Experiment testoval odolnost seniorů k volební manipulaci. Populisté vyhráli

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Zrušíme drahotu, zvýšíme důchody a zastavíme migraci.“ To jsou pouze některé z předvolebních slibů strany Staré dobré časy (zkráceně SDČ), která kandidovala ve fiktivních volbách uspořádaných dokumentaristy z projektu CzeXperiment.

Tyto volby „nanečisto“ zorganizoval tým okolo režiséra Jana Látala, aby otestoval odolnost nejstarší skupiny obyvatel vzdorovat lživé kampani a nenechat se zlákat prázdnými sliby.

Půlhodinový dokument, který nese název „Nenechám se nachytat“, je další ze série sociálních pokusů vzniklých v rámci mediálního projektu CzeXperiment.

Tým filmařů se podle šéfa projektu Látala v těchto experimentech snaží otevírat společenské otázky, zkoumat českou národní povahu a dávat hlas lidem, kteří nejsou slyšet.

Projekt na sebe v minulosti upozornil například dokumentem natáčeným v ostravských ulicích, kde štáb testoval, jestli lidé podvedou fingovaného slepce.

Velkou vlnu ohlasů vyvolalo i video, v němž muž na zastávce slovně napadal ukrajinskou uprchlici.

V nejnovějším projektu se dokumentaristé rozhodli zaměřit na téma blížících se parlamentních voleb. Společně s politickými marketéry Jakubem Hussarem a Tomášem Mrkvičkou, kteří pracovali například na prezidentské kampani Danuše Nerudové nebo Pavla Fischera, stvořili dvě fiktivní strany kandidující ve smyšlených volbách.

Ve volbách mohli volit pouze lidé starší 65 let – tedy skupina obyvatel, která je podle mnoha průzkumů nejzranitelnější vůči volebním podvodům a prázdným slibům. V momentálním demografickém rozpoložení české společnosti je to také nejpočetnější voličskou skupinou.

Pro účely kampaně najali filmaři jednovaječná dvojčata Ondřeje a Martina. Dva muže ve středním věku, kteří jsou od sebe na první pohled téměř k nerozeznání. „Takhle máme jistotu, že rozhodne obsah, a ne vzhled kandidáta,“ vysvětluje výběr volebních lídrů na začátku dokumentu marketér Hussar.

Následoval vznik dvou politických uskupení, z nichž mohli senioři vybírat. Proti již zmíněné populistické straně SDČ kandidovalo ve fiktivních volbách hnutí SENioři, které mělo v kampani „zakázáno lhát“, jak uvedl režisér Látal.

„Měli jsme jasné zadání vytvořit jednu stranu, která bude nabízet realistický program a nebude slibovat nesmysly. Naopak druhý subjekt měl s lidmi manipulovat a útočit na emoce a ty nejnižší pudy,“ okomentoval pro Seznam Zprávy marketér Hussar.

Po vytvoření kampaňových materiálů filmaři představili politické strany obyvatelům domova pro seniory Senlife v obci Tmaň. Následně vyjeli do deseti měst po republice, kde na náměstích projekt představovali kolemjdoucím z nejstarší generace. Poté přišlo na řadu hlasování.

„Myslel jsem, že výsledky budou vyrovnanější a že senioři budou v odhalování našich manipulačních taktik úspěšnější. Dá se říct, že jsme odvedli až děsivě dobrou práci,“ zhodnotil cynicky marketér Hussar na konci videa volební kampaň, kterou vytvořil se stratégem Mrkvičkou.

Populistické hnutí SDČ totiž ve fiktivních volbách získalo od důchodců téměř dvě třetiny hlasů a drtivě tak zvítězilo. Celkově podle režiséra Látala hlasovalo okolo 120 voličů.

Podle šéfa týmu filmařů bylo hlavním cílem projektu nahlédnout pod pokličku tvorby politické kampaně a odhalit, jak mohou marketéři využít strachu a emocí lidí. „Doufáme, že když to lidé poznají skrze náš dokument, tak si dají pozor i u skutečných voleb.“

Podobně vysvětloval účel projektu v závěru dokumentu obyvatelům domova důchodců Mrkvička: „Chtěli jsme ukázat, že kampaně se vás často snaží ovlivnit způsobem, kterého si sami nevšimnete.“

„Když vám někdo řekne, že něco zařídí, automaticky to neznamená, že na to má pravomoci nebo prostředky,“ shrnul Hussar.