„Strašidelné a neomluvitelné.“ Ruských dezinformací v Česku výrazně přibývá

Server Voxpot rozklíčoval, kdo a proč u nás šíří ruské konspirace a dezinformace, a upozornil na jejich neustále rostoucí počet a nečinnost vlády v této oblasti. Situaci pro Seznam Zprávy zhodnocuje expert na dezinformace a poradce premiéra Miloš Gregor.

Dezinformací s ruským původem na internetu výrazně přibývá a lidé, kteří z nich čerpají informace, se podle Gregora často nacházejí v podstatě v paralelní realitě. „Byť jsou fyzicky vedle nás, způsobem uvažování se pohybují v úplně jiných dimenzích, než kde se pohybuje běžný člověk. Seriózním médiím se pak vyhýbají, nepromlouvají k nim,“ popisuje Gregor.

Vláda přitom má nástroje, které by v této oblasti mohla použít. Jde především o sankce ve výši až padesát milionů korun pro některé weby. Podle Gregora se ale kabinet do podobných kroků nechce pouštět kvůli blížícím se volbám. „Politicky je těsně před volbami toto téma neprůchozí. Je to další bojové pole, na které by se vládní reprezentace musela pouštět,“ říká.

Dříve vláda podle Gregora tuto problematiku řešit mohla, zastínily ji ale větší krize. „Žili jsme v době mnoha krizí, z pandemie jsme hned skočili do války na Ukrajině, do toho energetická krize, zdražování a tak dále. Vláda musela řešit spoustu věcí a tohle bohužel byla priorita, na kterou se nedostalo,“ hodnotí Gregor.

Co soudíte o zjištěních serveru Voxpot?

Ta obecná zjištění pro mě možná nejsou až tak překvapivá. Můžeme vidět, že zatímco před deseti až patnácti lety byly dezinformace a ruská propaganda okrajovou záležitostí, která byla mainstreamem opovrhovaná, a to ze strany politiků, médií i čtenářů, dnes můžeme vidět, že se tento problém stává součástí hlavního proudu. Řada politických stran utváří svůj ekosystém okolo dezinformací a ruské propagandy, podobné weby se tak pro nemalou část občanů stávají hlavním zdrojem informací.

Zvyšující se množství podobného obsahu pro mě tedy není překvapivé. Je to z mého pohledu strašidelné, neomluvitelné, i když ne zlomově nové.

Jak si zvětšující se množství podobného obsahu zdůvodňujete?

Je to hodně provázáno s naší politickou realitou. Máme celou řadu politických subjektů, které otevřeně přebírají ruskou propagandu a jsou hlásnou troubou Kremlu. Pokud tyto politické strany mají v preferencích kolem sedmi nebo až patnácti procent, tak velké množství svých voličů přesvědčují o tom, že nemají věřit českému státu ani médiím. Že mají raději sledovat ruskou propagandu, která to s nimi myslí dobře a upřímně. Celý politický i mediální ekosystém se vlastně provázal s těmito politickými subjekty.

Jak můžeme charakterizovat autory podobných článků?

Máme obecně několik skupin autorů, jednak u těch textů překládaných přímo z ruštiny a produkovaných Kremlem může jít jen o nějaké české nadšence nebo fachidioty. Velká část jsou ale i nesmysly, které si produkujeme sami u nás v České republice, protože na tom někdo má politický nebo finanční zisk a zájem. Část pak také produkují sami občané, kteří už jsou do propagandy ponořeni tak hluboko, že nedokážou rozlišit realitu od lži a často mají pocit, že šířením dezinformací vlastně dělají něco dobrého a pomáhají někomu otevřít oči.

Mimo jiné se ukázalo, že dezinformační weby objemem textů přesahují i největší tuzemské zpravodajské weby. Jak je to možné?

Pokud se na ty weby podíváte, zjistíte, že ty překlady jsou často velice nečeské, strojové, ruský originál jen někdo přeloží v nějaké aplikaci a zveřejní, tím pádem mu to nezabere téměř žádný čas. Takových textů může člověk vyprodukovat násobně více, než pokud se dbá na obsahovou nebo jazykovou kvalitu textu.

Na rozdíl od běžných médií tyto weby nemají editory, korektory ani texty neprocházejí žádnými procedurami, které v běžných médiích text zkvalitňují, ale zpomalují. Texty tak mohou sázet jako na běžícím páse i v malém množství jedinců.

Jaký efekt mají dezinformace na jejich pravidelné čtenáře?

Voliči antisystémových stran, které otevřeně či skrytě kolaborují s Ruskem, žijí v informačním ekosystému, který kolem sebe vytvořili z různých dezinformací a propagandy. A protože tyto informační kanály jsou schopné naservírovat daným lidem veškeré informace, které potřebují, nemusí se vůbec dostat k seriózním médiím a je pak o to těžší ty lidi vrátit do reality. Ukázat jim, jak s nimi propaganda manipuluje.

Seriózním médiím se pak dotyční vyhýbají, a když na ně náhodou narazí, jsou už naočkovaní tak, že popisovanou realitu vnímají značně pokrouceně. Ani demokratickým institucím, politikům nebo vzdělávacím institucím už pak zkrátka nevěří.

V článku mimo jiné zaznívá, že i když je toto jednání trestné, vláda se proti němu bojí zasáhnout. Co o tom soudíte?

Přijde mi to jako výsostně nešťastná situace. Naprosto rozumím argumentu, že těsně před volbami se do toho politická reprezentace nechce pouštět. Podíváme-li se na to, jak funguje celé toto funkční období Poslanecké sněmovny, jde o extrémně polarizované prostředí, kdy cokoliv, co řekne nebo chce udělat většina, je automaticky negováno opozicí a ta nevraživost mezi oběma tábory je opravdu obrovská.

Druhá věc pak je, že řada dezinformačních webů je napojená na opoziční subjekty, ať už sněmovní nebo mimoparlamentní, a ve chvíli, kdy budete chtít bojovat proti této propagandě nějakými sankcemi, hned to budou rámovat jako útok na svobodu slova nebo nepohodlné názory. Je to rétorika, kterou slýcháme od hnutí SPD, jež je hlásnou troubou propagandy z Kremlu, stejně tak jako komunisté, nyní schovaní za značku Stačilo!, kteří jsou také plně a otevřeně proruští.

Politicky je tedy těsně před volbami toto téma neprůchozí. Je to další bojové pole, na které by se vládní reprezentace musela pouštět.

Jako nešťastné mi přijde, že se to neřešilo dříve, kdy k tomu prostor byl a volby byly daleko. Žili jsme ale v době mnoha krizí, z pandemie jsme hned skočili do války na Ukrajině, do toho energetická krize, zdražování a tak dále. Vláda musela řešit spoustu věcí a tohle bohužel byla priorita, na kterou se nedostalo.

Co by se tedy se situací obecně dalo dělat?

Máme tu celou řadu textů, které jsou překládány přímo z komunikačních kanálů ruské propagandy, jež jsou na sankčních seznamech, což je trestný čin. To se dá trestat pokutou až do výše padesát milionů. A myslím si, že tohle by bylo to nejmenší nezbytné minimum, kterým bychom měli začít, a to, že se nám tady volně prohání ruská propaganda, která se snaží oslabit demokratické instituce České republiky, je zkrátka nešťastné.

Druhá rovina je, že pak máme už řadu spoluobčanů, kteří jsou tou propagandou natolik omámení, že ji sami vytváří a parafrázují, a tam už je to těžší. Je otázka, jak s těmi lidmi pracovat a komunikovat, aby pochopili, že věří zkrátka a dobře blábolům, to je dlouhodobější cíl. Tady věřím, že by mohlo pomoci třeba Ministerstvo školství, které by se tomu mělo věnovat, tam ale také necítím příliš tah na branku v této oblasti.

Ze své pozice poradce Petra Fialy v oblasti dezinformací nějakým způsobem do situace zasahujete?

Úplně ne. Od svého nástupu jsme byli s panem premiérem domluveni, jaké budou oblasti, kterým se budu věnovat. Šlo o oblast vzdělávání, koordinace a propojování neziskového sektoru se státní správou a tak podobně. Ale už od začátku jsem si řekli, že mojí misí nebude legislativní úprava nebo něco podobného. Určitě jsem neměl a nemám ambice dělat to, co by měly dělat úřady nebo ministerstva samy o sobě, například vymáhání sankcí.

S dotyčnými lidmi se scházíme, komunikujeme spolu, ale jako poradce nemohu tvořit nátlak na rozhodování a tak podobně.

Je možné, že se teď něco změní, když dostaly dezinformační weby novou mediální pozornost?

Teď, měsíc a půl do voleb? Pochybuji. Pokud se něco změní, tak možná nějaké rétorické obraty, ale i to si myslím, že by pravděpodobně udělalo více škody než užitku. Na ten problém si bohužel Česká republika zadělala už před patnácti až dvaceti lety dříve a měl se řešit už dávno.