Žena 2025 vs. muž 1954. Keňská šampionka chce běžet míli pod čtyři minuty

Při prvním startu v Evropě, na juniorském krosovém šampionátu v roce 2010, se šestnáctiletá keňská vytrvalkyně Faith Kipyegonová vyjímala ve startovním poli nejen věkem, ale i tím, že rozbahněnou trať zdolávala bosá. Jak byla zvyklá z domova, kde bez bot denně běhala čtyři kilometry do školy a zase zpátky. Její první úspěchy ještě rodiče nemohli sledovat v televizi. Neboť elektřina byla do vesnice slavnostně zavedena až v době, kdy nejslavnější obyvatelka začala ze světa vozit medaile.

A získala jich spoustu. Nejcennějšími jsou tři zlaté z olympijských her na trati 1500 metrů – unikátní sbírka, jakou se nikdo jiný pochlubit nemůže. Ve čtvrtek bude mít Kipyegonová šanci zapsat se do dějin atletiky možná ještě významnějším způsobem. Chce se stát první ženou, která zvládne míli neboli 1609 metrů pod čtyři minuty.

Pokusí se překonat metu, kterou kdysi i vědci považovali za nepřekonatelnou. Metu, jež odolávala lidskému úsilí déle než La Manche nebo Mount Everest. Tentokrát bude mít šampionka na nohou nejmodernější tretry vyrobené speciálně pro tuto akci. Její výkon bude vyvrcholením devítiměsíčního projektu, na němž se vedle trenéra a sparingpartnerů podíleli také experti na aerodynamiku, 3D tisk nebo fyziologii.

„Třikrát jsem vyhrála olympiádu, jsem mistryní světa, tak jsem si říkala, co bych ještě mohla dokázat. A rozhodla jsem se pro tento sen,“ prohlásila v dubnu při oficiálním oznámení historického pokusu. „Pokud věřím sama sobě a zároveň mi věří i můj tým, může se to povést.“

Podle oficiálních údajů World Athletics dosud míli pod čtyři minuty zvládlo 2100 běžců, z toho osm Čechů – první byl Stanislav Jungwirth v roce 1957, zatím poslední Jan Friš letos v únoru. Pár týdnů po něm se do statistik zapsal i Sam Ruthe z Nového Zélandu, který se ve věku 15 let, 11 měsíců a šesti dnů stal nejmladším členem elitního spolku.

Na toho prvního se čekalo docela dlouho, až do roku 1954. Ostatně ještě na počátku 30. let – kdy hodnota světového rekordu byla na zhruba stejné úrovni jako současné ženské maximum – byli někteří vědci i trenéři přesvědčeni, že prolomení hranice čtyř minut není v lidských silách. Pak sportovní soupeření přibrzdila druhá světová válka.

Pořádně trénovat a závodit se dalo jen v neutrálním Švédsku, přesto dva mílaři, Gunder Hägg s Arnem Andersonem, posunuli za tu dobu světový rekord téměř o pět sekund, na 4:01,4.

Možná se mohli stát prvními pokořiteli vyhlížené mety, jenže v roce 1946 byli doživotně diskvalifikováni za porušení amatérských pravidel. Provinili se tím, že přijali startovné ve výši pár set švédských korun. Hodnota světového rekordu se v dalších letech nepohnula, což upevňovalo přesvědčení řady lidí o nemožnosti zdolat čtyřminutovou hranici.

„Oba póly jsou dobyty, byl objeven pramen Nilu, prozkoumáno dno oceánů, pokořena nejvyšší pohoří, člověk se dostal do nejdivočejší džungle, ale jediné, co mu odolává, je míle pod čtyři minuty,“ konstatoval americký magazín Sports Illustrated.

Až v roce 1953 se našla trojice rivalů ze tří kontinentů, která se rozhodla s tím něco dělat: Roger Bannister (Velká Británie), John Landy (Austrálie) a Wes Santee (USA). Neměli příliš možností utkávat se přímo, proto soupeřili hlavně na dálku. Bannister později přiznal, že každé ráno bral do rukou noviny a hledal zprávy, jestli se Landy nebo Santee na druhé straně zeměkoule už nezapsali do sportovní historie.

Nakonec se to povedlo jemu, 6. května 1954 na univerzitních závodech v Oxfordu před 1200 diváky. I s pomocí kamarádů Chrise Chatawaye a Chrise Brashera, kteří mu první dvě kola dělali vodiče. Výsledný čas 3:59,4 se stal jednou z hlavních událostí roku.

Články o Bannisterově výkonu se vyjímaly na titulních stranách západních novin, kde v té době sport míval prostor jen výjimečně, a filmové týdeníky začínaly záběry z cílové rovinky. Žádná další atletická meta už nepřilákala takový zájem. Ani stovka pod deset sekund, ani šest metrů o tyči, ani 9000 bodů v desetiboji.

Paradoxně světový rekord, na jehož překonání se čekalo téměř devět let, vydržel pouhých 46 dnů. Pak ho vymazal Landy. Jako by skutečně prolomení čtyřminutové hranice bylo více záležitostí hlavy než těla.

Tím vlastně skončila doba největší slávy běžecké míle. V létě 1981 ji trochu oživili Sebastian Coe se Stevem Ovettem, když třikrát za devět dnů překonali světový rekord, pak zase zájem opadl. Logicky. Míle není olympijskou disciplínou, tento pomyslný souboj prohrála hned v roce 1896 s tratí 1500 metrů, tudíž chybí i v programu globálních a národních šampionátů (s výjimkou Her Commonwealthu). Občas se sice běhá na mítincích Diamantové ligy, letos v Oslu a Eugene, ale ne vždy se sejde startovní pole s kvalitou a ambicemi na mimořádně rychlé časy.

I proto aktuální mužský rekord platí od roku 1999 – výkonem 3:43,13 se o něj zasloužil marocký fenomén Hicham El Guerrouj. Šest z deseti nejlepších časů historie pochází z minulého století, pod 3:45 to ze současné generace zvládli pouze Jakob Ingebrigtsen a Yared Nuguse. Podobné to dlouho bylo i v ženské kategorii.

Přesněji do roku 2023, kdy Faith Kipyegonová překonala světový rekord nevídaným způsobem. Z předchozího maxima smazala 4,69 sekundy – a to ještě podstatnou část závodu běžela sólo.

Čas 4:07,64 už se zdá být blízko někdejší „hranice lidských možností“ – aspoň v představách samotné závodnice a firmy Nike, která se rozhodla zorganizovat pokus o překonání čtyřminutové bariéry. Podobným stylem, jakým před šesti lety posunula keňského vytrvalce Eliuda Kipchogeho k zaběhnutí maratonské trati pod dvě hodiny. Akce se neuskuteční při oficiálním závodě, dosažený výkon proto nebude možné uznat za světový rekord. Zato ale vše proběhne v ideálních podmínkách – s mužskými vodiči a bez soupeřek.

Projekt odstartoval loni v říjnu, ale do dubna se držel v tajnosti, aby Kipyegonová a její tým nebyly vystaveny zbytečnému tlaku. Za dějiště byl vybrán pařížský Stade Sébastien-Charléty a dnem D bude 26. červen, byť pořadatelé jsou v případě nepříznivého počasí připraveni pokus posunout o den nebo dva. Streamovaný bude na sociálních sítích firmy Nike.

Už minulý pátek měl na Amazon Prime premiéru první díl dokumentu Breaking4, sledující cestu keňské šampionky od počátku sezony na start. Jasně z něj plyne, že tentokrát nebude hrát roli pouze sportovní forma. Protože je potřeba z oficiálního světového rekordu ubrat 7,65 sekundy, tedy 3,1 procenta výkonu (u Kipchogeho maratonu to bylo 2,8 procenta) neboli téměř dvě sekundy z každého okruhu, musí být dokonale vychytané všechny detaily.

Kipyegonová poběží v údajně nejrychlejších tretrách, co kdy byly vyrobeny. Jejich hmotnost se podařilo snížit na 90 gramů, ve dvoucentimetrové mezipodešvi budou vzduchové bubliny pro lepší návratnost energie a na podrážce šest titanových hřebů. Na sobě bude mít dokonale přilnavou bezešvou kombinézu s dlouhými rukávy a pod ní podprsenku z termoplastického polyuretanu vyrobenou 3D tiskem. Povrch kombinézy bude vylepšen tzv. aeropody – drobným vroubkováním snižujícím odpor vzduchu.

Nejvíc si organizátoři slibují od vodičů. Přesný počet a složení formace nejsou oficiálně známé, ale podle dostupných záběrů z tréninku by jich mělo být pět. Jeden před závodnicí, jeden za ní a tři běžící ve druhé dráze, aby kolem Kipyegonové vznikla vzduchová kapsa. Tzv. drafting dokáže snížit odpor vzduchu až o 75 procent. Aspoň to tvrdí fyziolog Rodger Kram z University of Colorado, podle jehož výpočtů mohou ženy při dokonalé konstelaci zvládnout míli za 3:59,37.

Optimistické scénáře ovšem lehce zpochybňuje aktuální výkonnost Kipyegonové. Letos běžela jediný závod, na neolympijské trati 1000 metrů v Sia-menu, kde se jí nepodařilo překonat světový rekord. Dosažený čas 2:29,21 představuje tempo, jakým by musela běžet ještě 609 metrů, aby dala míli těsně pod čtyři minuty.

„Jsem spíše skeptik, asi jako většina trenérů. Svoji víru jejímu pokusu nedávám, ale naději ano,“ říká Jan Pernica, šéftrenér českého běhu a bývalý středotraťař. „Věřím, že ženy můžou zaběhnout míli pod čtyři minuty, nejsem si však jistý, jestli už právě teď.“

Podle jeho názoru je mezera mezi světovým rekordem a vyhlíženým časem příliš velká na to, aby ji Kipyegonová dokázala smazat. „Každý výkon se skládá z drobných zlomků, které je atlet schopen vylepšit. V případě míle jde ovšem o desetiny, maximálně pár sekund. Boty už jsou na takové technologické úrovni, že nějaký nový model jí výrazný počet sekund ubrat nemůže. Podobně nevěřím, že i dobře zvládnutý drafting se postará o dramatické vylepšení času.“

I když bude Kipyegonové držet palce, výhledově více sází na mladší závodnice. „U ní vidím potenciál ke zlepšení spíše na trati 5000 metrů. Vždyť teď by musela mít mezičas na 1500 metrech asi o pět sekund rychlejší, než je její světový rekord na této trati,“ vypočítává Pernica.

Za úspěch bude považovat, pokud Keňanka zaběhne výrazně lepší čas než 4:07,64, byť by přímo neatakovala čtyřminutovou hranici. „Myslím, že to je i plán B pořadatelů,“ dodává.

Ani Kipchoge ostatně nepokořil dvě hodiny na maratonské trati hned. Při prvním pokusu v roce 2017 zaostal o 25 vteřin. Aktuálně plní roli mentora a sparingpartnera Kipyegonové. Mají stejného kouče a jsou členy velké tréninkové skupiny v keňském Kaptagatu. „Pokud to Faith dokáže, může to být velké povzbuzení pro matky, pro mladé dívky, pro všechny ženy. Inspirace, aby využily svůj talent,“ tvrdí nejlepší maratonec historie.

Asbel Kiprop, trojnásobný mistr světa na 1500 metrů, dokonce čtyřminutovou míli v podání žen přirovnává k cestě člověka na Měsíc. Jestli se přistání povede, by mělo být jasné ve čtvrtek večer.