Slzy a zlato. Tragédie mrtvých bratrů dál mění hokej v USA

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Navzdory všem snímkům oslnivé euforie i bolesti z proher nemohly žádné olympijské fotografie silou emocí překonat tyto. Chlap s obrovskými rameny drží tříletou holčičku, ta má prstíky obtočené kolem jeho zlaté medaile. O kus dál to měl stejně její dvouletý bráška.

Děti vzali na led američtí šampioni Zach Werenski a Dylan Larkin, malou Nou později chytil do náruče ještě Matthew Tkachuk.

„Jen jsem brečel, víc si nepamatuju. Táta je proslavil z nebe,“ řekl Guy Goudreau.

Ten prožívá nezpracovatelné emoce, nejen při hokejovém finále Zimních olympijských her Milano Cortina 2026. Jeho synové Johnny a Matthew zahynuli 29. srpna 2024 poté, co je na vyjížďce na kolech srazil řidič s alkoholem v krvi. I Matthew byl šikovným hokejistou, Johnny rovnou hvězdou NHL, jedním z nejlepších Američanů 21. století.

Slzy stále nezaschly. Pořád to bolí. Pořád to nedává smysl.

Ale souběžně se ohromná tragédie proměnila v pozitivní energii. Loni vyhrály Spojené státy po 92 letech mistrovství světa, letos poprvé od roku 1980 olympijské hry. Před rokem vytáhli Američané po titulu Gaudreaův dres s číslem 13, teď vzali na led rovnou jeho děti. Malá Noa i její brácha Johnny junior uprostřed hluku a oslav připomínali profíky. Sourozenci pak zapózovali i na oficiální fotografii.

„Kluky z týmu znají, byli s nimi v pohodě, nejsou to pro ně cizí lidé,“ líčil Guy Gaudreau, jejich dědeček a otec zesnulých hráčů, ve velkém interview pro stanici Fox 29 Philadelphia, kde mu po boku seděla i manželka Jane.

A pokračoval: „Víte, hokej je specifická komunita. Většina hokejistů jsou dobří lidé, správně vychovaní rodiči, kteří toho pro ně hodně obětovali. Děti to ocení, i ty naše. Vidíte, zase pláču. Pláčeme hodně. Každé ráno vstaneme a snažíme se jít dál.“

Nápad vzít Gaudreaovy děti na led byl impulzivní, neplánovaný. Johnnyho rodiče byli mezi prvními, kdo tušili, co přijde - vítězní Američané totiž zavolali vdově po Johnnym, též přítomné v hledišti v Miláně, a Meredith Gaudreauová svolila.

„Byli jsme pořád v šoku,“ dodala Jane Gaudreaová. „Ale všichni to cítili stejně. My, naši příbuzní u sebe v obývácích, lidé po celém světě. Bylo to tak dojemné!“

Dojemné a smutné zároveň. Drásající.

„Všichni nám říkají: Johnny tady měl být,“ utíral si oči jeho táta. A maminka Jane přesvědčeně dodala: „Já věřím, že on i Matt s námi na stadionu byli.“

V časech, kdy Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa trhají globální řád a válčí na Blízkém východě, má země spoustu potíží, její image eroduje. V hokeji se ale ukazuje to nejlepší z USA. Semknutost. Patriotismus ve správném slova smyslu. Ochota pomoci. Smysl pro komunitu.

„Většinu kluků z amerického týmu známe osobně,“ přikývl Guy Gaudreau. „Milovali mého syna a on miloval je. Navzájem si byli na svatbách, prožili toho společně spoustu.“

A tak postupně prosakují další a další detaily, co Gaudreau znamenal pro své kamarády - i pro celý americký hokej.

Zlaté medaile jsou krásná věc, pro hokej v USA obzvlášť. Olympijský primát má představovat další boom, sousedská Kanada aby se z pozice kolébky tohoto sportu hodně bála. Ale pak tu jsou zvenčí subtilnější, přesto neméně důležité věci.

Gaudreaovi rodiče loni začali s charitativním počinem 5k Run, kdy se na památku obou bratří lidé zavážou k běhu či k chůzi, klidně i virtuálně, případně si letos mohou zahrát v USA populární sport corn hole. Při premiéře se vybralo působivých 550 tisíc dolarů.

„Chceme pomoci sledge hokejistům, hokeji pro nevidomé. Dětem ze znevýhodněných rodin,“ říkal Guy Gaudreau. „Naši kluci nedělali jen hokej, ale hráli i fotbal, baseball, basketbal. A všem pomáhali. Chceme v tom pokračovat,“ dodává jeho manželka.

Už to je samo o sobě šlechetné. Ale detaily překvapují ještě víc. Gaudreaův otec popsal, jak se do charitativního běhu zapojil zmíněný Matthew Tkachuk. Čistě hokejově jeden z nejnenáviděnějších hráčů současnosti - tohle ho ukazuje úplně jinak.

„V plném proudu bylo play off, ve kterém pak s Floridou vyhrál Stanley Cup. To nemyslíte na nic jiného než na hokej. Ale on si stejně ve volný den mezi dvěma zápasy virtuálně zaběhl náš závod,“ ocenil ho Guy Gaudreau.

Ostatně i tento týden se Tkachuk před zápasem Floridy na ledě Columbusu zastavil za Meredith i oběma dětmi. „Večeře, Noa a strejda Chucky,“ napsala na instagram vdova po Gaudreauovi.

Zdánlivé drobnosti, z nichž následně vyrůstají velké věci. Na vítězný gól USA v olympijském finále proti Kanadě nahrával v prodloužení Zach Werenski, dlouholetý spoluhráč Johnnyho z Columbusu. Ten Werenski, jenž dorazil do Milána ve speciální mikině z kolekce, kterou prodává nadace obou bratří.

Díky ní si mohou jednou zahrát hokej tělesně postižení, neboť primárně cílí na podporu sledge hokejistů ve státě Ohio. Anebo kluci a holky, kteří by jinak neměli šanci kvůli nákladům na vybavení, kvůli ceně ledu.

„Tohle je pro nás důležitá věc,“ říká paní Jane, jež má tělesně postiženého bratra a na škole, kterou navštěvoval, učila celý život její maminka. Doteď ji dojímá, že Johnny na pomoc lidem s hendikepem věnoval deset tisíc dolarů, které získal na Utkání hvězd NHL: „Kluci nechodili domů a neříkali: Hádejte, komu jsme dneska pomohli. Až poté, co se to stalo, jsme si uvědomili, kolika životů se dotkli a změnili je k lepšímu.“

Tkachuk, Werenski i všichni další hvězdní Američané současnosti to vnímají. Bratři Gaudreauové byli v mnoha ohledech výjimeční - na ledě hlavně díky Johnnymu, mimo něj ale hráli stejnou soutěž v nápomocnosti, ve štědrosti.

Letošní 5k Run, který je na programu znovu v květnu, podle předpokladů vynese opět statisíce dolarů.

„Nejdřív jsme si mysleli, že se zúčastní tak stovka lidí. Nakonec jsme měli někoho v každém z padesáti amerických států i ve všech kanadských provinciích. Je úžasné vidět, kolika lidem na Johnnym a Mattym záleželo,“ říká Jane Gaudreaová.

Jen málokdy se podaří smutek a slzy přetavit v tolik pozitivního. Což neznamená, že by Guy a Jane netrpěli. Čas možná léčí, ale ne úplně.

„V prvních dnech bylo těžké už vstát z postele a osprchovat se,“ přiznala v televizním interview paní Gaudreauová.

Proto ostatně manželé původně s díky odmítli i cestu na olympiádu, se známými měli domluvenou cestu do Las Vegas. Mysleli, že by to na ně emočně bylo až příliš.

Jenže pak si Guy vzpomněl, jak jeho syn v posledním létě svého života dřel ještě víc než obvykle, neboť ho turnaj pod pěti kruhy vábil. Účast na olympiádě patřila k jeho největším sportovním snům.

„A já jsem si večer lehala do postele a napadlo mě: Vždyť by to John přece chtěl,“ popsala Jane Gaudreauová. „Když o našem odmítnutí letět na olympiádu slyšely dcery, jen opáčily: Zbláznili jste se?“

Byla z toho rychloakce, kufr jí sbalila právě jedna z dcer, aby Gaudreaovi stihli odlet. Kromě hokeje v Miláně zvládli v Itálii například výlet k jezeru Como. Užili si ho i s vnoučaty.

„Nádherná země, rozhodně se vrátíme,“ řekl Guy Gaudreau. „Jsem moc ráda, že jsme tam letěli. Neodpustila bych si to. Všichni kluci cítili, že je Johnny pořád součástí dění,“ dodala jeho manželka Jane.

Zesnulí bratři tak budou jistě pomáhat i dál. Američanům k velkým titulům – a anonymním hokejistům k tomu, aby mohli vyjet pro radost na led.