Hlavní obsah

Zprávy z bojiště: Ukrajina vyměnila důležitého velitele, Rusko nepostupuje

Foto: Dmytro Larin, Shutterstock.com

Ohořelý ruský obrněnec v Kyjevské oblasti.

Reklama

16. 5. 18:10
aktualizováno • 16. 5. 20:40

Ukrajinská domobrana má nového velitele. Ruské jednotky na jihu Ukrajiny se zakopávají, na východě se snaží naopak úporně prorazit skrz ukrajinské zákopy – a příliš se jim nedaří.

Článek

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Dnešní zprávy z bojiště začněme jednou „personální zprávičkou“. Od začátku invaze se často mluví o neschopnosti ruských ozbrojených sil (v posledních dnech do jisté míry i v Rusku), ovšem ani na ukrajinské straně se ne všichni mohou osvědčit.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj například k 15. květnu vyměnil velitele ukrajinské domobrany, oficiálně tedy „Sil územní obrany Ukrajiny“; nově je jím generál Igor Tancura (nahradil Jurije Galuškina). O důvodu výměny Kyjev nemluví a Galuškin nebyl převeden na jinou vrcholnou pozici, těžko tedy půjde o odměnu za dobrou službu.

Foto: Repro: Seznam Zprávy

Igor Tancura, nový velitel Sil územní obrany ozbrojených sil Ukrajiny. Takto o výměně informoval ukrajinský web Segodnya.ua. (Strojový překlad.)

Ukrajinská domobrana hrála v dosavadním tažení důležitou roli, k chybám ovšem také docházelo. Zhruba před dvěma týdny například utrpěly jednotky 110. brigády mohutné ztráty při obraně části záporožské fronty. Ruské síly dokázaly v oblasti postoupit téměř o 20 kilometrů. Údajně proto, že obránci neměli k dispozici dostatek protitankových zbraní (podle jiných zpráv zase nebyli dostatečně vycvičeni v jejich používání). Stejný problém, tedy nedostatečnou vybavenost pro boj s ruskými tanky, měly údajně i některé jednotky domobrany na Donbasu.

Není jasné, jak velkou změnu bude nový velitel znamenat, domobrana má být v každém případě klíčovou součástí ukrajinských sil i v blízké budoucnosti. Dohromady dokázala do boje vypravit nejméně 25 brigád, což by „papírově“ mělo být zhruba 90 tisíc mužů.

Vzhledem k tomu, že Kyjev chce své bojové síly nadále významně zvětšovat, jejich počet nejspíše poroste.

Mimochodem od pravidelných brigád ukrajinské armády domobranu poznáte podle číslování. Má totiž pořadová čísla 100+. A dodejme ještě, že kromě této oficiální domobrany vznikla na Ukrajině do značné míry spontánně i řada dalších dobrovolnických jednotek, které se údajně postupně do „Sil územní obrany“ z velké části začleňují.

Charkov a Donbas

Vraťme se nyní na frontu. Jako obvykle si ji přitom popíšeme od jejího nejsevernějšího cípu až po ten jihozápadní.

Poslední dny byly dokladem toho, že válka je stále statičtější. Velké posuny se neuskutečnily žádné, i když lidé stále umírali na obou stranách – a zřejmě ne v malých počtech.

V oblasti Charkova ukrajinské jednotky pomalu následují/vytlačují zbylé ruské jednotky směrem na sever, tedy k ruským hranicím. Těch už na několika místech dosáhly a zatím se všeobecně předpokládá, že odchod všech ruských jednotek z území Ukrajiny je nejspíše pouze otázkou (krátkého) času.

Bez komentáře: „Hlásím, že 227. prapor 127. brigády sil územní obrany dosáhl hranice, na demarkační linii se zemí okupantů.“Video: twitter/carramba66, AP

Ruské jednotky nadále drží linii řeky Severní Doněc, která teče východně od Charkova v podstatě přímo severojižním směrem. Díky tomu stále nic nenarušuje zásobování invazních jednotek v oblasti donbaské fronty, především tedy izjumského předmostí.

V této oblasti, kde ruské síly Severní Doněc úspěšně překročily a hrozily obklíčením Donbasu, se linie fronty příliš nemění. Obránci měli možnost si tu připravit dobré obranné pozice (i když ne tak dobré jako třeba v oblasti Severodoněcku či jiných částech východní donbaské fronty, kde Rusko od začátku invaze prakticky nepostoupilo).

Ruský tlak u Izjumu a na jiných částech donbaské fronty zatím ovšem neustal, byť někteří analytici očekávají, že Rusko si bude muset vzhledem k současnému nedostatku bojového personálu vzít nějaký delší „oddechový čas“.

Ukrajinské síly například v posledních dnech zničily silniční most u města Severodoněck, zřejmě ve snaze zpomalit postup ruských sil na město. Jižně od nedávno ruskými silami obsazené Popasné se pokusili ztížit postup invazních sil zničením hráze vodní nádrže na řece Luhan.

Zisky ruských a proruských sil byly ovšem minimální, a pouze na několika málo místech (například v podobě obsazení jedné vesnice na izjumském předmostí).

„Metodický a neuspěchaný“ pokus ruských sil o obklíčení ukrajinských sil na Donbase, jak současnou situaci nazývají představitelé Doněcké republiky, postoupil v posledních dnech tedy pouze neznatelně.

Řada hlasů ostatně upozorňuje na to, že Rusko nemá ani v donbaské části fronty takovou početní převahu, aby proti dobře připravenému protivníkovi mohly jeho síly nabýt dostatečné převahy k prolomení obrany. V oblasti Donbasu proti sobě podle dostupných informací stojí zhruba 50 ukrajinských praporů proti 70 ruským.

Obecně se přitom uvádí, že úspěch ofenzívy proti připraveným pozicím nelze zaručit, pokud poměr sil není alespoň 4:1 ve prospěch útočníka (pokud jde tedy o srovnatelné armády).

Jih

Žádné velké změny se neodehrály v rámci jižní části bojiště – byť na pohled je to pro útočníky zjevně výhodnější terén než oblast Donbasu. V řadě lokalit se linie fronty nachází v otevřených a rovných stepích s minimem lesních porostů. Obránci se tak nemohou opřít o nic jiného než o vesnice či městečka.

Zároveň v těchto oblastech neměly ukrajinské síly vybudované sítě obranných postavení, zákopů či bunkrů. Na rozdíl například od oblasti východního Donbasu (kolem Popasné či například obcí v blízkosti Doněcku) tedy fronta nepřipomíná zákopy první či druhé světové války, terén je v podstatě otevřený.

Ruské síly ale v této oblasti žádnou iniciativu nevyvíjejí. Soustavný tlak na ukrajinské síly provádějí pouze v obklíčeném Mariupolu, kde se nadále svírá obklíčení Azovstalu. Přesněji řečeno už invazní síly obsazují části samotného areálu. Obránci už jeho prostory údajně prakticky neopouštějí.

Vše nasvědčuje tomu, že zbývající obránci už nemohou klást takový odpor jako doposud. I příbuzní vojáků v areálu očekávají brzký konec obležení.

Ve zbytku města se ruské okupační úřady snaží vrátit život do běžnějších kolejí. Ukrajinský poradce starosty Mariupolu Petro Andjušenko uvedl, že ruské úřady zbývajícím 150 000 obyvatelům města rozdávají potraviny, ale údajně v naprosto nedostatečném množství.

Satelitní snímky také ukázaly (příklad), že ruské úřady urychlují budování hromadných hrobů.

V jiných částech jižního bojiště ruské síly podle dostupných informací opevňují obsazená sídla. Moskva tak znovu potvrzuje, že dobyté pozice hodlá udržet ve stávajícím rozsahu. Což by samozřejmě znamenalo, že Rusko bude mít pozemní spojnici s Krymem pod svou kontrolou, bude mít i klíčový vodní kanál pro zásobování Krymu.

Záporožská vojenská správa oznámila, že ruské síly vykopaly zákopy v jižním Melitopolu podél řeky Molochna a ve vesnicích ležících zhruba 30 kilometrů jižně od města. Ukrajinský generální štáb poznamenal, že ruské síly vytvářejí železobetonové konstrukce také v Mykolajivské a Chersonské oblasti. Budování zákopů a betonových krytů znovu jen naznačuje, že ruské síly si chtějí území udržet.

Zajímavým detailem je, že ruské síly se také podle ukrajinských zdrojů pokoušejí obnovit provoz v továrně na automobilové součástky v obsazené části Záporožské oblasti. Výrobky by nejspíše byly určeny pro potřeby ruských sil v oblasti.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované