Hlavní obsah

Ústečan ujel cestu z Paříže do Prahy na koloběžce za dva týdny

Ilustrační foto.

Reklama

15. 8. 13:39

Ústečan Miroslav Oros má za sebou dvoutýdenní cestu na koloběžce z Paříže do Prahy, ujel 1683 kilometrů a na stroji strávil 140 hodin.

Článek

Koloběžkový výlet, během něhož sledoval přímý přenos olympijských her díky bluetooh reproduktoru připevněnému pod řídítky, vynesl 100 000 korun ve prospěch sbírky Pomozte dětem.

Miroslav Oros měl na prázdniny v plánu realizace několika projektů, z nichž ale nakonec sešlo. Volný čas se rozhodl využít sám pro sebe, užít si naplno sportovní přenosy, udělat něco pro tělo i duši a spojit zážitek s dobročinným účelem. „Když mě napadlo, že budu sledovat olympiádu, ihned mi vytanula na mysli Paříž kvůli zakladateli moderních olympijských her Pierre de Coubertinovi. Navíc Paříž je tak akorát daleko, aby se to dalo za dva týdny na koloběžce ujet,“ řekl Oros.

Zpod Eiffelovy věže odstartoval Oros 23. července, kdy začínaly hry v Tokiu. „Protože jsem vyrážel za rozednění a později už i za tmy, slyšel jsem mnoho přímých přenosů a vítězství českých sportovců mi dodávala energii třeba při jízdě do kopce,“ uvedl. Trasa vedla přes Belgii, Lucembursko a Německo. Přejet bylo nutné Ardeny. „Tam jsem měl převýšení 1000 až 1500 metrů denně. Nestydím se přiznat, že když byl kopec opravdu velký, tak jsem z koloběžky slezl,“ řekl Oros.

Dohromady měl Ústečan v plánu 15 etap a dva odpočinkové dny. Nakonec jel dnů šestnáct, aby dohnal ztrátu. Denně na koloběžce ujel v průměru sto kilometrů, ale jednou také 150. Doprovod mu dělal Tomáš Čapek s obytným automobilem a kamerou, na kterou zachycoval důležité okamžiky cesty pro chystaný dokument. Vzdát to prý Oros nechtěl nikdy. „Měl jsem kliku na počasí a lékárničku jsem ani jednou nepoužil, ale byly momenty, kdy jsem si říkal, proč jsem do toho šel. Třeba když jsem promoklý o půlnoci dorazil do cíle jedné etapy a po třech hodinách spánku mi začínala další,“ uvedl Oros.

Nejemotivnější zážitky byly ze západu Německa, který postihly před několika týdny ničivé povodně. Tam se trasa musela upravovat. Zhruba polovina vedla po okresních silnicích, 30 procent byly cyklostezky a zbytek silnice I. třídy, kde bylo nutné obstát v silném provozu. A zatímco o cyklisty nouze nebyla, jezdce na sportovní koloběžce potkal Oros až v Čechách. „Česká republika je velmoc ve výrobě koloběžek, které mají podle mě velkou budoucnost. Nadšenců jako já je tu už mnoho a třeba český příběh nakazí i zbytek Evropy. Na koloběžce se cítíte jako dítě, což jednou za čas není vůbec špatné,“ uvedl Oros.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované