Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Podnikatelský úspěch.“ Dvě vysněná slova pro každého, kdo se někdy pokusil pracovat sám na sebe, jít s vlastním zbožím či službou do tržního prostředí, poprat se s konkurencí, a nakonec získat vyšší hodnotu, než jakou na začátku investoval.
Na to, jak se k tomuto cíli propracovat, neexistuje obecný návod: jedná se o souběh mnoha faktorů, z nichž některé platí univerzálně, další jsou dočasné či zcela náhodné… A jiné zase vzájemně působí protisměrně. Proto se v tomto textu chci věnovat jen jednomu z nich – a to zejména proto, že je velmi často podceňovaný.
Výhody dlouhodobého podnikání
Na první pohled by se mohlo zdát, že dlouhý horizont vašeho podnikatelského úsilí je naopak břemeno: vykázat zisk v jednom roce je nekonečně snazší než to dokázat deset let po sobě. Jenže to je jen prvotní, do jisté míry povrchní, pohled.
Právě dlouhodobost vám totiž umožňuje nashromáždit strategické know-how v sektoru, kde podnikáte – což zejména v době turbulencí a krizí bývá klíčovým faktorem vašeho přežití. Jednoduše řečeno: vy prostě svůj byznys a všechno kolem něj znáte tak dobře, že jste schopni správně zareagovat a ze situací, kde slabší hráči nevyhnutelně zahynou, vyjít dokonce posíleni.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Bez dlouhodobosti také nemohou vznikat opravdové inovace a v prostředí „velkého“ podnikání ani skutečné transformace firem, neboť ty se nezrodí přes noc. Potřebují čas, zkušenosti, energii i odvahu, protože víte, že v mezidobí – než se vaše kroky naplno projeví – můžete procházet slzavým údolím nepopulárních opatření i dočasných ztrát.
A jsme zase u toho: když se podíváme na veřejně obchodované společnosti s anonymním majitelem nebo dokonce uzavřené podílové fondy, které mají povinnost po určité době svá aktiva zase prodat, je to daleko složitější. Management je tam pod obrovským tlakem, musí každé tři měsíce vykazovat pozitivní výsledky. A snižovat při takovém nastavení zisk tím, že ho investujete do budoucího rozvoje, je velmi obtížné.
Všechno to, co zde popisuji, se ještě umocní ve chvíli, kdy firmy začnou používat umělou inteligenci místo drobných vylepšení na zásadní změny svých obchodních modelů. Prakticky neustále to bude přinášet změny na trhu a narušení stávajícího obchodního prostředí. Inovační cyklus se dramaticky zrychlí a odolnost firem se bude dál snižovat. V takové situaci se pak vaše vlastní dlouhodobě získané know-how stává hlavní ochranou, která vám umožní využít umělou inteligenci tím nejefektivnějším možným způsobem. Nakonec se tak může s velkou pravděpodobností stát nástrojem, který vám nejen zajistí přežití či udržení pozice na trhu, ale dokonce díky němu můžete ještě posílit.
A konečně: zajímavý je ještě jeden aspekt. Dlouhodobost totiž automaticky vytváří tlak na férovost. Když chcete mít dlouhodobě úspěšný byznys, musíte si umět vážit svých zákazníků, partnerů i zaměstnanců. Také vám nemůže být úplně lhostejné, v jakém prostředí podnikáte, což vás vede k zodpovědnosti za místní komunitu a k její podpoře.
Co z toho plyne pro Česko?
Když se podíváme na náš vývoj od devadesátých let, myslím si, že v jednom ohledu je postavení České republiky mezi ostatními postkomunistickými zeměmi unikátní. Jsem totiž přesvědčený, že u nás vznikla nejsilnější generace podnikatelů nezávislých na státu. Podnikatelů, kteří investovali s dlouhodobou vizí, dokázali vydělat relativně hodně peněz i v zahraničí a následně je ve formě investic vracet zpět do České republiky.
Bylo by hezké, kdyby v tom i další podnikatelské generace pokračovaly. Často se to děje, úspěchy řady mladých podnikatelů jsou obdivuhodné. Narážíme však na problém, který v prvních deseti, možná dvaceti letech po sametové revoluci vůbec neexistoval: řada lidí z nejmladší generace – z té, která nedávno zakončila svá univerzitní studia – nechce pracovat ve velkých korporacích.
Slýchám kolem sebe, že to je málo zajímavé, příliš sešněrované, málo tvůrčí. Všechno z toho může být částečně pravda, ale podle mého názoru to nelze zobecnit. Znám plno mladých lidí, kterým zaměstnání v korporátním sektoru dalo právě možnost realizovat se, přicházet s neokoukanými nápady a mít z toho dobrý pocit posílený i odpovídajícím ohodnocením. Navíc má práce ve velkých firmách ještě jeden důležitý aspekt, který bychom neměli podceňovat: je to její dosah.
Je těžké mít pocit, že děláte něco, co má hlubší smysl, když znáte všechny své zákazníky osobně… Tenhle pocit získáte teprve tehdy, když dosáhnete určité velikosti.
Zároveň platí, že pouze firmy určité velikosti jsou schopné vytvářet skutečné industriální know-how. Takové, které jim umožňuje projít situacemi, kde mohou menší firmy obstát jen velmi těžko. Právě proto – ať se nám to líbí nebo ne – velké firmy potřebujeme a neměli bychom jim házet klacky pod nohy: ať už v podobě stále nových byrokratických opatření nebo nesystémových daní či odvodů.
A podnikatelům – i jejich zaměstnancům –, kteří mají odvahu a ambice pracovat na něčem, co může měnit životy mnoha dalších lidí, a chápou, jak uspokojivé je vytvářet reálné hodnoty, bychom měli umět nabídnout stabilní ekonomické prostředí i smysluplný legislativní rámec.
A hlavně: pocit, že hodnoty, které vytvářejí, nepovažujeme za samozřejmost, ale umíme si jich vážit.
