Nespokojenost straníků může SPD pokazit image, říká politolog Kopeček

Když se lidé rozhodují, komu ve volbách hodí svůj hlas, přemýšlejí i nad tím, zda má jejich strana šanci se do Sněmovny probojovat. „Když si uvědomí, že šance jejich strany překročit pětiprocentní klauzuli je malá, tak jí svůj hlas nedají,“ popisuje politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který zároveň působí v Národním institutu SYRI.

Část politického spektra se ale letos rozhodla, že se kvůli voličům spojí, aby zabránila případnému propadnutí hlasů. Někteří i za cenu toho, že se dostanou na hranu zákona o koalicích, který pro spojenectví několika stran upravuje podmínky vstupu do Sněmovny.

Společná kandidatura ale zákonitě neznamená jednotný postup po volbách. „Nejistota, že spojenectví sil přežije, je větší než u koalice Spolu. Ti už to mají vyzkoušené a vědí, že jim to funguje,“ nastiňuje Kopeček v rozhovoru pro Seznam Zprávy možné dění po spojení vlasteneckých stran. Vedle toho vysvětluje, jaká rizika s sebou politické aliance nesou a v čem naopak spočívá jejich výhoda.

Hnutí ANO, Motoristé sobě nebo Starostové jdou do voleb sami. U zbytku pozorujeme slučování, které opodstatňují tím, že nechtějí, aby opět propadl milion hlasů jako v roce 2021. Jak výjimečná je tato situace?

Zkušenost z těch minulých voleb se pochopitelně projevuje. Zvláště v situaci, kdy máme pětiprocentní uzavírací klauzuli, což je v evropských podmínkách spíš vyšší hranice. Skutečně to máme nastavené výš než ve většině Evropy. Tím pádem jde o silný faktor, který chování stran ovlivní. Některé totiž bojují o přežití a spojení s větším nebo více subjekty je pro ně jedinou cestou, jak se do Sněmovny dostat.

Vedle toho tato hranice ovlivňuje i chování voličů, kteří když si uvědomí, že šance jejich strany překročit pětiprocentní klauzuli je malá, tak jí svůj hlas nedají. Navíc, když se podívám na chování malých stran a mikrostran po Evropě, ta klauzule je zásadní i v dalším ohledu. Pokud je totiž hranice nižší, motivace spojovat se v rámci kryptokoalic je mnohem menší.

Zároveň vidíme, že ne všichni volí klasický formát regulérní koalice. To vlastně letos pozorujeme jen u Spolu, zbytek si se zákonem spíše pohrává, aby nemuseli ve volbách získat více hlasů pro vstup do Parlamentu. Jak tohle vnímáte?

Samozřejmě jde o účelové vyhýbání se nutnosti překročit těch pět procent. Na druhou stranu to není v rámci toho, jak je nastavena česká volební legislativa, nedovolené. Zákony v podstatě tuhle účelovost či pragmatičnost umožňují. Zároveň ale riskují, což je dobré brát trochu do úvahy. Jsme v situaci, kdy mikrostrany obvykle nemají pevnější identitu. Jejich vztah k voličům je tady budovaný obvykle kratší dobu. To se týká třeba Jindřicha Rajchla, možná i Trikolory. V momentě, kdy se spojí do nějaké podobné aliance, v níž jejich značka a identita trochu zmizí, riskují, že je to jedno dvě procenta voličů opustí.

Ono se to asi může týkat i těch větších stran, ale u nich je předpoklad, že jednorázové spojenectví ustojí. Z mého hlediska je ale třeba u PRO sebevražedná úvaha, že by část kandidovala za SPD a další za Stačilo!. To totiž znamená, že jim nezáleží na vlastní straně a delší existenci. Říkají tím, že budou kandidovat v zásadě za kohokoliv, kdo jim zajistí parlamentní mandáty.

Ještě bych se pozastavila u toho účelového obcházení volebního zákona. Vidíme totiž, že se to dá dělat různými způsoby. SPD bere lidi ostatních stran na své kandidátky, zatímco hnutí Stačilo! se v podstatě tváří jako samostatný subjekt. Nemůže to pro Kateřinu Konečnou znamenat případně problémy?

Nejprve je dobré zmínit, že u SPD jde o něco, co česká politika zná vcelku často – větší politická strana, vezme na svou kandidátku několik dalších politiků z mikrostran. Ale u Stačilo! je situace specifická. KSČM totiž založila novou politickou formaci, zjevně ve snaze trochu zakrýt svoji vlastní značku. Ten rebranding byl spojen s tím, že Stačilo! vystupuje formálně jako nové politické hnutí.

Riziko, které tu ale do budoucna nastává, je, že komunisté mohou ztratit kontrolu nad tím, co Stačilo! je. A to vidíme už ve vystupování předsedy Daniela Sterzika, který v zásadě vystupuje jako autonomní aktér, kterého předsedkyně a politici KSČM berou v zásadě jako partnera, ale je samozřejmě otázka, co se bude dít po volbách. Kdo bude mít v tomhle uskupení hlavní slovo? Protože formálně ho má právě pan Sterzik a komunistická strana nemá na orgány hnutí Stačilo! žádnou silnou páku.

