prokazovat její nekompetentnost. Jak je patrné ze statistiky, výsledek soudů ve prospěch Finanční správy se v tomto období pohybuje v rozmezí padesát až šedesát procent. Takže o žádném neúspěchu nelze mluvit.“

Na to okamžitě zareagoval šéf Asociace podnikatelů Radomil Bábek. I jeho vyjádření najdete ve videoreportáži: „To, že Finanční správa prohrává 40 až 50 procent, je katastrofální informace.“

Z přehledu žalob vedených u krajských soudů (tedy bez odvolacího Nejvyššího správního soudu) vyplývá, že například v roce 2015 Finanční správa z 895 případů vyhrála v 57 procentech, v roce 2018 šlo o 978 případů a výhru v 58 procentech, a v prvním pololetí roku 2020 o 574 případů a výhru v 61 procentech.

Stovky případů, které Finanční správa ročně prohrává, vyvolávají bouřlivou diskuzi o vymahačských metodách likvidujících řadu firem a podnikatelů.

Na reportáže Seznam Zpráv reagovaly desítky čtenářů z celé republiky s podobnými příběhy. Debata v Senátu, která celý dokument s názvem Roky daňového pekla rámuje, odráží mnohé z nich.

Schillerová: Děkuju za otázku, na shledanou

V dokumentu reagují i soudci Nejvyššího správního soudu. Například Karel Šimka: „Když jsem byl před několika lety ve Švýcarsku na jejich správním soudu, byli velmi překvapeni, když jsem jim sděloval čísla z České republiky o počtu prohraných případů Finanční správy. Oni považují za velký problém, když správní soudnictví ruší více než deset procent rozhodnutí veřejné správy.“

„A to tady nemluvíme o firmách, které se nesoudí, protože se bojí různých represí,“ připojil další argument senátor ODS a daňový poradce Tomáš Goláň.

Důvodem, proč tolik případů daňových kontrol končí u soudů a v důsledku i s rozsudkem o zrušení rozhodnutí Finanční správy, je to, že u daňových úřadů neexistuje možnost regulérního odvolání. Byť na to existuje speciální stupeň Finanční správy: Odvolací finanční ředitelství v Brně (OFŘ).

„Historicky se OFŘ říkalo potvrzovací finanční ředitelství a mnozí profesionálové v oboru si dělali legraci, že nemá smysl jakékoliv odvolání, vyjma toho, že to je jeden z těch prostředků, aby mohli jít k soudu, protože nevěřili ve spravedlivé posouzení na OFŘ,“ říká v dokumentu Jiří Žežulka, který krátce po nástupu Andreje Babiše do funkce ministra financí (2014) působil jako šéf Finanční správy a pak se rozhodl odejít. Nyní je šéfem berních úřadů na Slovensku.

Ministryně financí Alena Schillerová, pod níž agenda správy daní spadá už od ledna 2016, kdy nastoupila jako Babišova náměstkyně, se o prohraných sporech a těžkých dopadech na firmy i jednotlivce odmítá bavit.

„Děkuju vám za otázku, na shledanou,“ byla její odpověď na žádost o konkrétní vyjádření. I tato situace je zachycena v dokumentu.

Baxa: Schovávat se za mlčenlivost je alibi

Hradba mlčení, neochota vysvětlit sporné postupy a absence komentářů k prohraným sporům je typickým jevem společným pro zástupce ministerstva i Finanční správy. Často s odvoláním na povinnost mlčenlivosti u kauz konkrétních firem.

To kritizuje i Josef Baxa, soudce Nejvyššího správního soudu, kde ročně končí na 500 daňových kauz.

„Schovávat se za mlčenlivost je jednoduché. Dává to krásné alibi: Nikomu nemusím nic vysvětlovat, nemusím reagovat na otázky,“ říká Baxa. „Ale ta konfrontace s tím, že nějaké rozhodnutí vydám a někdo se mě bude ptát, jaké jsem k tomu měl důvody, proč jsem se takhle rozhodl a proč jsem nerozhodl jinak – a když v té zobecněné veřejné diskuzi obstojím, tak to je součást mé důvěryhodnosti jako představitele veřejné moci.“

Mlčení není jediným problémem Finanční správy. Dalším, z pohledu státního rozpočtu výrazně drahým problémem je vyplácení náhrad škody firmám a jednotlivcům, kteří u soudu uspějí se žalobou proti státu. Za tyto škody totiž ve Finanční správě nikdo nenese žádnou odpovědnost.

„Víme prokazatelně, že v období 2017 až 2019 zmizelo státu 622 milionů, a nevíme vůbec, kdo se kdy zabýval tím, zda tyto finanční prostředky nemá někdo třetí nahradit státu jako vzniklou škodu,“ uvádí daňový poradce Jakub Hajdučík.

Architektka predátorského výběru daní

Jeho slova potvrzuje i Miloslav Kala, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, který v minulosti několikrát kontroloval fungování Finanční správy při výběru DPH. V roce 2018 například zjistil, že stát musel na základě nezákonných rozhodnutí Finanční správy vrátit téměř 200 milionů korun a dalších 61 milionů vyplatit jako úroky.

„Tohle je škoda státu. Ale Ministerstvo financí tuto částku po nikom nevyžadovalo,“ říká prezident NKÚ Kala.

Firmám, na které Finanční správa tvrdě a – jak se ukazuje – v části případů nezákonně „zaklekne“ (termín Andreje Babiše z roku 2016), tak nezbývá než si najmout drahé právníky, sporem se zabývat často pět i více let – a nakonec se u soudu možná doberou satisfakce.

„K čemu jim to ale je?“ ptá se daňový poradce Jan Rambousek. „Jejich smyslem je podnikání, ne hádání se se státem.“

Alena Schillerová, která byla přítomna části zmiňovaného slyšení v Senátu, žádnou chybu nepřipustila. „Zdržím se jakýchkoliv soudů, protože mi to jako ministryni nepřísluší,“ prohlásila.

Právník David Hubal kontroval slovy: „Paní ministryně Schillerová je architektkou tohoto predátorského způsobu výběru daně a je velkou otázkou, zda se pod vedením takové osoby může přístup k daňovým poplatníkům jakkoliv změnit.“

Jaká byla strategie Andreje Babiše při nástupu na Ministerstvo financí v roce 2014 a jak se konkrétně naplnila? Tématem se budeme dál zabývat.

Reklama

Doporučované