Hlavní obsah

Půjde Babiš před soud? Žalobce už má rozhodnout rychle, věří Bradáčová

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Lenku Bradáčovou jmenoval v červenci 2012 Pavel Blažek, který je nyní znovu ministrem spravedlnosti.

Reklama

30. 12. 2021 9:31

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová se v rozhovoru pro Seznam Zprávy vyjádřila k chybám policie i žalobce v kauze Čapí hnízdo a oznámila, že teď už očekává rychlý postup.

Článek

„Pokud Poslanecká sněmovna rozhodne o vydání (poslance Andreje Babiše, pozn. red.) k trestnímu stíhání, pak by měl státní zástupce skutečně neodkladně rozhodnout: buď podá obžalobu, nebo zastaví trestní stíhání. Můj názor je, že to má udělat v řádu dnů,“ říká Bradáčová. Sněmovna by měla o zbavení imunity Andreje Babiše hlasovat na začátku roku 2022.

Vrchní státní zástupkyně v rozhovoru mluví i o tom, proč z jejího pohledu Babišova kauza vybočuje z průměrné délky trestního řízení, v čem udělala policie i státní zástupce Jaroslav Šaroch chybu a proč je přesto přesvědčena, že systém nezávislé justice nebyl v Česku ohrožen ani v době, kdy byl předsedou vlády trestně stíhaný člověk.

Nezávislost podle ní mohla naopak utrpět, pokud by se dnes už bývalé ministryni spravedlnosti Marii Benešové podařilo podřídit volbu funkcionářů státních zastupitelství ministerstvu. „Bývalá paní ministryně se jako jediná ministryně v historii České republiky snažila předložit návrh, který měnil dosavadní pravidla výběru a jmenování funkcionářů státního zastupitelství,“ říká Lenka Bradáčová.

O čem také mluví Lenka Bradáčová:

  • O nenaplněných slibech Babišovy „protikorupční“ vlády: „Já bych prostě očekávala, že když odhalíme a popíšeme systémovou korupci, což se podařilo v mnoha trestních věcech – zdravotnictví, IT zakázky, stavebnictví, sport –, tak na to bude někdo systémově reagovat.“
  • O bilanci po 9 letech na vrchním státním zastupitelství: „Za tu dobu, co tu jsem, tak státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze postavili před soud pro korupci a závažnou hospodářskou trestnou činnost přes 960 osob, což není vůbec málo. Jedenáct procent osob bylo zproštěno obžaloby, ostatní jsou odsouzeni či ještě doposud nebylo rozhodnuto.“
  • O chybě policie a žalobců v kauze Čapí hnízdo: „Na adresu státního zastupitelství a policie musím říct, že v této věci nezvládly mediální prezentaci. Vypovídá to o jejich průměrné práci. Jak policejního orgánu, tak státního zástupce, jemuž má být vlastní aktivní dozor, aktivní vedení policejního orgánu, a ne pouhé vyčkávání.“

V rozhovoru také porovnává předvolební sliby „protikorupční“ vlády a povolební realitu, vysvětluje úskalí čím dál častějších dohod o vině a trestu, jež soudy uzavírají s pachateli trestných činů, a popisuje, s kterým ze šestice ministrů spravedlnosti, jež ve své funkci zažila, se jí spolupracovalo nejlépe.

Vrchní státní zástupkyní jste desátým rokem. Rok 2012, rok vašeho nástupu, byl ve znamení velké korupční kauzy – dopadení hejtmana z ČSSD Davida Ratha s úplatkem 7 milionů korun v krabici od vína. Jaká kauza podle vás podobně symbolizuje ten zatím poslední rok?

Nevím, jestli rok 2021, ale určitě konec roku 2020: to jsme začali vyšetřovat korupci na Vrchním soudu v Praze, která se dotýká jednoho ze soudců, a také rozsah korupce ve fotbale. To jsou velké korupční kauzy, které odkryly velmi zásadní problémy. Obě kauzy se vyšetřovaly i v průběhu roku 2021 a v obou se blížíme ke konci – obvinění by měli být na začátku příštího roku seznamováni se spisem. Nejsou to jediné kauzy, ale ve vztahu k tomu korupčnímu charakteru bych je označila za ty významné.

Jak jsme na tom z vašeho pohledu s korupcí poté, co skončila vláda Andreje Babiše, která se označovala jako protikorupční? Je to menší problém, než býval?

Takové informace nemám. Počet případů, které vyšetří policie a spolu s policií se jimi zabývá státní zastupitelství, se nikdy neodvíjel od politické reprezentace. Něco jiného jsou předvolební sliby politiků, něco jiného je potom naplnění těch slibů. Vyjma rozšíření dohody o vině a trestu na závažné korupčně hospodářské trestné činy nepřišla žádná významnější legislativní změna, která by znamenala buď posílení pravomocí orgánů činných v trestním řízení, nebo vytvoření nějakého aktivně protikorupčního prostředí, mechanismů, které by reagovaly na systémovou korupci, kterou jsme rozkryli za těch posledních deset let.

Co jste čekala, že přijde?

Nepodařilo se přijmout zákon o lobbingu. Nepodařilo se přijmout normu, která provádí evropskou směrnici o ochraně oznamovatelů. Máme tady sice registr vlastníků a máme tady normu, která právnickým osobám ukládá zveřejňovat údaje v obchodním rejstříku, ale když se do něj podíváte, tak nikdo nesankcionuje neplnění těchto povinností. Já bych prostě očekávala, že se tyto věci podaří prosadit. Že když odhalíme a popíšeme systémovou korupci, což se podařilo v mnoha trestních věcech – zdravotnictví, IT zakázky, stavebnictví, sport –, tak na to bude někdo systémově reagovat.

Nepodařilo se naplnit některá doporučení ve vztahu k protikorupčním mechanismům od etických kodexů až po efektivní zákonnou úpravu střetu zájmů.
Lenka Bradáčová

A proč myslíte, že nereagoval? Jak jsem říkal, vláda Andreje Babiše se jako „protikorupční“ označovala…

O tom můžeme jen spekulovat. Podobně jako my se vyjadřují i představitelé Nejvyššího kontrolního úřadu: ve chvíli, kdy v rámci svých pravomocí odhalí určitý problém, poukážou na něj, tak očekávají v rámci generální prevence, tedy aby se to do budoucna nestalo, přijetí nějakých opatření. A to jsem v posledních letech nezaznamenala. Ale je potřeba říci, že za celých těch devět let, co jsem na vrchním státním zastupitelství.

Takže to jde už za vládou Petra Nečase i Bohuslava Sobotky. Napadlo vás možné vysvětlení, že prostě není vůle tyto věci měnit, protože dnešní prostředí prostě někomu vyhovuje?

To jsou otázky na ty, do jejichž pravomocí činit tyto změny spadají. Naší povinností je případy odhalovat a můžu říct, že za tu dobu, co tu jsem, tak státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze postavili před soud pro korupci a závažnou hospodářskou trestnou činnost přes 960 osob, což není vůbec málo.

Důležité také je, jak tyto případy před soudem dopadly.

Za těch devět let bylo jedenáct procent osob zproštěno obžaloby, ostatní jsou odsouzeni či ještě doposud nebylo rozhodnuto. Mám tu pro srovnání i údaje z období, kdy byla na postu nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová: před soud bylo postaveno 130 osob, z čehož bylo u dvaceti procent řízení zastaveno a u třiceti procent došlo ke zprošťujícímu výroku soudu.

Z tohoto srovnání to vaše skóre nevypadá vůbec špatně, přitom ale Marie Benešová, donedávna ministryně spravedlnosti, vůči vám vznášela řadu výhrad, že vaše bilance není dobrá…

Tak mé postoje a názorové rozdíly s paní magistrou Benešovou jsou veřejně známé a netřeba se k nim vracet. Oficiální dialog se státním zastupitelstvím v podstatě neexistoval a myslím, že mé zásadní výhrady by se daly shrnout asi do tří vět. Nekorektní informování o práci státního zastupitelství, já mohu výsledky opřít o tvrdá data. Nepodložené a obvykle obecné emoční útoky na státní zastupitelství a jeho představitele.

A ta nejdůležitější výhrada: předložený návrh změny zákona o státním zastupitelství, kdy bývalá paní ministryně Benešová se jako jediná ministryně v historii České republiky snažila předložit návrh, který měnil dosavadní pravidla v tom smyslu, že do budoucna by funkcionáře státního zastupitelství vybíral ministr. A současně je jmenoval. Měla by je sice vybírat výběrová komise, ovšem pokud by tři z pěti zástupců komise byli jmenováni ministrem spravedlnosti, tak pak ministr spravedlnosti vybírá i současně jmenuje. Došlo tam k odstranění dělené odpovědnosti mezi státní zastupitelství a ministra. Jak jsem zaznamenala výroky nového pana ministra Blažka, ten chce u principu dělené odpovědnosti setrvat.

Vyříkaly jste si někdy s paní Benešovou ty vzájemné výhrady?

Nevyříkaly. Jak jsem řekla, žádný oficiální dialog neexistoval.

Tak mé postoje a názorové rozdíly s paní magistrou Benešovou jsou veřejně známé a netřeba se k nim vracet.
Lenka Bradáčová

Jak se promítla do práce policie a státního zastupitelství věc dříve naprosto nevídaná, kdy stál po celé čtyři roky v čele vlády trestně stíhaný člověk, který měl logicky zájem vést svůj osobní boj?

Nemyslím si, že by se osoba premiéra projevila konkrétně v nějaké trestní věci jakýmkoliv možným vlivem. Ať už jeho, nebo ministra spravedlnosti. Takové informace nemám. A nemyslím si, že bychom si vůbec měli pokládat otázku, zda by politická reprezentace nebo změna politické reprezentace měla nějak ovlivnit prověřování a vyšetřování trestních deliktů.

To se shodneme, že by neměla, ale otázka je, jestli se to skutečně do jeho kauzy Čapí hnízdo nepromítlo?

Já si myslím, že nepromítlo. Máme zákonné pojistky, které zajišťují nezávislé fungování justice. Ty záruky jsou v současné době možná ne úplně ideální – vždycky je co zlepšovat, ale jsou dostatečné pro to, aby se justice mohla chovat nezávisle.

Otázkou ale je, jestli se tak vždy chová?

Říkám, ty záruky tu jsou. Důležité je, aby nedošlo ke snížení toho standardu. A to byl i ten můj střet s bývalou paní ministryní. Nezávislost je podmínkou pro to, abyste mohl nestranně rozhodovat. Jsou tady možnosti pro zlepšení tohoto systému, ať už se to týká možné personální samosprávy u soudů, o které soudci mluví dlouho, nebo změny pravidel pro jmenování nejvyššího státního zástupce, respektive funkčního období pro hlavu státního zastupitelství, o čemž se ve veřejném prostoru také dlouho diskutuje. Ale základní záruky tu možnost poskytují. A pak už je to skutečně na případném individuálním selhání, nikoliv systémovém.

Zeptám se na rovinu: Čtyři roky byl Andrej Babiš premiérem, šestým rokem je vyšetřován – z velké části přímo trestně stíhán – pro údajný dotační podvod v kauze Čapí hnízdo. A pořád nejsme na konci. Určitě se shodneme na tom, že tato doba není normální – sama jste napomínala dozorového státního zástupce Jaroslava Šarocha za jeho pomalý postup v této věci. O čem to podle vás vypovídá?

Určitě byste rád slyšel nějaké jednoduché sdělení, ale to by bylo falešné. O systému dle mého názoru ta kauza nevypovídá nic. Ani o délce ostatních trestních řízení. Většina trestních řízení v České republice končí ve velmi krátkých lhůtách. Představa laické veřejnosti o délce trestních řízení se obvykle tvoří od mediálně známých trestních věcí, které jsou ale jen velmi malým procentem z celkového obejmu, jímž se zabývá státní zastupitelství jako celek.

Takže o systému to podle mě nesvědčí nic. Kriticky ale na adresu státního zastupitelství a policie musím říct, že v této věci nezvládly mediální prezentaci. Vypovídá to také o jejich průměrné práci. Jak policejního orgánu, tak státního zástupce, jemuž má být vlastní aktivní dozor, aktivní vedení policejního orgánu, a ne pouhé vyčkávání. To je kritika, která musí zaznít.

Emoce při hodnocení práce justice hrají také určitou roli, a když se podíváme do veřejného prostoru, tak na jedné straně slyším extrémní výroky o tom, že bývalý premiér měl být už dávno odsouzen, a na druhé straně, že všechno je komplot a kampaň.
Lenka Bradáčová

Vedle toho je ale potřeba říci, že ta věc není právně jednoduchá. Vypovídá také o kvalitě důkazů, kdy vyšetřujete závažnou věc s odstupem mnoha let. Vypovídá také o tom, že v případě, že je obviněnou osobou poslanec parlamentu, tak se do toho vyšetřování promítají vydávací procedury a je také realitou, že ve chvíli, kdy postihuje ta trestní věc politika nebo veřejně činnou osobu a stane se součástí politického boje, tak se vždycky snese na adresu justice kritika. Z jednoho či druhého tábora, odpůrců či sympatizantů.

Ty emoce při hodnocení práce justice hrají také určitou roli, a když se podíváme do veřejného prostoru, tak na jedné straně slyším extrémní výroky o tom, že bývalý premiér měl být už dávno odsouzen, a na druhé straně, že všechno je komplot a kampaň. To jsou ty dva extrémní názory. Jeden z nich je obhajobou, která může mít různou podobu. U politiků většinou začíná prohlášením, že je to kampaň orgánů činných v trestním řízení.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

„Obhajoba u politiků většinou začíná prohlášením, že je to kampaň orgánů činných v trestním řízení,“ říká Lenka Bradáčová ze zkušenosti s odsouzeným Davidem Rathem i stíhaným Andrejem Babišem.

Ale policie a státní zastupitelství by se přece těmito výkřiky neměly nechat ovlivnit.

To máte pravdu a já vůbec neříkám, že by se tím nechali ovlivnit. Jen glosuju, jak je ta jejich práce komentována ve veřejném prostoru.

Aniž by ji komentovali oni sami.

Aniž by ji komentovali oni sami. A tady vidím to mediální selhání. Ne v tom, aby vyvraceli názory jiných, ale aby sami svou práci vysvětlovali. Aby byli srozumitelní pro ty, kdo si chtějí o té věci skutečně přemýšlet a udělat si názor. To není o tom, obhajovat důkazy, vyvracet důkazy, ale vysvětlovat procesní postupy, které v tě věci nastaly. A to se nestalo.

Otázka je, proč se to nestalo. Jestli to zkrátka pro státního zástupce Šarocha není příliš horký brambor a nebylo pro něj snazší se tvářit, že nemá co komentovat.

Já si to nemyslím. Já si skutečně myslím, že to je v tomto případě selhání, mediální nezkušenost.

V září jste městskému státnímu zastupitelství vytkla, že v případu Čapí hnízdo dostatečně rychle nereagovalo na nové podněty, které se ve veřejném prostoru objevily – tedy nové svědectví Andreje Babiše mladšího a bývalého manažera Čapího hnízda. Neměla jste z pozice dohledového orgánu do případu vstoupit už mnohem dříve a nějakým způsobem městské státní zastupitelství probudit, aby bylo aktivnější? Ten případ se přece nemusel přesunout do dalšího volebního období, kdy se musí znovu žádat Poslanecká sněmovna o zbavení imunity poslance Babiše?

Z pozice dohledového orgánu jsme tam vykonali několik prověrek a uložili jsme i pokyny, jak dále postupovat v této věci, ale i v té druhé, která s tím úzce souvisí. Tedy ve věci možného daňového deliktu. Dohled má samozřejmě také své limity a dozorový státní zástupce by teď měl poté, kdy obdrží informaci z Poslanecké sněmovny – ať už bude její rozhodnutí jakékoliv –, neodkladně reagovat následným rozhodnutím. Ta jeho reakce musí být neodkladná.

To znamená? V řádu dnů musí rozhodnout, jestli podá, či nepodá případ Čapí hnízdo k soudu?

Pokud Sněmovna rozhodne o vydání k trestnímu stíhání, pak by státní zástupce měl skutečně neodkladně rozhodnout: buď podá obžalobu, nebo zastaví trestní stíhání. Můj názor je, že to má udělat v řádu dnů.

Nemůže pak chtít ještě čekat na nějaký další posudek nebo něco, o čem my zatím nevíme?

Já o žádné takové překážce nevím.

Když jsme se před chvílí bavili o tom, jaká protikorupční opatření za Babišovy vlády vznikla, zmínila jste jedno jediné nové opatření: rozšíření dohody o vině a trestu i na korupční případy a další závažnou kriminalitu. K čemu tento instrument vlastně pomáhá?

Dohoda o vině a trestu je obecně vhodným doplňkem nástrojů pro vyšetřování a rozhodování v rámci trestního řízení. Je to nástroj specifický, není tradiční v evropském prostoru. Je to nástroj, který vlastně umožňuje zrychlit trestní řízení: neprovádět celé dokazování právě proto, že součinnost s pachatelem trestného činu je natolik intenzivní, že přispívá svým postojem k rychlému ukončení trestního řízení. Co očekává, je benefit v podobě nižšího trestu, ale také skutečnosti, že jeho věc nebude ve veřejném procesu projednávána před soudem.

Vedle toho ale musím říci, že podle mě by se měl tento institut uplatňovat především v přípravném řízení. To znamená buď v samém počátku vyšetřování, kdy je skutečně ta dohoda benefitem pro veřejný zájem. Ne pro státního zástupce, ale pro veřejný zájem.

Proto, že trest nastupuje rychle?

Je to samozřejmě ekonomika řízení, protože, jak jsem řekla, nemusíte provádět celé dokazování, je to také spolupráce s policií, která umožňuje doznání všech skutečností odhalit případně i trestné činy dalších spolupachatelů a rozkrýt organizovaný zločin. Proto si myslím, že to rozšíření na závažné korupční činy a závažné činy organizovaného zločinu je vhodné. Toto všechno jsou benefity pro veřejný zájem. A pak musí přijít benefit pro obviněného.

A jsou tady i další zásady: práva obětí trestných činů, poškozených. A na ně se musí vždy myslet. Je tady stále zásada ukládání trestu tak, aby byl individuálně určený a spravedlivý. A nemělo by se stát, že veřejnost začne vnímat dohodu o vině a trestu jako zcela nespravedlivou právě z pozice poškozených. Že se jejich práva neberou v potaz, že s nimi při uzavírání dohody o vině a trestu není jednáno. Nedávno se mě jeden člověk zeptal, jestli v případě dohody s obviněným nás už nezajímá pravda. Samozřejmě že zajímá – a to by mělo být trvalé. Nemůžeme uzavírat dohody o vině a trestu tam, kde z dalších důkazů a informací vyplývá, že věc se stala úplně jinak.

Takže dohoda o vině a trestu má svá úskalí.

Určitě ano a já si myslím, že státní zástupci musí velmi obezřetně o těchto alternativách přemýšlet i s nějakým přesahem.

Kdo to vůbec vnesl do trestního řádu?

Ta změna nešla řádným legislativním procesem. Byla to poslanecká iniciativa v rámci ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny. Přišla na podzim 2020. Dohoda o vině a trestu ale není úplně novým institutem, původně ji bylo možné uzavírat pouze u bagatelních trestních věcí a pouze v řízení přípravném. Ta poslanecká změna, která umožnila ji uzavírat i v řízení před soudem a u závažných deliktů, znamenala rozšíření a možná i povědomí u advokátů a soudů.

V okamžiku, kdy můžete dohodu uzavřít před soudem, tak i soud velmi často směřuje k tomu, že nabádá obě strany, aby se dohodly. Ale stále se bavíme o několika stovkách věcí, což v tom celkovém počtu statisíců případů není dominantní. Pouze se tento nástroj zviditelnil.

Takže ani tento jediný instrument, který jste v boji s korupcí zmínila, nepřišel od ministerstva spravedlnosti. Mimochodem, vy jste během těch téměř deseti let zažila spolupráci se šesti ministry (Pavel Blažek, Marie Benešová, Helena Válková, Robert Pelikán, Taťána Malá, Jan Kněžínek). S kým byla ta spolupráce z vašeho pohledu nejpřínosnější?

Pan ministr Blažek stejně jako později pan ministr Kněžínek působili v této funkci krátkou dobu, ale u obou to byly skutečně věcné debaty. Pan ministr Pelikán tam byl delší dobu, to bylo období neotřelých řešení a nových projektů. A myslím si, že tím to hodnocení asi končí.

Rozumím, paní ministryně hodnotit nechcete.

Nechci.

Druhou část rozhovoru o řešení největšího problému dnešní doby – nenávisti šířící se českou společností – a dalších osobních plánech Lenky Bradáčové přineseme v dalších dnech.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované