Pátý titul za oddanost fotbalu. Bořil se místo konce těší na Ligu mistrů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve Slavii působí od roku 2016, je jejím nejdéle sloužícím fotbalistou, hrající legendou. Získal s ní pět mistrovských titulů. Nad tím nejtěžším nemusí dlouze přemítat. „Tento byl nejtěžší. A také nejcennější, nejsilnější,“ říká kapitán sešívaných Jan Bořil.

Třebaže Slavia ligou profrčela, titul získala bezkonkurenčně už čtyři kola před koncem nadstavbové části a čtyřiatřicetiletý obránce by si vybavil i dramatičtější cesty na ligový trůn, extrémní náročnost této mise je pro vnější pozorovatele jen těžko představitelná. Martyrium, kterým si prošel, než se stal popáté českým šampionem, vyžadovalo obří vůli, bolest a paličatost.

Slavia na titul čekala čtyři roky, z toho dva roky Bořil do mičudy nekopal. Upřímně, většina lidí z fotbalové branže si nedokázala představit, že by se ještě mohl s artrózou kolena čtvrtého stupně vůbec vrátit do profesionálního kolotoče a navíc ve Slavii pod náročným trenérem Jindřichem Trpišovským, vyznávajícím styl opřený o kondiční nabušenost.

„Je to úžasné. Myslím, že ani moc lidí z jeho okolí nevěřilo, že by se mohl vrátit ještě na takové úrovni,“ říká pro Seznam Zprávy někdejší reprezentant Tomáš Ujfaluši.

Nyní pracuje pro hráčskou agenturu IFM-M, jež Bořila zastupuje. „Je neskutečný bojovník. Nastavil si to správně v hlavě, dal do toho maximum také s pomocí rodiny a fyzioterapeutů. Napomohla tomu i Slavia, je tam výborný kolektiv,“ dodává.

Dokonalý sportovní comeback pořád vzbuzuje údiv i respekt napříč republikou. „Měl jsem to strašně těžké, nikdo mi moc nevěřil. Zatnul jsem zuby,“ ohlíží se Bořil za očistcem. „Musím poděkovat rodině, drželi mě nad vodou, podporovali mě. Chtěl jsem to vzdát, přiznávám, chtěl jsem ukončit kariéru. Ale řekli, ať to ještě skousnu… Jsem bojovník, srdcař, udělal jsem to. A teď můžu slavit. Je to nádherný, neskutečný pocit. Chtěli jsme titul vrátit domů, do Edenu, dlouho jsme na něj čekali.“

Věřil, že letos se slávisté dočkají. „Já to cítil od začátku,“ přitakává. „Byli jsme dobře nastavení, přivedli jsme posily, které jsme chtěli, a kabina se na tom výrazně podílela. Byla tu skvělá parta, která bojovala, dala do toho srdce a podpořila to dobrými výkony. Šli jsme si za tím od začátku a je nádherné, že jsme to dokázali.“

Za X faktor označil příchod útočníka Tomáše Chorého z Plzně, kterého fanoušci Slavie nevítali s nadšením. „My jsme za ním stáli, celá kabina. Velká kvalita. Potvrdil to, dával góly. Věděli jsme, že fanoušci budou proti, ale doufali jsme, že bude produktivní, získá si je. Je to neskutečný dříč, skvělý kluk do kabiny. A výborný fotbalista. I díky němu máme titul,“ zdůrazní Bořil.

Ostatně i zkušení hráči Slavie se na výběru, respektive schvalovacím procesu posil, podílí. „Bavili jsme se o nich s vedením, s trenéry. Ptali se, zda jsou vhodní, my jsme řekli, že ano,“ upřesní.

Bořil se na titulu podílel hlavně výkony. Zvládl 21 zápasů v lize, připsal si gól a asistenci, znovu byl především správným vůdcem.

Přitom tehdy, v říjnu 2021, zněla diagnóza nemilosrdně: poškození chrupavky čtvrtého stupně a odchylka osy od kolena. „Je to sportovní tragédie,“ uvedla Slavia.

Artróza čtvrtého stupně je největším poškozením chrupavky kolenního kloubu. Pacientům se dává většinou kloubní náhrada. Bořil se i po třicítce rozhodl udělat všechno pro velký sportovní návrat. Navštívil hodně doktorů, někteří se shodli, že už nebude hrát na profi úrovni. „To mi ukápla i slza,“ přiznal.

Pak přišlo zásadní doporučení na profesora Hinterwimmera z mnichovské kliniky, který Bořilovi dal naději: „Tohle není problém. Operaci udělám a budete hrát.“

A tak se i stalo. Operoval mu chrupavku pravého kolena, provedl částečnou osteotomii, protětí kosti. „U nás tahle operace v takovém rozsahu není moc běžná. Hodně lidí mi říkalo, že to buď půjde, nebo ne. Že návrat k fotbalu je padesát na padesát,“ líčil Bořil.

„Drtivá většina fotbalistů by tohle nezvládla a skončila by,“ pravil uznale před časem Seznam Zprávám trojnásobný ligový šampion s Plzní Tomáš Hořava, jemuž artróza třetího stupně po osmi letech statečného boje ukončila kariéru.

Dobře ví, jak skličující je fungovat v profesionálním fotbale delší dobu s bolestmi, když se nemůžete na kloub spolehnout, avšak příklady ukazují, že i to jde zvládat, když je vůle a silná schopnost sportovce překonávat bolest. „Že Bořil překonal takhle těžké období, je obdivuhodné. Bez podpory klubu by to nešlo. Dostal péči v Německu, to bylo rozhodující. Každopádně obdivuju jeho silnou vůli, to, jak to uchopil, a touhu se vrátit,“ ocenil Hořava. „Muselo ho to stát spoustu sil, odříkání.“

S tím souhlasí také Ujfaluši. Rovněž bývalému obránci Atlétika Madrid či Fiorentiny ukončila krásnou kariéru artróza druhého stupně. „Je to velice individuální. Každý má práh bolesti jinde, mě to pak zastavilo. Nebylo by to už na takové úrovni,“ podotýká. „Fotbal je rychlostně i kondičně zase o level dál, než když jsem hrával já. O to je Bořilův návrat obdivuhodnější.“

Je to příběh, který chytá za fotbalová srdce nejen kované slávisty. Kdyby se v lize udělovala cena za oddanost fotbalu, patřil by Bořil mezi hlavní kandidáty společně s loučícími se čtyřicátníky Josefem Jindřiškem a Markem Matějovským.

Loni na podzim se Bořil vrátil po třech letech i do národního týmu, a může tak snít o světovém šampionátu v Americe v příštím roce. „I těžké zápasy zvládl perfektně, úplně s přehledem, řešil to mazácky, chytrostí. Hrál ve výborné formě, díky které se dostal ještě do nároďáku,“ smeká Ujfaluši, jenž si zahrál na mundialu 2006. „Kdybychom se dostali na mistrovství světa a on to tam zakončil, byl by to fantastický konec.“

I kdyby to nevyšlo, Bořil pomohl Slavii zase vykopat účast v hlavní fázi Ligy mistrů, což je pro fotbalisty další sen. „Béřův příběh je moc hezký, všichni jsme rádi, že se vrátil do takové formy, která ho vynesla i do reprezentace,“ poznamenal Tomáš Holeš, opora Slavie.

„Na Bořilovi je nádherně vidět, jak fotbal umí psát neuvěřitelné příběhy. Před rokem a půl hrál se šrouby v noze za B-tým, měl velké zdravotní problémy a nebylo vůbec jisté, jestli ještě bude hrát. Je to ale obrovský bojovník,“ oceňuje Trpišovský.

Béřa, jak Bořilovi v Edenu láskyplně říkají, je pro něj důležitý v šatně i na hřišti, kde uplatňuje zkušenosti, díky kterým pořád stíhá vlčáky. „Vrátil se tam, kde byl před zraněním, a dnes je z něj kapitán prvního týmu. Před dvěma lety byl blízko konci kariéry – a teď je lídrem kabiny. Má neskutečný vliv, je to trenér přímo na hřišti, což je pro tým obrovská pomoc. Mám za něj velkou radost,“ pokračoval Trpišovský. „Jeho návrat je důkazem, že čtení hry a předvídavost jsou často důležitější než fyzické předpoklady.“

Bořil už před šesti lety trefil klubu Ligu mistrů, když vítězným gólem v kvalifikaci pomohl vyřadit rumunskou Kluž. Pamatujete?

Zařadil se tak po bok legendárního Stanislava Vlčka, který řídil první postup Slavie do slavné soutěže přes Ajax.

Pak Bořil naháněl Messiho a ještě stíhal kurážně útočit tak, že Barceloně dal gól bodlem, byť z toho byla nakonec těsná porážka 1:2. „Prostě kladenský nárt,“ usmíval se, když líčil, jak setrvačností běžel kamsi dopředu, než mu Masopust pěkně přihrál. Ter Stegena prostřelil.

To všechno jsou silné zážitky, jež fotbal přináší a na které se znovu může po letech těšit navzdory diagnóze nebo věku. Těžko si představit lepší odměnu. „Pro mě je to nejvíc. Na stará kolena si ještě zahrát Ligu mistrů,“ odpověděl na dotaz Seznam Zpráv. „Možná je to můj poslední rok. A o to víc si vážím, že jsme to dokázali. Liga mistrů je vrchol, dělali jsme pro to všechno a teď se na ni moc těším,“ usmíval se.

Smlouvu, která mu ve Slavii dobíhala v létě, v zimě prodloužil o rok. Ještě si dopřeje nášup. „To je pohádka,“ shrne Ujfaluši.

Bořil studuje trenérskou licenci a chystá se pomalu na nové výzvy. „Myslím, že se bude věnovat fotbalu dál. Je to vidět i na tom, jak během zápasu komunikuje s trenéry,“ všímá si Ujfaluši přesahu sveřepého beka.

Odcházení však Bořil oddálil, jak to jen šlo. Stálo to za to. Na stará dobrá kolena.

„Každého dne ve Slavii si vážím,“ říká.

Přesvědčuje o tom činy, nikoli slovy.

Pět titulů a čtyři triumfy v českém poháru nemusí být konečnou sbírkou trofejí fotbalisty, co se odmítl vzdát.