Hlavní obsah

Prvně v historii čelíme suchu, při němž se musíme bát povodní

První případ sucha v českých zemích je zaznamenaný už v Kosmově kronice. Nynější suché období je však od minulosti rozdílné tím, že se už nevrátí do normálu.

Reklama

24. 5. 6:30

Sucho a neúroda jsou staré jako lidstvo samo. V Československu kvůli nim hrozil hladomor ještě po 2. světové válce. Počasí se ale vždy vrátilo do normálu. Na rozdíl od současné situace, které se podle odborníků musíme přizpůsobit.

Článek

Česko zažívá další výjimečně suché jaro, po němž může následovat i výjimečně suché léto. Se suchem a na něj navazující neúrodou se naši předkové potýkali odjakživa, avšak podle odborníků je současná suchá perioda úplně jiná, než byly ty popsané v daleké i nedávné historii. V historii se totiž krajina a počasí vždy vrátily do normálu a sucho představovalo jen relativně krátkodobou odchylku od obvyklého stavu.

„Do 80. let minulého století bylo sucho důsledkem nižších srážek. A i když bylo výjimečné, vždy šlo jen o výkyv od průměru. Od 90. let však už začíná působit faktor klimatické změny a intenzitu a trvání sucha podporuje dlouhodobý klimatický trend, na který se musíme adaptovat. Nynější suchá epizoda je první v historii měření, jejíž intenzita není způsobená primárně nedostatkem srážek, ale v zásadě mírný, byť vytrvalý deficit srážek je nebývale zesílen nadprůměrnými teplotami a s tím souvisejícím delším vegetačním obdobím a nižší relativní vlhkostí vzduchu,“ vysvětluje výzkumník v oblasti zemědělského sucha Miroslav Trnka z portálu Intersucho.

Nejspíš nejstarší dochovaná zpráva o ničivém jarním suchu pochází z počátku 12. století a je zaznamenána v Kosmově kronice. České země se s různě dlouhými a výraznými suchými periodami musely vyrovnávat mnohokrát. Kronikáři zaznamenávali suchá jara a léta, během nichž nedostatek srážek způsobil neúrodu a zejména chudší lidé dokonce umírali hlady.

Sucho v roce 1947 dokonce nepřímo zamíchalo s politikou, když v některých částech republiky po neúrodě způsobené suchem dokonce hrozil hladomor. Komunisté tehdy dohodli se Sovětským svazem, aby Československu otevřel své sýpky, čímž si v pozdějších volbách získali na svoji stranu hodně lidí.

Zhruba do poloviny 19. století naši předkové vnímali sucho a s ním spojenou neúrodu jako formu božího trestu, v čemž je podporovali i tehdejší kněží. Podle dochovaných pramenů nebyla ničím neobvyklým více či méně úspěšná prosebná procesí za déšť. (Více o historii sucha v českých zemích v monografii portálu Intersucho.)

V současnosti už prosebná procesí nejsou potřebná a lidé v Česku kvůli suchu už také neumírají. Lidstvo už příčiny sucha zná a umí na ně reagovat. Podle Trnky proto v současné době není problém v nedostatku znalostí či techniky, ale v potřebě změnit mentální nastavení lidí a také ochotu společnosti znalosti použít a rozhodovat se na jejich základě.

„Každá generace hraje s kartami, které má rozdané, a my je nyní máme rozdané nejlépe v historii. Máme komfort toho, že víme, jaké změny nás čekají a co bychom měli dělat, abychom je dokázali minimalizovat. Máme na to i technologie a znalosti. Potřebujeme ale přesvědčit společnost, aby si to vzala za prioritu a skrze politickou reprezentaci tento společný zájem prosadila,“ vysvětluje.

Jaký vliv má sucho na produkci nejdůležitější světové plodiny, pšenice, zjistili čeští vědci. Svá zjištění shrnuli v následujícím videu. (Zdroj: Miroslav Trnka, Czech Globe) (Video: Czech Globe, Miroslav Trnka)

A můžeme si v boji se suchem vzít nějaký příklad od předků? „Je potřeba se na to podívat bez růžových brýlí, které ohledně hospodaření našich předků můžeme mít. Oni hospodařili ve výrazně jiných klimatických podmínkách, než máme nyní. Ty znalosti, které se předávaly z otce na syna, už teď neplatí, byť hospodaříme na stejných polích,“ říká. Vždyť od 70. let minulého století jen průměrná teplota v Česku vzrostla skoro o dva stupně Celsia a nikdy v historii moderního zemědělství se klimatické podmínky nezměnily tolik.

Jako příklad udává historické budování hospodářských rybníků. „V řadě míst měli rybníky proto, že zemědělská půda nepřinášela dostatečný výnos vrchnosti, tak tam dali rybník. Obecně rybníky, zvláště pokud byly určeny k hospodářskému chovu ryb, jsou zásadně dělané tak, aby udržely vodu pro ryby, ne pro krajinu či doplnění podzemních vod. Typická představa, že se vrátíme k rybníkům proto, proč je měli naši předkové, je úplně chybná. Na druhou stranu vrátit se k rybníkům jako k vodní ploše v krajině a stabilizujícímu prvku biodiverzity, je idea správná. Musíme dělat věci se znalostí toho, proč je děláme, a mít přiměřená očekávání založená na hlubokém pochopení systému jako celku,“ vysvětluje.

Kromě již zmíněného mentálního nastavení je podle výzkumníka největší výzvou adaptace na celkovou proměnu počasí, nejen na sucho. „Trend prohlubujícího sucha bude pokračovat, ale nebude lineární. V některých letech, a my nevíme ve kterých, bude vody až příliš, že na současné sucho možná na chvíli zapomeneme. Ale posun faktorů k čím dál horší vodní bilanci bude nejspíše pokračovat. A my se musíme přizpůsobit oběma extrémům. Pokud by byl výhled, že bude jen víc a víc sucho, byla by adaptace v principu jednoduchá, mohli bychom se inspirovat třeba v Izraeli, kde to zvládají dobře. Naše krajina a infrastruktura se však musí připravit i na mimořádné vlhké roky s rizikem povodní a několik týdnů neobdělavatelných pozemků,“ upozorňuje a dodává, že ty mohou být pro zemědělce v určitých ohledech náročnější než suché roky, kdy je dlouhá vegetační sezona a pole nejsou rozmáčená.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené