Peklo s Baníkem. Chtěl být v Evropě, místo toho se bojí sestupu

Kdyby se fotbalová liga odpískala po sobotním 30. kole, jak to bývalo zvykem dřív, kdy ještě neexistovala diskutabilní pasáž s názvem nadstavba, Baník Ostrava by rovnou zahučel do druhé ligy. Na poslední chvíli totiž spadl na potupné šestnácté místo, hráči odcházeli ze hřiště jako spráskaní, v uších jim vrzal nekonečný pískot diváků a jedovaté vzkazy: „Ostuda! Svlékněte dresy, které si nezasloužíte nosit.“

Lidí přišlo sedm tisíc, ještě pořád – kdo ví proč - mají se slavnou značkou trpělivost a dál doufají, že chachaři budou rubat body.

Doufat mohou, pětikolová nadstavba jim přihrává minimálně naději. Ale kolikrát v sezoně už se toho chytali?

Prozatím se vždycky spálili.

Nemají body, nemají dobré zprávy, blbá nálada se kumuluje. V sobotu Baník zažil už osmnáctou porážku v sezoně a hned v neděli sledoval další trenérskou defenestraci. Ondřej Smetana, špatně vybraná postava pro rozuzlení ligy, vyhořel. Vyhrál jediný z osmi ligových zápasů, monotónním způsobem komentoval trapný sešup a navrch nezvládl ani semifinále poháru s Karvinou, což mohl být pro Baník jediný záchvěv v sezoně hrůzy.

Teď mužstvo převzalo další jméno: Josef Dvorník, naposledy kouč ostravské rezervy ve druhé lize a pamětník titulu z roku 2004. „Nemuselo mě nic přesvědčovat. Jdu za sportovní výzvou,“ prohlásil pro klubový web.

Je možné, že někdejší průměrný ligový obránce zapůsobí, protože za ním jdou dobré reference, nicméně situace zůstává krajně složitá a nebezpečná. Trefně to vyjádřili experti z podcastu MVP, který na Seznam Zprávy pravidelně glosuje fotbalové dění: „Sešup Baníku je trvalého rázu. Způsobila ho zoufalá manažerská rozhodnutí, kvůli kterým na mužstvo spadla deka. Čím déle to trvá, tím víc to smrdí.“

Zdeněk Folprecht, televizní expert, to pro Oneplay shrnul o víkendu: „Po každém zápase všude posloucháš, jak ten Baník má dobrý kádr, že to určitě otočí. Ještě deset kol před koncem mají dobrý kádr a určitě to otočí. Osm kol do konce? Žádný stres, oni to otočí. A najednou je konec, Baník je poslední a ve srabu.“

Baník, sportovní perla Slezska, má v šestičlenné skupině o záchranu nejhorší výchozí situaci. Nejen bodově, ale taky výhledově. Musí uhrát minimálně o bod víc než předposlední tým, při shodě bodů totiž rozhoduje umístění po třicátém kole.

Prozatím je situace následující.

11. Mladá Boleslav 35 bodů,

12. Zlín 34 bodů.

Řekněme, že tyhle týmy by si měly ligovou jistotu v klidu pohlídat.

13. Teplice 29 bodů.

To by musel nastat totální kolaps, aby se Teplice propadly až na dno.

14. Dukla 23 bodů,

15. Slovácko 22 bodů,

16. Baník 22 bodů.

Pozor, tady na chvostu se téměř najisto rozhodne, jak bude vypadat rozložení pro příští sezonu. Poslední v tabulce padá bez pardonu, v nejvyšší soutěži ho nahradí Zbrojovka Brno.

Dva předposlední ligisté si to rozdají s druhým a třetím týmem druhé ligy v baráži. Aktuálně to vypadá na souboje s Táborskem a Artisem Brno, takže velmi ošemetná záležitost pro každého. Obzvlášť pro Baník, který se topí v temných časech a seriózně mu hrozí přímý sestup.

Během pasáže o udržení se postupně utká s Mladou Boleslaví, nastoupí v Teplicích, na Slovácku, doma se Zlínem a skončí 23. května utkáním na Dukle. Čili třikrát venku, z toho dvakrát u nejbližších konkurentů, což se jeví jako hlavní nevýhoda. Ačkoli se Baník pyšní skvělými fanoušky, musí nejdůležitější dva zápasy vyhrát bez jejich vášnivé podpory.

Sám se přitom šťaví v pekle. „Budeme bojovat do poslední chvíle. Uděláme všechno, abychom ukázali, že si zasloužíme hrát za Baník, nosit na sobě ten dres, ten znak,“ pravil o víkendu kapitán Michal Frydrych mezi novináři.

Řekněme si na rovinu, že Baník zatím pokazil všechno, co pokazit mohl.

Na hřišti za to nesou vinu hráči.

V taktických přípravách trenéři.

A nejdůležitější hrubky udělali dozajista šéfové, kteří se předem nepřipravili na fičák, který je čeká. Před rokem ještě slavili bronzovou pozici, nejlepší umístění za posledních patnáct let, jenže pod rukama už se jim drolila budoucnost.

Za miliony do Egypta odcházel brazilský špílmachr Ewerton, jeden z nejzajímavějších a nejproduktivnějších hráčů tuzemské soutěže. Příslib k přestupu, který nakonec opravdu nastal, měl univerzální záložník Tomáš Rigo. V Baníku se vypracoval až do sestavy slovenské reprezentace. Zmizel do Stoke City, náhrada nebyla.

Snad ještě bolestnější byl odchod talentovaného patriota Matěje Šína do Alkmaaru. Aby toho nebylo málo, Slavia se práskla přes kapsu a vykoupila Erika Prekopa.

Když to všechno sečtete, první neodvratný malér byl na světě.

Za závorkou musíte přičíst ještě dvojitý neúspěch v evropských kvalifikacích, protože Baník, kdy se ho ještě držela loňská euforie, smolně neprošel přes Legii Varšava do dalšího předkola Evropské ligy. V nápravném boji o Konferenční ligu se nechal vypráskat od Celje.

Prakticky od té doby se mluvilo o tom, co v televizi pojmenoval Zdeněk Folprecht: čekání, že se to zlomí, protože s velmi kvalitním kádrem bylo přece nemyslitelné, aby se Ostrava trápila až do konce.

Jenže realita bolí a nezměnila ji ani nákupní horečka v zimní pauze, kdy si Baník pořídil plzeňského Jedličku do branky, krajního letce Siňavského z Bohemians, vrtkavého Gninga ze sousední Karviné nebo někdejšího kanonýra Jurečku z tureckého Rizesporu.

Klub postupně zachvátila nervozita, z níž vyplynuly špatné výsledky a zbrklé manažerské tahy. Do kronik se zapíšou hlavně čtyři trenérské změny během jediného ročníku.

Prověřeného a úspěšného Pavla Hapala během podzimní křeče vystřídal někdejší vyhlášený záložník Tomáš Galásek, bývalý reprezentační kapitán a Ostravák jako poleno. Jenže taky muž bez trenérského charisma. Šel od porážky k porážce, přesto ho během zimní pauzy nevyhodili. Chyba! Padáka dostal až v polovině února, kdy se stále nic nezlepšovalo, vyhrál jen dvakrát z jedenácti pokusů.

O Ondřeji Smetanovi, trenérovi číslo tři, už byla řeč.

„Je logické, že se mluví o trenérské změně, když nepřináším výsledky. Ale jsem nastavený tak, že budu pracovat do poslední minuty,“ prohlásil Smetana v sobotu navečer. O pár hodin později jeho krátké angažmá vyprchalo.

Bývá pravidlem po celém světě, že kluby řeší špatnou atmosféru a krizové chvíle výměnou trenéra. Podle jednoduchých příruček: Aby mužstvo dostalo nový impuls, aby zavládl nový pořádek, aby se prostě něco zkusilo. Ale mít čtyři kouče za jedinou sezonu připomíná chaos bez koncepce.

V evropském fotbale bývalo absolutní výjimkou Palermo, kde majitel Maurizio Zamparini měnil trenéry na základě nálad a podle našeptávačů z okolí. Jen v sezoně 2015/16 to stihl devětkrát, což je rekord. Letos prožívají bláznivé časy třeba v Nottinghamu, který má už čtvrtého trenéra. I tam má ovšem vyhazovací politiku na svědomí netrpělivý šéf, konkrétně Evangelos Marinakis.

Václav Brabec, majetný boss Baníku, naopak v posledních deseti letech vyhlašoval dlouhodobé plány, nehodlal provádět žádná harakiri. V lednu 2016 koupil zadlužený klub, kterému reálně hrozil bankrot. Pod bývalým majitelem Petrem Šafarčíkem se od února 2012 nahromadily dluhy přesahující 70 milionů korun, což byla další rána pro věrné fanoušky, jimž už předtím vadily zbrklé roky pod „tenisovou“ vládou obchodníka Tomáše Petery.

Baník byl jen karikaturou velkého klubu, který na přelomu 70. a 80. letech vyhrál tři mistrovské tituly. Kdysi vychoval kanonýra Wiecka, pak taky vicemistra světa Pospíchala, moderní superstar Baroše, střelce Daňka, generace Ličkových, spolehlivé brankáře Schmuckera, Mikloška nebo Srnička, záložníka Radimce, tvrdého stopera Vojáčka, bouřliváka Řepku, vítěze Ligy mistrů Jankulovského a spoustu dalších reprezentantů.

Když přidal čtvrtý titul v roce 2004 (tehdy pod trenéry Františkem Komňackým a začínajícím Pavlem Vrbou), zdálo se, že by se mohl mezi elitou usadit natrvalo. Omyl. Znovu nastala sinusoida, propad a nervy. Pod novým majitelem Brabcem přišel dokonce sestup, což se předpokládalo - dluhy sice uhradit šly, šílená ztráta na hřišti nikoli.

„Kotrmelce Baníku jsou enormní. To musí vidět každý. Sám jsem toho byl svědkem,“ líčí bývalý mluvčí i člen představenstva Igor Bruzl. Jeden z mála lidí, kteří se nezdráhají ostravskou blamáž komentovat na jméno.

Rady nemá, jen se diví, kam až může extrémně hrdá značka klesnout. Fanoušci viní především výkonného ředitele Michala Běláka, jehož jméno vykřikují nejčastěji.

Je prakticky jisté, že nejméně baráži Baník neuteče. Kdyby měl z posledního místa rovnou sestoupit, pro celý region to bude sportovní tragédie. Zvlášť když si uvědomíte, že Baník velkolepě oznámil, jak chce stavět nový stadion pro dvacet tisíc lidí.