Hlavní obsah

Svět se diví. Mladé české tenistky jsou na absolutním historickém vrcholu

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

Linda Fruhvirtová při kvalifikaci na letošním Roland Garros v Paříži.

Reklama

26. 9. 7:00

Český ženský tenis byl vždy parádní. Martina Navrátilová vyhrála 9× Wimbledon, Helena Suková třikrát, Hana Mandlíková dvakrát, Petra Kvitová dvakrát… Teď je tu ale nová generace a zdolává už ta nejvyšší tenisová patra.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ženským tenisem v juniorské kategorii se prohání česká tsunami.

V žebříčku WTA do 18 let figurují hned čtyři české tenistky v první pětce, pět v desítce a sedm ve dvacítce. Z toho čtvrté Brendě Fruhvirtové je teprve patnáct a osmé Nikole Bartůňkové šestnáct a půl.

Je to naprosto ojedinělé. Žádná jiná země se Česku ani zdaleka nepřibližuje. Kanaďanky jsou ve dvacítce tři, ale až na 12., 13. a 15. místě.

Nikdy předtím na tom mladé Češky nebyly tak dobře jako dnes, což je obrovský příslib do blízké budoucnosti. Už teď si totiž dospělý český ženský tenis nestojí vůbec špatně. V první 25 žebříčku WTA máme veteránky Petru Kvitovou, Karolínu Plíškovou a 26letou Barboru Krejčíkovou. Ve stovce je pak ještě 26letá Kateřina Siniaková, 24letá Marie Bouzková, 23letá Markéta Vondroušová, 27letá Tereza Martincová a 17letá Linda Fruhvirtová. Těsně za 100 pak číhá rovněž 17letá Linda Nosková.

Je to ojedinělé, chce se mi říct bombastické. Taková situace tady ještě nebyla.
Vladislav Šavrda

Každého hned napadne, že brzy můžeme čekat na velké světové scéně doslova české žně. Ale je to opravdu tak?

„Je to ojedinělé, chce se mi říct bombastické. Taková situace tady ještě nebyla, to bychom o tom věděli,“ řekl Seznam Zprávám Vladislav Šavrda, šéf špičkového klubu ČLTK a bývalý daviscupový kapitán. „V minulosti byly ojedinělé úspěchy, které se ne vždy podařilo potvrdit. Třeba Barbora Strýcová vyhrála juniorku Wimbledonu a dalších grandslamů, pak jí ale chvíli trvalo, než se uchytila v ženském tenisu.“

Jaké jsou příčiny českého tažení? Zdá se, že v tom jsou dvě věci. Dobré příklady táhnou, k tomu dobrá a systematická výchova hráček v Česku. Rodinné týmy, které fungují mimo systém, jakou jsou sestry Fruhvirtovy, pak jen potvrzují pravidlo.

„Už před dvěma třemi roky jsme zjistili, že máme v první stovce ženského tenisu široké zastoupení. Patřili jsme tam s počtem hráček mezi nejlepší země. Takže mladá děvčata měla mnoho velkých příkladů. A protože víme, že ve sportech příklady táhnou, tak je i to pokračování takhle úspěšné,“ vysvětluje Šavrda.

Samozřejmě že některé tenistky se rodí i mimo zmíněný organizovaný systém – například zatím veleúspěšné Linda a Brenda Fruhvirtovy, které jsou členkami ryze rodinného týmu. „Ale pak jsou tu Nosková, Bejlek, Bartůňková, Havlíčková… Tyhle dívky už jsou produktem kvalitního systému,“ zdůrazňuje šéf ČLTK.

Národní centra, ale i babytenis

Jsou tu klíčová národní centra – ČLTK, Sparta a Prostějov, pod nimi tréninková střediska mládeže, kde jsou desetileté dívky. Ale tomu ještě předchází systém babytenisu, kam už přicházejí mezi žáky první naděje. „Takhle ‚vznikla‘ třeba Markéta Vondroušová, kterou jsme objevili v osmi letech na turnaji babytenisu na Štvanici a pak jsme se s ní domluvili a zařadili ji do střediska.“

V českých podmínkách funguje skauting už od věku babytenisu. Děti s rodiči dostávají nabídky zajet do klubu, porozhlédnout se tam, zatrénovat, mohou dostat sparing… A pak se podle lokalit rozdělí do již zmíněných tří hlavních center. Samozřejmě že role rodičů je obrovská, musí být u nich vůle se dostat do velkoklubů, poznat prostředí, věnovat tomu čas. A také nemalé peníze.

Rodinné týmy podle Šavrdy ničemu nevadí, když neodmítají reprezentaci. „Pokud tu jsou sestry Fruhvirtovy a budou mít výkonnostně na to, aby reprezentovaly ČR, mimochodem Linda už na jaře reprezentovala, tak bychom neměli posuzovat, zda je to produkt systému, nebo rodičů. Pro nás je důležité, aby byly ochotny reprezentovat Česko, a ta cesta, která k tomu vedla, není něco, čím bychom se měli zabývat,“ říká český odborník.

Někdo by mohl položit otázku, zda je správně, že mladé dívky jsou už v 15, 16 nebo 17 letech tak dobré, když všichni chceme, aby zářily hlavně později ve velkém ženském tenisu. Ten trend ale vidíme i v jiných sportech – ve světové atletice, kde nastupují mladí Norové, nebo v cyklistice, kde 21letí jezdci porážejí veterány.

Šavrda současný stav obhajuje. „Celé to soukolí vychovávání tenistů je dnes tak profesionální, že tam už od útlého mládí běží prevence, kompenzační procesy, aby tělo nebylo sportem huntované. Je to i individuální. Když dítě trénuje a hraje s chutí už od útlého věku, nemám důvod pochybovat, že by tam mělo být něco špatně.“

Náročnost tenisu je dnes však obrovská, zápasy jsou nesmírně kvalitní a první světová stovka se hodně vyrovnala. Za Steffi Graffové byly na čele dvě tři vynikající tenistky a někdo kolem 60. nebo 80. místa už neměl vůbec šanci. Dnes je špička mnohem širší a zápasy jsou od prvního kola náročnější. To s sebou ale nese bohužel i jeden negativní prvek – častá zranění. Proto je důležité, aby byl profesionální celý tým, výborné fyzio, strečink, strava…. Hodně tu pomáhá komplexní přístup k tréninku.

Jenže ani to ještě nemusí stačit. Samostatnou kapitolou je hlava, jak to má tenistka v hlavě uspořádané, zda ví, co chce a jak. Fruhvirt má pravdu, když říká, že je důležité, aby to holky bavilo a aby měly motivaci… V minulosti totiž těch případů, kdy někdo vylétl, ale brzy skončil, bylo hodně. Třeba Capriatiová… Prostě neunesly ten humbuk kolem. Obrovský tlak na psychiku.

Ale mladým Češkám se daří. Mají skvělé vzory a vzájemně se táhnou vzhůru. „Je to až neuvěřitelné. Dá se říct, že český tenis kraluje ženské části světa. Když se bavíme s lidmi z jiných svazů, všichni se ptají, jak to děláme. Od 13 do 19 let máme v ročníku nejlepší hráčky světa. Je to unikum a dává nám to velkou naději, že český tenis bude na vrcholu i v budoucích letech,“ uvedl pro Sport.cz šéftrenér Českého tenisového svazu Jan Stočes.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované