Hlavní obsah

Glosář: Za týden zvládne, co vedení Sparty za půl roku. Úspěšné metody Adolfa Šádka

Foto: Pavel Mazáč / CNC /, Profimedia.cz

Adolf Šádek má věru tuhý kořínek. Z propadliště vystlaného dluhy se vrací k výšinám jako král.

Reklama

17. 8. 6:30

Osobě Adolfa Šádka, šéfa Viktorie Plzeň, jež stojí před svou další historickou šancí, se v glosáři věnuje Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Taky ještě máte před očima „fakáče“, kterého na 1. máje v pražském Edenu vítězoslavně ukázal slávistickým fanouškům? V emocích nabitém nadstavbovém duelu uhrála Plzeň na půdě obhájce titulu remízu 1:1 a udržela vedení v tabulce. A Adolf Šádek věděl, že už ho nepustí.

Ten výsměšně zdvižený prst jako by ho dokonale charakterizoval. Tak trochu buran, bezpochyby i frajer, jak v dobrém, tak špatném kontextu toho slova. A také týpek, kterého určitě nepotkáte na přednášce o etice, morálce a rozhřešení.

To všechno je Adolf Šádek. Zároveň je také pořád tím, kdo se na konci všech příběhů směje nejvíc. To když slaví další titul. Nebo když zase bere za zlatou kliku od Ligy mistrů. Jako právě teď.

Ve středu rozehraje Viktoria Plzeň v Ázerbájdžánu play-off Ligy mistrů. A pokud Viktoria v součtu celého dvojutkání tým Karabachu zdolá, nejenže se oklepe z dluhů, ale po zmíněném „fakáči“ si Šádek na tuzemskou konkurenci bude moci připravit třeba i dlouhý nos.

O Adolfu Šádkovi si můžeme myslet své. A nemusí to ani být nic moc hezkého. Ale dostat se s klubem, jako je Viktoria Plzeň, počtvrté do Ligy mistrů, to by byla opravdu frajeřina par excellence a počin hodný uznání a respektu.

Nepochybujme, že to Adolf Šádek (a jeho největší kamarád Martin Svoboda alias Chřestýš) uměl a umí v zákulisí s rozhodčími, s Romanem Berbrem, s různými pákami a protipákami.

Podstatné ovšem je i to, že i v plzeňských podmínkách, výrazně skromnějších ve srovnání se sparťanskými a slávistickými, dokáže opakovaně vybudovat funkční tým a také navýsost efektivní tlak na výsledek.

Zní to jednoduše, ale jednoduché to rozhodně není. Například ve Spartě nedokážou vyladit vnitřní nastavení klubu na efektivní provoz už dlouhá léta. A právě tohle je přitom disciplína, kterou by snad Šádek opravdu mohl přednášet i na univerzitě.

Kde jiní desítky hodin o práci leda planě plkají, tam Šádek neviditelně maká. A než se ti první rozhlédnou, Šádek už představuje posily, má vyřešené vnitřní mikroklima v týmu a na všechny eventuality vývoje má v hlavě připravené tři alternativy, které má důsledně nasledované, předjednané a rozpracované.

Za týden zvládne víc práce než celý management Sparty za půl roku. A na rozdíl od něj navíc Šádek především ví, co dělá.

Rozvíjí v sobě to nejlepší z funkcionářské generace devadesátých či nultých let, která fotbalem žila nonstop. Než ji v managementech začali nahrazovat kamarádi majitelů klubů, co se na nic lepšího než na fotbal nehodili.

Tihle si do kanceláře na stadionu přijdou občas sednout. Zívnou si, loknou kafe a sem tam s agentem domluví i nějaký ten přestup, aby jim za nehty zůstala i nějaká ta provize, když už jsou tedy u toho.

Tyhle líné a nekompetentní nýmandy válcuje Šádek jako tornádo. Rozhoduje se možná víc instinktivně než před časem v Liberci a pak na Slavii polovědecky nastavený Jan Nezmar. Šádek dá hodně na pocitovou stránku věci, kdo ke komu bude na hřišti i jinak pasovat, podobně kdysi ostatně uvažoval i Ivan Horník na Žižkově či ve Spartě.

Na rozdíl od těch dvou jmenovaných velkých šíbrů se ale Adolf Šádek u ničeho opravdu nekalého nenechal nikdy chytit, odhalit, natož odrovnat. Naopak. Roman Berbr a jeho éra jsou minulostí. A jak vidno, Šádek jede dál jako namydlený blesk.

Se svojí image se asi nikde chlubit nebude. Že si s Ivanem Horníkem nezadá nejen co do pracovitosti, o tom asi pochybuje málokdo.

Ale pokud bude Adolfu Šádkovi i letos šustit v kapse 15 milionů eur za start v Lize mistrů, pak nám nejspíš ještě pár „fakáčů“ předvede. A to s velkou chutí.

Foto: Profimedia.cz

Adolf Šádek zdraví tribuny v Edenu hodně nevybíravým gestem.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované