Poslední test pro hokej před olympiádou: lehká panika i střelecké zkoušky

Na začátku roku musí mít Radim Rulík hotovou soupisku 22 hráčů do pole a tří brankářů. Mezinárodní hokejové federaci je potřeba jména pro olympiádu nahlásit do 6. ledna.

Trenér reprezentace přiznal, že hrubou kostru má už narýsovanou. Musí to tak být, protože o nominaci na Hry nerozhodne momentální forma. Trefit se dopředu měsíc před akcí, kdo bude hrát skvěle, nejde.

Kritéria pro letenku do Milána jsou jinde. Hráč musí mít vytížení v klubu a v reprezentaci předvést oddanost notám, které dostane.

Z Evropy může na olympiádu vyrazit klidně půlka týmu, takže v Liberci dnes (zápas s Finskem startuje v 18:30) začne regulérní boj o nominaci, který vyvrcholí o víkendu v Curychu duely se Švédskem a Švýcarskem.

O co na posledním letošním podniku Euro Hockey Tour půjde?

Zní to divně, ale do české hokejové kultury nějak patří, že největší senzace se povede ve chvíli, kdy přicházejí obavy z průšvihu.

Hráči po zlatém Naganu svorně přiznávali, že měli strach, aby se neopakoval průšvih ze Světového poháru 1996, kdy Česko padlo i s Německem.

Nečekané zlato národní tým vybojoval na MS v roce 2010, kdy se kupily omluvenky z NHL, reprezentace prohrála i s Norskem a ve vzduchu se vznášel kolosální malér.

Poslední zlatou medaili Česko získalo v Praze za podobné konstelace. Domácímu MS v roce 2024 předcházel děsivý turnaj v Brně, kde na ledě nefungovalo vůbec nic a kolem týmu panovala hodně velká nervozita.

Tři úplně jiné generace hráčů, třikrát úplně ten samý mustr.

Objektivně vzato, kdyby si na olympiádě v Miláně národní tým sáhnul na medaili, byl by to zázrak, který by rovnal třem zmíněným výsledkům. Individuální kvalita českého týmu bude daleko za Amerikou, Kanadou, Švédskem i za Finskem.

Tedy ne, že by úplně pomohlo, pokud tři následující zápasy skončily nějakou obří ostudou, takhle se myslet nedá.

Ale reálně se dá čekat, že kolem deseti hokejistů z Evropy na olympiádu vyrazit může. Neuškodilo by, kdyby zůstali ve střehu, že jen maximální oddanost taktickému plánu může přinést výsledek, který překvapí svět.

„Musíme ctít všechny naše nastavené principy a přesně vědět, co nás k výsledku může přivést,“ kývne na dotaz Seznam Zpráv reprezentační kouč Radim Rulík.

„Jakmile vybočíme, hned nás to může potrestat jako zápas s Amerikou na mistrovství světa.“ Spojené státy spláchly český výběr 5:2, soupeř vypálil 56 střel, trhal českou hru na kusy. Byla to bolavá konfrontace.

Možná právě tímhle Rulík téma o lehkém napětí vykopl. Hlásil, že hráči přijeli na minulý sraz s trochu jiným viděním hokeje, než má jeho trenérský štáb.

„Z dnešního pohledu je výborné, že mohu hráčům hned doložit, co nastane, když z nastavených věcí uhneme,“ přidává Rulík. Klipy z utkání s USA má už stoprocentně nachystané. A to v sestavě byli na šampionátu David Pastrňák, Martin Nečas i Filip Hronek, tedy přední česká esa.

Napětí, že stačí špatně našlápnout a padá se do propasti, má ve sportovním světě smysl. Je to tenká hranice, která se může překlopit do stresu, když se tlak přežene. Ale pokud vede k zodpovědnosti a potlačení ega, má kontrolovaná panika něco do sebe.

Roman Červenka vypadá v extralize ještě lepší než před rokem touhle dobou. Na jednu stranu to odporuje logice, je z něj čerstvý čtyřicátník, nemládne.

Existuje ale i docela dobré vysvětlení, že na reprezentační turnaj odjel jako nejproduktivnější hráč nejvyšší české soutěže. Je to známka, že ladí mysl i tělo, aby měl v zimě nejlepší možnou formu. Míří k olympiádě, chystá se. Ví jak.

Aktuální zápasy proti Finsku, Švédsku a Švýcarsku se nedají srovnávat s olympijským fičákem, který začne kláním Česka s Kanadou. Tohle k sobě má pořád tak blízko jako otevřený mrazák a víkend na Severním pólu.

Od Červenky se čeká, že teď ve třech utkáních zvládne dominantní roli a potvrdí, že na mezinárodní úrovni nemá zásadní problém s pohybem. Pak totiž existuje šance, že na olympiádě předvede jeden až dva geniální záblesky, které mohou rozhodnout velký zápas.

V Rulíkově schématu má navíc roli velkého šéfa, za kterým jdou úplně všichni od Davida Pastrňáka po Jana Ščotku.

Proto je důležité razítko, že Euro Hockey Tour je Červenkovo hřiště, kde stále určuje pravidla. Patrně na olympiádu pojede, i kdyby teď hrál špatně. Jen by se u něj objevil velký otazník, jestli úroveň NHL nebude už moc.

Můžeme sledovat i trochu konkurz na střelce. Problémy se směrem k olympiádě narýsovaly dva. Jiřího Kulicha poslala na marodku krevní sraženina a nikdo neví, jak dlouho bude mladý střelec mimo. Matěj Blümel se nechytil v sestavě Bostonu, nebezpečný je jen na úrovni farmy AHL, navíc je zraněný.

Aby Česko mělo šanci vzdorovat na olympiádě obrům, nelze spoléhat jen na duo David Pastrňák a Martin Nečas.

Oba nejlepší útočníci nastoupili i na posledním MS a ve čtvrtfinále ani oni nezařídili zázrak proti silnému Švédsku.

Nebezpečí musí být v sestavě cítit z víc míst. Pokud Kulich s Blümelem nezačnou hrát a neskočí hned do silných rolí, je zásadní, aby další palebnou sílu obstaral někdo z Evropy.

Jedničkou by tady měl být Dominik Kubalík, který v NHL hrál a dokázal v ní nastřílet 30 gólů ua sezonu. Patrně by mohl dostat volné místo po Kulichovi, jsou stejně velcí, oba mají hokejku nalevo a oba mají skvělou střelu.

Překvapilo by, kdyby na olympiádu nejel. Jestli ve třech posledních zápasech spustí střelecké rodeo, dá si ho Radim Rulík patrně do rámečku, že je jasno.

Excelentní turnaj by pak blíž k nominaci mohl postrčit Filipa Chlapíka, který se postupně stává komplexním hráčem a nenechá se otrávit. Prosincové góly a stoprocentní plnění koučových představ mohou na Hry posunout i Matěje Stránského.

Na adventních trzích často stojí zvony přání. Kdyby nějaký z nich opravdu fungoval, Radim Rulík u něj stojí klidně hodinu a zvoní do ohluchnutí.

Nemá rád hokej na širokých letištích (60×30 metrů), kde se hrálo třeba poslední mistrovství světa. Ožívá, když se hokej přesouvá na zámořskou nudli (61×26 m).

Paradoxní je, že své principy bude Rulík teď ve Švýcarsku zkoušet na širokém hřišti, olympiáda se hraje na úzkém. „Je to jiný hokej, ale budeme v něm chtít stejné prvky jako na úzkém hřišti. Pouze stoupají nároky na bruslení,“ říká směrem k víkendu.

„Na mistrovství světa Amerika hrála NHL hokej i na velkém hřišti. O to se musíme pokusit, touhle cestou jít,“ přibližuje svoji vizi, jak se má Česko prezentovat.

Ve výsledku je cesta, jak se přiblížit k úspěchu, docela snadná. Vsadíte na souhru, systém, vazby, důvěru, že parťák udělá přesně věc, o které čekáte. Pak můžete čas od času překvapit i mnohem lepší soupeře.

Tenhle model Rulík nasadil už z reprezentační dvacítky, kde s podceňovaným týmem hrál jednou zápas o třetí místo a jednou finále. „Když směřuju k olympiádě, nemáme tolik individualit jako ostatní týmy. To ale neznamená, že bychom s nimi nemohli hrát vyrovnané zápasy,“ říká kouč.

Z toho bude vycházet i v příštích třech zápasech, jestli hráči věří bezmezně jeho notám. Od pondělí si je takhle pozoruje na tréninku, dává si je do rolí.

Kdo se v nastoleném systému zvládne blížit představám kouče, pojede z Evropy na olympiádu. Není důležité dát nejvíc gólů, ale obstát v dané roli.

Počty v defenzivě pro olympiádu se vyvíjejí docela jasně. Jistá místa mají Filip Hronek a Radko Gudas, jediní dva čeští beci, kteří hrají pravidelně NHL. Je hodně pravděpodobné, že vzhledem k historii v reprezentaci se do týmu dostane i David Špaček z farmy Minnesoty.

Na tiskové konferenci před Švýcarskými hrami pak Radim Rulík mluvil o Michalu Kempném a jeho zdravotním stavu tak podrobně, že nejspíš i on by měl být jasnou volbou.

V nominaci teď není ani Radim Šimek z Liberce, což ale neznamená, že by vypadl z plánů pro Milán. Minulý turnaj měl skvělý, takže i s ním se dá patrně počítat.

Hodně blízko by měl být i Jan Rutta, který by teď měl jen potvrdit, že zapadá do systému.

Když si situaci převedeme do čísel, může být šest obránců na soupisce, jejich jména stačí jen obtáhnout tučně. Tím pádem se hraje o dvě místa.

Ukázat se potřebuje Jiří Ticháček, který byl produktivní v extralize a stejnou linii drží ve Finsku. Brněnští Filip Král s Janem Ščotkou by potřebovali stabilní výkonnost, první je hodně ofenzivní, druhý spíš poctivý voják. U obou existuje důvod, proč je zkusit. Jen je brzdí výkonnostní houpačka.

Jakub Krejčík a Libor Hájek (ten v nominaci teď není, hrál na minulém turnaji) jsou zbytky „Golden Boys“, kteří hráli na MS v Praze. Evidentně pořád zůstávají na Rulíkově radaru.

Někdo ze zmíněného seznamu teď patrně utrhne dvě místa pro únor.

Vítr by pak v počtech mohl udělat David Jiříček – hráč s potenciálem hrát NHL. Jenže znovu spadl na farmu. Navíc drží hokejku napravo, patrně by musel vystrčit Ruttu nebo Špačka.