Hlavní obsah

Svatba a dům. Vše ostatní si pořídíte digitálně, říká bankéř z Pobaltí

Foto: Komerční banka

Margus Simson, člen představenstva Komerční banky odpovědný za digitalizaci.

Reklama

20. 2. 9:38

Stát by neměl odevzdat svou digitální infrastrukturu jiným státům, zvlášť, pokud jde o digitální podpisy a identifikaci, říká v rozhovoru hlavně o digitální identitě v jeho rodném Estonsku top manažer Komerční banky Margus Simson.

Článek

Digitalizace v Česku od 1. ledna o kus postoupila. Lidé už nemusí ve spoustě případů chodit na státní nebo obecní úřad a předkládat občanku, některé užitečné věci totiž mohou vyřídit na dálku. Zatím ale jen, pokud jsou klienty České spořitelny, ČSOB nebo Komerční banky. Jiné evropské země, zejména ty severské, však postoupily v digitální identitě mnohem dál. SZ Byznys o tom mluvil s členem představenstva Komerční banky Margusem Simsonem.

Jak se bankovní identita využívá ve vašem rodném Estonsku?

U nás se o tom nemluví jako o bankovní identitě. Jde spíše o státní digitální identitu poskytovanou soukromými společnostmi. Zhruba před dvaceti lety naše vláda potřebovala, aby někdo nabídl službu identifikace lidí. Zodpovědnost na sebe vzaly společně dvě největší banky, které drží dohromady 80 procent trhu, a dvě největší telekomunikační firmy se souhrnným nadpolovičním podílem na trhu. Vytvořily jednu společnost a díky jejich společné velké tržní síle byla jejich digitální identita obecně přijata. Nikoho doopravdy ani nenapadlo vytvářet nějaké další alternativní řešení.

Identita je propojená s průkazem totožnosti, s mobilním ID apod., poslední produktovou novinkou je Smart ID pro chytré telefony. Pokud je vláda jedním z účastníků projektu, pomáhá to vytvořit obecný standard. Bankovní identita v Česku má také legislativní podporu, to je velmi důležité. Jde to tady správným směrem.

Můžete uvést nejzajímavější situaci, kde se digitální identita v Estonsku používá?

Používá se doslova všude. Ve všech záležitostech, které je potřeba vyřídit na úřadě, využívají ji všichni poskytovatelé služeb jako energetické nebo telekomunikační společnosti, banky apod.

Naší ambicí v Česku by mělo být, aby digitální identitu poskytovala co nejširší koalice firem. Pokud lokální společnosti nezačnou poskytovat tuto službu samy, udělá to za ně někdo jiný. A tím jiným by pravděpodobně byla některá velká technologická firma ze Silicon Valley, třeba Google, Apple či Facebook. Když digitální identitu vytvoří tuzemské firmy, bude nejlépe sloužit potřebám a zájmům této země. Stát by neměl odevzdat svou digitální infrastrukturu jiným státům, zvlášť, pokud jde o digitální podpisy a identifikaci.

Margus Simson (42)

Absolvent Talinské technologické univerzity v Estonsku v oboru ekonomie. Pracoval jako ředitel útvaru webových prostředí v bance SEB, ředitel pro oblast elektronických kanálů ve Swedbank, v různých IT pozicích v Eesti Energia, jako náměstek ředitele estonského úřadu pro informační systémy Riigi infosüsteem Amet, jako šéf společnosti Ziraff, která má v Estonsku největší zkušenosti v oblasti digitálních služeb a jako ředitel pro digitalizaci v bance Luminor.

Od ledna 2019 je členem představenstva Komerční banky a odpovídá za řízení útvarů Informační Technologie, Organizace a řízení změn a Řízení informací a tribů Platform Services, Enterprise Services, Business Services a Data Management.

Co ve vaší zemi nejde vyřídit online?

Závisí to na poskytovatelích různých služeb. Ale řekl bych, že soukromé společnosti využívají digitální identitu jak nejšířeji to jde. Digitální svět je o dost pohodlnější a také pro všechny strany méně nákladný. Lidi nechodí na pobočky, nemusí. Já sám si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem v Estonsku na nějaké pobočce byl. Pokud jde o služby státu, existují jen dvě věci, které nemůžete vyřídit na dálku. Nemůžete digitálně uzavřít sňatek a prodat nemovitosti. V těchto případech se totiž úředník potřebuje fyzicky ujistit, že občan skutečně chce tu věc udělat. Poslední novinkou je to, že online se jde už i rozvést.

V Estonsku tedy digitálně funguje i justice?

V některých případech je samozřejmě nezbytné dostavit se k soudu osobně. Ale veškeré spojené papírování jde udělat digitálně.

Popište prosím nějakou zajímavou situaci, kdy jste využil digitální identitu.

Když jsem se před dvěma lety stěhoval do Česka, potřeboval jsem v Estonsku prodat své auto. Udělal jsem to na dálku během pětiminutové pauzy, kterou jsem měl mezi dvěma schůzkami. Nikam jsem nemusel chodit s nějakými papíry. Prostě jsem digitálně podepsal dokumenty, které mi přišly emailem a stejnou cestou je poslal zpět.

V Norsku je možné se za den stát majitelem nemovitosti. Ráno si vyberete dům, podepíšete předschválenou hypotéku a večer je na vás nemovitost přepsaná včetně smluv o dodávkách energie. Které další evropské země jsou průkopníky digitální identity?

V Norsku jsou skutečně hodně daleko v automatizaci hypotečního úvěrování. V Estonsku do tohoto procesu musí stále vstupovat notář. Technicky by to vše šlo vyřešit online, ale zatím to nefunguje. Kromě Norska a Estonska digitální identita v různých praktických situacích velmi dobře funguje v Dánsku, Švédsku, v Nizozemsku a Velké Británii.

Proč je Česko tak pozadu? Potřebná technologie je tu už roky. Kde je podle vás problém?

Česká republika byla vždy excelentní ve výrobě, zvlášť složitých zařízení, mnohdy i lepší než třeba Německo. A ačkoli lidé jsou tu velmi nakloněni technologickým novinkám, chytrým zařízením apod., nebyli zvyklí požadovat lepší digitální služby vlády ani soukromých firem. Teď tu máme covid a mnoho lidí zjistilo, že věci, které dřív dělali fyzicky, je možné daleko snadněji dělat online, takže nakonec vznikla i poptávka. A v ušetřeném čase můžeme dělat zábavnější věci.

V Česku vznikly dva subjekty sdružující různé banky, které chtěly mít vlastní řešení digitální identity, nakonec se ale finanční domy dohodly, že budou postupovat společně. Proč by měl existovat jen jeden poskytovatel identity?

Ve většině zemí, kde je digitální identita velmi úspěšná, existuje jen jedno řešení. Můžete argumentovat, že konkurence je užitečná, ale v tomto případě jsou důležitější dvě věci: důvěra a bezpečnost. Pokud například budeme my dva mezi sebou chtít uzavřít nějakou smlouvu, ale každý budeme mít podpis zaručený jinou digitální identitou, nemusím mít jistotu, že vy jste vy. Přijde mi od vás email s nějakým dokumentem, v životě jsem vás ale neviděl, neznám vás a poskytovateli vaší digitální identity nemusím věřit. Potřebuju mít stoprocentní jistotu, že vy jste ta osoba, o které si myslím, že jste a že ten podpis je váš. Dnes je možné podvrhnout emaily a spoustu dalších věcí, ale proto, aby digitální ekonomika fungovala, celá společnost musí digitální identitě důvěřovat. A v tomto smyslu je mnohem snadnější věřit jednotnému řešení.

Digitální identitu by neměla používat polovina lidí, ale cílem je přesvědčit 90 až 95 procent lidí k jejímu aktivnímu využívání. A pokud existuje jen jedna, kterou používá stát, všechny banky i poskytovatelé služeb, je budování důvěry snazší. Z toho důvodu je i následná adopce technologie pravděpodobnější a vyšší. Když bude mít každá banka, soukromá firma nebo úřady jiný způsob identifikace, zákazník nebo občan to prostě vzdá a nebude chtít digitální identitu používat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované