Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když se bavíme o konkurenceschopnosti Česka, často sklouzáváme ke statistikám – produktivita práce, inovační indexy, míra investic. To všechno je důležité. Ale přiznejme si otevřeně: klíčový rozdíl dnes nedělají jen čísla, dělají ho lidé. Jak ti, kteří mají v rukou politické rozhodování, tak my všichni, kteří je volíme, případně stojíme v čele firem a byznysu.
Konkurenceschopnost je víc než součet našich daní, regulací nebo inovačních indexů. Je to nastavení mysli neboli mindset. Je to víra, že má smysl se snažit – protože se můžeme mít líp. Jedním z hlavních rizik, které ohrožuje naši konkurenceschopnost, je naše pohodlí a nedostatek odvahy.
Spokojili jsme se s tím, že jsme subdodavatelskou ekonomikou. Chybí nám ambice být více než jen „zlatými českými ručičkami“, které skvěle a levně vyrábí komponenty (často velmi sofistikované a technologicky náročné!), jež pak někdo jiný smontuje, zabalí a opatří svou značkou. A především prodá s vysokou marží, mnohem vyšší, než je ta naše.
Co nám chybí, je touha růst a odvaha jít do rizika. A hlavně větší ambice dobýt svět s naším finálním produktem, službou, brandem. Tak jako kdysi Baťa, nebo jako dnes Průša3D, Satoshi Labs či Rohlík.
Nestačí si říkat, co všechno je špatně, musíme říct, co s tím. Potřebujeme rozinvestovat Česko – nejen stát, ale i domácnosti. Máme nejvyšší míru úspor v EU, ale drtivá většina peněz leží ladem. Neinvestuje se a bez investic není růst.
Další klíčová podmínka konkurenceschopnosti? Vzdělání. Ne jako mantra, ale jako reálný závazek. Musíme do něj investovat víc – nejen peněz, ale i úsilí. Podporovat nejen technické obory, ale i schopnost učit se celý život. Protože ekonomika, ve které uspějí jen ti, kdo byli nejlepší ve škole, je ekonomika minulosti.
Potřebujeme také jednotný kapitálový trh v Evropské unii – abychom snížili náklady na kapitál, zvýšili dostupnost financí pro růstové firmy a vytvořili evropské šampiony. Dnes je trh rizikového kapitálu v USA pětkrát větší než v celé EU a to je problém. Kdo nemá kapitál, ten neroste.
Musíme o Česku uvažovat jako o „brandu“, který bude lákat experty a chytré lidi z celého světa, jimž otevřeme dveře dokořán a nebudeme se bát, že nás připraví o práci.
Ale ze všeho nejvíc potřebujeme znovu věřit, že to jde. Přestat relativizovat úspěch. Přestat se bát, že expanze je drzost a růst hřích. Naopak – růst musí být cílem. A stát by měl být partnerem, ne brzdou.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Konkurenceschopnost nezačíná v Bruselu ani na Wall Streetu. Začíná doma, v rodinách, ve školách, v malých firmách, v odvážných rozhodnutích. Záleží na tom, jestli se jako společnost znovu naučíme věřit ve vlastní sílu a ve vlastní schopnosti. Protože jak už jsem řekl: víra v růst a odvaha jít do rizika, je to, co nás může posunout dál.
Konkurenceschopnost není jen otázkou ekonomické struktury. Je to odraz politické i občanské odvahy, odvahy odolávat populismu a pohodlnosti. Zkušenost posledních let nám ukázala, jak nebezpečné je vládnutí podle veřejného mínění. Politici, kteří sledují každé procento ve volebních preferencích, nemohou vést dlouhodobou strategii. Bojí se zvyšovat důchodový věk, přenastavit školský systém, investovat do infrastruktury nebo skutečně liberalizovat kapitálový trh. Vědí, že je to nutné – ale raději to neudělají, aby neztratili body.
A to je cesta, která určitě nevede k prosperitě. Ztrácíme roky, ztrácíme tempo a hlavně ztrácíme sebevědomí, že jako občané, jedinci nebo firmy dokážeme řídit svůj osud.
Co tedy s tím? Začněme u sebe! Nenaříkejme nad „neschopným státem a politiky“, zeptejme se, jak můžu změnit sebe a své okolí. Co se můžu naučit, v čem se můžu zlepšit. A vyžadujme totéž i od politiků. Chceme-li růst, musíme zvolit politiky, kteří vědí, jak ho podpořit. Kteří dokážou vysvětlit, proč je lepší investovat než rozdávat. A hlavně – kteří budou ochotni nést odpovědnost.
Česko má obrovský potenciál. Patříme k nejbezpečnějším zemím na planetě, naše ekonomika a průmysl patří k nejrůznorodějším a technologicky nejvyspělejším v Evropě, máme výhodnou geografii. Nechybí nám schopnosti – chybí nám odvaha. A právě to může být nejdůležitější otázka letošního podzimu: dokážeme najít odvážné lídry? A hlavně – máme odvahu je zvolit?