Říkáte, že SPD zvolilo poměrně častý model. Je tedy volební zákon v současné době ještě relevantní? Nebylo by lepší pravidla nastavit nějak konkrétněji?

Já osobně považuju to, co se teďka v české politice děje a o čem se bavíme, za spíše pozitivní trend. Je obecně lepší, když se voličské hlasy seskupují u subjektů, které mají šanci proniknout do Sněmovny, než když propadnou. Pak tu totiž máme velkou skupinu voličů, kteří poté nemají zastoupení. To se stalo v těch minulých volbách a mimochodem se to mohlo stát i v roce 2017. Tři politické subjekty – TOP 09, Starostové a lidovci – prošly doopravdy jen velmi těsně tou pětiprocentní klauzulí, opravdu rozhodovaly relativně malé počty hlasů a je vlastně náhoda, že se do Sněmovny dostaly. Podobné spojování za mě tedy vlastně není důvod, aby se zasahovalo do konstrukce zákona, jak je teď napsaný.

Nicméně tím obchází tu hranici, která je pro koaliční uskupení větší a kterou například koalice Spolu musí překonat, na rozdíl od SPD…

Ano, je to účelové, ale má to i pozitivní politický efekt. Zajišťuje to totiž skutečnou reprezentaci voličů, stejně jako určitou koncentraci politického spektra. V roce 2017 byl totiž počet malých stran, které se dostaly do Sněmovny, extrémně vysoký. A to také nebylo úplně nejlepší, protože Sněmovna pak byla hodně nepřehledná. Samozřejmě nevíme, co se bude dít, kdo se tam dostane. Ale přeci jen je lepší, když se koncentrace hlasů odehraje před volbami a voliči mají větší jistotu, že tam ten jejich subjekt bude zastoupený.

Vraťme se teď možná ještě k SPD. Termín odevzdání kandidátek se už pomalu blíží. A vy jste sám zmínil, že u SPD sledujeme v tomto ohledu jistou nervozitu, PRO Jindřicha Rajchla totiž není spokojené s rozložením míst na kandidátkách a momentálně se rozhoduje, co dál. Jak to hašteření, které sledujeme jen pár týdnů před odevzdáním finální podoby kandidátek, vidíte? Nemůže to některé voliče odradit?

Tady bych asi zmínil, že důvodem je rozložení míst pro jednotlivé strany na kandidátkách. Koalice Spolu tuhle věc řešila před předchozími volbami a vlastně i letos s předstihem. A dělala to právě kvůli tomu, že to vyvolává spory. SPD je v situaci, kdy chce mít více subjektů z té kryptokoalice svoje kandidáty na volitelném místě, ale v danou chvíli toho prostoru není tolik.

No a že to teď v SPD řeší relativně pozdě, je opravdu něco, co na voliče může působit – především v momentě, kdy bude napětí uvnitř té kryptokoalice pokračovat. Může se také stát, že se to nedořeší, projeví se nespokojenost straníků. To pak může mít chvíli před volbami negativní efekt, protože budou rozhádaní, což může poškozovat jejich image.

Tato situace navíc možná ukazuje, že i když se strany kvůli vyššímu volebnímu potenciálu spojí, je obecně náročné spolupráci udržet. Myslíte, že bude složité některé solitéry korigovat?

Otázkou je, kolik poslanců budou ty mikrostrany v Parlamentu reálně mít. Jestli to bude jeden, dva, může to hrát skutečně malou politickou roli. Ale pokud by měl při sestavování vlády nebo v jiných případech význam každý jednotlivý hlas, může to nabýt na významu. Obzvlášť v případě, že půjde o poslance, který bude mít pocit, že není vázán loajalitou k poslaneckému klubu – například – SPD. Nicméně si myslím, že u stran typu Trikolory či Svobodných můžeme čekat jednoho dva poslance, jejichž role a viditelnost na parlamentní půdě nebude zas až tak veliká.

Na druhou stranu ta nejistota, že spojenectví sil přežije, je větší než u koalice Spolu. Ti už to mají vyzkoušené a vědí, že jim to funguje. Znají se, vědí, že vzniknou samostatné poslanecké kluby, což třeba právě u těch menších stran okolo SPD čekat nemůžeme.

Hnutí SPD má svůj postup do Sněmovny na základě preferencí asi jistý, pravděpodobně by ustálo i případný odchod některých partnerů. Může se ale stát, že další menší subjekty nakonec pětiprocentní hranici nepokoří. Kdo by na tom nejvíce vydělal?

Samozřejmě to posílí ostatní strany, které se do Sněmovny dostanou. Nejvíce na tom ale vydělají velké subjekty, tedy hnutí ANO a koalice Spolu. K tomu bych ještě ale dodal, že při těch posledních volbách v roce 2021 stačilo koalici Spolu, Starostům a Pirátům 43,5 % procenta na to, aby měli pohodlnou parlamentní většinu. Propad hlasů může být tedy zásadní pro to, jak bude příští vláda vypadat.