Hlavní obsah

Luxus i utrpení. Australané připravují nejdelší pravidelný let v historii

Foto: Seznam Zprávy, Shutterstock.com

Let ze Sydney do Londýna by trval více než 20 hodin.

Reklama

7. 5. 20:10

Palubní tělocvična i jídlo, které pasažery nažhaví, nebo uspí. Už v roce 2025 chce australská aerolinka spustit rekordně dlouhý let z Londýna do Sydney. Dvacet hodin na palubě zní děsivě, ušetří ale čas i palivo.

Článek

Pro někoho může být i dvouhodinový let příliš dlouhý. A co teprve dvacetihodinový? Jenže vše je otázka perspektivy. Dlouhý let může ve skutečnosti hodně času ušetřit. Není tedy náhodou, že mají o extrémně dlouhé lety zájem právě australské aerolinky Qantas.

Když Qantas v roce 1947 poprvé nabídly let z Londýna do Sydney, strávili cestující ve vzduchu celých 58 hodin. Navíc trasa po takzvané „klokanní stezce“ vyžadovala šest zastávek po cestě. Když šlo vše hladce, zvládlo se to za necelé tři dny. Před druhou světovou válkou přitom cesta z Londýna do Austrálie trvala přes 12 dní.

Od sedmdesátých let už letadla cestu z Londýna do Sydney zvládnou jen s jedinou zastávkou. Ale bez ní to dosud nešlo. Nyní ale Qantas potvrdily, že v roce 2025 spustí přímou linku Sydney–Londýn a Sydney – New York.

Tím by obsadily hned první dvě příčky na žebříčku nejdelších pravidelných letů. Zároveň by se jednalo o nejdelší linkový let v historii. Letadlo cestující vyloží doslova na druhé straně planety. Nejkratší vzdálenost mezi oběma hlavními městy je 17 tisíc kilometrů. Dál už by to bylo jenom na Nový Zéland.

Foto: Pavel Kasík, Seznam Zprávy

Nejkratší trasa mezi Londýnem a Sydney má 17 tisíc kilometrů.

Na mapě se nejkratší trasa jeví jako vlnovka, což je dáno mapovou projekcí. Čára mimochodem vede přes Rusko, takže se možná reálný let ještě o trochu prodlouží v závislosti na geopolitické situaci. Nyní je totiž ruský vzdušný prostor kvůli Putinově útočné válce do značné míry odříznutý.

Delší let, nižší spotřeba

Ještě nedávno nebyl takový let technicky vůbec možný. Maximální dolet letadel je totiž limitován nejen technicky, ale také příslušnými regulacemi. Nepřipadá v úvahu, aby letoun v cílové destinaci přistával s prázdnou nádrží, takzvaně „na doraz“. Kvůli bezpečnosti je nutná pořádná rezerva.

Podle dopravního analytika Andy Buchanana se ale za posledních deset let zvýšila efektivita využití leteckého paliva přibližně o osm procent, což stačí na otevření nových tras: „Myslím, že kombinace doletových možností, které letecké společnosti získávají, s lepšími ekonomickými podmínkami – levnějšími provozními náklady ve srovnání s dřívějšími – způsobuje, že se mnoho leteckých společností po celém světě začíná zabývat novými trasami, o kterých možná uvažovaly nebo uvažují již léta, ale neměly možnost je efektivně realizovat.“

Foto: Qantas

Nová letadla Airbus objednaná firmou Qantas.

Postupné vylepšování motorů i aerodynamiky pomohlo Boeingu i Airbusu vyvinout letouny schopné dlouhých cest bez přerušení. Současný rekord drží Airbus A350-900ULR s doletem 18 tisíc kilometrů, který létá na současné nejdelší trase New York – Singapur.

Zásluhu na vyšším doletu má podle vyjádření Qantas i moderní motor Trent XWB-97 z dílny Rols-Royce. Umožňuje až o 25 % efektivnější využití paliva, uvádí Qantas. Pro amerického výrobce motorů je to významná zakázka. „Již více než 40 let poháníme letadla společnosti Qantas a jsme rádi, že s nimi můžeme otevřít další kapitolu,“ potvrdil Ewen McDonald, ředitel společnosti Rolls-Royce Civil Aerospace. „Jejich projekt dálkových letů zapadá do našeho nadšení pro průkopnictví v oboru. Náš motor Trent XWB má dlouholeté zkušenosti s pohonem letů na velmi dlouhé vzdálenosti, a to s maximální účinností a spolehlivostí.“

Foto: Rolls-Royce, Sorin Berbente, překlad Pavel Kasík

Nové turbomotory Rolls-Royce Trent XWB-97.

Na stejné trase testovala firma Qantas v roce 2019 i letadlo Boeing 787 Dreamliner. Nakonec ale dala přednost nabídce Airbusu, výsledkem je největší objednávka v historii australského civilního letectví. Nově objednaný A380-1000 na svého předchůdce navazuje a dosah ještě o něco prodlužuje. Při maximální obsazenosti by ale byl dosah stále nedostatečný na překonání „klokaní stezky“ na jeden zátah.

ParametryA380-900A380-1000
Pasažérů max440480
Maximální dolet15 000 km16 100 km
Rozpětí křídel64,75 m64,75 m

Namísto 480 cestujících tak Qantas plánuje do letounu posadit jen 238 lidí. Z toho 58 bude polehávat v byznysové třídě a 180 bude sedět ve standardní (Economy) a mírně nadstandardní části (Premium Economy).

Luxus pro šest vyvolených

Nejlépe na tom bude šest cestujících, kteří pro sebe budou mít vyhrazeny luxusní „apartmány“ pro skutečné soukromí. V takovém pokoji se dá dvacetihodinový let přečkat celkem představitelně. Kromě nastavitelného sedadla nabízí i plnohodnotnou postel. Samozřejmostí je zábavní systém s patřičně velkou obrazovkou.

První třída v letadle Quantas Airbus A350-1000 (ilustrační video).Video: Qantas

Většina cestujících samozřejmě na tento luxus nedosáhne, ale zato je zde hodně sedaček v „obyčejné“ byznysové třídě.

Foto: Qantas, překlad: Pavel Kasík, Seznam Zprávy

Luxusní apartmány v přední části, tělocvična v zadní části letadla.

Malá tělocvična uprostřed letadla by pak měla být přístupná všem bez rozdílu. Tělocvična je asi příliš silné slovo. Jde zkrátka o prostor, ve kterém se mohou lidé protáhnout nebo doplnit tekutiny i mimo rozvrh. Takové možnosti nabízí už dnes řada zaoceánských letů.

Psychologie extrémně dlouhých letů

Dlouhé lety mají své nepopiratelné kouzlo. Na osm nebo dokonce deset hodin nejste ve spojení se světem. Můžete se dívat na ty nejhloupější filmy. Normálně by to byla ztráta času. Ale když si tím krátíte cestu, proč ne?

Pro řadu lidí – zejména pro ty se sklony k mírné klaustrofobii – zní i osmihodinové připoutání na místo jako hororový scénář. A co teprve více než 20 hodin? Nezblázní se tam pasažéři?

Přesně to zajímalo novináře v roce 2019, kdy australská společnost Qantas poprvé nastínila svůj plán na dvacetihodinový let v rámci projektu „Východ slunce“ (Project Sunrise). Na palubě létali během testovacích letů i lékaři a cestovní psychologové, aby ověřili, jakým výzvám je potřeba čelit.

Základem je se co nejrychleji po nástupu – nejlépe ještě před ním – přeorientovat na čas v cílové stanici. Tak se člověk může vyhnout některým nežádoucím důsledkům cestování napříč časovými zónami, které mají za následek rozhození přirozených cirkadiánních rytmů. Velká část odborných rad se proto týká spánku. A také jídla.

„Nastává čas krmení a klíčový okamžik experimentu,“ popsal v reportáži Angus Whitley z redakce Bloomberg, který se zúčastnil testovacího bezmála dvacetihodinového letu z New Yorku do Sydney. „Speciálně navržené pokrmy mě mají nabudit a aromatická porce pošírovaných krevet s chilli a limetkou působí jako jemná kulinářská facka. Pikantní treska na čínský způsob s jasmínovou rýží a sezamovými semínky to ještě umocní. Na okamžik se probouzím.“ Přestože by se totiž cestujícím už chtělo spát, posádka se je snaží udržet co nejdéle vzhůru, aby si zvykli na čas v cílové destinaci.

Naopak druhé jídlo má mít opačný účinek, jak popisuje další účastnice letu, novinářka Sarah Lyallová z New York Times: „Posádka nám rozdala druhé jídlo, uspávací směs sladké bramborové polévky, sendvičů a panna cotty. Záměrem bylo nasytit nás sacharidy a mléčnými potravinami, které nám pomohou usnout. Teď už bylo něco kolem třetí hodiny ranní a všechny tyhle věci se mi v žaludku srážely. Zastesklo se mi po mé posteli doma.“ A to před ní stále bylo více než 12 hodin letu.

Psycholožka na palubě letu varovala cestující, aby se vyhnuli alkoholu nebo tlumícím lékům. Radila jim také, aby vypnuli obrazovky. Ne všichni to dokázali dodržet. Ti, kdo se dokáží vyspat v ten správný čas, mají naději, že do cílové destinace dorazí… asi ne přímo svěží, ale rozhodně rychleji a ve větším pohodlí než po letu s mezipřistáním.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované