Slavii neopustí. Vezme i reprezentaci? Trpišovský řeší těžké dilema

Už to pomalu budou dva měsíce, co dostal Ivan Hašek padáka. Česká reprezentace je stále bez trenéra, což nemile překvapuje. Jindřich Trpišovský, jako případný nástupce, se zatím nevyjádřil.

Výsledky a výkony pod Haškem sice provázela kritika, ale společnou domluvu s fotbalovou asociací kouč neporušoval, neboť neztratil reálnou šanci na mistrovství světa 2026.

Březnovou baráž bude sledovat zpovzdálí. Stále však neví, jakého šéfa uvidí před střídačkou.

Dost možná to bude Trpišovský, což je volba číslo 1. S pracovním názvem Spasitel. Kouče Slavie přemlouvají ze všech stran, aby s netradiční dvojrolí souhlasil. Sám se vyznal, jak je mu nepříjemné, že své jméno slýchá na každém rohu.

„Vezmete to?“

„Dostanete nás na šampionát?“

„A co bude se Slavií, jestli povýšíte?“

Práce u mistrovského týmu ho naplňuje, přesto seriózně zvažuje, jestli by svazovou nabídku nepřijal. Na dobu určitou. Konkrétně na baráž, která se může smrsknout na jeden zápas - 26. března proti Irsku.

Jakmile by se postoupilo, následuje 31. března finále proti lepšímu z dvojice Dánsko/Severní Makedonie.

Oba zápasy by se hrály v Edenu, který Trpišovský považuje za svůj druhý domov. Láká ho to. A hráči, které kdy trénoval, ho intenzivně přemlouvají, aby výzvu přijal.

Vidina, že Česko provede poprvé po dvaceti letech na mistrovství světa, ho dostává ze všech stran pod tlak. Přátelům se svěřil, že rozhodnutí kvůli koncentraci na klubové povinnosti nechá na chvíli, až se dohraje podzimní část. To se stane o víkendu, kdy Slavii čeká utkání s Jabloncem.

Trpišovský ví, že krátkou zimní pauzu stráví jeho tým na prvním místě tabulky. S náskokem, který se nemusí smrsknout pod aktuálních pět bodů na druhou Spartu.

Jak by jeho osobně (a celou Slavii) ovlivnilo, kdyby souhlasil s vedlejšákem u národního týmu?

Byl by schopný pracovat na dvou adresách, když už ta první mu bere téměř veškerý čas? Není divu, že jeho blízcí nesouhlasí.

Tak kupříkladu poslední týden: v pátek navečer Slavia odehrála ligový duel v Teplicích, kam v rámci soustředění cestovala už den předem. V sobotu bylo lehce volněji, v neděli už nástup do letadla směr Londýn za Ligou mistrů. V pondělí příprava na Tottenham, tisková konference, trénink. V úterý stresy při nekonečné zácpě při cestě na stadion, pozdě večer porážka 0:3, neklidný spánek a během dneška cesta domů.

Kam by chtěl Trpišovský vměstnat ještě starost o reprezentaci?

Také se sluší připomenout, že trenér, jenž má punc fotbalového zachránce, v Lize mistrů ještě nikdy nevyhrál. Už na to měl dvanáct pokusů! Přesto – a to si přiznejme - je pro drtivou většinu veřejnosti nejvhodnějším kandidátem na pozici státního trenéra.

Proč on?

Proč teď, když je Slavia v nejsledovanější pohárové soutěži za odpadlíka?

Protože v téměř padesáti letech pro reprezentaci dorostl a konkurenci nemá. Alespoň na klubové scéně.

Fotbalová asociace se sice po bleskové rozlučce s Haškem kasala, jak chce kvůli jakési nové koncepci naverbovat zahraničního experta, jenže byla to jen silná slova. Na cizince nejsou v pokladně peníze, byť se reprezentační manažer Pavel Nedvěd snažil přesvědčit tureckého doyena Fatiha Terima nebo německého štramáka Jürgena Klinsmanna.

Poslední velké jméno, které se dostalo do éteru, zní Slaven Bilić. Chorvat, který má zkušenosti z Premier League, naposledy pracoval v Saúdské Arábii.

Redakce Seznam Zpráv jej oslovila před mobilní kontakt, který používal v Anglii, leč to zůstalo bez reakce.

Trpišovský tak je logicky první volba. Vypracoval se od žáčků, přes amatéry a druholigový Žižkov ve finančních nesnázích. Povedená štace v Liberci jej v prosinci 2017 vystřelila do Slavie. Od té chvíle vyhrál čtyřikrát titul a čtyřikrát skončil druhý. Trenérská elita.

„Ale nemám ambici vést reprezentaci,“ zopakoval několikrát.

Těžko se mu navíc divit, že by mermomocí toužil vkročit do nejistého projektu s tak šíleně velkou zodpovědností.

Kdybychom to vzali z toho pozitivního úhlu pohledu: nevyčítal by si do konce života, že to nezkusil? Možná ano. Ale uvažuje někdo nad tím, jak by Trpišovského trenérský život pokračoval, kdyby se na šampionát do Ameriky postoupilo? Nejde přece sedět na dvou rozžhavených židlích, byť to v minulosti někteří trenéři na přechodnou dobu zvládli (Alex Ferguson, Guus Hiddink, Fatih Terim, Leonid Sluckij nebo Michal Bílek v Kazachstánu).

Realističtější uvažování nabízí otázku: proč by se chtěl upsat týmu, který se ztrapnil na Faerských ostrovech a málem si neporadil ani se San Marinem? Protože tuší, že ho může okamžitě pozvednout. Kostru mužstva tvoří jeho slávisté či exslávisté. I se sparťany a exsparťany by jistě vyšel, respektují ho.

A negativní: co všechno ze svého kreditu může Trpišovský ztratit, když bude souhlasit a výpomoc se nepodaří? Ublíží si?

Slavia rozhodně nedopustí, aby odešel nastálo. Ani on to nechce. Nicméně smyčka se utahuje a vážený trenér je pod tlakem fotbalové vrchnosti i okolností, které by se daly shrnout pod jednotný název „veřejný zájem“.

Vždyť tři nejvlivnější kluby (Slavia, Sparta a Plzeň) se v zákulisí domlouvají, jestli by se společně nepodílely na Trpišovského platu u národního týmu.

„Neříkám, že by to pro reprezentaci bylo ideální, protože trénuje Slavii, ale věřím, že by jí pomohl. Věřím, že šance projít na mistrovství světa by s ním byla velká,“ prohlásil klíčový záložník Lukáš Provod před pár dny. „Chápu, že je to pro něj složité, protože je trenérem Slavie a Slavii by to nějak ovlivnilo. Ale není žádné tajemství - a trenér to ode mě ví, že bych byl rád, kdyby u nároďáku byl.“

S podobně vášnivými pobídkami se Trpišovský vnitřně pere. Podle informací Seznam Zpráv skutečně prozatím požádal o klid. Dokud se v sobotu nedohraje duel s Jabloncem.

Aktuálně je trenérem reprezentace šestatřicetiletý Jaroslav Köstl, jenž výběr zdědil po Haškovi jako neodvolaný asistent. Smlouvu má do březnové baráže, dá se však předpokládat, že by si ho Trpišovský nechal jako pomocníka. Ostatně takhle spolu pracovali dlouhé roky v klubech.

Köstl v provizorní roli vyhrál oba dosavadní zápasy. Byť příprava 1:0 se San Marinem hraničila s fraškou a po následném kvalifikačním vítězství 6:0 s Gibraltarem zase vypukl dětinský spor uražených hráčů s věrnou fanouškovskou skupinou, kteří si stěžovali na málo oddanosti. Prozatím to odskákal tahoun Tomáš Souček, jemuž výkonný výbor na nejbližší utkání odebral kapitánskou pásku.

I kvůli tomu je český (reprezentační) fotbal v drsném napětí.

Místo toho, aby se mobilizoval na březnové souboje o světovou naději, plácá se v nejistotě. A stále bez kouče.

Starší generace trenérů už je mimo radar (Jarolím, Chovanec, Rada).

Mladá zatím zřejmě nedorostla (Holoubek, Hyský, Kováč).

Nápad s explzeňským matadorem Koubkem vyšuměl. O bývalém reprezentačním trenérovi Vrbovi nepadlo ani slovo, jeho éra skončila.

Variantou by možná mohl být Bílek, aktuální šéf jednadvacítky, jenže ten odmítl, protože si pamatuje nespravedlivý lynč, který na něj fotbalová veřejnost pořádala, než postoupil do čtvrtfinále mistrovství Evropy 2012.

Co Luboš Kozel, jenž je zavedený v ambiciózních klubech? Ano, také možnost. Stejně jako Martin Svědík, jenž v Brně zvelebuje projekt Zbrojovka. Zajímavou volbu by snad představoval distingovaný a trpělivý Vítězslav Lavička, který vede sparťanskou akademii.

Když si pečlivě proberete všechny reálné varianty, které tuzemský fotbal nabízí, stejně se vrátíte k základní otázce. Proč Česko, národ fotbalových trenérů, pořád nemá vhodného a okamžitě použitelného trenéra pro reprezentaci?

Ani Trpišovský není správná odpověď, byť by jeho jmenování dávalo logiku.

Jemu stačí říct, že nabídku bere. Víme, že tu větu zvažuje.

Ale vyřkne ji?