Hlavní obsah

Nejlepší český cyklista se namlsal. Na Giro d´Italia chce ještě výš

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

Jan Hirt slaví vítězství v 6. etapě Gira d'Italia.

Reklama

16. 6. 11:30

Dnes nejlepší český silniční cyklista Jan Hirt sám sebe překvapil, jak se mu letos dařilo. Nejprve vyhrál týdenní závod Kolem Ománu, pak královskou etapu na Giru a celkově skončil 6. Teď podepsal důležitou smlouvu s novým týmem.

Článek

Jeden okamžik to dokonce vypadalo, že by 31letý cyklista mohl na Giru dosáhnout i na 4. místo, což by byl historický český výsledek na Grand Tours (Tour de France, Giro, Vuelta). I tak už ale bude patřit k nejlepším českým silničářům všech dob. V novém týmu, za který začne závodit od příštího roku, by rád ještě něco dokázal.

Honzo, klíčová pro cyklistu je nová smlouva, vy už ji máte. Musí to být kritická záležitost. Smlouva může být dobrá, ale ještě to nemusí znamenat, že bude šťastný a úspěšný v týmu…

Já ji už mám, jen zatím nesmím prozradit s kým (pozn. redakce – obvyklá praxe v profesionální cyklistice je, že se přestupy oznamují až od 1. srpna). Jinak k tomu, co říkáte, zažil jsem už snad všechny varianty. Že jsem smlouvu neměl, že jsem ji měl a byl jsem šťastný, ale také nešťastný…

Ta vaše nová smlouva je dobrá? Máte z ní radost?

Myslíte finančně, nebo jinak?

Myslím tak i tak.

Peníze mohly být větší, možná o dost, ale já se jen podle nich nerozhodoval. Nešel jsem zdaleka za nejvyšší nabídkou, chtěl jsem, aby tým skvěle fungoval, byla v něm dobrá atmosféra. To se mi, věřím, splní. A možná pak jednou podepíšu tu poslední smlouvu, která bude výborná i finančně.

To zní moudře.

Po takovém divném období mne začala cyklistika znovu bavit. A jak se mi začalo letos dařit, trochu jsem se namlsal. Napadlo mne, že bych se mohl ještě zlepšit. Na Giru jsem měl šanci málem na 4. místo, a tak vás hned napadne, co kdybych mohl skočit i na pódium. V jiném týmu můžete mít lepší peníze, ale můžete se také zahrabat. Beru to z dlouhodobého hlediska. Už jsem zažil ledacos, kdy jsem psychicky trpěl tak, že se mi dokonce nechtělo na závod nebo na soustředění. Počítal jsem dny, aby to skončilo. A do toho jsem se teď nechtěl dostat.

Sportovní lékař a trenér Karel Martinek o Janu Hirtovi

Trénoval jsem Honzu asi 2,5 roku, když byl v CCC a sedli jsme si lidsky. Spolupráce s ním byla úžasná, rádi o věcech komunikujeme a udržujeme spojení. Musím říct, že udělal poslední rok obrovský krok kupředu. Upravil trošku váhu, ale také si srovnal v hlavě, co od cyklistiky chce. Chce, aby ho bavila, což se mu povedlo, odfiltroval spoustu věcí a ta kvalita se najednou ukázala. Líbí se mi na něm, že byl ochoten přistoupit na nižší plat výměnou za to, že dostane od týmu víc ohledně zabezpečení a atmosféry. Věřím, že ho to může posunout dál.

Můžete prozradit, na jak dlouho tu smlouvu máte?

Je to na dva roky, do roku 2024.

S výsledky z této sezony jste měl nabídek určitě víc. Spíš bylo těžší vybrat správně?

Těch nabídek bylo víc, ale udělal jsem si selekci, kde by to bylo dobré, kde ne, a vyšlo mi to nejlepší pro mne. Je tam dobrá atmosféra a věřím, že budu i závodit na sebe. Je to tým, kde vím, že všechno funguje a daří se jim. Věřím, že i mně se tam bude dařit.

Jak taková jednání o smlouvě probíhají?

Má to na starost můj agent. Řeknu mu hlavní informace, kam bych chtěl ideálně jít, jakou tam hrát roli, a on pak vyjednává. Říká mi, s kým mluvil, co nabízejí, jakou mají vizi, sděluje novinky. A pak je otázka, zda chcete čekat na lepší a ještě lepší nabídky, které mohou přijít, ale také nemusejí. Já mám radši brzy klid. Nechci se dlouho stresovat.

Je ještě někdo kromě agenta, s kým se radíte, na koho dáte?

Ví o tom má rodina. Bratr řekne: to by se mi líbilo. Ale ve finále to nechají na mně a je to mé rozhodnutí.

Musíte se kvůli novému týmu stěhovat?

Ne, zůstanu v Andoře v El Tarter, líbí se mi tam, jsem spokojený. Bydlím ve výšce asi 1 800 m, což je důležité pro dobrou přípravu. Asi nejvíc by se mi líbilo v Kolumbii, protože v zimě je tam teplo, ale je to moc daleko.

Zatím jste byl v týmech CCC, Astana, Intermarché… Kde to bylo nejlepší?

Určitě teď v Intermarché, v Astaně také, ale tady to bylo lepší. Všechno to plyne z úspěchu, když se vám daří. Někteří mi budou chybět – třeba závodníci Rein Taaramäe, Lorenzo Rota, s nímž jsem byl na soustředění v Kolumbii. Vlastně všichni jsme kamarádi a jsou tam i dobří sportovní ředitelé, maséři.

Jaký je třeba Domenico Pozzovivo, který v 39 letech dojel Giro kousek za vámi, také v první desítce?

Je to velký a poctivý profesionál. Jeho veškerý život patří cyklistice. Před Girem se připravoval ve velké nadmořské výšce a hned po něm šel zase bydlet na Passo Stelvio do nadmořské výšky 2 758 m. Dává tomu všechno. Jeho žena Valentina jezdí s ním, s námi trávila celé Giro.

Čekal jste, že vám to letos půjde tak dobře?

Před sezonou jsem nic nečekal, měl jsem spíš obavy, ale nestresoval jsem se tím. Říkal jsem si, že si to užiju, i kdyby to měl být poslední rok mé kariéry. A pak šlo najednou vše podle plánu. V Ománu, kde jsem vyhrál celkově, jsem chytil sebevědomí. Všechno běželo jakoby samo a jednoduše. Byl jsem dvakrát na soustředění v Kolumbii, dohromady šest týdnů, to mne nakoplo. Poprvé u Medellínu a před Girem v Boyacá, z Bogoty asi 200 km na sever. Hledáme si tam speciální místa, protože infrastruktura je tam jinak šílená… Nejsou tam skoro dálnice, silnice jsou děravé. A třeba v Bogotě je strašný provoz.

Co bylo letos pro vás nejvíc? 1. místo na etapáku Kolem Ománu, první místo v etapě do Apriky na Giru nebo 6. místo celkově?

Určitě etapa Gira do Apriky. 6. místo je super, ale poslední den slaví ten, kdo dojel v růžovém trikotu vítěze. Váš je ten den, kdy vyhrajete etapu. Pro mne je tak největší vítězství v té královské etapě.

Poskočil jste na nějaké 75. místo žebříčku UCI, kolem vás jsou taková jména jako Kwiatkowski, Ganna, Izagirre, Bardet, Herrada, Campenaerts… Jste teď suverénně nejlepší z Čechů.

Je to fajn, ale já to neberu jako nějaké soupeření mezi Čechy. Myslím, že na silnici jsme v Česku letos docela dobří. Těch úspěchů bylo víc. Dobrá umístění měl i Kukrle, Černý nebo Vacek.

Během těch covidových roků se vám nedařilo, kdy se to zlomilo k lepšímu?

