Hlavní obsah

„U divadla jsem zůstala, abych uživila rodinu. Smutné, že?“ vzpomíná Žilková

„Výchova holek je náročnější, vědí, že puberta je jejich posledním mejdanem, než nastanou povinnosti,“ tvrdí herečka Veronika Žilková v pořadu Moje místa – Intimní zpovědi.Video: Ivana Navrátilová

 

Reklama

„Vstávala jsem hrozně brzo. Navařila jsem, připravila svačiny, odjela na natáčení, pak jsem se nějak odpoledne prolnula doma, zkontrolovala úkoly a šla jsem hrát. A v noci jsem psala, žehlila nebo prala. Trošku to teď nechápu. Myslím si, že jsem blázen,“ říká v otevřeném rozhovoru matka šesti dětí Veronika Žilková.

Článek

S pýchou vzpomíná na svého tatínka, profesora Václava Žilku: „Byl pro mě obrovskou morální autoritou. Nikdy si nezadal s režimem, chodili jsme do kostela a tím křesťanstvím jsme byli tak trošku mimo tehdejší proud.“

S úsměvem také vypráví, jak se míjeli se svým mužem Martinem Stropnickým: „On je o pět let starší, takže my jsme se v životě několikrát minuli. Nejprve ve škole a jednou přesně na den – když já jsem odcházela z vinohradského divadla, tak on tam v ten samý den nastupoval.“

Herectví by si už dnes nevybrala: „Já jsem chtěla být řeholnice, misionářka, snila jsem o životě bez dětí a manžela. Tak mám šest dětí a tři manžely,“ směje se Veronika Žilková, ale nelituje: „Člověk musí umět přijmout svoje chyby a omyly. A také od sebe nesmí čekat víc, než je schopen. Sebepřijetí je velmi důležité.“

Ve čtvrtek Veronika Žilková na sociálních sítích sdílela fotku z nemocnice. „Ahoj všem, kteří smutní večer v nemocnici,” napsala ke snímku herečka a v komentářích pod příspěvkem dodala: „Zdravím ty, co nesedí na baru, ale třeba chrchlají v posteli… i takové dny jsou.” S Veronikou Žilkovou jsme natáčeli ještě před tímto oznámením.

Reklama

Doporučované