Cyklisté na Tour de France močí uprostřed pelotonu, zlobí se Sagan

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vtip je v tom, že malá potřeba nesmí narušit závod. Říct po etapě sportovnímu řediteli stáje: „Sorry šéfe, ale já si potřeboval odskočit, a tak mi ujeli,“ to prostě nejde. Proto jezdci chodí na malou ne tehdy, když se jim chce, ale když je to možné. A často je to jen někdy a někde.

Jak tedy čůrají cyklisté při závodě? Pokud si někdo myslí, že jediná možnost je zastavit u krajnice, tak je na pořádném omylu. Jezdci mají několik variant od takzvaných decentních až po pořádně drsné. Musejí si ovšem dát pozor nejen, aby jim peloton neujel, ale i na určitá etická pravidla. Loni na Tour to schytali mimo jiné hvězdný Wout van Aert (Jumbo-Visma) nebo Luke Rowe (Ineos Grenadiers), kteří byli pokutováni za „nevhodné chování“ (rozuměj močení na veřejnosti). Pokuta to není malá – 200 švýcarských franků.

Některý čtenář si možná řekne, proč vlastně musí cyklista čurat, když vypotí doslova litry vody a má někdy spíš problém, aby dostatečně zavodňoval organizmus. Vtip je v tom, že některé etapy jsou tak dlouhé, že se závodník nesmí dostat do stavu dehydratace. Proto musí za každou cenu pít hodně a všechnu tu vodu prostě nevypotí.

Popisují to dnes všechny cyklistické weby jako cyclingweekly.com nebo cyclingnews.com. Pokud má potřebu čůrat jen jeden jezdec, může se zastavit na kraji silnice a stáhnout si decentně kraťasy, podobně jako to dělají příliš hydratovaní řidiči aut. Takový postup je možný, když je tempo volnější a cyklista se stihne do pelotonu, který v jízdě pokračoval, rychle vrátit.

Další variantou je, že se někteří probojují do čela pelotonu, aby si zajistili co nejdelší dobu k vyprázdnění. Tam je ale dobré upozornit kolegy kolem sebe, že jdou čůrat a nechystají se k utržení úniku.

Pokud vyprazdňování cyklista trochu protáhne a peloton ho předjede, může pak dojet peloton v zákrytu (s pomocí) týmových aut.

Časté je, pardon, tedy bylo, organizované hromadné čurání celého pelotonu. Je to ta nejinteligentnější a nejhygieničtější metoda. Někdo ze starších jezdců peloton zorganizuje a vybere vhodnou zastávku, kde všichni zastaví, rozdělí se při obou krajnicích a v pohodě vykonají potřebu, zatímco přímý přenos se zaměří na krásný zámek na Loiře či vtipné obrazce, které kolem trasy Tour vytvářejí místní.

Tradice na Grand Tour diktuje, že finální pokyn dává vedoucí celkového pořadí, tedy jezdec ve žlutém trikotu. Jde o to, aby okamžik přestávky někdo nezneužil a nepokusil se o únik.

Jenomže časy se mění a zejména v prvních etapách panuje v pelotonu velká nervozita a mladí často neustále útočí. Pak na společnou zastávku prakticky není čas.

Peter Sagan nedávno řekl belgickému listu Het Nieuwsblad, že v současnosti dochází v pelotonu ke změně chování, kdy mladí jezdci ignorují nepsaná pravidla v závodech, což ve výsledku vytváří totální anarchii.

„Poprvé jsem si toho všiml, když jsem se jako lídr etapového závodu zastavil, abych se vyčůral. Zatímco dříve to bývala chvíle k odpočinku v pelotonu, teď někteří stále útočili,“ posteskl si jeden z nejslavnějších profesionálů.

I proto jezdci začínají stále častěji používat sofistikovanější, nebo chcete-li brutálnější, vykonávání potřeby za jízdy.

Pokud je rychlost závodu vysoká a není v dohledu žádná kolektivní přestávka v přírodě, někteří jezdci zavolají své týmové kolegy, aby je potlačili, zatímco si zajedou ke krajnici a uleví si při jízdě – vyčůrají se přímo z kola jaksi do strany.

Choulostivé obrázky z takových výkonů se začínají objevovat na sociálních sítích a mnohé fanoušky to šokuje.

„Teď všichni čůrají přímo z kola za jízdy,“ řekl Sagan deníku Het Nieuwsblad. „Ale já se ptám, je to normální? Chápu to, když jedete finále, řekněme Kolem Flander nebo Paříž–Roubaix. Ale když se vlastně nic neděje a o nic nejde? Tím, že se na chvíli zastavíte, nic neztratíte. Ale oni se ani neobtěžují sjet na kraj silnice. Nechci nikoho jmenovat, ale čůrají prostě uprostřed balíku. Všichni čůrají na každého. Hnus. A když se ti to nelíbí a ozveš se, jsi prý arogantní, protože nemáš rozhodovat, co mají dělat ostatní,“ stěžoval si Sagan.

To je už opravdu nechutné, ale pozor, existuje ještě jedna možnost. Prostě bez jakéhokoli zastavování, namáhání nebo hledání pomoci kolegů to rovnou pustit do cyklistických kraťasů. Pokud to někomu přijde odporné, mnozí cyklisté, včetně autora článku, by se určitě ohradili. Je to totiž oblíbená metoda v chladných deštivých podmínkách. Britský hvězdný sprinter Mark Cavendish na to před časem upozornil v rozhovoru pro časopis GQ: „V závodech, které jsou propršené a velmi chladné, se rád takhle vyčůrám. Na zlomek vteřiny mě to zahřeje.“