Hlavní obsah

Syrové svědectví ze Sýrie: „Lidé mizí. Bombardují nás každý den. I teď, když spolu mluvíme.“

Exkluzivní svědectví ze syrského Idlibu: Jak vypadá život v poslední oblasti ovládané povstalci? (Video: Eliška Kolomazníková)

Neustálé bombardování, strach o život a hledání alespoň zdánlivě bezpečného obydlí. Tak svůj každodenní život popsal Syřan Sahib, který se svou rodinou žije v Idlibu. Ta je poslední syrskou provincií, která je pod kontrolou povstaleckých skupin. Nikdo ale neví, jak dlouho tento stav ještě bude trvat. Syrská armáda s podporou zahraničních mocností se rychle posouvá vpřed.

Článek

Občanská válka v Sýrii trvá už od roku 2011. Začala protesty proti režimu prezidenta Bašára Asada, který zemi vede od roku 2000, a rozvinula se v konflikt s mnoha rovinami. Boje mezi povstalci a Asadovou vládou jsou jen jednou z nich.

Podle OSN si už syrská válka vyžádala téměř půl milionu životů. Velkou část z nich tvoří děti. Více než pět a půl milionu obyvatel, tedy zhruba čtvrtina kdysi 21milionového národa, uprchlo do zahraničí. Dalších šest milionů lidí opustilo své domovy, ale zůstalo v Sýrii.

Provincie Idlib patří podle mezinárodních humanitárních organizací v zemi zmítané válkou k relativně bezpečným oblastem. Jak ale syrská armáda zvyšuje úsilí o získání kontroly nad poslední povstaleckou baštou, život v Idlibu se mění v peklo. Svědectví o tamních podmínkách Seznamu exkluzivně poskytl Syřan jménem Sahib.

Sahib žije spolu se svými dětmi, rodiči a sestrami v Idlibu. Každý den přichází do kontaktu s válkou a svou zkušenost nám vylíčil. Předem upozorňujeme, že jsme se z bezpečnostních důvodů rozhodli změnit respondentovo jméno a také zakrýt vše, co by mohlo vést k jeho identifikaci. Cíleně neuvádíme ani některé informace týkající se Sahibova místa narození nebo aktuálního pobytu.

Můžete mi říct něco o sobě?

Jmenuji se Sahib, pocházím ze Sýrie, jsem ženatý, mám čtyři děti a společně žijeme i s mými sourozenci u rodičů. Před lety, před začátkem války, jsem studoval, tak jsem získal úplné základy angličtiny. Ale před dvanácti lety jsem se studiem musel přestat, abych zajistil živobytí své rodině. Začal jsem sám cestovat do sousedního Libanonu, kde jsem pracoval, a vydělával tak peníze pro mou rodinu. Jezdil jsem tam celoročně, zůstával jsem vždy několik měsíců a pak se vrátil domů. Kvůli rostoucímu strachu ze zatčení jsem ale s cestováním do Libanonu přestal.

Strachu ze zatčení?

Režim prezidenta Bašára Asada postupně zpřísňoval kontrolu na všech frontách, včetně hranic. Po demonstracích v roce 2011 lidé začali nuceně podstupovat kontroly, mizet… A já se politicky angažoval, podílel jsem se například na kampani jednoho hnutí pro lepší uspořádání voleb do parlamentu i pro další změny. To všechno primárně proto, abych zajistil své rodině živobytí. S výjezdy do Libanonu jsem ale kvůli bezpečí mému i mé rodiny musel přestat.

Teď žijete v Idlibu. Můžete popsat, jaká je tam situace?

Chcete to popsat? Dobře, ale nejdřív musím říct jedno. Revoluce v Sýrii nezačala zničehonic, důvodů bylo mnoho a lidé kvůli nim začali demonstrovat. Pokojně. Protestovali proti zločinům Asadovy vlády, která zneužívala své postavení a lidem vstupovala do života ve všech jeho oblastech.

Můžete být konkrétní?

Režim Bašára Asada stojí a stál na jasných základech. K těm patří zaprvé vojenské útvary všeho druhu a především vojenské zpravodajské služby, které se podílejí na identifikaci a zadržování nepohodlných osob. Kvůli nim lidé bezdůvodně mizí. Zároveň vláda neváhá zabíjet. I děti. Ukázalo se to hned zkraje revoluce. A zadruhé se vláda opírá o masivní korupci ve státní správě a o nedostatek služeb ve všech oblastech života – ve zdravotnické péči, infrastruktuře a mnohých dalších.

Idlib je poslední provincií, kterou Asadova vláda nemá pod kontrolou, brzy se to ale může změnit, protože podniká veškeré kroky k jejímu obnovení. Jak to dopadá na vás, obyčejného člověka?

Aktuálně tu probíhá bombardování každý den. I teď, když spolu mluvíme, nás bombardují – syrská a ruská letadla. Děje se to neustále, 24 hodin denně, bez přestávky. Terčem jsou civilisté a k využívaným zbraním patří všechno možné včetně bílého fosforu, který je mezinárodně zakázaný. Zároveň čelíme i dělostřelecké palbě, v těchto dnech je to jedna z nejagresivnějších forem útoku na Idlib. Vláda postupuje stylem „všechno spálíme“. Ničí domy, mešity, zdravotnická střediska, všechno. Srovnali se zemí bezpočet malých měst a vesnic.

Máte ve svém okolí někoho, kdo kvůli těmto útokům zemřel?

Ano, mnoho lidí. Moji příbuzní, bratři a kamarádi, sousedé. Mezi oběťmi jsou děti, ženy, starší lidé i mladí muži. Existuje o tom mnoho důkazů, ověřených fotek a videí z kanálů syrské opozice i zahraničních nezávislých médií. I já sám mám řadu hrůzných fotek a videí.

Můžete mi popsat podmínky, ve kterých žijete?

Humanitární situace v Idlibu je velmi komplikovaná. Každodenní život lidí tady, stejně jako život můj a mé rodiny, je těžký. Jsem uprchlíkem ve své vlastní zemi. Musel jsem opustit svůj domov, abych zachránil sebe a své blízké, a to před bombardováním syrského režimu. Teď ale v Idlibu není žádná práce, hlavně kvůli poslednímu intenzivnímu bombardování. Všichni lidé hledají bezpečné místo a na práci nikdo ani nepomyslí. I my se pořád musíme stěhovat, z jednoho místa do dalšího, alespoň o trochu bezpečnějšího.

Populace provincie Idlib se během války přibližně zdvojnásobila. Aktuálně má asi tři miliony obyvatel – co jsou zač?

Jsou tu hlavně ženy a děti a starší lidé. Z Idlibu se stalo útočiště uprchlíků z celé země, ze všech bombardovaných měst, například z Homsu, Hamá nebo z Aleppa. Všichni utekli do Idlibu, zachránit se.

Syrská vláda ale poukazuje na to, že společně s civilisty se do Idlibu přesunuly i skupiny muslimských radikálů. Právě proti nim Asadova vláda společně se zahraničními partnery oficiálně zasahuje. Můžete k tomu něco říct?

V Idlibu žádní teroristé nejsou. My nejsme teroristé. Jsme obyčejní nezávislí lidé, máme rádi svobodu a chceme žít jako ostatní lidé v jiných státech. Svobodně a demokraticky. Asad stále tvrdí, že v Idlibu bojuje proti terorismu. Zabíjení dětí a civilistů je podle něj boj proti terorismu. Bojuje proti nám, obyčejným lidem, ale my nejsme teroristé. Jinými slovy, prezident se chce jen ospravedlnit před celým světem, nic víc.

Proč Sýrii neopustíte?

Situace, ve které jsme, nám to nedovolí. Nemáme žádné finanční prostředky a nejbližší hranice s Tureckem jsou uzavřené. Turecká pohraniční stráž na nás střílí. Jiná cesta ven stojí příliš peněz, které nemáme. Já osobně doufám, že mi někdo pomůže, abych mohl uprchnout a žádat o azyl a následně pomoci své rodině, o kterou se teď za současných podmínek postarat nedokážu.

Co byste vzkázal světu, kdybyste mohl?

Chci požádat celý svět, aby stál při nás. Chci, aby se zastavilo každodenní vraždění a ničení, ze kterého já osobně viním režim Bašára Asada, krytého Ruskem a také šíitskými milicemi. Prosím všechny lidi a vlády, aby nás zachránili před genocidou, které čelíme.

Každý den hledáme nová bezpečná místa, jsme pronásledováni a to je přece zločin. Poskytnutí azylu zaručují mezinárodní úmluvy. Chtěl bych také zdůraznit, že neexistuje mezinárodní mír ani příměří dosažené na úkor prolité krve obyčejných lidí. Nejdřív musí dojít k zastavení válečných zločinů, pak se může začít jednat.

Také žádám celý svět, aby překonal svůj strach a předsudky vůči Idlibu. My nejsme teroristé, my jsme obyčejní lidé, my jsme ti, co umírají rukou syrského režimu.

Generální tajemník OSN António Guterres dnes oznámil, že bylo dosaženo dlouho očekávané dohody ohledně složení ústavního výboru, který může urychlit mírové řešení syrského konfliktu. Informovala o tom agentura AP. Výbor má připravit novou syrskou ústavu a OSN ji považuje za klíč k politickému řešení více než osm let trvající syrské občanské války.

Doporučujeme