Článek
Klíčovými prvky atraktivity hokeje jsou rychlost, akce a tvrdost. Jak se první termín posouvá a zlepšuje, poslední se víc a víc řeší. Musí, protože je to nutnost. Hledá se správná mez.
Jakým vývojem si hokej prošel, se dá dobře dokumentovat na vývoji pravidel. Nejdřív hráči vůbec nenosili helmy, na začátku 70. let rozhodla IIHF, že ji na mistrovství světa musí mít všichni bruslaři. NHL ji následovala až koncem 70. let.
Hlavním impulsem bylo, když v roce 1968 zemřel při zápase NHL Bill Masterton. Upadl na led a následoval nejhorší možný scénář. Dlouho byla helma projevem slabošství, pak se začaly věci měnit. Ale stejně trvalo deset let, než se došlo k cíli.
V NHL navíc platilo, že helmu musel mít každý, kdo podepsal první smlouvu po 1. červnu 1979. Kdo ji uzavřel dříve, mohl se rozhodnout sám. Takže veterán Craig MacTavish mohl hrát ještě v roce 1997 bez ochrany hlavy.
Hokej nebyl tak rychlý jako dnes. Mít štěstí, že vás netrefí puk, a držet hlavu nahoře ve většině případů stačilo.
Teď je hra jinde, výrazně zrychlila, helma je nutnost. Navíc musí splňovat přísné podmínky, aby chránila hlavu před nárazy.
Dřív se aplaudovalo, když hokejista sestřelil uprostřed hřiště druhého. Neřešilo se, jestli úder mířil přímo na hlavu. Argument zněl, že postižený hráč ji neměl mít dole a měl se dívat. Hokej se měnil někdy na lov. Takhle to chodilo ještě v roce 2003.
Ve finále Stanley Cupu provedl Scott Stevens z dnešního pohledu brutální zákrok. Paula Kariyu „našel“ ve středním pásmu. Nevyskočil, jen mu v plné rychlosti napálil loktem do hlavy. Přiřítil se z úhlu, kde o něm protihráč neměl přehled a sundal ho ve zranitelné pozici. Dnes by se řešil likvidační zákrok, tehdy Stevens nedostal ani dvě minuty.
Tehdejší optika? Kariya si měl dávat pozor.
Otřes mozku se bral jako krátkodobá věc. Až hlava přestane bolet, zase se jde hrát.
Jenže i tady nastal posun.
Otřes mozku může znamenat dlouhodobý a vážný problém. Jeden otevírá cestu pro další. Hlavním strašákem je chronická traumatická encefalopatie (CTE), která se projevuje demencí nebo výpadky paměti. Jedná se o degenerativní onemocnění mozku způsobené opakovanými otřesy. Ty mohou způsobit i psychické potíže, které v krajních případech vrcholí depresemi nebo sebevraždami.
Jsou známé případy Dereka Boogaarda, Ricka Rypiena nebo Wadea Belaka, bývalých hráčů NHL, kteří si vzali život a následná pitva u všech potvrdila CTE.
Moderní hokej se snaží nepodporovat bitky. V NHL z nich byl kult, teď profese ryzích rváčů zmizela. Poprat se? OK, ale musí to být součást zápasu, ne samotná hra ve hře.
Různé studie pak dokládají, že by se nemělo v hokeji hrát do těla třeba až do 15 let. Sport se mění, což je vidět ve všech ligách světa. Tématem je to i v extralize.
Přijmout ránu i rozdat. Hrát tvrdě, ale nejít za hranu. V pravidlech se už třeba pár let vyskytuje věta, že neexistuje čistý zákrok na hlavu.
Klíčové pasáže v pravidlech extraligy | Sport SZ
- Neexistuje žádný čistý zásah do hlavy nebo krku. Hráč, který atakuje soupeře, se musí vyhnout zásahu do jeho hlavy nebo krku.
- Není dovolen jakýkoliv zásah, který má za následek kontakt se soupeřovou hlavou, přičemž hlava je hlavním místem kontaktu a zásahu do hlavy bylo možné se vyhnout.
- Pokud hráč bruslí s hlavou nahoře, bez ohledu na to, jestli je v držení puku, nebo ne, a může blížící se kontakt důvodně očekávat, nemá protihráč právo jej do hlavy nebo krku zasáhnout.
- Pokud hráč tělem zasáhne protihráče, který s pukem a skloněnou hlavou jede směrem k hráči, a při tomto zásahu neudělá pohyb vzhůru ani nenasměruje své tělo do horní části protihráčova těla, potrestán za „nedovolený zásah do hlavy nebo krku” nebude.
„Před sezonou jsme měli mítink s rozhodčími. Pravidla se upravují kvůli ochraně zdraví, aby se neděly škaredé věci. My se musíme umět přizpůsobit a naučit se s tím pracovat,“ říká Patrik Koch z Třince, jeden z nejtvrdších hráčů, kteří nastupují v soutěži.
Ne, pozor, neplést si. Není likvidátor Stevensova typu.
Pokud chcete hráče zastavit tělem, je k tomu potřeba taky určitá dovednost. Musíte dobře bruslit, vystihnout správnou chvíli, kdy se dá získat puk. Jen někoho složit a nezískat puk, nemá smysl pro konkrétní situaci. Hráč vyřazuje sebe ze hry, taková je dnešní optika.
„Na jednu stranu je dobře, že se v pravidlech přitvrdilo. Zásahy do hlavy můžou udělat velké nepříjemnosti do osobního života. V tomhle směru je dobře, že hokej víc a víc myslí na zdraví hráčů,“ přidává se k němu David Němeček ze Sparty, další extraligový ranař.
Jen platí, že dokud tenhle sport nezmění název, bude tvrdost a důraz v osobních soubojích jedním z klíčových a očekávaných prvků hry.
Nasazení a bodyčeky budou vyžadovat trenéři a fanoušci si i kvůli dynamice hokeje budou kupovat lístky. „Právě, k hokeji hra do těla patří,“ přikývne Němeček. „Nedovedu si představit bezkontaktní hokej. Je potřeba vidět, že není každý tvrdý zákrok stejný,“ přidává.
Pravidla chrání, ale klíčový je i návyk
Jednou z věcí, která v extralize řeší poslední roky nejvíc, jsou přistrčení hlavou na mantinel. Kolikrát situace vypadá děsivě, na druhou stranu, často si za ni může i hráč s kotoučem sám.
Počíná si naivně, točí se hlavou k mantinelu, když cítí za sebou soka. „Tohle se hodně řeší. Soupeř jede po mantinelu, vy se jako bránící hráč se rozjedete, ale ten útočící se zastaví. Vy se už nezastavíte, nejde to,“ popisuje klíčovou pasáž Patrik Koch.
„Na zpomaleném záběru to kolikrát vypadá jinak, ale z vlastní zkušenosti řeknu, že hodně takových zákroků se stane tak, že nejde zareagovat,“ dodává třinecký bek.
Pouze zpřísněná pravidla hokejistu neochrání. Soupeř může mít jakýkoliv respekt, ale důležité jsou i návyky, že hráč s pukem musí vědět, jak chránit sám sebe. S nadsázkou lze říct, že hokejista prostě nemůže vjet pod tank a doufat, že se nic nestane.
„Víte, co je hra ve hře?“ zamyslel se jeden z nejtvrdších a nejdrsnějších hráčů NHL Chris Pronger. O tématu tvrdých soubojů mluvil pro server The Athletic.
Pak jsou ale i zákroky zepředu, kdy hráč má možnost se ochránit. A to, že někdo jezdí s hlavou dole, by ho nemělo omlouvat.
„Ohromuje mě, že velmi mladí hráči nemají žádný smysl pro to, že je někdo trefí. Nevidí věci, které jsme viděli vždycky my: 'Bacha, už jsem měl chvíli skloněnou hlavu. Asi bych ji měl zvednout´. Tohle se úplně vytrácí,“ vysvětluje svůj pohled na to, co hokeji škodí.
S tím souvisí i následky probíraného nařízení, že v mládežnickém hokeji by se měla zakázat hra do těla. Pokud na možný souboj hráč není nachystaný, vytratí se automatismy vlastní ochrany a instinkt. Následky střetu v dospělém hokeji by pak mohly být daleko horší, protože by mu předcházel naivní pohled na situaci, mizivá zkušenost a praxe se souboji.
Chladící helmy v extralize
Každý extraligový dostal před začátkem sezony pomůcku, která má zmírňovat následky po úrazech hlavy. Vedení soutěže pronajalo na tři roky čtrnáct helem od švédské firmy. Jedná se o neoprenovou pokrývku hlavy, která po nasazení za pomoci silikonových kapes s chladicími panely snižuje teplotu hlavy zraněného hráče. Má snižovat „metabolický stres mozku“, čímž by podle klinických studií mělo docházet ke zkrácení doby zotavení.
V prohlášení pak Asociace profesionálních klubů uvedlo, že se finančně podílelo na polovině nákladů a použilo prostředky vybrané z disciplinárních pokut.
Dalším logickým krokem by v tu chvíli bylo zakázat střety úplně. Ale byl by to pořád hokej?
„Dnes hráč dovede bruslit 100 mil za hodinu, umí zacházet s hokejkou a dovede s ní všechny ty krásné věci. Ale hokejový cit, povědomí, kdo je kolem vás a kdo na ledě je, se ztrácí. Hra ve hře mizí,“ dodal Pronger v obsáhlé pasáži.
Základní poučka v hokeji je, že nemůžete nechat soupeře s pukem projet kolem vás. Nesmíte uhnout.
„Někdy se hráč nestihne bránit. Myslím zákroky ze strany nebo zezadu u hrazení, když se tam někdo z dálky rychle přižene? To je hodně ošklivé,“ přidává svůj pohled Němeček. „Pak jsou ale i zákroky zepředu, kdy hráč má možnost se ochránit. A to, že někdo jezdí s hlavou dole, by ho nemělo omlouvat. Pořád je to hokej a do těla se hraje,“ říká bek Sparty.
Jejich práce je tvrdost
Jak už bylo zmíněno, hokejisté, kteří svůj styl založili na fyzické hře, si prošli velkým vývojem. Dřív stačilo být velký, mít silné ruce, a když to šlo, někoho složit na zem.
Dnes už i tvrdý hráč musí být současně kvalitní hokejista s určitým rejstříkem dovedností a slušným pohybem. Ostrá hra do těla pak z něj dělá hráče, který je v rámci týmové hierarchie platnější a cennější.
„Jsem vysoký a kdybych nezačal proporce využívat, možná hokej profesionálně ani nehraju,“ odpoví upřímně Němeček.
Ve Spartě má právě pozici nepříjemného obránce, který ostatní trápí dohráváním soubojů. Jakmile se jako soupeř přiblížíte k brance, už vás sune pryč. „Myslím, že by každý hráč měl využít to, v čem je dobrý. Menší a nižší kluk si potřebuje cestu prorazit jinak, chytrostí, rychlostí. Ale já jsem vysoký, mám kila, byla by škoda toho nevyužít. Když si vezmete Ferrari, taky s ním nebudete jezdit po poli,“ usměje se.
Koch je zase jedním z party silných zadáků Třince. Oceláři mají na soupisce i obra Richarda Nedomlela, Tomáše Kundrátka, Bohumila Janka nebo Davida Musila. Všichni patří mezi hodně nepříjemné beky. Rádi hrajete s nimi a nesnášíte je, pokud máte jiný dres.
„Každý chce dávat góly a být ve všem nejlepší, ale když začnete víc chápat mužský hokej, dojde vám, že rolí je potřeba víc. Střílet góly mi úplně nešlo, nehrnuly se ke mně,“ usměje se slovenský reprezentant Patrik Koch, který hokejově vyrůstal v Kometě.
„Tohle byl můj styl už odmala, že budu nepříjemný hráč, který týmu pomůže i tím, že třeba rozhodí soupeře,“ přidává Koch. Ale dovede být platný i jiným způsobem, má třeba dobrou střelu a naplno svoje hokejové schopnosti ukázal v play off , kdy v dubnu 2023 projel ještě za Vítkovice celé hřiště a jeho gól rozhodl zápas.
V současném hokeji je docela umění být pořád tvrdý a přitom mít pro svůj tým cenu, že poznáte hranu. S vyšší rychlostí je těžší a těžší se ve zlomku sekundy rozhodnout, kdy hrát do těla a jak. Nejde jen o tvrdý souboj, ale musí mít smysl a vliv na hru.
Koch nebo Němeček tohle umí, byť někdy červenou čáru překročí, což k výkonu jejich práce patří taky.
Klíčový přínos podobných hráčů vidí i jinde. Kometa si hýčká Rhetta Hollanda, Pardubice před sezonou přivedly Johnnyho Ludviga s Ondřejem Miklišem, Mladá Boleslav si cenní Adama Jánošíka…
Kategorie defenzivních válečníků má důležitý vliv na případný úspěch týmu. Bez nich žádný manažer tým nesloží ani v Americe ani v Evropě. K hokeji patří. Jen se všichni museli vyvinout a zlepšit.
A taky mají těžší práci než dřív: být tvrdý, jen ne moc. Zastavit, ale pokud možno čistě.
