Reprezentaci musí vést osobnost. Ve Zbrojovce neblázníme, říká Svědík

Když v dubnu Martin Svědík přebíral brněnskou Zbrojovku na samém dně druhé ligy, vzbudil poprask. Jeden z nejrespektovanějších fotbalových trenérů v zemi, o kterém se mluvilo také v souvislosti s reprezentací nebo Plzní, se po téměř roční přestávce kurážně vrhl do nejisté mise, jež mohla dopadnout také sestupem do třetí ligy.

Prakticky okamžitě však pomohl otočit kormidlo správným směrem. K záchraně. A teď podzimní části vede tabulku o pět bodů. Tradiční značka šturmuje za přímým postupem. Silný majitel Vojtěch Kačena chce vybudovat klub, který bude čeřit vody. Na novém stadionu. Ideálně za proslulými Lužánkami. To všechno Svědíka zlákalo.

Než s k tomu dostaneme, nevolal vám v poslední době Pavel Nedvěd, manažer národního týmu?

Ne, vůbec. Reprezentace jde mimo mě. Myslím, že vždycky i šla, že i v minulosti to byly jen mediální spekulace. Nevím, jestli moje jméno tam vůbec někdy figurovalo. Je otázkou, zda by obecně v rámci nastavení asociace a mé trenérské filozofie bylo toto spojení vůbec možné.

Co říkáte na výkony národního týmu?

V asociaci a konkrétně pak v reprezentačním úseku jsou lidé, kteří to řeší a tudíž to také mohou hodnotit. Je to jejich práce a zodpovědnost.

Chcete být kolegiální, když je ve hře světový šampionát?

Samozřejmě výkony sleduji, vidím to ale zpovzdálí. Když neznáte podhoubí, vztahy, konkrétní zadání, atmosféru a tak dále, je těžké něco komentovat, protože všechny tyto věci mohou ovlivňovat činnost všech lidí. Jednoznačně by to mělo fungovat v jedné linii z vrchu, pak přes trenéry a hráče , aby to dávalo hlavu a patu. To nevím, jestli je stoprocentně splněno.

Není. Česko hledá před baráží trenéra i kapitána, hráči se urazí za jemnou kritiků fanoušků. Věříte, že se atmosféra může otočit tak, že po 20 letech na mistrovství světa postoupí? Cesta vede doma přes Irsko a pak případně Dánsko či Severní Makedonii.

Evropa se strašně vyrovnala. Na mistrovství světa postupují státy, o kterých bychom řekli, že tam nikdy nebudou. Ale v Evropě už každý soupeř vyžaduje respekt. I když individuální kvalita je rozdílná, týmová to dohání. Iry jsem viděl s Maďarskem a je to nepříjemný soupeř. Bude záležet na tom, jak dobře se nachystáme. Je alchymie trefit se do výběru hráčů s formou, touhou hrát za národní tým a dobře to poskládat, určit a vtisknout týmu správnou taktiku na soupeře. To bude klíčové.

A trefit se do zahraničního trenéra?

Ale musí to být trenér, který má nějaké úspěchy a to souvisí s ekonomikou. Když už, měla by to být osobnost, kterou hráči respektují. To je důležité.

Před nástupem již odvolaného Ivana Haška se spekulovalo také o vás. A vy jste později šokoval celé fotbalové Česko tím, že jste se rozhodl pro Brno, tehdy poslední ve druhé lize. Nepřekvapil jste i sám sebe?

Nepřekvapil. Oslovila mě celá cesta, kterou se chce Zbrojovka ubírat, lidé kolem ní. Ať už je to nový majitel, další lidé v klubu, nebo fanouškovská základna. Všechno mi dávalo smysl. Práce mě musí naplňovat, musím vědět že někam směřujeme a máme postupné cíle. Cítil jsem na jednaní Zbrojovky, že zájem je opravdový, profesionální. A hlavně věděli, proč bych to měl být zrovna já. Deklarovali to délkou smlouvy a pravomocemi, které jsem dostal například ve složení realizačního týmu.

Přiznejte, neměl jste obavy, co by se dělo, kdyby se spadlo do třetí ligy?

Měl, nebudu lhát. Ale věřil jsem, že společně jako Zbrojovka to zvládneme. Byly před námi těžké zápasy. Tým nevyhrál dlouho v domácím prostředí a ležela na něm psychická deka. Nejprve jsem přemýšlel nad tím, co týmu vtiskneme tak, aby to bylo rychlé a efektivní. Důležité bylo zanalyzovat správně sestavu a typologii hráčů, aby to pokud možno fungovalo okamžitě. Tím, že ostatní týmy v dolní polovině tabulky hodně bodovaly, se to ukázalo jako klíčové na cestě záchraně.

Podařilo se a teď po podzimu vedete tabulku. Jste spokojený s tím, jak tým zvládá vaše nároky?

Přístup hráčů k tréninkovém procesu a zápasům ukazuje, že tým ví, co chce, dobře pracuje. Přišli někteří zkušení hráči, kteří mě znali a věděli, do čeho jdou. Letní příprava byla vynikající z hlediska jejich přístupu.

Vy jste věděl, do čeho jdete? Ve druhé lize jste dlouho nepůsobil.

A je zase jiná, než když jsem na jaře přicházel - kvalitnější, vyrovnanější. Viděl jsem, jak se v létě tvoří lepší mužstvo v Táborsku, trenér Radek Kronďák tomu dal jinou tvář. Věděl jsem, že Opava půjde pod trenérem Nádvorníkem nahoru, že se zvedne Artis, protože má velmi dobré hráče a ambice. Oproti minulému roku, když Zlín neměl konkurenci, jsou tady minimálně tři týmy se silnou a zkušenou základní sestavou. Nesmím se vším respektem opomenout další, které dokázaly svou kvalitu. Za jeden budu jmenovat Příbram, která se neskutečně zvedla po nevydařeném začátku, tady velký kredit trenérům v čele s Jirkou Kohoutem.

Před Táborskem máte náskok pět bodů. Když se podíváme, jaké týmy jsou na spodku první ligy, je klíčové být ve druhé lize první a postoupit přímo?

To je samozřejmě vždycky lepší. Zvednete pohár nad hlavu a nemusíte se o nic starat. Říká se, že druholigové kluby nehrají v baráži pod tlakem, ale letos to tak nebude. Byly by zklamané, kdyby nepostoupily. Budou to velmi těžké zápasy.

Jste typ trenéra, který rád buduje od píky?

Mám za sebou mimo jiných dvě dlouhodobá angažmá - v Pardubicích jsme se dostali z divize do druhé ligy, ve Slovácku jsme se postupně zvedali. První rok záchrana, pak jsme měli na dosah první skupinu a pak v ní čtyři roky byli. To je z dnešního pohledu až neuvěřitelné, že jsme se takhle drželi. Byl jsem tam šest let podobně jako v Pardubicích. Tady jsem také uzavřel smlouvu na pět let.

To by měla být koncepční práce.

Měla by to být dlouhodobější práce, ale po zkušenostech jak životních, tak profesních, vím, že realita může být zcela jiná. Lidé, kteří mě do Zbrojovky přivedli, ale zase vědí, jaký jsem trenér i člověk a proč jsem dostal důvěru na tak dlouho. Není to jen o výsledcích, ale také o tom, jak se práce trenéra promítá do celého klubu.

Je ale dobře, pokud je klub příliš závislý na trenérovi? Když se podíváme na Slovácko, můžeme zjednodušeně konstatovat, že po vašem odchodu se sesypalo jako domeček z karet. Naopak Brno s vaším příchodem ihned vypadá tak, že má silné základy.

Takhle to nevidím. V týmech jako Slovácko je přirozené, že střídáte lepší a horší období. Zaspalo se s okysličováním klubu, nejen hráčů. Lidi tam ale mají srdce, region fotbalem žije. V klubu je sice málo lidí, ale každý dělal maximum, aby bylo Slovácko úspěšné. Ať už beru trávníkáře, maséry, trenéry mládeže, fanoušky a další. Věřím, že se z toho klub dostane. Nemají špatný kádr. Trenér Roman Skuhravý ví, co chce. Jsou na dobré cestě.

A Brno?

Věci se tady krásně kloubily do sebe. Vždy to začíná od nejvyšších pozic a tam teď jsou erudovaní lidé s jasným cílem a vizí, mají profesní kvalitu. Pro mě je důležitá i fanouškovská základna a ta v Brně, velkém městě, je. Vyjede s námi 300 lidí ven a fandí. To je strašná devíza i závazek.

Poznáváte, co pro Brňany znamená Zbrojovka?

Věděl jsem, že je to značka. Když se připravuji na angažmá, už to není tak, že bych se do něčeho bez hlavě hrnul, jako když jsem začínal a chtěl být v lize. Mám jiný pohled. Jsem strašně zvědavý, kladu spoustu otázek. Měl jsem možnosti jít zase do ligy, ale zohlednil jsem i to, že chci pomoct některým lidem, které mám rád a nedokážu jim říct ne.

Koho máte v Brně rád?

To bych si chtěl nechat pro sebe. Ale vidíte, že už jsem vyjmenoval dost věcí, které mi dávaly smysl jít sem.

Pauzu jste měl kvůli operaci kolena delší. Už jste trpěl bez fotbalu?

Víte co, půl roku mi nechyběl vůbec. Těšil jsem se, že operace proběhne v klidu a budu mít spoustu času. Užíval jsem si rodinu, to byla také jedna z priorit, rodina je strašně důležitá. Musím poděkovat Pavlu Jirouskovi, který trénuje mého syna a dal mi příležitost, abych mu šel dělat asistenta k U11.

Do Chrudimi.

Krásný půl rok. Měl jsem radost, když jsme viděli na klucích zlepšení. To hodně těší. Úplně jiná práce. Čistá hlava. Pavel pracuje velmi dobře, proto tam syna mám. Dále jsem přijal pozvání od kluků z  Oneplay Sport, abych nevypadl z mediální komunikace a analýzy. Ale jinak mi fotbal nechyběl. Rád jsem se chodil na zápasy dívat v poklidu na tribunu. A jen poslouchat, dívat se. To si pak uděláte názory, analýzu a máte dobrý přehled o ligovém dění, klubech i trenérech.

Když jste končil hráčskou kariérou, dělal jste i tři práce zároveň. Uvědomujete si, že je privilegium živit se fotbalem?

Pro mě je to mimořádný dar. Vážím si, že mohu fotbal na profesionální úrovni už tolik let dělat. Byl jsem tvrdě vychovávaný, nemohl jsem být frajer, protože to jsem okamžitě dostal z jedné i druhé strany.

Táta moc nechválil?

Zcela výjimečně. Dodnes je pro mě největší chvála, když mi po zápase napíše, že to bylo dobré.

Vy to máte se synem jinak?

Chci to mít jinak. Snažím se. Vím, jak je to důležité. Když jsem dělal ty tři práce najednou, poznal jsem hodnotu života i lidí, jak se k vám chovají, když jste na vrcholu a když jste dole. Je to pro mě zásadní zjištění pro jeho výchovu. Fotbal není všechno a lidské osudy bývají někdy nevyzpytatelné. S pokorou obdivuji každého, kdo se s nimi dokáže vypořádat a mít šťastný život.

Myslím, že chlapa nedefinují úspěchy, ale to, jak se chová, když se nedaří.

Souhlasím. Mám v tomhle zvláštní povahu, že si ani úspěchy někdy neužiju. Vyhrajeme a já už přemýšlím, jak to připravíme na příští týden. Vždycky ale až v tom horším poznáte, jak se lidi chovají. Zvednout se je daleko složitější. Mou osobnost tyhle prožité věci strašně tvarovaly. Díky tomu, že jsem si to prožil, jsem pak bral další zkoušky jinak.

Jak?

Jsou to všechno hodně důležité zkušenosti do práce, ale hlavně do života. Fotbal je práce s lidmi a to přináší různé situace, které musíte vyhodnotit a vybrat správné rozhodnutí. Chyby se snažím hledat nejdříve v sobě. To mám po utkání. Než začnu s hráči, začnu u sebe, co jsem mohl udělat lépe v přípravě, nebo koučinku. Má milovaná žena mi říká, že sám sobě nakládám až moc. Takhle to mám nastavené.

Musíte i hráčům občas připomenout, že fotbal je privilegium?

Párkrát jsem to řekl na Slovácku: Kluci, užívejme si, že jsem na vrcholu, ne vždycky to tak bude. V Brně zatím nebyl důvod pouštět se do takových proslovů k týmu, spíše k jednotlivcům. Pro mě jako trenéra je důležité, abych představil cestu, kudy chceme jít, jak budeme hrát, jak budeme nastavení. Nekoukáme se doleva doprava, soustředíme se na náš výkon. Čtyři kola jsme zvládli perfektně, porazili jsme Táborsko v poslední minutě, ale pak jsme z dvojzápasu Artis, Prostějov udělali jen bod. Na klucích jsem viděl určitou paniku.

Ztratili sebedůvěru?

Musela se zase hledat. Do toho přišla zranění.

Jak jste reagoval?

Jeli jsme do Chrudimi a zvolili jsme pragmatický přístup: vyloženě jsme se koukali na výsledek. Sestava byla okleštěná, změnili jsme rozestavení v obranné fázi. Uhráli jsme to 1:0, byl to velmi důležitý počin pro myšlení hráčů. Ano, neodehráli jsme všechny zápasy tak, abychom se plácali po ramenou. Tohle ale víme a je to jen důkaz, že máme na čem pracovat. Některé úseky utkání v Ústí, ve Vlašimi nebyly herně v pořádku. Ale my ta utkání vyhráli 1:0 a to je pro tým posílení.

Fotbalové kluby v Česku skupují miliardáři, hodně se změnil trh, znásobily se sumy za hráče. Nahlížíte na to pozitivně, že to jsou peníze, co zůstávají ve fotbale, jen se musí správně investovat dál?

Pojmenoval jste to přesně. Mít ty peníze je jedna věc a druhá věc je s nimi rozumně zacházet. Vím, co si můžeme a nemůžeme dovolit. Byť by někdo řekl, že máme peníze, nejsme nerozumní. Neděláme bláznivé věci. Ale mně je jedno, jestli si někdo koupí někoho za hodně. To je každého věc, když na to má. Je super, že takoví lidé vstupují do fotbalu a jsou v něm peníze. Vždyť můžeme být jedině rádi. Vznikají i nové pracovní pozice v klubech. Vše se rozšiřuje a zdokonaluje.

Jak se vám líbí fotbal v lize? Neupadá trošku kvalita?

Nemyslím si. Ale podrobně to mohu sledovat až teď po skončení podzimní části Chance národní ligy, takže nemůžu moc hodnotit. Teď se právě těším, že se v klidu podívám na pár utkání. Liga je poměrně vyrovnaná a budu sledovat, jak si týmy vedou. Po vstupu ekonomicky silných majitelů do různých klubů bych řekl, že naopak může být liga hodně zajímavá.

Vojtěch Kačena, majitel Zbrojovky, chce investovat do nového stadionu i tréninkového centra, chce hrát s Brnem nahoře v lize. Promítnou se jeho ambice také v zimním přestupovém okně?

Máme vytipované nějaké posty, ale nebudu konkrétní. Maximálně pět hráčů, když budou tři, nebo dva, tak se taky nic nestane. Musí to být opravdu posily. Říká se, že v létě přišlo jedenáct posil, z některých musíte však nejdříve posily vychovat. V létě se tvořilo nové mužstvo. Pro mě všechno začíná tréninkovým procesem, viděl jsem, že hráči mají v trénink důvěru, že to ponese ovoce. To je podstatné. Ale chtěl jsem říct ještě jednu věc.

Povídejte.

Přišli hráči z ligy, ale ne ze Sparty, Slavie, nebo Plzně. Přišli z týmů, na které nebyl kladený tlak, že musí vyhrát každý zápas. A najednou je tlak na všechny, že to musíme zvládnout. Pro kluky je to těžké. Ne každý to pojme tak, že to z něj spadne po prvních dvou přihrávkách. Někdy nás to brzdilo.

Jak často se bavíte s majitelem Kačenou o fotbale?

Bavili jsem se spolu při vstupním rozhovoru a pak jednou po zápase. Pan Kačena je v tomto dobrý, má kolem sebe lidi, kterým důvěřuje. A nás nechává pracovat. Ale rozhovor s ním je velmi zajímavý. Moc mě bavilo ho poslouchat. Je to mladý člověk, co fakt něco dokázal.

Je pro vás velmi důležité, aby Zbrojovka co nejdřív vybudovala moderní infastrukturu, protože zázemí pro mládež je špatné?

Nejen pro mládež… Po úkolu postoupit je to jeden z klíčových bodů, aby se to povedlo. Těžší období přetrpíme. Jestliže se povedou věci, co řekl majitel, nebo lidé kolem, ať už tréninkové centrum, nebo stadion, který tedy asi bude později, tak si myslím, že by to bylo špičkové. Tréninkové centrum je základ všeho. Už to bude na moderní úrovni.

Fanoušci Brna mají stále v srdcích Lužánky jako místo pro stadion. I vy k nim tíhnete?

Také, protože jsem tam ještě hrál. Pamatuji si, kolik tam chodilo lidí. Bylo to skvělé prostředí. Pro fanoušky by to bylo nejlepší. V tomhle dám na místní lidi a vazby. Chtěl bych, aby fanoušci byli spokojení a pak na Lužánky chodili v co největším počtu.

Teď se dělíte o městský stadion s Artisem, který chce také do ligy. Posouvá vás městská rivalita?

Rivalita vznikla spíš uměle. Co se týče střídání na stadionu, není úplně optimální, když to musíme vyklízet, ale taková je teď situace. Není to obrovský problém. Hledíme si sebe. Derby je se vším všudy. To byla skvělá atmosféra, plný stadion, hezký fotbalový zážitek.