Nechci si jet jen to svoje. Nad tenisem musím víc přemýšlet, říká Lehečka

Po daviscupové bitvě v USA si Jiří Lehečka užívá doma rodiny. Ještě než si našel čas na rozhovor pro Seznam Zprávy, svědomitě doprovodil babičku k lékaři. Tenis je třeba dát bokem, tréninkový dril chvíli počká. Vynechal turnaj v Tokiu, aby zmožené tělo zregenerovalo. Z náročné dvouměsíční americké šňůry se vrátil s jet lagem, ale i hřejivým pocitem, že Česko heroicky táhl k postupu do čtvrtfinále elitní týmové soutěže.

V těžkých podmínkách propotil trička s trikolorou tak, že by se dala ždímat. Zapsal dvě výhry, skolil i světovou pětku Taylora Fritze a navázal na zdařilé vystoupení na US Open. V žebříčku ATP poskočil na životní šestnácté místo a pomalu vyhlíží další výzvu: vyřadit Španělsko s fantastickým Carlosem Alcarazem.

Jak dobíjíte baterky? Vyměnil jste mrakodrapy za les?

Za poslední dobu bylo zápasů opravdu moc. Už se u mě projevovala chronická únava. Tělo nereagovalo na žádné regenerační podněty od fyzioterapie po masáže. Vždycky jsem se cítil hůř. Poslední dva zápasy byly, nechci říct na krev, ale musel jsem si sáhnout do zásob. Vrátil jsem se zpátky do Česka, viděl se s rodinou a budu se snažit hlavně si odpočinout. Žádný plán teď nemám. A docela si to užívám.

Při čem nejlépe zrelaxujete?

Jsem rád, když si můžu zajít na golf nebo do lesa, projet se na kole po Českém ráji. Je to aktivita, u níž si odpočinu a vyčistím hezky hlavu. Příroda je rozhodně nejlepší uklidnění.

Na Floridě jste si v obrovském parnu sáhl na dno, během bitvy s Fritzem jste čtyřikrát měnil úplně mokré triko. Bylo to na morál?

Bylo. Ani nebylo moc jiných možností. Tomáš Macháč onemocněl a bylo jasné, že singla nebude schopný odehrát. Nebyla možnost říct, že se necítím. Věděli jsme, že jiná cesta nevede, než to zvládnout. Podle toho jsem si upravil tréninkové dávky. Snažil jsem se vytěžit maximum z toho, co jsme byli schopni nahrát. I přesto jsem cítil, že tělo už je hodně rozbité, že únava tam je. Naštěstí máme dobrý tým lidí, profesionálů, kteří vědí, jak nás nahodit, jak nás dostat zpátky do fyzického optima. To je jeden z důvodů, proč jsem zvládl dva zápasy ve dvou dnech proti těžkým soupeřům v těžkých podmínkách.

Potvrdil jste si, že kondiční přípravu máte i během sezony dobře nastavenou?

Myslím, že jo. Není nic jednoduchého vyšperkovat kondiční přípravu perfektně, abych se na turnajích cítil dokonale. Na jaře jsem změnil kondičního trenéra a sedlo si to skvěle. My jsme celkovou kondiční přípravu mířili na US Open. Vyšlo nám to. I data, která jsme měli ze zápasů, potvrdila, že tělo bylo v dobré kondici. První moment, kdy nastala větší únava, byl až před zápasem s Alcarazem, což je ale naprosto logické, protože to už je čtvrtfinále. Na grandslamech se počítá s tím, že když chcete jít daleko, bez únavy se hrát nebude.

Jenže před Davis Cupem moc prostoru na nadechnutí nebylo.

S přítelkyní jsme odletěli do Miami, měli jsme tři dny volna, a potom už jsem utíkal do Delray Beach, abych byl na srazu a mohli jsme začít přípravu. V týdnu na Davis Cupu bylo cítit, že by tělo rádo ještě odpočívalo, ale zase jsem ho musel nahodit do provozu.

Změnila se s novým kondičním trenérem příprava zásadně?

S bývalým kondičním trenérem jsme byli dlouhou dobu. Kondičně mě vychoval, naučil základy, má podíl na tom, jak jsem na tom i teď. Byli jsme spolu osm let a po takové době jsem cítil, že potřebuji změnu. Bylo to ještě v době, kdy jsem nehrál dobrý tenis, někdy po turnaji v Římě. Potřeboval jsem impuls. Myslím si, že to funguje dobře.

Jak těžká pro vás jsou tato rozhodnutí, jež ke sportu patří, ale mohou poznamenat dlouholeté vztahy?

Je to součástí profesionálního sportu. Každý tenista je sám za sebe taková malá firma. Je to naše kariéra. Tohle jsou věci, kdy hráči musí myslet na sebe, i když je to hrozné říct. Když cítíte, že je potřeba udělat změnu, musíte si za tím jít. Není to nic jednoduchého, ale byl jsem o tom přesvědčený.

Jak přemýšlíte na kurtu v kondičně náročném zápase za stavu, kdy prohráváte v gamu 0:40 nebo 15:40? Uvažujete nad rozvržením sil do další hry, že raději zvolíte riskantní úder, pokusíte se o rychlý konec výměny i za cenu nevynucené chyby, anebo se honíte za každým míčkem do posledního dechu?

Hodně záleží na situaci, jakým způsobem se vyvíjí zápas. Pokud hraju proti klukovi, který servíruje neskutečně a oba si uhráváme servírovací gamy bez větších problémů, tak když mám 0:40 a dostanu těžký kraťas, který je náročný doběhnout, tak je obrovský předpoklad, že i když se mi to povede, druhý míč můžu dostat klidně eso.

A ještě pak navíc chvíli funíte.

Přesně tak. Ale například teď v Davis Cupu byly momenty, kdy jsem hrál proti hráčům, kteří mají rádi výměny od základní čáry, a hlavně na pomalém povrchu, takže výměny se hrály hodně. A to je chvíle, i když je to 0:40, kdy každý míč může cokoli změnit a je potřeba hrát úplně každý balon. Ono se to nezdá, ale stejně rychle, jak můžete prohrávat 0:40, to může být shoda. Když se láme třetí set nebo končí druhý, tak je úplně jedno, kdo na druhé straně stojí, prostě se hraje každý bod naprosto naplno.

V tomhle je kouzlo tenisu. Magickým momentem v kariéře je jistě výhra v Davis Cupu na půdě Spojených států. Jak si toho považujete?

Je to skvělý úspěch jak pro celý tým, tak je to dobrá motivace a znamení i pro český tenis. Pro kluky, kteří začínají. Pro hráče, kteří se na nás dívají v televizi. Stejně jako když jsem se já kdysi díval na Tomáše Berdycha s Radkem Štěpánkem. Jeden z takovýchto úspěchů může děti motivovat k tomu, aby tenis začaly hrát. A to je na tom nejkrásnější. V individuální rovině si moc cením dvou výher proti hráčům, které jsem nikdy neporazil. Na jejich domácí půdě a ještě v Davis Cupu.

Zarazilo vás, že Američané, kteří umějí udělat sportovní show jako nikdo na světě, přistoupili k Davis Cupu jinak, než by si zasloužil? Měli jste skromnější podmínky v zázemí a ani hrací časy nebyly úplně příznivé pro diváky.

Myslím, že Davis Cup si zaslouží něco jiného, ale v Americe ho nevnímají stejným způsobem jako my. V Evropě znamená Davis Cup nějaký odkaz, historii. Hlavně fanoušci to vnímají úplně jinak, prostě hraje nároďák. V Americe, když nepočítám pár lidí na Floridě a fanoušky tenisu, bylo bez šance, že by Davis Cup proti Česku oslovil lidi, kteří tenis nesledují. Bavil jsem se o tom i s americkými tenisty. Francese Tiafoe mi říkal, že když vyhrají Davis Cup, ani to nebude ve velkých televizích, ale když uhraje semifinále US Open, dostane se to všude.

Nicméně to nijak nesnižuje, že jste porazil světovou pětku Taylora Fritze (6:4, 3:6, 6:4). Poté, co Jakub Menšík s Tomášem Macháčem prohráli ve čtyřhře s dvojicí Rajeev Ram, Austin Krajicek (6:7, 7:5, 4:6), jste musel vyhrát, jinak byl konec. Máte rád, když se na vás naloží tlak?

Věděl jsem, že hraji dobrý tenis, cítil jsem se sebevědomý i proto, že jsem den předtím odehrál dobrý zápas. I když mi podmínky ze začátku moc neseděly, tak prací a prvním zápasem jsem byl schopný se dostat do pocitu, kdy jsem věděl, co a jak hrát. Moc dobře jsem si uvědomoval, že jsem s Fritzem poslední čtyři zápasy prohrál, ale už ten předchozí v Torontu byl extrémně vyrovnaný. Prohrál jsem v tiebreaku třetího setu. To mi dodávalo sebevědomí, že už by se to mohlo povést. A kdy jindy to zlomit než při Davis Cupu. Ale to jsou věci, nad kterými se moc nevyplatí přemýšlet.

V závěrečné výměně vám pomohlo i prasátko (míč se dotkne pásky sítě). Je těžké zachovat dekorum a neslavit takový fiftýn příliš okázale?

Jak říká náš kapitán Tomáš Berdych: Dobře zahraný míč vždycky přejde přes síť. Samozřejmě jsem se potom omluvil u sítě. Tohle vůbec neovlivníte. V plno zápasech jsem to štěstí neměl, teď dvakrát stálo spíš na mé straně. Byl to poslední balon, ty předchozí jsem si musel uhrát. Byl to dobrý game. Soupeř mi to nedaroval a to pro mě bylo důležité. Prasátko pomůže, ale jsou i momenty, kdy to soupeři úplně nahraje a dostanu se z tlaku do nevýhody.

Celý víkend jste vypadal v laufu, ve formě z US Open. Věřil jste, že se Jakub Menšík otřepe a urve rozhodující bod proti Tiafoevi (6:1, 6:4)?

Viděl jsem jeho zápas proti Fritzovi den předtím. Z obou stran to byl výkon, kdy moc nevěděli co čekat. Byli trošku nervózní a bohužel Kubovi nefungoval servis. Zápas se mu nepovedl, ale nepovedl se proti pátému hráči světa. Nedalo se úplně moc co vytknout. To jsou věci, které se stanou. Udělal maximum. Pak nastoupil do čtyrhry po boku Tomáše Macháče a měl jít hrát i singla. Byl jsem od začátku přesvědčený, že Tiafoea porazí. Tiafoe nebyl v nejlepší formě, nedaří se mu podle jeho představ, i když je to zkušený kluk, který ví, kdy má co zahrát. A ještě v domácích podmínkách. Ale věděl jsem, že Kuba ho smázne.

Žádné pochyby?

Jediné, čeho jsem se obával, aby vydržel fyzicky. Kubu pobolívalo koleno, cítil se unavený. Čtyřhra v Davis Cupu je strašně dlouhá, hraje se normálně s výhodami, klasický třetí set. Pro jeho tělo i psychiku to bylo hodně náročné. Z tenisového hlediska jsem nepochyboval, ale bál jsem se, aby mu nedošla šťáva.

Únavě odpovídaly i oslavy v lobby na hotelu. Pivko a na kutě?

Neužili jsme si to vůbec. Všichni jsme byli tak vyčerpaní, že jsme si dali jedno pivo, někdo sklenici vína, seděli jsme a chtělo se nám strašně spát. Takhle vypadala naše oslava. Byli jsme spíš rádi, že je to za námi, že jsme to zvládli. Spadla z nás nejistota. Nevěděli jsme, jestli se to kvůli počasí vůbec odehraje. Jsme vděční, jak se to povedlo.

Jedno pivo, ale s dobrým pocitem.

To určitě. Nějakou náhodou jsme tam objevili Prazdroj, takže jako doma.

Tomáš Berdych je rok v pozici kapitána, loni nahradil Jaroslava Navrátila. V čem je největší změna?

Pan Navrátil měl obrovské zkušenosti, přesně věděl, jak daviscupové zápasy probíhají. Největší změnu ale vidím v tom, že Tomáš je nám zkrátka generačně blíž. Ještě nedávno hrál na túře. Ví, co poradit, kdy je to vhodné, a kdy ne, je hodně empatický. Dokáže se vcítit do naší pozice, protože v ní byl nedávno. To je nejdůležitější. Rozumí modernímu tenisu a ví, jak funguje.

Když se porazí Amerika, vlije to týmu ještě další sebevědomí, že můžete porážet ty nejlepší?

Stouplo nám sebevědomí jako týmu celkově. Sehranost je skvělá. Dokážeme spolupracovat, dobře se doplňovat. K tomu, aby se nám mohlo takhle dařit, musíme na sobě individuálně pořád pracovat. Nejvíc týmu přispějeme tím, že se budeme sami zlepšovat, předvádět dobrý tenis a posouvat se nahoru. Pak můžeme doopravdy porážet velké soupeře.

Třeba i Španělsko ve čtvrtfinále?

Hodně těžký los, pokud bereme v potaz, že bude hrát Carlos Alcaraz. Je zbytečné přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdyby nehrál. Samozřejmě přijatelnější, ale všichni se musíme připravit na nejtěžší varianty. Je to osmička nejlepších týmů na světě, tam si už soupeře nevybereme. Není moc větších výzev v tenise než porazit Alcaraze. Ale když bych to měl srovnat s Itálií, tak Španělsko je hratelnější, pokud se bavíme o čtyřhře a pozici druhého hráče.

Proti Alcarazovi jste hrál nedávno čtvrtfinále US Open a třebaže jste nepředvedl špatný výkon, jeho hře jste nedokázal čelit. Přemýšlíte, jak být ještě lepší v zápase, kdy nedostanete jediný míček zadarmo?

Chybí tomu ještě velký kus práce a právě přemýšlení nad tenisem. Nevyřeší se to samo. Není žádná slabost si přiznat, že Alcaraz a Sinner jsou teď jinde. Kdo rozumí tenisu, vidí to. Ale nechci si jet to svoje a říkat si: Tak třeba to dnes vyjde. Pokud chci tyto kluky porážet, musím posouvat svůj tenis i taktické myšlení na kurtu. Ale nemůžu mít všechno hned.

Poskočil jste na životní 16. místo světového žebříčku. Pořád jste velmi mladý hráč. Kariéra frčí podle plánu?

Těžko říct. Nikdy jsem si nedával kariérní předsevzetí. Každý má cíl být světovou jedničkou, vyhrát jednou grandslam. Bez těchto cílů by bylo těžké to dělat. Snažím se jít krůček po krůčku, dávat si spíše menší cíle, abych byl schopný se posouvat kupředu. A jedním z cílů pro tento rok byla první dvacítka, to se mi teď povedlo. Budu se snažit ukončit sezonu co nejlepším způsobem. Po konci kariéry se chci ohlédnout bez výčitek, že tohle bylo mé maximum, ať bude jakékoli.

TOP 10 je příští meta?

Bylo by to fajn, ale cíle jsou postupné. Teď jsem si cíl splnil, takže s pokorou na ty další, které jsem si ještě ani nestanovil. Ale jsou ty nejvyšší.

Posouvají vás i zkušenosti. Alcarazovi jste poprvé čelil na hlavním dvorci Arthura Ashe. Příště to tam může být zase lepší.

Určitě. Tohle jsou prostě věci, kterými si musíte projít, nedají se moc natrénovat. Na dvorci Arthura Ashe jsem trénoval, ale v momentě, kdy tam jsou diváci a hrajete proti světové dvojce, která hraje nejlepší tenis na betonu, co kdy hrála, je to zkrátka jiné. Když se vám to pak stane znovu, už víte, co očekávat. Alcaraz tam hrál víc než dvacet zápasů, já první. I to je jeden z důvodů, proč to zvládl líp.

Český tenis díky vaší generaci zažívá krásné časy. Má tři hráče do 22. místa ATP, tím se nemůže chlubit žádný z týmů závěrečné fáze Davis Cupu. Nechci říct, že to z vás činí rovnou favority, ale o něčem to vypovídá.

Vypovídá to o tom, že se všichni zlepšujeme a máme nejvyšší cíle. Jestli to z nás dělá favority, nebo ne, je těžká otázka. Pro nás bude hlavní držet se toho, co umíme. Oproti ostatním nemáme deblovou dvojici, která by chodila do závěrečných částí grandslamů. Máme zkušeného Adama Pavláska, který je moc šikovný, ale vždycky ho musí doplnit někdo z nás tří. Dokážeme zahrát ve čtyřhře kvalitně, Tomáš Macháč úplně, ten ji hraje výborně, ale pořád to není něco, na co se specializujeme. Tréninky v sezoně jsou soustředěné na to, abychom se zlepšovali ve dvouhře. Když se na poslední chvíli změní nominace a někdo z nás musí jít na debla, není to nic jednoduchého. Rozhodně máme ještě rezervy. Ale tým je na dobré cestě.

Na přelomu roku jste mi říkal, že vyhrát Davis Cup je vaším velkým snem a že doufáte, že to bude i cílem. Už se sen změnil v letošní cíl?

Cílem to je. Bylo by moc hezké, kdyby se to povedlo. Ale bez práce, abychom se každý z nás zlepšovali, to nepůjde. Musíme i nějaké věci obětovat a ukázat si mezi sebou i týmu kolem nás, že to chceme, a podle toho se také připravovat a dělat rozhodnutí. To je moc důležité. Po dvou letech jsme v poslední osmičce, pro nás je teď hlavní udělat maximum, abychom byli připravení a povedl se nám tam uhrát hezký výsledek. Po 23. listopadu se o tom můžeme zase pobavit.