Hlavní obsah

Sucho mění Krkonoše před očima. Rašeliniště vysychají a tamní lesy brzy umřou

Podívejte se, jak sucho mění Krkonoše. (Video: Seznam.cz)

9. 7. 8:00

Klimatická změna ohrožuje i vzácnou krkonošskou tundru a během deseti let nejspíš zmizí staré lesy v nejatraktivnějších lokalitách.

Článek

Když loni na jednom z nejnavštěvovanějších míst Krkonoš vyschla voda ve skruži označované za pramen Labe, vyvolalo to mezi turisty pozdvižení. Na podobné projevy sucha v nejvyšších českých horách si však budou muset zvykat.

Vyschlý „pramen Labe“ se stal výrazným projevem klimatické změny v nevyšších českých horách. Indicií, že se zde klima nevratně mění, je ale mnohem víc. I když většina není tak nápadná.

„Pravidelní návštěvníci Krkonoš vidí, jak vysychají vodoteče procházející přes stezky. Vždy byly plné vody a loni v létě byly všechny prázdné. Letos nás to nejspíš čeká také,“ říká náměstek ředitele Krkonošského národního parku Jakub Kašpar.

Správci parku zároveň sledují, jak už teď na začátku prázdnin pomalu vysychají krkonošská rašeliniště, která fungují jako velká houba a tradičně v sobě skrývají veliké zásoby vody.

Tedy spíš skrývaly. „Sucho se projevuje už i na hřebenech, rašeliniště jsou už teď hluboko pod svým normálem, byť hodně vody nasály v zimě, která byla bohatá na sníh,“ dodává Kašpar.

Rašeliniště jsou součástí arkticko-alpínské tundry, která děla z Krkonoš výjimečné přírodní území. Krajina pokrývající nejvyšší části Krkonoš se totiž během tisíců let utvořila díky specifickému a ve středu Evropy výjimečnému klimatu běžnému až ve Skandinávii nebo na Urale.

A stejně tak rostliny, které krkonošskou tundru obývají, přežily v okolí kolem Sněžky či Luční hory tisíce let. Až nyní je klimatická změna začíná ohrožovat.

„Nebezpečí, že bychom o krkonošskou tundru přišli, akutně nehrozí. Krátkodobá reakce je samozřejmě taková, že biotop a ekosystém zvládá výkyvy docela dobře, protože organismy jsou připravené na to, že voda občas není," říká Jakub Kašpar.

„Ale do budoucna je to nebezpečí velmi významné a je dost možné, že pokud klimatická změna bude pokračovat podobným trendem, jaký tady v Krkonoších zažíváme posledních pět let, v dlouhodobém výhledu o ni přijít můžeme. V lepším případě se stane horskou smrčinou, v horším horským bukovým nebo smíšeným lesem,“ naznačuje náměstek ředitele národního parku.

Foto: Seznam.cz

Vyschlý "pramen Labe" v Krkonoších. Obrázek z první poloviny loňského září.

Krkonošské lesy, které pokrývají pás zhruba do 1 300 metrů nad mořem, zmizí podle krajinného ekologa a letitého znalce hor Pavla Klimeše velmi brzy.

„Dožije se toho i moje generace. V nejvyšších partiích lesy během desetiletí dle mého soudu umřou. Samozřejmě vznikne tam mladý porost, který je odolnější, ale musíme si zvyknout, že lesy už nebudou takové, jaké je známe," říká a přibližuje blížící se změnu: „Odejdou všechny klimaxové lesy. Ty krásné porosty na Růžové hoře, kolem Rennerovek jsou velmi ohroženy.“

Sucho totiž tyto porosty oslabuje natolik, že začínají být „atraktivní“ pro kůrovce. Svědčí o tom i postupně se zvyšující těžba kůrovcového dřeva v regionu.

Pavel Klimeš říká, že změnu klimatu v horách pociťuje i na vlastní kůži. V Horním Maršově provozuje už roky vodní elektrárnu, která původně od roku 1898 sloužila na řece Úpě k pohánění pily, později byla přebudována na vodní elektrárnu. V minulosti ji majitelé museli zastavit pouze několikrát v zimě, kdy voda v Úpě zamrzla. V letním období ji musel Pavel Klimeš – kvůli nedostatku vody – poprvé odstavit před pěti lety. A nejspíš to bude standardem i pro nadcházející roky.

„Prostě nebyla voda, průtok klesl pod 0,8 kubíku za vteřinu, což je totální sucho,“ říká.

Zatím nejhorší to podle něj bylo loni. „To jsme odstavili elektrárnu od poloviny srpna až do začátku prosince, to sucho trvalo nezvykle dlouho,“ říká.

V roce 2018 se totiž Krkonoším úplně vyhnuly tradiční podzimní deště, které v horách bývají opravdu vydatné. „První srážky přišly až 4. prosince, což je další projev téhle klimatické změny, kterou tady prožíváme,“ dodává krajinný ekolog.

Podle Pavla Klimeše se klimatická změna v Krkonoších projevuje řadou mnoha drobnějších, pro laika někdy neviditelných, událostí, které však dohromady dávají pocítit, že se nejvyšší české hory mění.

Jakub Kašpar na závěr jednu takovou drobnost přidává: „Před 15 lety bylo nemožné, že by člověk chytil klíště na Horních Mísečkách. Dneska je běžné, že ho můžete chytit i na hřebenech, třeba na Pančavské louce,“ říká.

Spolu s klíšťaty se do vyšších partií hor vydávají třeba i divoká prasata, která sice nepůsobí škody turistům, ale spolu se suchem ohrožují již zmiňovanou krkonošskou tundru.

„Po staletí se držela do tisíce metrů, ale dnes běžně se stává, že chodí za potravou až do krkonošské tundry a likvidují tam například hnízda na zemi hnízdících ptáků,“ dodává Kašpar.