Asi jsem si potřeboval zvyknout na tým a hlavně se musel srovnat sám v hlavě, neměl jsem rád cyklistiku tak jako dřív. Nevadil mi tolik trénink, ale závody, nezávodil jsem rád. Pomohl mi trenér Ioánnis Tamourídis, jsem s ním moc spokojený. Připomíná mi Karla Martinka, který mne trénoval, když jsem byl v CCC. Sedli jsme si i lidsky. U mne byl problém hlava, s jinými trenéry jsem neřešil osobní problémy, ale teď to najednou šlo.

Proč vám tak sedí Giro?

Jel jsem ho nejčastěji (pětkrát) a většinou jsem ho chtěl jet. Jednou jsem si chtěl vyzkoušet i Tour de France. To se mi podařilo, ale už mne to tam netáhne. Mám rád Itálii. Poslední týden je tam vždy velmi těžký, ještě o trošku těžší než na Tour, a to mi vyhovuje. A kopce jsou tam prudší. Mám rád, když jsou delší a prudší, když už je jedno, zda jedete za někým v háku, nebo ne.

Teď přijde mistrovství ČR, pak Vuelta, co dál? Zase Giro?

Vuelta, ale na celkové pořadí to asi nebude. To bych potřeboval ideální přípravu zase v Kolumbii. Pro příští rok ještě nemám konkrétní plán, ale kdybych si mohl vybrat, tak bych chtěl podobnou přípravu jako letos, v zimě zase do Kolumbie a podobný závodní program.

Změnila se za pár let silniční cyklistika? V čem?

Je mnohem rychlejší. Všichni jsou hrozně dobří. V kopci během týdenního závodu odpadne jen 15 lidí, zatímco dřív tam na stejných wattech vpředu zůstalo jen 15 lidí. Srovnával jsem to třeba s Girem v roce 2017, kdy jsem byl 12. celkově. S tím letošním výkonem bych to tehdy skoro vyhrál.

Čím to je? Určitě se zlepšila třeba aerodynamika kol…

Myslím, že to není jen aerodynamikou, je to vidět na wattech. Objevilo se pár nových výborných kluků a je přirozené, že ostatní se za nimi vytahují k lepším výkonům. Víc se také řeší stravování, váha…

Je závodění nebezpečnější?

Asi ano. I když letos mi to tak nepřipadlo. Možná jsem měl jen štěstí, že jsem moc nepadal. Ale určitě je to teď vypjatější a nebezpečnější, než když jsem začínal.

Zmínil jste stravování. Jste hodně přísný, co vám funguje?

Jsem masový tip, nejsem tolik na těstoviny. Mám rád to, co je přírodní, potraviny, které rostou kolem nás. Ovoce, zeleninu, na trénink si raději vezmu banán než tyčinku. Jako dezert po jídle taky raději ovocný salát než třeba cheesecake. K masu raději brambory než těstoviny.

Kolik vlastně umíte řečí? Překvapil jste mne dobrou angličtinou, když s vámi dělali po vítězné etapě na Giru rozhovor.

Mluvím anglicky, italsky, polsky, teď jsem se naučil trochu španělsky. Ve škole jsem měl i němčinu, ale pamatuji si asi jen základy. Italštinu jsem začal, když jsem bydlel v Itálii, měl jsem knížku, základy gramatiky, ale hlavně musíte mluvit s lidmi.

Jak relaxujete, co děláte nejraději, když nezávodíte?

Když mám u sebe v Andoře psa, španělského chrta, tak jsem rád s ním a chodím s ním do hor.  V zimě na skialpy. Nebo se jedu někam podívat, do města. Jednou bych i rád cestoval. Byl jsem na hodně místech, ale moc jsem toho neviděl, jedině tak silnici J. Teď na Giru jsem byl překvapený, jak nádherná je Neapol. Musím tam jednou na dovolenou, projít se, najíst, zažít noční život. A pak se mi líbí Jižní Amerika. Je tam pohoda, lidé jsou uvolnění, mají dobré počasí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované